V Evropě nyní dochází k zásadnímu obratu. Evropští lídři si už nemohou být jisti, že jim Spojené státy zajistí bezpečnost, a to bez ohledu na to, zda Donald Trump přesvědčí ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, aby přijal pro Rusko výhodnou mírovou dohodu, nebo od konfliktu úplně ustoupí. Hugh De Santis, člen plánovacího štábu ministra George Shultze zodpovědný za NATO, tvrdí, že možnosti jsou v zásadě dvě: buď budou dál Trumpovi pochlebovat a lobbovat u kongresmanů v naději, že bezpečnostní vztahy nebudou přerušeny, anebo se připraví na obranu proti bojovnému Rusku bez americké pomoci.
Vztahy přes Atlantik, které od roku 1949 zajišťovaly světovou stabilitu, oslabily z obchodních i bezpečnostních důvodů. Aby se zavděčila Trumpovi a udržela americkou přítomnost v Evropě, Evropská unie v červenci přistoupila na jednostrannou obchodní dohodu se Spojenými státy.
Dohoda stanovila cla na většinu evropského vývozu do USA na 15 %, což je výrazně více než dosavadních 1,5 %, výměnou za zrušení cel na americké průmyslové zboží a přednostní přístup na trh pro zemědělské produkty. Francouzský premiér Francois Bayrou to označil za akt „podřízenosti“. A aby si zajistili Trumpův závazek ke kolektivní obraně NATO, evropští spojenci se na červnovém summitu v Haagu shodli, že do roku 2035 navýší výdaje na obranu na 5 % HDP.
Vzhledem k Trumpově nepředvídatelnosti si však evropští spojenci nemohou být jisti, že se jeho obchodní a fiskální požadavky nezmění. Trump sice schválil nové dodávky zbraní na Ukrajinu, které zaplatili evropští spojenci, a rozzlobilo ho neustálé ruské bombardování měst, například srpnový útok na Kyjev, ale bylo by pošetilé si myslet, že tato pomoc znamená jeho trvalou ochotu bránit Ukrajinu nebo její evropské spojence.
Prezident totiž ukázal svou nečekanou nestálost na srpnovém summitu s prezidentem Vladimirem Putinem na Aljašce. Ani jeho dřívější požadavek na příměří, ani varování Ruska před „vážnými následky“, pokud to neudělá, nebylo splněno. Na summitu se ani nepodařilo zajistit pro Ukrajinu bezpečnostní záruky, po kterých evropští lídři volali.
Sbližování mezi Ruskem a Spojenými státy odhalily přátelské rozhovory mezi Trumpem a Putinem. Putin nedal žádné sliby ani ústupky, protože věří, že čas je na jeho straně jak na bojišti, tak i při vyjednávání s Trumpem. Ten se chce pochlubit dohodou, a proto přenesl odpovědnost za ukončení války na Zelenského, což by pravděpodobně znamenalo postoupení zhruba 20 % Donbasu, který Rusko vojensky neovládá.
Územní zisky na Krymu a Donbasu Putina povzbudí k tomu, aby svůj úspěch zopakoval i jinde. Putinovým cílem totiž vždy bylo obnovit impérium, o které Sovětský svaz v roce 1991 přišel. Dalším pravděpodobným cílem by mohlo být Moldavsko, protože nabízí stejnou záminku, tedy rusky mluvící obyvatelstvo, které potřebuje „ochranu“. Mohl by to být také jeden z pobaltských států, ačkoli přímý útok by vyvolal reakci článku 5 NATO, který definuje útok na jednoho člena jako útok na všechny. Dále by Putin mohl rozšířit ruský vliv v zemích NATO, jako je Slovensko a Maďarsko, které usilují o normalizaci vztahů s Moskvou.
Evropští spojenci si jsou vědomi hrozby, kterou představuje protivník, který na obranu vynakládá jednu třetinu všech vládních výdajů. Generální tajemník NATO Mark Rutte spojence varoval, že by Rusko mohlo zahájit útok proti Evropě do roku 2030. Ale Evropané na to nejsou psychologicky připraveni.
