Nejbohatší a nejrozvinutější státy světa, sdružené ve skupině G20, mají na svém kontě nejen největší spotřebu energie, ale i největší odpovědnost za historické emise oxidu uhličitého. Právě tyto státy ale mají podle nejnovější studie odborníků ze Sydneyské technologické univerzity, kterou vedli profesoři Sven Teske a Saori Miyake, i největší potenciál k výrobě čisté energie z obnovitelných zdrojů. Teoreticky by podle vědců mohly produkovat tolik energie, že by pokryly veškeré světové potřeby. K tomu je ale potřeba splnit několik klíčových podmínek.
Skupina G20, která sdružuje 19 největších ekonomik světa a Evropskou unii, představuje 67 % světové populace, 85 % globálního HDP a 75 % světového obchodu. To zároveň znamená, že nese i hlavní odpovědnost za klimatickou krizi. Podle dat se na celosvětových emisích skleníkových plynů podílí téměř 90 %, konkrétně 87 % všech emisí z energetiky.
Studie, kterou vedli Teske a Miyake, zkoumala potenciál výroby solární a větrné energie ve všech zemích G20. Brala přitom v úvahu dostupnou rozlohu území vhodného k instalaci solárních panelů a větrných elektráren, stejně jako geografické a klimatické podmínky. Výsledek je překvapivě optimistický: potenciál obnovitelné energie v rámci G20 je natolik vysoký, že by mohl pokrýt očekávanou globální spotřebu elektřiny v roce 2050.
Ne všechny země mají přitom stejné podmínky. Austrálie a Kanada například disponují obrovskými rozlohami nevyužité půdy a příznivými klimatickými podmínkami, zatímco hustě osídlené státy jako Japonsko nebo Německo jsou v tomto směru limitovány. V celkovém měřítku má ale G20 dostatečnou kapacitu. Pokud by byl tento potenciál využit, mohlo by dojít k významnému zlomu ve světovém boji s klimatickou krizí.
Současně vědci upozorňují, že G20 musí nejen investovat do obnovitelných zdrojů, ale také přestat s emisemi skleníkových plynů. Členské země by měly do roku 2050 zcela ukončit emise způsobené lidskou činností, jak vyplývá z Pařížské dohody. To se ale nebude dařit, pokud se bude pokračovat v exportu fosilních paliv, zejména z Austrálie a Kanady.
Významnou roli může v tomto procesu sehrát Afrika. Ačkoliv se většina afrických států na klimatické krizi historicky téměř nepodílela – jejich podíl na emisích činil do roku 2020 jen 1,2 % – bude potřebovat energii pro svou budoucí industrializaci. Kontinent čelí výzvě, jak zajistit elektřinu pro více než 600 milionů lidí bez přístupu k síti, aniž by se opíral o fosilní paliva. Řešení nabízí přímý přechod na obnovitelné zdroje.
Afrika přitom disponuje obrovským potenciálem. Jak ukáže nová analýza, která má být představena 19. června 2025 na konferenci OSN v německém Bonnu, stačí využít pouhá 3 % afrického solárního a větrného potenciálu k pokrytí veškeré plánované spotřeby elektřiny do roku 2050. Kontinent by se tak mohl stát nejen soběstačným, ale i vývozcem čisté energie.
Zásadní překážkou zůstává nedostatek dlouhodobé politiky a financí. Proto se očekává, že africké státy využijí nadcházející summit G20, který letos pořádá Africká unie, k prosazení svých požadavků na financování obnovitelných zdrojů. Klíčovým momentem bude i klimatická konference COP30, která se bude konat těsně před summitem G20.
Autoři studie proto vyzývají ke konkrétním krokům. Prvním je zajištění financí. Země G20 musí přesměrovat prostředky od fosilních paliv k obnovitelným zdrojům. Druhým pilířem jsou regulace – vlády by měly nastavit jasná a dlouhodobá pravidla pro výstavbu solárních a větrných elektráren a zjednodušit připojení k národním sítím. Třetím je podpora výroby technologií, například solárních panelů nebo větrných turbín, přímo v Africe.
Výsledkem by mohlo být nejen zajištění energetické bezpečnosti kontinentu, ale i vznik nového průmyslového odvětví, které přinese pracovní místa a příjmy z exportu.
Zpráva profesorů Teskeho a Miyakeové tak nepřináší jen varování, ale i vizi: svět má nástroje, technologie i přírodní podmínky pro to, aby přestal spalovat uhlí a ropu. Chybí už jen politická vůle a férové rozdělení odpovědnosti i prostředků.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj prohlásil, že Severoatlantická aliance potřebuje Ukrajinu, protože šéf Kremlu Vladimir Putin usiluje o obnovu Sovětského svazu. Podle Zelenského se Ukrajina stala de facto druhou armádou NATO, která si nezadá s druhou nejsilnější armádou světa, což je fakt, který již uznávají všichni klíčoví lídři. Zdůraznil, že Putin zůstane u moci až do své smrti a jeho hlavního cíle nelze bez ukrajinského území dosáhnout, což vysvětluje současnou složitou situaci a hrozbu plynoucí z těsné blízkosti Ruska.
