"Dokonalý manuál.“ Číňané se ptají, proč by po zadržení Madura neměli obsadit Tchaj-wan

Zatímco se čínské ministerstvo zahraničí snaží situaci mírnit oficiálním odsouzením a voláním po dodržování mezinárodního práva, čínský internet žije úplně jiným příběhem. Na sociální síti Weibo, která je čínskou obdobou sítě X, nasbírala témata spojená s dopadením Madura přes 650 milionů zobrazení. Mezi uživateli se bleskově rozšířila myšlenka, že Trumpův razantní postup by mohl sloužit jako „dokonalý manuál“ pro budoucí čínskou operaci na Tchaj-wanu. Mnozí diskutující se ptají, proč by se Čína měla ohlížet na pravidla, když je USA tak okatě ignorují.

Nacionalisticky naladění uživatelé v diskuzích často používají termín „bleskový úder“ a naznačují, že pokud mohou Spojené státy unést nepohodlného lídra ze státu ve svém „zadním dvorku“, Peking má morální právo udělat totéž s tchajwanským prezidentem Laj Čching-tem. Tato rétorika odráží frustraci části čínské veřejnosti z dlouhotrvajícího patu v otázce ostrova. Oficiální Peking se však k těmto lidovým výzvám k násilí nepřipojuje a v oficiální rovině se naopak stylizuje do role obránce suverenity a stability.

Prezident Si Ťin-pching při setkání s irským premiérem nepřímo kritizoval Washington za „unilaterální šikanu“, která podkopává světový řád. Čínská státní média, jako je agentura Sin-chua, zase mluví o „plenitelském řádu“ založeném na amerických zájmech namísto mezinárodního práva. Tato kritika však působí v očích západních analytiků pokrytecky, zejména v kontrastu s čínským postojem k ruské invazi na Ukrajinu, kterou Peking nikdy otevřeně neodsoudil a raději z jejího rozpoutání vinil NATO.

Z čistě ekonomického hlediska je pro Čínu pád Madura rizikem pro její energetickou bezpečnost. V posledních měsících roku 2025 směřovalo až 80 % venezuelské ropy právě do Číny, často za výrazné slevy výměnou za miliardové půjčky, které Caracas Pekingu dlužil. Trumpův záměr, aby americké ropné firmy převzaly kontrolu nad venezuelskou infrastrukturou a „vybraly si zisky ze země“, může znamenat konec levných dodávek pro čínské rafinerie. Čína tak čelí hrozbě, že ztratí výsadní přístup k největším prokázaným zásobám ropy na světě.

Přestože se na internetu šíří srovnání s Tchaj-wanem, experti varují před přílišným zjednodušováním. Tchajwanský poslanec Wang Ting-ju zdůraznil, že „Tchaj-wan není Venezuela“. Ostrov disponuje moderní armádou vybavenou špičkovými technologiemi a jeho demokratické instituce jsou mnohem stabilnější než Madurova autokracie. Navíc případné zadržení tchajwanského lídra by pravděpodobně vyvolalo okamžitou vojenskou reakci, zatímco ve Venezuele se režim po odstranění Madura ocitl v chaosu a prozatímní vedení se snaží o diplomatické přežití.

Analytici se shodují, že Čína bude v nejbližší době postupovat opatrně. Prioritou pro Peking bude minimalizovat ekonomické škody a ochránit své investice ve Venezuele, které dosahují desítek miliard dolarů. Spíše než k vojenskému dobrodružství se Čína pravděpodobně uchýlí k budování vlastního právního rámce, který by jí umožnil podobné kroky v budoucnu ospravedlnit. Trumpova operace v Caracasu totiž vytvořila precedens, podle kterého velmoci mohou jednat silou, pokud své kroky označí za vynucování práva.

Události ve Venezuele změnily globální vnímání toho, co je v mezinárodní politice možné. Pro Tchaj-wan je to varovný signál, že se svět vrací k mocenské politice 19. století, kde suverenita ustupuje síle. Čína sice ztratila spojence, ale získala argument pro vlastní asertivní politiku.