Většina spojenců, s výjimkou zemí na východní hranici NATO, se vyhýbá riziku. Bojí se, že by jejich kroky mohly neúmyslně odpojit Spojené státy od Evropy. Jak potvrdil analytik z Institutu EU pro bezpečnostní studie, čím více se spojenci přezbrojí, „tím více záminek dají americkým politikům k odchodu“. A protože se političtí lídři obávají rostoucího populismu, nepřipravili svou veřejnost na možnost vojenského konfliktu s Ruskem.
Ačkoli podpora evropské strategické autonomie v posledních letech vzrostla, spojenci se ani zdaleka neblíží sestavení efektivní bojové síly. Navzdory větším rozpočtům na obranu dávají evropské země přednost svým vlastním průmyslům. Výsledkem je roztříštěný systém dodávek, což brání interoperabilitě a znemožňuje vytvoření koordinované bojové síly. Podobná roztříštěnost brzdí i konkurenceschopnost EU v mezinárodním obchodě, jak uvedl ve své zářijové zprávě bývalý prezident Evropské centrální banky Mario Draghi.
Aby evropští lídři vybudovali nezávislou obrannou sílu, museli by se vzdát svého partikularismu a zaměřit se na nejúčinnější zbraňové systémy bez ohledu na to, které země je vyvinou, protože společné používání těchto systémů by snížilo náklady na nákup. Podle bruselského think tanku Bruegel by k zabránění úspěšné ruské ofenzívě v pobaltských státech bylo zapotřebí minimálně 1400 tanků a 300 000 pěšáků.
Evropa by také musela překonat nedostatky v letecké síle – to jsou společné stíhací letouny schopné konfliktu s vysokou intenzitou, možnost doplňování paliva za letu, letecký elektronický boj a zpravodajské služby, pro které se významně spoléhá na Spojené státy. Totéž platí pro systémy protiraketové obrany, satelitní snímky pro získávání cílů a velení a řízení nezbytné pro složité vojenské formace během války.
Na konci studené války se o vytvoření nezávislé evropské bezpečnostní struktury uvažovalo, ale nevznikla z mnoha důvodů, včetně touhy Evropy, stejně jako USA, omezit vojenské výdaje a financovat sociální programy. Kritickými faktory byly obavy spojenců z odpojení od Spojených států a touha USA zachovat si dominantní roli v Evropě.
O 35 let později, uprostřed obnoveného ruského expanzionismu, už Evropa není v bezpečí. Nemůže se spolehnout na americký závazek bránit ji. Pokud má Evropa zůstat svobodná a demokratická, bude se muset přizpůsobit oběma těmto skutečnostem a spolehnout se na vlastní nezávislé obranné kapacity.
Česká kinematografie přišla o jednu ze svých nejvýraznějších tváří, herečku Janu Brejchovou, která odešla ve věku 86 let. Smutnou zprávu o jejím skonu potvrdila dcera Tereza Brodská. Poslední roky života strávila umělkyně v motolském zdravotnickém zařízení pro dlouhodobě nemocné. Do ústraní ji před časem přimělo odejít vážné onemocnění mozku.
Americký prezident Donald Trump odstranil ze své sociální sítě Truth Social video, které obsahovalo rasistický záběr zobrazující manžele Obamovy jako lidoopy. Tento incident, jenž se odehrál v prvním únorovém týdnu roku 2026, vyvolal vlnu kritiky napříč americkou politickou scénou.
Snaha Donalda Trumpa o získání Grónska, která se kdysi zdála být jen výstředním nápadem, se v roce 2026 stala ústředním bodem americké zahraniční politiky a vyvolala jednu z největších diplomatických krizí posledních let. Kořeny této posedlosti sahají do začátku roku 2018, kdy Trump v Situation Room obdržel zpravodajský brífink o rostoucí aktivitě ruských ponorek a čínských plavidel v Arktidě. Právě tehdy se zrodila jeho myšlenka, že USA potřebují v severním Atlantiku trvalejší a silnější základnu.
