Experti vysvětlili, proč Putin vyvolal válku proti Ukrajině. O NATO vůbec nejde

Vladimir Putin
Vladimir Putin, foto: Kremlin Pool
Klára Marková 25. září 2025 14:11
Sdílej:

Rusko-ukrajinská válka není jen geopolitickým konfliktem, ale i válkou o přežití pro samotného Vladimira Putina. Odborníci se shodují, že invaze nebyla ve skutečnosti o rozšiřování NATO nebo o západních bezpečnostních zárukách. Vždy šlo o Putinovy imperiální ambice a jeho osobní moc.

V minulosti se Rusko vždy spoléhalo na válečné konflikty jako na nástroj pro udržení autokratické vlády. Toto platilo pro carskou i sovětskou éru a platí to i pro Putinův režim. Jeho cílem je získat absolutní kontrolu nad Ruskem a zároveň si podmanit ukrajinský národ.

Tyto dva cíle se navzájem posilují. Bývalý poradce pro národní bezpečnost USA Zbigniew Brzezinski kdysi prohlásil: "Bez Ukrajiny Rusko přestává být impériem, ale s Ukrajinou, která je podřízená, se Rusko automaticky impériem stává."

Pro Putina představuje nezávislá a demokratická Ukrajina existenční hrozbu. Svobodná a úspěšná Ukrajina by odhalila lež, na které je jeho režim postaven, a sice že Rusko může být stabilní pouze pod centralizovanou autoritativní kontrolou. Pokud by si Ukrajinci dokázali zvolit jinou cestu, demokratickou a prosperující, mohli by po tom samém jednoho dne zatoužit i Rusové.

Proto se Putin snaží manipulovat historií a popírat existenci Ukrajiny. Hlavní součástí tohoto překrucování je mýtus o původu moskevského knížectví. Jeho vzestup ve 14. století byl postaven na lži, že je dědicem Kyjevské Rusi. Ve skutečnosti se jednalo o středověký stát s centrem v Kyjevě, který se rozpadl dlouho předtím, než se Moskevské knížectví objevilo jako hlavní stát budoucího Ruského impéria.

Počátky Putinovy posedlosti Ukrajinou sahají minimálně do roku 2004, kdy se na Ukrajině konaly prezidentské volby. Oranžová revoluce v roce 2004 ale zhatila plány Kremlu. Masové protesty proti volebním podvodům vynesly do úřadu Viktora Juščenka, i přes silné vměšování Moskvy.

To pro Putina znamenalo více než jen porážku jeho preferovaného kandidáta. Byla to ponižující porážka a přímá výzva pro jeho světový názor. Od té doby se zahraniční politika Moskvy přitvrdila.

Kreml začal vnímat demokracii jako hrozbu, ruský hyper-nacionalismus jako nutnost a vojenskou agresi jako nástroj přežití. Putin se začal bouřit proti takzvaným "barevným revolucím", ve kterých viděl nejen ukrajinský vzdor, ale také nebezpečný vzor, který by mohli jednoho dne následovat i Rusové.

Stalo se