Internet s terčem na zádech? Cloud už není jen abstraktní koncept, válka v Íránu odhalila rizika datových center

Datová centra se proměnila z anonymních komerčních hal v kritické body strategického týlu. Jsou to fixní, energeticky mimořádně náročné cíle, jejichž vyřazení způsobuje okamžité hospodářské i operační škody. V moderním konfliktu už nestačí jen ochrana proti hackerům a malwaru; budovy, v nichž sídlí výpočetní výkon pro finance, logistiku i armádní umělou inteligenci, se staly legitimními cíli pro rakety a drony.

Aktuální události z války v Íránu tuto změnu drasticky ilustrují. Íránské drony nedávno poškodily několik cloudových zařízení v Perském zálivu, včetně dvou datových center Amazon Web Services (AWS) ve Spojených arabských emirátech. Zásahy v Bahrajnu a okolí způsobily výpadky napájení a poškození vodou při hašení požárů, což donutilo operátory narychlo přesouvat data do jiných regionů. Tato situace definitivně pohřbila iluzi, že digitální svět stojí mimo bojiště.

Strategická logika útoku na tuto infrastrukturu je prostá a mrazivě efektivní. Podobně jako byly v minulém století klíčovými cíli rafinerie, přístavy nebo železniční uzly, dnes tuto roli přebírají datové huby. Pokud se podaří ochromit digitální uzel, následky se okamžitě přelijou do bankovnictví, státní správy i vojenského velení. Budoucnost války se sice vede pomocí kódu, ale rozhoduje se v budovách, které tento kód drží při životě.

Koncentrace výpočetního výkonu, která byla v dobách míru považována za vrchol efektivity, se v čase války mění v obrovskou slabinu. Například severní Virginie v USA hostí největší koncentraci datových center na světě. Obrovské kampusy společností Google, Microsoft nebo Amazon, zabírající stovky akrů, představují pro nepřítele lákavé cíle. Stačí několik přesných zásahů a ekonomika založená na cloudu se může zhroutit jako domeček z karet.

Zkušenosti z jiných konfliktů, například z ruské invaze na Ukrajinu, ukazují, že protivník se nespokojí pouze s kyberútoky. Microsoft již dříve informoval o ruském raketovém útoku přímo na vládní datové centrum v Kyjevě. To potvrzuje základní pravidlo: jakmile na digitálním systému záleží dostatečně na to, aby ovlivnil průběh války, nepřítel nepoužije jen virus, ale pošle na budovu řízenou střelu.

K vyřazení cloudu navíc často není nutné zničit samotné servery. Mnohem efektivnější cestou je útok na podpůrné systémy – elektrické rozvodny, chladicí věže nebo optické spoje. Bez elektřiny a chlazení je i to nejmodernější datové centrum jen hromadou drahého a nefunkčního šrotu. Digitální odolnost je v moderním světě neoddělitelná od odolnosti energetické sítě.

Příklad z občanské války v Súdánu ukazuje, jak ničivé může být ovládnutí telekomunikační infrastruktury. Přerušení spojení v Chartúmu vedlo k celostátnímu blackoutu, který znemožnil distribuci pomoci, provádění plateb i kontakt s okolním světem pro miliony lidí. Útoky na digitální uzly tak generují nátlakový efekt, který sahá daleko za hranice bezprostřední frontové linie.

Technologický pokrok navíc dramaticky snižuje náklady na likvidaci těchto cílů. Drony schopné nést výbušniny jsou levné, snadno dostupné a pro klasickou protivzdušnou obranu obtížně zachytitelné. Komerční infrastruktura, která nikdy nebyla navržena k obraně proti vytrvalým leteckým útokům, se tak ocitá v první linii. Vzdálenost mezi civilním sektorem a bojištěm se neustále zmenšuje.

Aby státy dokázaly ochránit svou digitální suverenitu, musí přejít k nové strategii. Prvním krokem je podle odborníků geografický rozptyl. Extrémní koncentrace výkonu do několika málo „hyperscale“ center musí být nahrazena distribuovanou architekturou. Pokud útok vyřadí jeden uzel, systém musí být schopen okamžitě a automaticky přenést zátěž do jiné jurisdikce, která není konfliktem přímo zasažena.

Zadruhé je nutné, aby vlády začaly k velkým datovým centrům přistupovat jako ke kritické národní infrastruktuře se všemi důsledky. To znamená zahrnout tyto objekty do plánů civilní obrany, a v některých případech dokonce i do strategií protiraketové ochrany. Země, které nyní investují miliardy do rozvoje umělé inteligence, si musí uvědomit, že budují strategická aktiva, na která se budoucí protivníci nepochybně zaměří.

V neposlední řadě musí standardy odolnosti překročit dosavadní zaměření pouze na kybernetickou bezpečnost. Budovy v exponovaných oblastech potřebují robustnější záložní zdroje energie, alternativní systémy chlazení a víceúrovňovou konektivitu. Cílem není proměnit každé serverové pole v bunkr, ale přestat předstírat, že cloud existuje v nějakém vakuu odděleném od fyzického světa a války.

Cloud sice začal jako abstraktní koncept bez hranic, ale válka má schopnost najít asymetrické výhody a udeřit tam, kde je nepřítel nejzranitelnější. To, co z cloudu zbývá pod nánosem marketingu, je beton, kabely, transformátory a energie. A cokoliv, co je postaveno z těchto věcí, může a bude v budoucích konfliktech napadeno.