Dominance Německa děsí Macrona. Bojí se, že Berlín ohrozí pozici Francie jako nejefektivnější mocnosti EU

Macron se obává, že by Německo mohlo ohrozit prestižní pozici Francie jako nejefektivnější vojensko-diplomatické mocnosti EU. Klíčovou otázkou je, zda německé miliardy pomohou vybudovat, nebo naopak zastřít jeho vizi strategicky autonomního evropského obranného průmyslu. Obě země se sice zavázaly k novému cíli NATO vynakládat do roku 2035 na obranu 3,5 % HDP, ale zatímco Německo má reálný plán dosáhnout tohoto cíle do roku 2029, Francie jen stěží splní tento závazek a zároveň sníží rozpočtový schodek na 3 % HDP.

Rozpočty na obranu pro letošní rok jsou srovnatelné – 86 miliard eur v Německu a 62 miliard eur ve Francii. Do roku 2029 však Německo plánuje utrácet až 150 miliard eur ročně, zatímco Francie, i přes své rozšířené obranné plány, dosáhne v nejlepším případě 80 miliard eur. Někteří francouzští představitelé sice odmítají obavy, že by nová německá vojenská síla (a do jisté míry i polská) mohla oslabit vliv Paříže v Bruselu, a zdůrazňují „zvláštní“ postavení Francie dané jejím globálním vojenským dosahem, stálým členstvím v Radě bezpečnosti OSN a jaderným odstrašením.

Francouzští vojenští velitelé sice vítají německé dohánění zpoždění, ale po osmi desetiletích historické averze k vojenství pochybují o rychlé přeměně Bundeswehru v efektivní sílu. Mnohem naléhavější je proto otázka směru, kterým se německé investice vydají. Podpoří německé zbrojení budování strategicky autonomního evropského obranného průmyslu, vytváření evropských pracovních míst a posílení ekonomické síly Evropy? Nebo se peníze nalejí do hotového vojenského vybavení z USA a upřednostní se průmyslová spojenectví s americkými obrannými giganty? 

Německý kancléř Friedrich Merz občas hovoří o nutnosti evropského „rámce“ pro nárůst výdajů na obranu a o podpoře „evropské strategické suverenity“, čímž se přibližuje Macronovu postoji. Jindy však zdůrazňuje „koaliční smlouvu“ v rámci NATO a význam transatlantického partnerství. Každopádně rozsah německých výdajů v nadcházejících letech nevyhnutelně učiní z německého obranného průmyslu klíčového hráče v evropských vojenských inovacích a zakázkách. Francii znepokojilo nedávné rozhodnutí společnosti Rheinmetall uzavřít dohodu s americkou firmou Anduril na výrobu dronů a raket.

Pravdou je, že bez společného vývoje zbraní budoucnosti zeměmi EU nemůže vzniknout pevná evropská vojensko-průmyslová základna. Je proto nezbytné, aby Berlín a Paříž neprodleně stanovily směr pro nadcházející boom v oblasti inovací, výcviku a zadávání obranných zakázek a posílily svůj politický závazek ke francouzsko-německé spolupráci. Okno příležitosti je úzké a brzy bude prostor pouze pro realizaci již učiněných rozhodnutí.

Většina v Paříži se shoduje, že německé přezbrojení vyvolá otázky „průmyslové rovnováhy“ dříve, než ty „politické“ v EU. Merz si je ovšem vědom toho, že by se německá vojenská síla bez ukotvení v evropském konsensu mohla stát politickým problémem, a to nejen pro Francouze. Pro Francii je však nepříjemnou pravdou, že v nadcházejícím desetiletí bude Německo nejen evropskou průmyslovou velmocí, ale i dominantní vojenskou silou v EU. Strategická autonomie je tak nyní v německých rukou.