V Evropě nyní dochází k zásadnímu obratu. Evropští lídři si už nemohou být jisti, že jim Spojené státy zajistí bezpečnost, a to bez ohledu na to, zda Donald Trump přesvědčí ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, aby přijal pro Rusko výhodnou mírovou dohodu, nebo od konfliktu úplně ustoupí. Hugh De Santis, člen plánovacího štábu ministra George Shultze zodpovědný za NATO, tvrdí, že možnosti jsou v zásadě dvě: buď budou dál Trumpovi pochlebovat a lobbovat u kongresmanů v naději, že bezpečnostní vztahy nebudou přerušeny, anebo se připraví na obranu proti bojovnému Rusku bez americké pomoci.
Vztahy přes Atlantik, které od roku 1949 zajišťovaly světovou stabilitu, oslabily z obchodních i bezpečnostních důvodů. Aby se zavděčila Trumpovi a udržela americkou přítomnost v Evropě, Evropská unie v červenci přistoupila na jednostrannou obchodní dohodu se Spojenými státy.
Dohoda stanovila cla na většinu evropského vývozu do USA na 15 %, což je výrazně více než dosavadních 1,5 %, výměnou za zrušení cel na americké průmyslové zboží a přednostní přístup na trh pro zemědělské produkty. Francouzský premiér Francois Bayrou to označil za akt „podřízenosti“. A aby si zajistili Trumpův závazek ke kolektivní obraně NATO, evropští spojenci se na červnovém summitu v Haagu shodli, že do roku 2035 navýší výdaje na obranu na 5 % HDP.
Vzhledem k Trumpově nepředvídatelnosti si však evropští spojenci nemohou být jisti, že se jeho obchodní a fiskální požadavky nezmění. Trump sice schválil nové dodávky zbraní na Ukrajinu, které zaplatili evropští spojenci, a rozzlobilo ho neustálé ruské bombardování měst, například srpnový útok na Kyjev, ale bylo by pošetilé si myslet, že tato pomoc znamená jeho trvalou ochotu bránit Ukrajinu nebo její evropské spojence.
Prezident totiž ukázal svou nečekanou nestálost na srpnovém summitu s prezidentem Vladimirem Putinem na Aljašce. Ani jeho dřívější požadavek na příměří, ani varování Ruska před „vážnými následky“, pokud to neudělá, nebylo splněno. Na summitu se ani nepodařilo zajistit pro Ukrajinu bezpečnostní záruky, po kterých evropští lídři volali.
Sbližování mezi Ruskem a Spojenými státy odhalily přátelské rozhovory mezi Trumpem a Putinem. Putin nedal žádné sliby ani ústupky, protože věří, že čas je na jeho straně jak na bojišti, tak i při vyjednávání s Trumpem. Ten se chce pochlubit dohodou, a proto přenesl odpovědnost za ukončení války na Zelenského, což by pravděpodobně znamenalo postoupení zhruba 20 % Donbasu, který Rusko vojensky neovládá.
Územní zisky na Krymu a Donbasu Putina povzbudí k tomu, aby svůj úspěch zopakoval i jinde. Putinovým cílem totiž vždy bylo obnovit impérium, o které Sovětský svaz v roce 1991 přišel. Dalším pravděpodobným cílem by mohlo být Moldavsko, protože nabízí stejnou záminku, tedy rusky mluvící obyvatelstvo, které potřebuje „ochranu“. Mohl by to být také jeden z pobaltských států, ačkoli přímý útok by vyvolal reakci článku 5 NATO, který definuje útok na jednoho člena jako útok na všechny. Dále by Putin mohl rozšířit ruský vliv v zemích NATO, jako je Slovensko a Maďarsko, které usilují o normalizaci vztahů s Moskvou.
Evropští spojenci si jsou vědomi hrozby, kterou představuje protivník, který na obranu vynakládá jednu třetinu všech vládních výdajů. Generální tajemník NATO Mark Rutte spojence varoval, že by Rusko mohlo zahájit útok proti Evropě do roku 2030. Ale Evropané na to nejsou psychologicky připraveni.
