Francouzský premiér Sébastien Lecornu rezignoval po necelém měsíci ve funkci, čímž se stal již čtvrtým předsedou vlády, který opustil úřad za pouhý rok a půl. Když byl v roce 2017 prezident Emmanuel Macron poprvé zvolen, měl představovat klid a novou éru po pěti turbulentních letech pod vedením Françoise Hollanda. První centristický prezident páté republiky si získal velkou podporu prostřednictvím své nové strany La République en Marche.
První rok skutečně panoval klid. Macron tehdy porazil v druhém kole prezidentských voleb Marine Le Penovou z krajní pravice. Její stoupenci byli šokováni, a opozice vůči Macronovi byla omezená. Nyní se však prezident potýká s neschopností udržet premiéra, prosadit jakoukoli legislativu a čelí výzvám k vlastní rezignaci.
Macronovy problémy začaly podle expertů v roce 2018 hnutím „žlutých vest“ (gilets jaunes), masovým protestním hnutím, které vystupovalo proti cenám paliv a prezidentovým ekonomickým plánům. Následovala pandemie, což byla výzva, s jakou se Macronovi předchůdci nesetkali. V roce 2022 se do druhého kola voleb probojovala znovu posílená Le Penová. Tentokrát byl rozdíl mezi oběma kandidáty mnohem menší než v roce 2017.
V lednu 2024 se Macron pokusil osvěžit svou nabídku jmenováním Gabriela Attala premiérem. Stal se nejmladším šéfem vlády od roku 1958. Tento přístup ale selhal, když Macronova strana utrpěla drtivou porážku v evropských volbách v červnu 2024. Tento neúspěch vedl Macrona k rozhodnutí, které uvrhlo Francii do nepřetržitého politického chaosu trvajícího déle než rok. Ve snaze zastavit postup krajní pravice, zejména Národního sdružení (Rassemblement National) Marine Le Penové, vyhlásil Macron předčasné volby v červenci 2024.
Od té doby je v Národním shromáždění standardem patový stav. Žádný ze tří hlavních bloků (centristé pod Macronem, krajní pravice pod Le Penovou a Jordanem Bardellou a levicová aliance) nedisponuje většinou. Attal rezignoval a byl nahrazen pravicovým Michelem Barnierem, který ve funkci vydržel jen několik měsíců a poté ztratil důvěru Shromáždění. Barniera následoval François Bayrou, který ve funkci vydržel déle, ale i on prohrál hlasování o důvěře v září 2025.
Nakonec se funkce ujal centrista Lecornu, který rezignoval po necelém měsíci. Nezbylo mu ani čas na to, aby předsedal svému prvnímu zasedání vlády, natož aby se pokusil sjednotit parlament na důležitých otázkách, zejména na ekonomice. Jako hlavní důvod svého rozhodnutí Lecornu uvedl nedostatečnou ochotu ke kompromisu mezi jednotlivými stranami ve Shromáždění.
Klid, který Macron v roce 2017 představoval, se proměnil v nestabilitu. Nedávné protestní hnutí „bloquons tous!“ (Zablokujme vše!) vykazuje znaky podobné dřívějšímu hnutí „žlutých vest“, kdy stávky a dopravní komplikace zastavují velké části země. Takový politický chaos Francie dlouho nezažila. Střídání premiérů připomíná spíše nejhorší momenty třetí republiky, režimu, který zanikl porážkou nacisty.
To vše se děje v době neustálých zpráv o korupci a skandálech. Jak bývalý prezident Nicolas Sarkozy, tak Le Penová byli nedávno shledáni vinnými z korupce. Sarkozy je tak prvním bývalým prezidentem, který čelí nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Le Penová se pravděpodobně kvůli zákazu kandidatury na prezidentku v roce 2027 bude muset vzdát naděje na úřad.
Budoucnost Francie se zřejmě upíná k mládí. Macron se nyní může obrátit na někoho, jako je Attal, který by mohl být schopen spolupracovat se dvěma ze tří politických bloků. Cenou by však bylo nutné vyhnout se zásadním ekonomickým reformám požadovaným krajní levicí. Druhou možností je hledat cestu vpřed prostřednictvím legislativních voleb. Hlavními uchazeči o většinu by byli mladí lídři, ať už by šlo o krajně pravicového Bardellu, Mathilde Panot (současnou vůdkyni La France Insoumise) nebo centristickou postavu typu Attala. Všichni by byli mladší 40 let a nebyli by poskvrněni korupčními skandály.
Macron bude i nadále usilovat o roli státníka na světové scéně a doufat, že se některému z jeho stoupenců podaří získat podporu levice. Případně může spoléhat na to, že nové volby přinesou změnu. Pokud se cesta kupředu rychle nenajde, dva roky jsou dlouhá doba na čekání na změnu prezidenta. Výzvy k Macronově rezignaci se budou jen stupňovat.
