Do Pásma Gazy dorazila zima. Okamžitou pomoc potřebuje čtvrt milionu rodin

Humanitární organizace opětovně vyzývají Izrael k okamžitému povolení vstupu většího množství stanů a dalších nezbytných zásob do Pásma Gazy. Po prvních silných zimních deštích, které začaly v pátek, potřebuje nouzovou pomoc s přístřeším více než čtvrt milionu rodin. Generální tajemník Norské rady pro uprchlíky (NRC) Jan Egeland varuje, že bez pomoci si zima vyžádá další oběti, protože „děti a rodiny zahynou“.

Egeland vyjádřil frustraci nad tím, že od přijetí Trumpova mírového plánu, který sliboval příliv humanitární pomoci a ukončení zbytečného utrpení Palestinců, již uplynulo mnoho klíčových týdnů. Většina obyvatel Gazy, kteří byli vysídleni během dvouleté ničivé války, nyní žije v provizorních stanech a od pátku se potýkají s rozsáhlými záplavami způsobenými zimní bouří. Panují vážné obavy z šíření nemocí, jelikož se dešťová voda smísila s kanalizací.

Fatima Hamdona v Gaze plakala v dešti nad kaluží vody sahající po kotníky uvnitř jejího provizorního domova. Ukázala novináři, že její děti jsou již nemocné a veškerá mouka, kterou měli, se namočila. S obrovským zoufalstvím se ptala, kam mají jít, když pro ně není žádné přístřeší.

Podobná situace byla zaznamenána i v jižním Chán Júnisu. Nihad Šabat se v pondělí snažila usušit promáčený majetek a uvedla, že se celá její rodina obává dalších záplav. Spí pod přístřeškem vytvořeným jen z prostěradel a dek, a na zakoupení stanu si nemohou dovolit. Nedávná zpráva OSN konstatuje, že v Gaze bylo zničeno přes osmdesát procent budov, přičemž v samotném Gaze City to bylo dokonce devadesát dva procent.

Norská rada pro uprchlíky, která v Gaze vede tzv. Shelter Cluster sdružující asi dvacet nevládních organizací, uvádí, že nouzovou pomoc se zimními přístřešky potřebuje přibližně sto padesát milionů lidí, tedy asi dvě stě šedesát tisíc palestinských rodin. Neziskovým organizacím se od dojednání příměří mezi Izraelem a Hamásem zprostředkovaného USA, které vstoupilo v platnost desátého října, podařilo dostat do Gazy pouze zhruba devatenáct tisíc stanů. Dalších čtyřicet čtyři tisíc palet humanitární pomoci, které obsahují mimo jiné stany a lůžkoviny, je zablokováno a uskladněno v Egyptě, Jordánsku a Izraeli.

Jan Egeland z prodlev obviňuje „byrokratické, vojenské a zpolitizované úskalí“, které je podle něj v rozporu se všemi humanitárními principy. Izrael v březnu zavedl pro humanitární skupiny nový registrační proces, který zdůvodnil bezpečnostními důvody a požaduje seznamy místních palestinských zaměstnanců. Humanitární organizace ovšem tvrdí, že zákon o ochraně údajů v dárcovských zemích jim znemožňuje tyto informace poskytnout.

Izrael navíc mnohé položky, včetně tyčí ke stanům, označuje za „dvojí použití“, čímž myslí jak vojenský, tak civilní účel, a jejich vstup je tak zakázán nebo silně omezen. Izraelský obranný úřad COGAT, který kontroluje hraniční přechody, BBC sdělil, že v posledních měsících koordinoval vstup téměř sto devadesáti tisíc stanů a plachet přímo pro obyvatele Pásma Gazy. Dále uvedl, že v souladu s podmínkami příměří umožňuje denně vjezd stovkám nákladních automobilů s potravinami, vodou, palivem, plynem, léky, zdravotnickým vybavením, stany a materiálem na přístřeší.

Úřad COGAT v neděli vyzval mezinárodní organizace, aby koordinovaly dodávky dalších stanů a plachet a jiných zimních humanitárních potřeb. Prohlásil, že spolupracuje s novým Američany vedeným Koordinačním centrem pro civilně-vojenskou spolupráci (CMCC), které bylo zřízeno v jižním Izraeli, a s dalšími mezinárodními partnery na plánování cílené humanitární reakce pro nadcházející zimu. Mezinárodní organizace doufají, že CMCC, které bude dohlížet na implementaci Trumpova mírového plánu, pomůže zmírnit omezení jejich práce.

S ohledem na blížící se dárcovskou konferenci o rekonstrukci Palestinského území v Egyptě, humanitární organizace zdůrazňují, že musí být povolen vstup základních potřeb pro přístřeší ještě předtím, než budou vyvinuty dlouhodobé plány. Egeland, bývalý koordinátor OSN pro nouzovou pomoc, uvedl, že by nebylo dobré, kdyby se národy sešly v Káhiře k diskuzi o dlouhodobé obnově, zatímco Palestinci by mezitím umírali. Podle něj potřebují stany dnes, a nikoli slib výstavby přímořských struktur za pět let.

Místní Palestinci informovali BBC, že mnoho stanů, které dodaly mezinárodní agentury a dárci z Perského zálivu, bylo ukradeno a prodává se na černém trhu v Gaze. Uvádějí, že ceny stanů klesly z dříve běžných zhruba dvou tisíc sedmi set dolarů před příměřím na současných devět set až tisíc dolarů, což naznačuje mírný nárůst dodávek. Žádají mezinárodní společenství o pomoc při spravedlivější distribuci přístřeší.

Alaa al-Dirghali z Chán Júnisu prosí, aby se všichni připojili k ukončení této krize, kterou prožívají. Staré stany, které vydržely dva roky pod sluncem a dva roky pod deštěm, nezvládly poslední průtrž mračen. Dodal, že lidé i tak tyto poškozené stany znovu staví, protože nemají jinou alternativu, a modlí se, aby ti, co rozdávají stany, je dávali skutečně potřebným, jelikož jsou často kradeny a prodávány za přemrštěné ceny.

V Gaze City sušil Rami Deif Alláh, který byl vysídlen z Bejt Hanúnu, nasáklé matrace se svou starší matkou a dětmi na slabém slunci. I když od příbuzného dostal nepromokavý stan, ten byl také zaplaven. Uvedl, že se evakuovali přibližně jedenáctkrát, ale nikdy nenašli bezpečné místo, a i když se uchýlili do skromných stanů, bylo to marné. Voda je totiž zaplavila shora i zdola.

Stejně jako všichni obyvatelé Gazy, i Rami touží po trvalém domově. Modlí se, aby válka úplně skončila a všichni se mohli vrátit do svých domovů. Zdůraznil, že i když své domy nenajdou stát, tak je s vlastním potem a krví znovu postaví, jelikož současná situace života na ulici je neúnosná.