Dánská premiérka Mette Frederiksenová vystoupila na pařížské univerzitě Sciences Po s varováním, že dosavadní globální pořádek definitivně skončil a k původnímu stavu se již nevrátí. Zdůraznila nezbytnost spojenectví Evropy a USA tváří v tvář ruským hrozbám, ačkoliv transatlantické vztahy v posledních týdnech citelně ochladly. Podle dánské předsedkyně vlády Rusko o mír s Evropou nestojí, což vyžaduje jednotnou a nekompromisní reakci celého Západu.
Po dvou letech války přineslo příměří z 10. října do Pásma Gazy nejistý klid, ačkoliv izraelské údery zcela neustaly. Pro osmačtyřicetiletou Hebu je přežití uplynulých let zázrakem, přesto se stále potýká s úzkostí a pocitem ohrožení. Podle ní není nic zaručeno a válka se může kdykoliv vrátit, přičemž humanitární pomoc do enklávy proudí jen ve velmi omezeném množství.
Útok na generálporučíka Vladimira Alexejeva na první pohled nevykazuje znaky typické operace ukrajinských tajných služeb. Přestože Kyjev takovou akci nepochybně schvaluje, k odpovědnosti se dosud nepřihlásil, což je u podobných incidentů neobvyklé. Dosavadní atentáty v Moskvě totiž probíhaly podle zcela jiného scénáře, upozornil Sky News.
Jednání mezi Spojenými státy a Íránem v ománském Maskatu byla prozatím ukončena. Mluvčí íránského ministerstva zahraničí v pátek uvedl, že rozhovory dospěly ke svému závěru, aniž by však upřesnil, kdy nebo zda budou v nejbližší době pokračovat. Krátce před tímto oznámením vydalo americké virtuální velvyslanectví v Íránu naléhavé bezpečnostní varování, v němž vyzvalo občany USA, aby zemi okamžitě opustili.
Nová strategická simulace, kterou v prosinci společně provedli bývalí představitelé NATO, němečtí bývalí činitelé a deník Die Welt, přišla s varovným závěrem pro bezpečnost Evropy. Podle výsledků těchto „válečných her“ by Kreml mohl dosáhnout většiny svých vojenských cílů v Pobaltí během pouhých několika dní. Scénář, zasazený do října 2026, ukázal, že k ovládnutí klíčových oblastí by Rusku stačila relativně malá síla o počtu 15 000 vojáků, pokud by dokázalo využít politické nerozhodnosti Západu.
V Miláně vypukly protesty proti přítomnosti agentů amerického imigračního úřadu ICE, kteří se mají podílet na zajištění bezpečnosti během právě začínajících zimních olympijských her. Stovky demonstrantů, převážně studentů, se sešly na náměstí Piazzale Leonardo da Vinci před budovou Polytechniky. Účastníci nesli transparenty s nápisy jako „ICE pryč“ a kritizovali amerického viceprezidenta JD Vance i ministra zahraničí Marca Rubia, kteří do města dorazili na zahajovací ceremoniál.
Až se v pátek večer bude konat v rámci slavnostního zahájení tradiční defilé všech olympioniků, českou výpravu na slavném milánském stadionu San Siro povede s českou vlajkou v rukách hokejista David Pastrňák. Biatlonistka Lucie Charvátová pak bude vlajkonoškou na dálku ve druhém dějišti letošních Her v Cortině d'Ampezzo. Oba byli vlajkonoši české výpravy zvoleni ostatními českými olympioniky.
Televizní diváci se na prahu nadcházejícího víkendu mají na co těšit. Karel Šíp totiž přivítá ve Všechnopárty, se kterou ji pojí dlouholeté přátelství. Jde navíc o jednu z největších legend českého šoubyznysu.
V Moskvě došlo v pátek ráno k útoku na vysoce postaveného generála ruské armády. Generálporučík Vladimir Aleksejev byl několikrát postřelen v obytném domě na severozápadním okraji ruské metropole. Ihned po incidentu byl převezen do nemocnice, kde bojuje o život.