Většina spojenců, s výjimkou zemí na východní hranici NATO, se vyhýbá riziku. Bojí se, že by jejich kroky mohly neúmyslně odpojit Spojené státy od Evropy. Jak potvrdil analytik z Institutu EU pro bezpečnostní studie, čím více se spojenci přezbrojí, „tím více záminek dají americkým politikům k odchodu“. A protože se političtí lídři obávají rostoucího populismu, nepřipravili svou veřejnost na možnost vojenského konfliktu s Ruskem.
Ačkoli podpora evropské strategické autonomie v posledních letech vzrostla, spojenci se ani zdaleka neblíží sestavení efektivní bojové síly. Navzdory větším rozpočtům na obranu dávají evropské země přednost svým vlastním průmyslům. Výsledkem je roztříštěný systém dodávek, což brání interoperabilitě a znemožňuje vytvoření koordinované bojové síly. Podobná roztříštěnost brzdí i konkurenceschopnost EU v mezinárodním obchodě, jak uvedl ve své zářijové zprávě bývalý prezident Evropské centrální banky Mario Draghi.
Aby evropští lídři vybudovali nezávislou obrannou sílu, museli by se vzdát svého partikularismu a zaměřit se na nejúčinnější zbraňové systémy bez ohledu na to, které země je vyvinou, protože společné používání těchto systémů by snížilo náklady na nákup. Podle bruselského think tanku Bruegel by k zabránění úspěšné ruské ofenzívě v pobaltských státech bylo zapotřebí minimálně 1400 tanků a 300 000 pěšáků.
Evropa by také musela překonat nedostatky v letecké síle – to jsou společné stíhací letouny schopné konfliktu s vysokou intenzitou, možnost doplňování paliva za letu, letecký elektronický boj a zpravodajské služby, pro které se významně spoléhá na Spojené státy. Totéž platí pro systémy protiraketové obrany, satelitní snímky pro získávání cílů a velení a řízení nezbytné pro složité vojenské formace během války.
Na konci studené války se o vytvoření nezávislé evropské bezpečnostní struktury uvažovalo, ale nevznikla z mnoha důvodů, včetně touhy Evropy, stejně jako USA, omezit vojenské výdaje a financovat sociální programy. Kritickými faktory byly obavy spojenců z odpojení od Spojených států a touha USA zachovat si dominantní roli v Evropě.
O 35 let později, uprostřed obnoveného ruského expanzionismu, už Evropa není v bezpečí. Nemůže se spolehnout na americký závazek bránit ji. Pokud má Evropa zůstat svobodná a demokratická, bude se muset přizpůsobit oběma těmto skutečnostem a spolehnout se na vlastní nezávislé obranné kapacity.
Generální tajemník NATO Mark Rutte vyjádřil plnou podporu vojenské kampani prezidenta Donalda Trumpa proti Íránu a očekává sjednocení všech členských států Aliance v podpoře amerického postupu. Pokusy Trumpa zapojit spojence z NATO do řešení kritické situace v Hormuzském průlivu ale narazily na hlubokou nedůvěru a diplomatický odpor.
Válka dronů dorazila už i na území Spojených států a nedávné události na základně Barksdale v Louisianě odhalily kritické trhliny v národní obraně. Zatímco pozornost světa se upírá k probíhajícímu konfliktu na Blízkém východě, nad strategicky významnou základnou se mezi 9. a 15. březnem opakovaně pohybovaly roje neidentifikovaných bezpilotních letounů. Armáda ani ministerstvo vnitra přitom nedokázaly na tyto narušitele nijak efektivně reagovat.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu v pondělí oznámil, že hovořil s americkým prezidentem Donaldem Trumpem o aktuálním vývoji konfliktu s Íránem. Podle Netanjahua vidí šéf Bílého domu reálnou příležitost k uzavření dohody, která by mohla ukončit válečný stav. Trump se domnívá, že je možné využít rozsáhlých vojenských úspěchů, kterých dosáhly izraelské obranné síly (IDF) i americká armáda, k prosazení strategických cílů u jednacího stolu.
Americký prezident Donald Trump oznámil, že Spojené státy vedou intenzivní rozhovory s „vysoce postavenou osobou“ v rámci íránského režimu. Cílem těchto vyjednávání je ukončení probíhajícího válečného konfliktu. Trump zdůraznil, že obě strany mají velký zájem na dosažení dohody a že diskuse již pokročily k několika zásadním bodům shody.
