Rusko-ukrajinská válka není jen geopolitickým konfliktem, ale i válkou o přežití pro samotného Vladimira Putina. Odborníci se shodují, že invaze nebyla ve skutečnosti o rozšiřování NATO nebo o západních bezpečnostních zárukách. Vždy šlo o Putinovy imperiální ambice a jeho osobní moc.
V minulosti se Rusko vždy spoléhalo na válečné konflikty jako na nástroj pro udržení autokratické vlády. Toto platilo pro carskou i sovětskou éru a platí to i pro Putinův režim. Jeho cílem je získat absolutní kontrolu nad Ruskem a zároveň si podmanit ukrajinský národ.
Tyto dva cíle se navzájem posilují. Bývalý poradce pro národní bezpečnost USA Zbigniew Brzezinski kdysi prohlásil: "Bez Ukrajiny Rusko přestává být impériem, ale s Ukrajinou, která je podřízená, se Rusko automaticky impériem stává."
Pro Putina představuje nezávislá a demokratická Ukrajina existenční hrozbu. Svobodná a úspěšná Ukrajina by odhalila lež, na které je jeho režim postaven, a sice že Rusko může být stabilní pouze pod centralizovanou autoritativní kontrolou. Pokud by si Ukrajinci dokázali zvolit jinou cestu, demokratickou a prosperující, mohli by po tom samém jednoho dne zatoužit i Rusové.
Proto se Putin snaží manipulovat historií a popírat existenci Ukrajiny. Hlavní součástí tohoto překrucování je mýtus o původu moskevského knížectví. Jeho vzestup ve 14. století byl postaven na lži, že je dědicem Kyjevské Rusi. Ve skutečnosti se jednalo o středověký stát s centrem v Kyjevě, který se rozpadl dlouho předtím, než se Moskevské knížectví objevilo jako hlavní stát budoucího Ruského impéria.
Počátky Putinovy posedlosti Ukrajinou sahají minimálně do roku 2004, kdy se na Ukrajině konaly prezidentské volby. Oranžová revoluce v roce 2004 ale zhatila plány Kremlu. Masové protesty proti volebním podvodům vynesly do úřadu Viktora Juščenka, i přes silné vměšování Moskvy.
To pro Putina znamenalo více než jen porážku jeho preferovaného kandidáta. Byla to ponižující porážka a přímá výzva pro jeho světový názor. Od té doby se zahraniční politika Moskvy přitvrdila.
Kreml začal vnímat demokracii jako hrozbu, ruský hyper-nacionalismus jako nutnost a vojenskou agresi jako nástroj přežití. Putin se začal bouřit proti takzvaným "barevným revolucím", ve kterých viděl nejen ukrajinský vzdor, ale také nebezpečný vzor, který by mohli jednoho dne následovat i Rusové.
Převládne na přelomu března a dubna zimní, anebo jarní počasí? Uvidíme, ale předpověď slibuje místy až 10 centimetrů nového sněhu. Teploty zároveň porostou až na hodnoty kolem 15 stupňů. Uvedl to Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ).
To snad nemyslí vážně, budou si asi říkat v Evropě. Americký prezident Donald Trump zase jednou překvapil svými výroky. Tentokrát se vyjadřoval o běloruském protějšku Alexandru Lukašenkovi.
Podle Michaila Chodorkovského, exilového ruského miliardáře a někdejšího ropného magnáta, hrozí Velké Británii další útok podobný otravě v Salisbury z roku 2018. V rozhovoru pro deník Guardian uvedl, že ruský prezident Vladimir Putin se pravděpodobně pokusí vyvolat na Západě „pocit zranitelnosti“, pokud britská vláda nezvolí vůči Kremlu agresivnější taktiku.
Nejnovější zpráva o stavu globálního klimatu za rok 2025, kterou zveřejnila Světová meteorologická organizace (WMO), přináší varovné čtení. Data potvrzují, že naše planeta se nadále otepluje znepokojivým tempem, přičemž uplynulý rok se zařadil na druhou až třetí příčku nejteplejších let v historii měření. Posledních 11 let bylo navíc celkově nejteplejších, jaké lidstvo kdy zaznamenalo, což jasně ukazuje na setrvávající závislost na fosilních palivech.
