Svět se ocitl v situaci, kterou mnozí analytici označují za začátek konce mezinárodního řádu nastoleného po druhé světové válce. Geopolitické napětí se nečekaně přesunulo do arktických oblastí, kde spor o Grónsko vyvolal hluboké trhliny v Severoatlantické alianci. Spojené státy pod vedením Donalda Trumpa poprvé otevřeně podmínily kolektivní obranu svých spojenců jejich ochotou podpořit americkou anexi tohoto dánského autonomního území.
Evropská odpověď na americký tlak, nazvaná „Operace Arctic Endurance“, měla být demonstrací jednoty a odhodlání bránit územní celistvost Dánského království. Realita však ukázala spíše evropskou nerozhodnost. Do grónské metropole Nuuk dorazily jen symbolické jednotky z Německa, Francie a Británie. Velkým překvapením a ránou pro evropskou prestiž se stal bleskový odsun patnáctičlenného německého týmu, který ostrov opustil jen 44 hodin po svém příletu bez jasného oficiálního vysvětlení.
Zatímco se západní spojenci přou o suverenitu nad Arktidou, Rusko podle expertů nezahálí a obratně využívá rozkolu v NATO k posílení svého vlivu. Vladimir Putin se rozhodl oživit tradici „velké hry“ ve střední Asii a jako první světový lídr plně normalizoval diplomatické vztahy s vládou Tálibánu v Afghánistánu. V Kremlu byl s poctami přijat nový afghánský velvyslanec Gul Hassan Hassan, což signalizuje zásadní posun v regionální rovnováze moci.
Ruská státní média s neskrývaným potěšením sledují každý náznak transatlantické nejednoty. Situaci v Grónsku interpretují jako důkaz amerického imperialismu a evropské slabosti. Mluvčí ruské diplomacie Marija Zacharovová dokonce sarkasticky navrhla, aby Evropská unie reagovala na americké kroky stejně tvrdě, jako reagovala na ruskou anexi Krymu v roce 2014, čímž se snaží relativizovat dřívější západní kritiku Moskvy.
Situace v západním Pacifiku a Latinské Americe se rovněž komplikuje v důsledku amerických operací ve Venezuele. Rusko zde hraje roli tichého pozorovatele, který sice rétoricky podporuje své staré spojence, jako je Kuba, ale v praxi se soustředí výhradně na ochranu vlastních ekonomických zájmů, zejména aktiv společnosti Rosneft. Nostalgie po sovětsko-kubánském bratrství, kterou šíří ruský tisk, tak naráží na pragmatickou neochotu Kremlu poskytovat Havaně reálnou materiální pomoc.
Donald Trump mezitím stupňuje své požadavky a hrozí evropským zemím drakonickými cly, pokud neuznají americké nároky na Grónsko. Prezident argumentuje tím, že ostrov je „absolutní nutností“ pro národní bezpečnost USA v boji proti rostoucímu vlivu Ruska a Číny v Arktidě. Pro evropské lídry, jako je Emmanuel Macron nebo Ursula von der Leyenová, je však takové ultimátum nepřijatelným útokem na suverenitu spojence.
V zákulisí NATO se hovoří o tom, že aliance čelí největší zkoušce své historie. Pokud by USA skutečně přistoupily k silovým opatřením proti Grónsku, hrozilo by, že evropské státy budou nuceny aktivovat závazky o vzájemné pomoci proti svému hlavnímu spojenci. Tato absurdní situace nahrává strategii Moskvy, která dlouhodobě usiluje o oslabení transatlantické vazby a rozbití jednotné západní fronty.
Ruští analytici si také všímají náhlého mlčení Moskvy ohledně vyjednávání o ukončení konfliktu na Ukrajině. Zatímco pozornost Washingtonu je plně upřena na Grónsko a Venezuelu, Putin získává cenný prostor pro manévrování na východní frontě. Rozptýlení pozornosti Spojených států je pro Kreml ideálním scénářem, který mu umožňuje diktovat podmínky případného příměří z pozice síly.
Snaha amerického prezidenta Donalda Trumpa o anexi Grónska, doprovázená výhrůžkami drakonickými cly pro každého, kdo se mu postaví do cesty, donutila evropské lídry k hledání způsobů, jak ochránit svou suverenitu i společný trh. Možnosti, které mají na stole, sahají od opatrné diplomacie až po nasazení „obchodní bazuky“, která by mohla definitivně změnit podobu transatlantických vztahů.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se letos nečekaně rozhodl vynechat Světové ekonomické fórum v Davosu, přestože se ještě nedávno zdálo, že právě zde by mohlo dojít k historickému průlomu v jednáních o míru. Zelenskyj v novoročním projevu i po summitu „koalice ochotných“ v Paříži hovořil o tom, že dohoda o příměří s Ruskem je hotová z 90 %. Očekávalo se, že v Davosu dojde k finalizaci bezpečnostních záruk a představení ambiciózního „plánu prosperity“ pro poválečnou obnovu země.