Spojené státy a Írán dosáhly tento týden zásadního ujednání, které má formou prodlouženého příměří zklidnit situaci na Blízkém východě po měsících extrémního napětí. Prezident Donald Trump dohodu podepsal během setkání lídrů G7 ve francouzském Évian-les-Bains. Hlavním bezprostředním přínosem schváleného dokumentu má být kompletní odblokování a znovuotevření strategického Hormuzského průlivu.
Snahy o trvalé příměří v Libanonu opět rychle ztroskotaly, když zemi pouhé hodiny po oznámení nového klidu zbraní zasáhly další vlny smrtonosných izraelských náletů. Útoky zasáhly jih země a také východní údolí Bikáa, což jsou oblasti se silnou přítomností hnutí Hizballáh. Při jednom z úderů v městečku Bariš zahynula čtyřčlenná rodina – otec, matka a jejich dvě děti. Další nálet na silnici mezi obcemi Kafr Rumman a Nabatíja si vyžádal život vojáka libanonské regulérní armády, která přitom není přímou stranou tohoto konfliktu.
Šéfredaktorka ruské státní televize RT Margarita Simonjanová, která je kvůli svému agresivnímu vystupování v médiích občas přirovnávána k ministerským propagandistům minulého století, se postarala o poprask neobvyklým přirovnáním.
Africké a karibské státy vyzvaly k oficiální omluvě a vyplacení reparací od zemí, které v minulosti profitovaly z transatlantického obchodu s otroky. Tento požadavek zazněl na závěr třídenní konference v Ghaně, která se zabývala dalším postupem v prosazování reparační spravedlnosti.
Západní Evropa se potýká s vlnou extrémních veder, přičemž meteorologové varují, že rtuť teploměru bude v následujících dnech nadále stoupat. Současné vlně horka padne za oběť zřejmě celá řada dalších teplotních rekordů. Úřady napříč kontinentem vydávají varování a připravují se na dlouhotrvající nepříznivé počasí. Ve Francii, kterou nynější situace zasáhla obzvláště tvrdě, musely stovky škol kvůli nesnesitelným podmínkám upravit rozvrhy výuky.
Americký prezident Donald Trump vyvolal během středeční večeře ve francouzském Versailles značné překvapení. Svému hostiteli, francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi, i vlastním poradcům zničehonic oznámil, že chce okamžitě podepsat připravenou dohodu s Íránem. Stalo se tak poté, co šéf americké diplomacie dostal na cestě do paláce zprávu, že text dokumentu byl definitivně dokončen.
Evropská komise plánuje upravit klíčovou unijní legislativu na ochranu vod s cílem urychlit výstavbu dolů na strategické suroviny. Tento krok však vyvolává značné obavy, protože řada těchto plánovaných projektů se nachází v oblastech, které již nyní trpí suchem a nedostatkem vody. Těžební průmysl je přitom na spotřebu vody mimořádně náročný, neboť ji ve velkém objemu vyžaduje pro zpracování rudy, omezování prašnosti či nakládání s odpadem.
Americká vláda oznámila, že ukončí financování programů zaměřených na boj proti šíření viru HIV a nemoci AIDS v Jihoafrické republice. V zemi v současnosti žije více než osm milionů lidí s tímto virem, což představuje nejvyšší počet na světě.
Připravovaná kniha s názvem Regime Change: Inside the Imperial Presidency of Donald Trump, kterou napsali novináři listu The New York Times Maggie Habermanová a Jonathan Swan, přináší pohled do soukromí Bílého domu. Podle ukázek z textu museli zaměstnanci prezidentského sídla začít kontrolovat odpadky Donalda Trumpa. Důvodem bylo zjištění, že prezident občas vyhazoval vysoce kvalitní stříbrné příbory z majetku Bílého domu.
Peking po zahájení amerických a izraelských náletů na Írán na konci února čelil reálné hrozbě, že dojde k pádu spřáteleného režimu v Teheránu, což by následovalo jen několik týdnů po podobném vývoji ve Venezuele. Po téměř čtyřech měsících se však situace vyvíjí jinak, protože Washington a Teherán dosáhly po týdnech mírových rozhovorů prozatímní dohody, íránské vedení zůstalo u moci a konflikt podle všeho ukázal limity americké síly.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj dal běloruskému vůdci Alexandru Lukašenkovi jeden týden na to, aby z oblastí v blízkosti ukrajinských hranic odstranil ruskou vojenskou techniku. Pokud Minsk na tento požadavek nepřistoupí, ukrajinská armáda je připravena adekvátně zasáhnout.
