Historické rozhodnutí: Počasí ohrožuje všechny formy života, za katastrofy můžete žalovat státy, rozhodl ICJ

Případ byl podnětem studentů práva na University of the South Pacific ve Vanuatu podaným v roce 2019. Ti úspěšně zahájili kampaň, aby soud prozkoumal dvě klíčové otázky: povinnosti států chránit klima před skleníkovými plyny a právní důsledky nečinnosti.

Soud rozhodl, že čisté, zdravé a udržitelné prostředí je nezbytné pro užívání mnoha dalších lidských práv. Celkové užívání lidských práv tedy nelze zajistit bez ochrany klimatického systému a dalších částí životního prostředí.

Soud konstatoval, že změna klimatu představuje „existenciální problém planetárního rozsahu, který ohrožuje všechny formy života a zdraví naší planety“. Toto rozhodnutí posiluje právní rámec pro ochranu klimatu a potvrzuje, že státy musí chránit životní prostředí, aby zajistily plné užívání lidských práv.

V posledních letech některé státy nastavily své cíle pro snižování emisí v rámci Pařížské dohody tak, aby globální oteplení bylo omezeno na 2 °C. ICJ však potvrdil, že cílem by měl být mnohem ambicióznější limit 1,5 °C, což je vědecky podložený konsenzus Pařížské dohody.

Rozhodnutí soudu také znamená, že bohaté země, jako je Austrálie, budou mít povinnost podléhat přísnějším závazkům na snížení emisí. Tento výrok rovněž zajišťuje klimatickou spravedlnost pro malé ostrovní státy, které mají nízké emise, ale čelí daleko vyššímu riziku škod způsobených změnou klimatu než jiné země.

Soud rovněž uvedl, že změna klimatu je způsobena kumulativním vlivem mnoha lidských činností. I když je obtížné přiřadit škody způsobené extrémním počasím k činnosti jedné země, soud konstatoval, že je možné určit celkový podíl každé země na globálních emisích.

Pokud nějaký stát utrpí škody způsobené nečinností jiného státu nebo skupiny států v oblasti plnění mezinárodních klimatických závazků, má možnost požadovat náhradu škody. To poskytuje nové právní možnosti pro malé, klimaticky zranitelné státy, jako jsou země v Alianci malých ostrovních států, v jejich snaze přimět vysoké emise k řádnému řešení změny klimatu.

Argument, který předložily některé státy, včetně Austrálie, že klimatické dohody jsou jedinými právními závazky k řešení změny klimatu, byl soudem odmítnut. Rozhodnutí soudu znamená, že i země, které se rozhodly odstoupit od Pařížské dohody, jako Spojené státy, mohou být stále odpovědné za klimatické škody podle jiných mezinárodních právních předpisů, jimiž jsou všechny země vázány.

Toto rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora je historické a stanoví nový právní základ pro to, co musí státy udělat, aby čelily změně klimatu. Otevírá nové možnosti pro právní kroky proti státům s vysokými emisemi, které na klimatickou změnu nejednají dostatečně.