Evropa pohřbívá sama sebe. Plány na dronovou zeď před Ruskem zabíjí byrokracie

General Atomics MQ-9 Reaper
General Atomics MQ-9 Reaper, foto: Wikipedia Common
Klára Marková DNES 11:26
Sdílej:

Evropská unie plánuje vybudovat takzvanou „dronovou zeď“ na obranu východního křídla NATO proti vpádům ruských bezpilotních letounů. Sven Kruck, spoluředitel německé společnosti Quantum Systems, vysvětluje, že se nejedná o skutečnou zeď, ale o „systém systémů“. Jde o síť detekčních a obranných systémů, která má na tisících kilometrů integrovat průzkum, fúzi senzorů a samotnou obranu, a tím zajistit hranici NATO.

Reakce NATO na nedávné ruské drony, které vstoupily do polského vzdušného prostoru, byla kritizována jako neúčinná. K sestřelení bylo tehdy použito jen zlomku drahých střel a stíhaček. Experti z Mezinárodního institutu pro strategická studia (IISS) varují, že nasazení stovek levných dronů by mohlo rychle zahltit omezené obranné prostředky Aliance. Takový stav by ponechal části vzdušného prostoru bez ochrany během dobíjení systémů.

Společnost Quantum Systems, jeden z předních evropských výrobců dronů, vyvíjí vlastní hardware i software a specializuje se na bezpilotní vzdušný průzkum. Firma získává cenné zkušenosti z války na Ukrajině, kde provozuje pracoviště s více než 200 zaměstnanci. Kruckova společnost kromě průzkumných dronů vyvíjí také záchytné drony. Paul Strobel, vedoucí pro styk s veřejností u Quantum Systems, uvedl, že v rámci „dronové zdi“ by mohl být nasazen model Hunter.

Hlavní výhodou tohoto bezpilotního letounu je, že jeho nasazení je mnohem levnější než vyslání stíhacího letounu s posádkou. Strobel zdůrazňuje, že cílem je zajistit, aby náklady na záchytný dron byly nižší než na cíl, který sestřeluje. To je základ pro „vítězství“ v této nové formě boje. Toho je možné dosáhnout zejména díky tomu, že drony jsou z velké části vyráběny pomocí 3D tisku, což udržuje nízké náklady na výrobu a dodavatelské řetězce.

Drony by byly rozmístěny podél hranice jako přenosné protiletadlové baterie, připojené k softwaru a napájení. V případě narušení vzdušného prostoru by se automaticky otevřel poklop a drony by odstartovaly. Záchytný dron by zaměřil cíl, a poté ho buď zničí detonací, nebo přímým nárazem při beranidle, jak vysvětlil Strobel. Vzhledem k rychlosti útočných dronů až 500 km/h by často stačil i samotný náraz.

Proces však prozatím není zcela automatický, protože o tom, zda je příchozí letoun bojový, nebo hobby dron, musí rozhodnout člověk. Strobel upozorňuje, že to představuje citlivou záležitost na regulační úrovni. Taková protiletadlová baterie by například nebyla vhodná pro každé místo. Kdyby byla nasazena na letišti, bylo by nutné zajistit, aby dron omylem nenarazil do osobního letadla.

Tento problém by mohlo vyřešit propojení systémů pomocí softwaru, který by dokázal rozlišit přátelská a nepřátelská letadla. Pokud by se objekt ukázal jako neoprávněný, operátoři by rozhodli o záchytu. V posledních 500 metrech by byla ručně zkontrolována palubní kamera dronu a sestřelení by bylo potvrzeno stisknutím tlačítka. Takový systém zatím neexistuje, což Strobel označuje za „obrovský byrokratický problém“.

Z technického hlediska by to přitom fungovat mohlo. Problémem jsou politické a byrokratické otázky, které musí vyřešit příslušné orgány. EU a NATO se musí koordinovat ohledně toho, kdo nese odpovědnost za záchyt dronu. EU musí nejprve určit, jaké úkoly připadnou agenturám jako Frontex a členským státům. Poté musí každý členský stát rozhodnout, zda zodpovědnost spadá pod policii, armádu nebo pohraniční stráž.

Pro Quantum Systems, jejíž klienti jsou členské státy, je řešením dodávat software, který propojí všechny aktéry. Snaží se tak jít „zdola nahoru“ a posílit ty, kteří musí systémy realizovat. Spoluředitel Kruck závěrem zdůraznil, že pokud Evropa chce „dronovou zeď“, musí ji vnímat jako součást širší transformace bezpečnostního systému. Průmysl a politika potřebují sdílený rámec a jasné kontaktní body, aby se metafora stala operační realitou. 

Témata:
Stalo se