Svět se ocitl v situaci, kterou mnozí analytici označují za začátek konce mezinárodního řádu nastoleného po druhé světové válce. Geopolitické napětí se nečekaně přesunulo do arktických oblastí, kde spor o Grónsko vyvolal hluboké trhliny v Severoatlantické alianci. Spojené státy pod vedením Donalda Trumpa poprvé otevřeně podmínily kolektivní obranu svých spojenců jejich ochotou podpořit americkou anexi tohoto dánského autonomního území.
Francouzský prezident Emmanuel Macron otevřeně vyzval k odvetným opatřením proti americkým clům. Reagoval tak na stupňující se nátlak Donalda Trumpa, který se snaží získat Grónsko a hrozí sankcemi každému, kdo se mu postaví do cesty. Macron ve svém projevu na Světovém ekonomickém fóru zdůraznil, že dává přednost respektu před šikanou a právnímu státu před brutalitou.
Donald Trump oslavil první výročí svého návratu do Bílého domu projevem, který byl podle očekávání plný optimismu, ale také řady nepravdivých tvrzení. Během tiskové konference a následných dotazů se prezident snažil vykreslit uplynulý rok 2025 jako období bezprecedentního rozkvětu. Při bližším pohledu na fakta se však ukazuje, že Trumpova rétorika se často rozchází s realitou v ekonomických datech i mezinárodních záležitostech.
Donald Trump při svém druhém funkčním období otřásá světovým řádem mnohem silněji než jakýkoli jeho předchůdce od konce druhé světové války. Hned první den svého staronového mandátu dal světu jasně najevo, že mu nic nebude stát v cestě. Ve svém inauguračním projevu tehdy zmínil doktrínu z 19. století o předurčeném osudu, čímž naznačil ambice k územní expanzi. Nejprve se zaměřil na Panamský průplav a nyní svou neochvějnou pozornost obrací ke Grónsku.
Česko by po více než 16 letech měl opět navštívit papež. Lev XIV. přijal pozvání prezidenta Petra Pavla, který v pondělí zavítal s manželkou do Vatikánu. Naposledy se do Česka vydal Benedikt XVI.
Karlos Vémola se v pondělí na kauci dostal z vazby na svobodu. Ještě večer se sám poprvé ozval fanouškům. K ostře sledované kauze toho zatím moc neřekl. Především poděkoval lidem za podporu a zmínil, že teď chce čas věnovat rodině a svému zdraví.
Donald Trump se znovu pustil do ostré kritiky Severoatlantické aliance a na své platformě Truth Social prohlásil, že bez jeho přičinění by NATO už dávno neexistovalo. Podle amerického prezidenta by aliance skončila na „smetišti dějin“, kdyby nepřišel on se svým tlakem na spojence. Dodal, že nikdo – „žádný jednotlivec ani prezident“ – nikdy neudělal pro vojenskou alianci víc než on sám.
Americká politická scéna se nachází v bodě, kdy už nejde jen o osobu prezidenta, ale o hlubokou proměnu celého systému. Analýza Johna F. Harrise pro Politico naznačuje, že i kdyby Trump v roce 2029 úřad opustil a nepokusil se obejít ústavu, jeho vliv bude formovat americkou politiku minimálně další dekádu. Trumpismus se stal novou normou, se kterou se budou muset vyrovnat i jeho největší odpůrci.
Mezi Evropskou unií a Spojenými státy to opět jiskří, protože europoslanci hodlají zmrazit ratifikaci klíčové obchodní smlouvy. Tento dokument, který v létě dojednala Ursula von der Leyen přímo s Donaldem Trumpem v jeho skotském rezortu, měl zajistit stabilnější prostředí pro exportéry.
Britská ministryně financí Rachel Reevesová vystoupila na zasedání agentury Bloomberg v rámci fóra v Davosu s jasným vzkazem: v době narůstajícího globálního napětí a hrozeb obchodními válkami musí světoví lídři zachovat „chladnou hlavu“. Reagovala tak na vyostřenou situaci kolem Grónska a hrozby Donalda Trumpa, který plánuje uvalit cla na evropské spojence.