Co bude třeba k vítězství Ukrajiny? Trump slibuje více zbraní, ty ale nestačí

Nové dodávky přicházejí krátce poté, co americké ministerstvo obrany pozastavilo vývoz zbraní kvůli obavám z vyčerpání vlastních zásob. Jak ale upozorňuje Meduza, pokud chce Washington Ukrajině opravdu pomoci přežít, bude muset zcela změnit přístup k vojenské pomoci a vytvořit stabilní systém dodávek zbraní v bezprecedentním rozsahu.

Veřejná debata kolem Trumpovy nejednotné politiky ohledně zbraní pro Ukrajinu zakrývá hlubší problém – omezenou moc prezidenta ovlivnit produkci zbraní. Ani prezident nemůže prostým výnosem přimět americký zbrojní průmysl vyrábět víc, než je jeho kapacita. Jakákoli zásadní změna by vyžadovala širokou politickou shodu v Kongresu a přesměrování průmyslové výroby.

Senátor Lindsey Graham, spoluautor návrhu na 500% cla na dovoz ruské ropy, sice hovoří o „rekordní úrovni pomoci“, ale k jejímu dosažení by bylo třeba přepsat celou politiku vojenské pomoci z éry Joea Bidena. Do té doby má Trump k dispozici jen nástroje, které zatím k zásadnímu obratu na frontě nestačily.

Všechny dodávky amerických zbraní od začátku války probíhaly dvěma hlavními kanály, které vznikly během Bidenova prezidentství:

1. Výběry ze zásob Pentagonu (Presidential Drawdown Authority – PDA)

Tento mechanismus umožňuje prezidentovi převést zbraně ze stávajících armádních skladů bez schvalování nového rozpočtu. Bidenův Kongres zvýšil roční limit této pomoci ze 100 milionů na 11 miliard dolarů v roce 2022 a následně na 14,5 miliardy dolarů v roce 2023. Celkově bylo takto vypraveno zbraní za 32 miliard dolarů.

Tyto zásoby se však tenčí a bez financí na jejich doplnění nelze pokračovat. Biden přitom trval na tom, že každá odeslaná zbraň musí být nahrazena novou, což zvýšilo náklady a zatížilo americký obranný rozpočet.

2. Iniciativa bezpečnostní pomoci Ukrajině (USAI)

Tento program vznikl během prvního Trumpova období, ale naplno se rozjel až po ruské invazi v roce 2022. Zahrnuje dlouhodobé kontrakty s americkými zbrojaři, které často trvají měsíce či roky. Například rakety PAC-3 pro Patrioty začala společnost Lockheed Martin vyrábět pro Ukrajinu až v roce 2024.

Problémem je, že mnohé kontrakty vznikly za zcela odlišných podmínek a nyní jsou zčásti neaktuální. Například kamikadze drony Switchblade-600 a Phoenix Ghost se ukázaly jako méně účinné než levnější čínské modely.

Navíc USA nedisponují dostatečnými výrobními kapacitami, aby naplnily globální poptávku. Ani prezident nemůže firmy přinutit vyrábět víc, a růst produkce probíhá velmi pomalu – Lockheed Martin plánuje zvýšit výrobu interceptorů Patriot z 500 kusů v roce 2024 na 650 kusů až v roce 2027.

Pro srovnání: Rusko ročně vyrobí kolem 750 balistických střel. K jejich zničení jsou ale potřeba více interceptorů na jednu střelu. Tedy i kdyby USA poslaly Ukrajině veškerou svou novou produkci, stále by to nestačilo.

Trumpova administrativa se vrátila k dřívějšímu modelu, kdy USA přesouvají zbraně přes spojenecké země, které je financují (např. Německo). Tento přístup ale neřeší klíčový problém: nedostatečnou výrobní kapacitu a zpomalené dodávky.

Zásoby, ze kterých USA dříve posílaly obrněná vozidla jako Bradley nebo Stryker, jsou z velké části vyčerpány, nebo byly zničeny v boji. Obnovení dodávek by trvalo měsíce až roky, i kdyby je zaplatili Evropané.

Ochrana ukrajinského nebe je důležitá, ale sama o sobě nezvrátí průběh války. Pokud mají Spojené státy skutečně přinutit Vladimira Putina k míru či příměří, bude potřeba dlouhodobý a stabilní program pomoci, nezávislý na momentální politické vůli, masivní rozšíření výrobních kapacit, komplexní dodávky výzbroje včetně pozemní techniky, zabezpečení výcviku a logistiky a hlavně financování rekrutace tisíců dobrovolnických kontraktorů, kteří doplní vyčerpanou ukrajinskou armádu.

Bez tohoto úsilí Ukrajina nemá šanci zvrátit opotřebovací válku, kterou Kreml vede s podporou stále rostoucí ruské výroby a autoritářských spojenců.