Země v roce 2025 dosáhla rekordních úrovní zachyceného tepla a OSN v pondělí varovala, že následky tohoto oteplování budou přetrvávat po tisíce let. Světová meteorologická organizace (WMO) ve své výroční zprávě potvrdila, že všech jedenáct nejteplejších let v historii měření nastalo v období mezi roky 2015 a 2025. Loňský rok se zařadil na druhou až třetí příčku nejteplejších let s průměrnou teplotou o 1,43 stupně Celsia vyšší, než byl průměr v letech 1850 až 1900.
Marine Le Penová, lídryně francouzské krajní pravice, otevřeně podpořila maďarského premiéra Viktora Orbána v jeho rozhodnutí zablokovat unijní půjčku pro Ukrajinu ve výši 90 miliard eur. Během své návštěvy Budapešti, kde se v pondělí účastnila setkání vlasteneckých a pravicových lídrů, označila tento krok za „dobré rozhodnutí“. Podle ní by Francie neměla čekat na ostatní země, aby začaly jednat rozumně a chránit vlastní zájmy.
Izraelský protiraketový systém Železná kopule (Iron Dome) a jeho další vyspělé vrstvy čelí nové, mimořádně nebezpečné výzvě. Írán začal masivně využívat balistické rakety s kazetovou municí, které dokážou obcházet dosud neprostupnou obranu. Tato taktika, využívající pokročilé střely typu Chorramšahr, vystavuje izraelská města útokům desítek malých náloží, které se rozptýlí v ovzduší a promění noc v déšť zářících smrtících bodů.
Válka v Íránu, která naplno vypukla na konci února, se ukázala být nečekaným strategickým dárkem pro ruského prezidenta Vladimira Putina. Zatímco americké a izraelské síly systematicky likvidují íránské námořnictvo, letectvo a kapacity obranného průmyslu, Kreml těží z globálního chaosu, který tato kampaň vyvolala. Pro Rusko, jehož ekonomika i diplomacie jsou pod tlakem kvůli invazi na Ukrajinu, představuje tento konflikt vítané rozptýlení pozornosti světa.
Vojenská operace Spojených států proti Íránu vynesla na světlo palčivou otázku, o které se v kuloárech Bruselu hovoří již dlouho: naléhavou potřebu evropské strategické autonomie. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová v reakci na aktuální krizi vyzvala k vytvoření nové zahraniční politiky, která by dovedla blok k „evropské nezávislosti“. Podle politologů však k dosažení skutečné svobody na Trumpově Americe nestačí pouze rétorický odpor, ale hluboká vnitřní proměna samotné EU.
Prezident USA Donald Trump nečekaně pozastavil plány na bombardování íránských elektráren a energetických uzlů. Útoky, které měly začít po vypršení původního ultimáta, odložil o pět dní s vysvětlením, že probíhající diplomatické rozhovory mezi Washingtonem a Teheránem jsou překvapivě slibné. Na své sociální síti Truth Social tyto schůzky označil za velmi produktivní a naznačil, že by mohly vést k úplnému ukončení válečného stavu na Blízkém východě.
Svět s napětím sleduje hodiny, které odtikávají poslední čas z ultimáta amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ten dal Íránu jasný termín: buď bezpodmínečně otevře Hormuzský průliv, nebo bude čelit totálnímu zničení své energetické sítě. Lhůta vyprší v pondělí 23. března ve 23:44 GMT (v úterý v 0:44 našeho času), což v Teheránu odpovídá brzkým ranním hodinám následujícího dne.
Teherán přitvrzuje svou rétoriku a varuje, že jakýkoli útok na jeho pobřeží nebo ostrovy povede k úplnému zablokování Perského zálivu. Íránská rada obrany prostřednictvím agentury Fars oznámila, že je připravena zaminovat všechny přístupové cesty a komunikační linie v oblasti. Podle prohlášení by k tomu byly využity různé typy námořních min, včetně těch plovoucích, které lze vypouštět přímo z pobřeží.