I měsíc po zemětřesení ve Venezuele se pohřešují desítky tisíc lidí

Situace v místě zvaném Caraballeda v státě La Guaira, které je považováno za samotné centrum katastrofy, zůstává dál kritická. Přestože přeživší členové Calderónovy rodiny nyní provizorně přebývají ve stanu na golfovém hřišti, rybář se odmítá vzdát naděje na nalezení těl svých blízkých. Podle oficiálních vládních údajů si přírodní pohroma vyžadovala již více než 5 300 obětí na životech a přes 16 000 zraněných. Celkový počet pohřešovaných osob se však stále odhaduje na desítky tisíc.

Záchranné práce na místě pokračují jen velmi pomalu a přinášejí srdceryvné momenty. Přímo z sutin obytného bloku byla nedávno vyproštěna těla dalších tří obětí, mezi nimiž byla i jedenáctiletá dívka. Tragické výjevy doprovázené pláčem pozůstalých a tichými modlitbami vyčerpaných záchranářů doléhají na psychiku všech přítomných. Záchranářské týmy přiznávají, že dlouhotrvající a neúprosné vyprošťování těl z trosek představuje pro všechny zúčastněné obrovskou nápor na psychiku.

Předchozí mezinárodní vlna solidarity navíc postupně opadá. Většina zahraničních záchranářských týmů, které do země po katastrofě dorazily, již stát opustila. Místní obyvatelé jsou tak čím dál více odkázáni sami na sebe a na vlastní pěst prohledávají tuny betonu a armatur. V lidech se navíc vedle zármutku hromadí také hněv směřovaný na státní orgány, které viní z nedostatečné pomoci a pochybností ohledně kvality zřícených staveb.

Veřejnost se ptá, jak je možné, že v jediném komplexu spadlo deset ze dvanácti obytných bloků, a zda při jejich stavbě nedošlo k zanedbání bezpečnostních norem. Ministr veřejných prací Juan José Ramírez však obvinění z nedbalosti odmítá. Podle jeho vyjádření byly budovy v pořádku a žádný stát na světě by se nedokázal bez následků vyrovnat se silou dvou téměř současných zemětřesení, která se pohybovala různými směry a ničila jak veřejné, tak soukromé stavby.

Přesto se v prvních dnech po katastrofě odehrály i zázračné příběhy. V pobřežním městě Catia La Mar byl osm dní po otřesech z podzemního parkoviště zříceného soukromého domu zachráněn živý bezpečnostní strážný. Naděje na další živé však rychle vyprchala. Příbuzní dalších obětí dnes v téže budově stále marně hledají těla svých blízkých, zatímco těžká technika je postupně odvážena na jiná místa, což v lidech zanechává pocit úplného bezmoci.

Prostředí trosek neustále připomíná mařené lidské životy a přerušené osudy. Mezi zničenými stěnami zůstávají rozházené osobní věci, nevyužité nádobí či dětské hračky, které ještě před měsícem tvořily běžný domov. Pozůstalí poukazují na to, že celé rodinné historie a životy byly zničeny během pouhých devětatřiceti sekund. Pomalá reakce úřadů a odsun těžké techniky z klíčových míst v nich jen prohlubuje pocit opuštěnosti.

Základní životní potřeby přeživších v současnosti zajišťují především humanitární organizace. V dlouhých frontách na teplé jídlo a balenou vodu u mezinárodních charitativních spolků se lidé snaží udržet si vzájemnou solidaritu a dobrou náladu. Zdejší obyvatelé si cení každého projevu lidskosti, avšak po jídle se musejí vracet do provizorních nylonových stanů postavených podél silnic, které pro ně zůstávají jediným útočištěm.

Svízelnou situaci komplikuje také celková politická a ekonomická nejistota v zemi. Vláda sice darovala zasaženým rodinám dvě stě nových domů, celková potřeba je však podle odhadů až stonásobně vyšší. Světová banka vyčíslila škody způsobené zemětřesením na téměř dvacet miliard dolarů. Obnova zničené infrastruktury si vyžádá dlouhá léta a obrovské investice, přičemž dohled nad klíčovým ropným průmyslem země drží v současnosti spojenci ve Washingtonu.

Mnozí z těch, kteří dnes žijí v provizorních podmínkách, dříve obývali vyhledávané oblasti u pláží, které byly v den tragédie plné návštěvníků. Během krátkého okamžiku sledovali, jak se jejich domovy hroutí, a v nastalém zmatku se marně snažili zachránit své nejbližší. Události z uplynulého měsíce zanechaly na celé společnosti hluboké jizvy a země se bude s následky této přírodní katastrofy vyrovnávat ještě velmi dlouhou dobu.