EU musí odmítnout Trumpova obvinění o „vymazání civilizace“, potřebuje ale strategii, varují experti

Co ale přesně znamená „vymazání civilizace“? Termín jako by vypadl ze science fiction a zasluhuje si upřesnění. Jaký druh civilizace má být vymazán? Dokument vydaný americkou vládou výslovně uvádí, že nejde ani tak o ekonomický úpadek, jako spíše o „hodnoty“, které z evropských národů činí pro USA „spolehlivé spojence“.

Podle expertů se dá předpokládat, že se současná administrativa obává, že „život, svoboda a hledání štěstí“ už nejsou pro Evropu tak zásadní, jako byly pro Ameriku. Kromě toho se zdá, že se Trump obává, že příčinou tohoto problému je migrace.

Pokud jde o „svobodu projevu“ a „politickou svobodu“, dokonce i žebříček každoročně publikovaný ultraliberálním Cato Institute sídlícím ve Washingtonu uznává, že šest z deseti nejsvobodnějších zemí světa pochází z EU. Naopak USA jsou na 17. místě spolu s Velkou Británií.

Důkazy o „štěstí“ jsou pro Američany ještě horší, ti se v žebříčku Gallup nacházejí na 24. místě. Naopak pro Evropany jsou výsledky mnohem lepší, protože čtyři z pěti nejšťastnějších národů světa se zdají být v EU a pátým je Island.

Nejnebezpečnější příznak civilizačního úpadku se objevuje, když vezmeme v úvahu parametr schopnosti „hledání života“. Podle OECD utratily USA v roce 2024 na zdraví na osobu více než kterákoli jiná země, a to přes 12 000 dolarů ročně. Švýcarsko je na vzdáleném druhém místě s 8 000 dolary. Přesto je průměrná délka života Američanů o šest let kratší než u Evropanů.

V neposlední řadě stojí migrace. Vláda USA se zdá být znepokojena, že příliš mnoho přistěhovalců učiní Evropu k nepoznání. Nicméně právě Spojené státy hostí největší počet imigrantů první nebo druhé generace. Patří mezi ně i Donald Trump, jehož matka a čtyři prarodiče se narodili v Evropě. Zdá se, že diagnóza strategie bezpečnosti je zvláštně nevšímavá k roli, kterou migranti hráli při budování amerického úspěchu.

Jak by měla Evropa reagovat? Podle expertů je těžké pochopit, jakým způsobem je Evropa vymazávána. Nicméně je pravda, že Evropa má problém. Zatímco USA mají strategii, Evropané jsou velmi daleko od toho, aby se vůbec shodli na tom, jaké jsou jejich vlastní zájmy.

I když se USA mohou mýlit v tom, že se pokoušejí stanovit strategii za Evropu, tento nedostatek vize činí pro Evropu stále neudržitelnější, aby zůstala jedním z nejlepších míst k narození nebo životu.

Ze strategie jasně vyplývají tři zprávy. Zaprvé, USA nechtějí být světovým četníkem a nebudou platit za stabilizaci světa. Je zde dokonce naznačeno, že by USA byly rády, kdyby byl svět rozdělen do „sfér vlivu“ ve stylu studené války.

Zadruhé, USA se nyní domnívají, že je chyba myslet si, že export demokracie nebo liberalismu maximalizuje šanci na světový mír, a nebudou se již touto agendou zabývat. Zatřetí, USA věří, že národní státy jsou základním kamenem jakéhokoli možného světového řádu a že multilateralismus, pojem zahrnující rozmanitou škálu institucí od OSN po EU, to podkopává.

Zatímco Evropa nemusí s těmito tvrzeními souhlasit, může použít každý ze tří amerických bodů k vytvoření vlastní odpovědi. Evropa by například měla být poměrně ráda, že zaplní mezeru po stažení USA. To by znamenalo, že se Evropa vybaví tak, aby přispěla ke stabilitě v Evropě, severní Africe a na Blízkém východě.

Evropa by pravděpodobně také měla uznat, že Američané mají pravdu, když říkají, že „export demokracie“ nemusí nutně přinést mír. Zadruhé, Evropa může dokonce souhlasit s USA, že „export“ institucí a tržních regulací je komplikovaný a neefektivní. Musíme se jednoduše zaměřit na co největší ochranu lidských práv, aniž bychom požadovali, aby nás ostatní země napodobovaly.

Zatřetí, a to je nejdůležitější, je pravda, že mezinárodní organizace nefungují. Evropané by však na rétoriku USA neměli reagovat návratem k malým národním státům, jak navrhuje strategie bezpečnosti. Místo toho by měli převzít vedení radikální reformy multilateralismu.

Mezinárodní organizace, které Trump kritizoval, se musí rychle stát schopnějšími efektivně dodávat řešení. To musí zahrnovat i EU, protože je zřejmé, že jakýkoli druh strategie nemůže být veden 27 jednotlivými národy pracujícími odděleně.

Evropská civilizace nekolabuje. Je však pravda, že taková civilizace vyžaduje finanční, politické a obranné zdroje. Ty byly kdysi levně nakupovány od spojenců, kteří již nechtějí dotovat evropský způsob života. Je na čase vytvořit evropskou bezpečnostní strategii. A její sdělení by mělo být v kostce takové, že Evropané jsou připraveni převzít vedení a prosperovat ve změněném geopolitickém klimatu 21. století.