Dva roky po útocích, které na Izrael dopadl 7. října, existuje šance na dohodu, která by mohla ukončit zkázu v Gaze a vrátit izraelská rukojmí, živá i mrtvá, jejich rodinám. Je to příležitost, ale není jisté, zda ji Hamás a Izrael skutečně využijí. Jednání se shodou okolností konají přesně ve druhém výročí útoků Hamásu, které zasáhly Izraelce.
Evropská unie plánuje vybudovat takzvanou „dronovou zeď“ na obranu východního křídla NATO proti vpádům ruských bezpilotních letounů. Sven Kruck, spoluředitel německé společnosti Quantum Systems, vysvětluje, že se nejedná o skutečnou zeď, ale o „systém systémů“. Jde o síť detekčních a obranných systémů, která má na tisících kilometrů integrovat průzkum, fúzi senzorů a samotnou obranu, a tím zajistit hranici NATO.
Francouzský premiér Sébastien Lecornu rezignoval po necelém měsíci ve funkci, čímž se stal již čtvrtým předsedou vlády, který opustil úřad za pouhý rok a půl. Když byl v roce 2017 prezident Emmanuel Macron poprvé zvolen, měl představovat klid a novou éru po pěti turbulentních letech pod vedením Françoise Hollanda. První centristický prezident páté republiky si získal velkou podporu prostřednictvím své nové strany La République en Marche.
Evropa čelila již před francouzskou krizí nebezpečnému koktejlu hrozeb, které představují válka Vladimira Putina na Ukrajině, útok Donalda Trumpa na globální obchod a vzestup krajní pravice napříč kontinentem. Do tohoto napjatého prostředí se přidala opakovaná krize francouzské vlády, která naposledy vydržela v úřadu necelý den. To vystrašilo trhy představou možných nových voleb, které by mohly krajní pravici dostat k moci blíže než kdy dříve.
Ve Spojených státech, které byly založeny na revoluci proti tyranii, vždy vyvolávalo nasazení amerických vojáků do ulic vnitrozemí představu ohrožené svobody. Z tohoto důvodu většina prezidentů takovému kroku odolávala. O to závažnější mohou být podle CNN neukojitelné snahy prezidenta Donalda Trumpa v této věci.
Je to už půl roku, co Česko rozesmutnila zpráva o smrti Anny Slováčkové, která dlouho a statečně bojovala se zákeřnou onkologickou nemocí. Jeden z jejích kolegů až nyní poskytl zpověď o posledních dnech nadané herečky a zpěvačky.
Týden po činu obvinila pražská policie osmadvacetiletého muže z vraždy seniorky ve Kbelích, která se stala na začátku minulého týdne. Obviněný se k činu doznal, hrozí mu až 18 let za mřížemi.
Jiřina Bohdalová si sama umí najít cestu do hlediště, přičemž nemusí nutně jít o film či divadlo. Důkaz předložila v neděli večer, kdy vyrazila na jedno z tradičně nejsledovanějších sportovních klání v České republice. Televizním kamerám to neuniklo.
Česko zasáhla na začátku probíhajícího týdne smutná zpráva. Ve věku 64 let zemřela dlouholetá šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. Podle zástupců úřadu podlehla vážné nemoci.
Zájem amerického prezidenta Donalda Trumpa o zisk Nobelovy ceny míru v letošním roce opět přitáhl pozornost k odhadování, kdo se stane laureátem. Navzdory četným nominacím a několika významným zahraničněpolitickým zásahům, které si prezident připsal k dobru, odborníci na Nobelovu cenu tvrdí, že jeho šance jsou i nadále minimální.
Začátek nového politického podzimu ve Spojených státech definuje snaha prezidenta Donalda Trumpa prosadit svou neomezenou prezidentskou moc. Jeho kroky, které jsou často bezprecedentní, vyvolávají podle CNN obavy z plíživého autoritářství a posouvají zemi k ústavní krizi. O tom, do jaké míry se prezidentovi podaří své rozsáhlé impulsy prosadit, bude rozhodovat odpor států, soudů a Demokratů ve Washingtonu.
Německý kancléř Friedrich Merz se domnívá, že za většinou dronů, které byly v posledních dnech spatřeny v německém vzdušném prostoru, stojí Kreml. Tato narušení si vynutila dokonce dočasné uzavření letiště v Mnichově. Merz uvedl, že se jedná o vážnou hrozbu pro bezpečnost, která je pravděpodobně kontrolovaná z Ruska. Vyjádřil se tak v neděli pozdě večer pro veřejnoprávní televizi.