Příjezd amerických invazních pozemních sil na Blízký východ během uplynulého víkendu dává prezidentu Donaldu Trumpovi do rukou vojenskou sílu pro velmi riskantní pokus o násilné otevření Hormuzského průlivu. Tato klíčová vodní cesta, kterou momentálně blokuje Írán, představuje největší citlivý bod probíhajícího válečného konfliktu, neboť tudy běžně proudí pětina světového obchodu s ropou.
Demokracie v Evropské unii prochází vážnou zkouškou. Podle nejnovější zprávy přední organizace pro lidská práva Civil Liberties Union for Europe (Liberties) dochází v pěti členských státech k „soustavnému a úmyslnému“ rozkladu právního státu. Tato zpráva, čerpající z dat více než 40 nevládních organizací, označuje vlády v Bulharsku, Chorvatsku, Maďarsku, Itálii a na Slovensku za přímé „likvidátory“ demokratických standardů.
Rusko nařídilo britskému diplomatovi opustit zemi kvůli obvinění ze špionáže. Jde o další incident v rámci dlouhé řady vzájemného vyhošťování personálu ambasád, které provází napjaté vztahy mezi oběma mocnostmi.
Cíl amerického prezidenta Donalda Trumpa je na první pohled prostý a srozumitelný: zajistit, aby Írán nikdy nezískal jadernou zbraň. Podle mnohých analytiků však může mít současná válka v Íránu přesně opačný efekt. Namísto světa bez jaderných hrozeb by výsledkem mohl být bezprecedentní nárůst počtu států, které se rozhodnou pořídit si vlastní atomový arzenál jako jedinou pojistku své existence.
Čínské nezávislé rafinerie, kterým se pro jejich menší rozsah přezdívá „čajníky“ (teapots), se staly nečekaným pilířem energetické bezpečnosti země v době vrcholící globální krize. Zatímco zbytek světa čelí rekordním cenám ropy a energetickému kolapsu, provincie Šan-tung na severovýchodě Číny stále zpracovává miliony barelů suroviny. Aktuální vývoj na Blízkém východě a rostoucí ceny surové ropy však začínají tyto soukromé podniky, fungující na velmi nízkých maržích, nebezpečně vyčerpávat.
Izraelská armáda přistoupila k nevídanému disciplinárnímu kroku, když v pondělí pozastavila veškerou operační činnost celého záložního praporu. Toto rozhodnutí následuje po incidentu z minulého týdne, kdy vojáci na okupovaném Západním břehu napadli a zadrželi štáb americké televize CNN. Podle vyjádření vojenských představitelů bude jednotka čítající stovky rezervistů okamžitě stažena z oblasti a převelena k přeškolení, dokud nebude rozhodnuto o jejím dalším osudu.
Řecké protivzdušné jednotky se přímo zapojily do probíhajícího konfliktu na Blízkém východě, když nad územím Saúdské Arábie sestřelily íránské rakety. Tato událost podtrhuje fakt, že válka, která začala koncem února precizními údery USA a Izraele na íránské cíle, již dávno překročila hranice původních tří aktérů. Do bojových operací se nyní fakticky zapojilo i Řecko, které v regionu dlouhodobě udržuje své obranné kapacity.
Zatímco v roce 1989 stál Viktor Orbán na náměstí a nekompromisně vyzýval sovětská vojska k odchodu z Maďarska, dnes je vnímán jako nejbližší spojenec Vladimira Putina v Evropské unii. Tato proměna z liberálního disidenta v zastánce neliberalismu nebyla náhlá, ale probíhala v několika logických etapách. Pamětníci a bývalí spolustraníci vzpomínají na mladého politika jako na odhodlaného muže, který věřil v sílu národa svrhnout komunistickou diktaturu a nastolit svobodné volby.