Francie řeší nečekaný problém. Zájem o její ikonickou potraviny strmě klesá

Zatímco po druhé světové válce snědl průměrný Francouz zhruba 700 gramů chleba denně, do roku 2015 toto číslo kleslo na 113 gramů a dnes je to jen asi 100 gramů, tedy méně než polovina bagety denně. Podle průzkumu z roku 2023 více než třetina, přesně 36 % dotazovaných, uvedla, že svou spotřebu chleba za posledních pět let snížila.

Odborníci z oboru, jako je Dominique Anract, prezident Národní konfederace francouzských pekáren a cukráren (CNBPF), poukazují na to, že tento trend je způsoben změnou stravovacích návyků. Anract tvrdí, že mladí lidé ztrácejí zvyk kupovat si bagetu denně. To, co bývalo rituálem stejně automatickým jako čištění zubů, je nyní méně časté.

Důvodem je, že mladší generace méně vaří a častěji si vybírají rychlé občerstvení, jako jsou kebab, sushi nebo burgery, namísto tradičních francouzských pokrmů, které se typicky jedí s bagetou. Bagety se sice stále těší oblibě o víkendech u rodičů, ale moderní život a různé možnosti stravování mimo domov mění situaci. Bagetu navíc ohrožuje i její americký rival, průmyslový krájený toastový chléb.

Dalším významným faktorem je vzestup „neoboulangeries“ neboli neopekařství. Tato nová generace pekařů používá staré obilniny a bio mouku, prodává kváskové chleby s delší fermentací a baget peče méně, nebo je dokonce z nabídky zcela vyřazuje.

Marion Juhel, majitelka pekárny v Rennes, se rozhodla bagety neprodávat záměrně. Podle ní jde o produkt s nízkou nutriční hodnotou a krátkou trvanlivostí, což vede k nadměrnému plýtvání potravinami. Místo baget prodává velké kváskové bochníky a celozrnné chleby vážící až tři kilogramy, které jsou lepší pro trávení a déle vydrží. Někteří zákazníci, kteří bagetu očekávají, reagují na její absenci silně emotivně, což svědčí o tom, jak pevně je bageta zakořeněna ve francouzské kultuře.

Benoît Castel, průkopník moderního pekařského hnutí, který si rustikální kváskové chleby zvolil za svůj hlavní produkt již v roce 2012, prodává namísto baget svůj „pain du coin“ (chléb z kdoulového kvásku). Bagety se rozšířily až ve 20. století jako alternativa k tradičním velkým bochníkům, které se pekly jednou týdně.

Bageta se sice rychle stala oblíbenou, ale rychle tvrdne, což vede k značnému odpadu. Castel se to snaží řešit svým „pain d’hier et de demain“ (chlebem včerejška a zítřka), který se peče z neProdaných, starých zásob. Castel je přesvědčen, že i když Francouzi jedí méně chleba, jedí kvalitněji.

Pekař Éric Kayser, který vybudoval impérium s 370 pekárnami po celém světě na základě své tradiční bagety z tekutého kvásku, upozorňuje na cenový rozdíl. Zatímco průmyslová bageta stojí kolem jednoho eura a řemeslná tradition bageta asi 1,30 eura, půlkilový kus speciálního kváskového chleba může stát až 7 eur.

Kayser si nemyslí, že by bagetě hrozil zánik. Poukazuje na to, že sendviče v bagetě (baguette sandwich), které se masivně rozšířily koncem 90. let, nahradily pokles prodeje samotných baget. Jeho důvěru dokládá i nedávné otevření konceptuálního „bagetového baru“ v Paříži, kde se prodávají i různé barevné bagety (např. růžové s řepou). Podle Dominiqua Anracta se však pekaři vždy museli adaptovat na krize a znovu se vynalézat, a tak tomu bude i nyní.