Experti důrazně varují Trumpa: Na Čínu nemáte, vysokými cly ji jen pomáháte

Tato eskalace podle webu The Conversation znamená, že obě největší světové ekonomiky vstoupily do otevřeného obchodního konfliktu, jehož intenzita a rozsah nemají obdoby. A podle odborníků je to tentokrát Čína, kdo má výhodu.

Na rozdíl od předchozí obchodní války během Trumpova prvního funkčního období, kdy se Peking snažil dohodnout, dnes se situace výrazně změnila. Závislost čínského exportu na USA klesla z 19,8 % v roce 2018 na 12,8 % v roce 2023. Čínská strategie posilování domácí poptávky tak dostává nový impuls a může pomoci zmírnit dopady amerických cel.

I když čínská ekonomika momentálně čelí problémům, jako je stagnace trhu s nemovitostmi či odliv kapitálu, tato slabost se paradoxně stala její předností. Ekonomika si už zvykla na tlak a nejistotu, což podle odborníků zvyšuje její odolnost vůči dalším otřesům.

Trumpovy vysoké tarify navíc poskytují čínským lídrům užitečný externí terč, na který mohou svalit vinu za případné hospodářské potíže, a tím posílit jednotu a patriotismus doma. Čína také ví, že Spojené státy nejsou schopny rychle nahradit závislost na čínském zboží. Mnohé produkty, které USA dnes dováží z jiných zemí, obsahují čínské komponenty.

Zároveň Peking disponuje několika mocnými nástroji odvetných opatření. Klíčovým z nich je kontrola nad světovým trhem se vzácnými kovy, které jsou nezbytné pro obranný průmysl i moderní technologie. Čína na začátku března a znovu 9. dubna zařadila desítky amerických firem – převážně z oblasti obrany a high-tech – na seznam subjektů s omezeným přístupem k těmto surovinám.

Kromě toho se Čína může zaměřit na americké zemědělce. Už zrušila povolení pro tři hlavní vývozce sóji a může zasáhnout i trh s drůbežím masem – oba sektory jsou závislé na čínském odbytu a koncentrované v republikánských státech, tedy v samotné Trumpově volební základně.

Peking má rovněž páky v technologickém sektoru. Giganti jako Apple nebo Tesla jsou závislí na čínské výrobě a jakékoli celní překážky mohou zásadně ohrozit jejich zisky. Podle některých zpráv čínská vláda již připravuje regulační zásahy zaměřené na americké firmy působící v Číně.

Zajímavý je i fakt, že Elon Musk, který má blízké vazby na Trumpovu administrativu, ale zároveň rozsáhlé zájmy v Číně, by se mohl stát potenciálním nástrojem rozdělení amerického vedení.

Trumpova agresivní obchodní politika mezitím vytváří prostor pro zásadní geopolitický obrat. Už 30. března se po pěti letech sešly Čína, Japonsko a Jižní Korea na trilaterálním ekonomickém summitu a slíbily pokrok v jednání o společné dohodě o volném obchodu. To je výrazný posun, vzhledem k tomu, že USA během Bidenovy éry systematicky budovaly strategické partnerství právě s Tokiem a Soulem.

Také země jihovýchodní Asie, které byly rovněž postiženy Trumpovými cly, nyní posilují spolupráci s Čínou. Prezident Si Ťin-pching v polovině dubna navštíví Vietnam, Malajsii a Kambodžu – všechny tři země, na které Trumpova administrativa uvalila vysoká cla.

Na globální úrovni pak začíná Čína opět sbližovat vztahy s Evropskou unií. Dne 8. dubna jednal čínský premiér s předsedkyní Evropské komise a obě strany se shodly na odsouzení amerického protekcionismu. EU o den později oznámila vlastní odvetná cla na americké zboží, která by mohla zasáhnout vývoz za více než 20 miliard eur. Zatím jsou však jejich dopady odloženy kvůli 90dennímu americkému moratoriu.

Vše nasvědčuje tomu, že Peking a Brusel nyní diskutují o překážkách ve vzájemném obchodě a zvažují červencový summit v Číně. To by mohlo ještě více oslabit transatlantické vazby.

A konečně – rostoucí cla a s nimi spojená ekonomická nejistota oslabují důvěru investorů v americký dolar. Tradičně považovaný za bezpečné aktivum, dolar v posledních týdnech ztrácí kvůli obavám o stabilitu amerického hospodářství i udržitelnost státního dluhu.

Zatímco Trumpova celní politika může některé části čínské ekonomiky poškodit, Peking má tentokrát v ruce daleko víc trumfů než kdy dřív. A podle mnohých pozorovatelů se dokonce může pokusit využít tuto situaci jako příležitost ke strategickému posílení své pozice nejen vůči USA, ale i vůči zbytku světa.