Spor o Grónsko, který naplno otřásá transatlantickými vazbami, se na první pohled zdá být splněným snem Kremlu. Dlouhodobou strategií Moskvy je vrazit klín mezi Spojené státy a Evropu, oslabit NATO a podkopat jednotu Západu. Pohled na amerického prezidenta, který hrozí svým nejbližším spojencům drakonickými cly kvůli arktickému ostrovu, vyvolává v ruských vládních kruzích neskrývané uspokojení. Podle serveru CNN ale v Kremlu panují obavy.
Ruská státní média neskrývají nadšení a označují Trumpovy kroky za „katastrofální ránu pro NATO“. Pro Vladimira Putina je představa, že se osmdesát let budovaná aliance rozklíží kvůli obchodním sporům o dánské území, mimořádně lákavá. Rozbití západní jednoty by totiž Moskvě výrazně uvolnilo ruce nejen na ukrajinském bojišti, ale i při prosazování vlivu v postsovětském prostoru.
Tato mince má však i svou odvrácenou stranu, která v Kremlu vzbuzuje rostoucí obavy. Donald Trump totiž Grónsko nepožaduje jako realitní makléř, ale jako vrchní velitel, který v něm vidí klíčovou pevnost pro ovládnutí Arktidy. Pokud by Spojené státy skutečně získaly plnou kontrolu nad tímto územím, ruská dominance v polárních oblastech, do níž Moskva investovala miliardy rublů, by byla v přímém ohrožení.
Kreml s nevolí sleduje, jak se Trumpova administrativa uchyluje k jednostranným krokům, které ignorují mezinárodní právo. Je sice pravda, že Rusko samo tyto normy dlouhodobě porušuje, ale nepředvídatelnost současného Bílého domu jej znervózňuje. Moskva byla zvyklá na stabilní a čitelnou americkou diplomacii, proti které se jí snadno definovalo. S Trumpem, který se nebrání ani úvahám o vojenském řešení v Grónsku, tato jistota mizí.
Dalším faktorem, který Rusko zneklidňuje, je Trumpova rostoucí agresivita v jiných částech světa. Nedávné dopadení venezuelského lídra Nicoláse Madura americkými silami bylo pro Putina osobní urážkou a ranou pro ruskou prestiž. Podobně Moskva vnímá i oslabování vlivu Íránu pod tlakem amerických sankcí a úderů. Ruská síť spojenců se drolí a Washington dává jasně najevo, že se nikoho nehodlá ptát na svolení.
Ironií osudu je, že Trump nyní fakticky prosazuje světový řád, po kterém Moskva léta volala – svět založený na sférách vlivu velmocí a právu silnějšího. Když však tento princip začnou Spojené státy aplikovat s plnou vervou, Rusko zjišťuje, že v takovém světě může být snadno převálcováno. Arktida, kterou Putin považuje za svůj „dvorek“, se náhle stává dějištěm, kde USA neváhají vyložit na stůl všechny své karty.
Dmitrij Peskov se sice snaží situaci mírnit prohlášeními o nutnosti dodržovat mezinárodní právo, ale v pozadí je cítit strach z eskalace. Ruský bulvární tisk dokonce s nadsázkou označuje Trumpa za „primáře v blázinci, který sám přišel o rozum“. Tato metafora přesně vystihuje ruský pocit z chaosu, který aktuálně v mezinárodních vztazích panuje a který Moskva už nedokáže plně kontrolovat.
Pro Rusko je tedy spor o Grónsko skutečně dvousečnou zbraní. Na jedné straně může přinést vytoužený rozpad NATO, na straně druhé však hrozí, že v Arktidě vyroste americká vojenská zeď, která Rusko izoluje. Strategická výhoda, kterou Moskva v polárních oblastech doposud měla díky své flotile ledoborců a vojenským základnám, by mohla být v mžiku vymazána masivní americkou přítomností na největším ostrově světa.
Nastalá situace ukazuje, že éra stabilních aliancí končí. Kreml sice může slavit, že se Macron a Trump hádají přes sociální sítě, ale v hloubi duše ví, že v novém světě „bez pravidel“ už nebude tím, kdo určuje tempo hry. Donald Trump totiž ukázal, že je ochoten hrát ruskou hru, ale s mnohem většími sázkami, než na jaké je Moskva připravena.
Kanadský premiér Mark Carney ve svém desetiminutovém videoprojevu varoval, že dosud silné ekonomické vazby na Spojené státy představují pro zemi slabinu, kterou je nutné napravit. Podle něj se svět stal nebezpečnějším a rozdělenějším místem. Carney konstatoval, že USA zásadně změnily svůj přístup k obchodu a zavedly tarify na úrovni, jakou nebylo možné vidět od doby Velké hospodářské krize.
Evropské vlády se postupně odklánějí od využívání populárních aplikací pro zasílání zpráv, jako jsou WhatsApp a Signal. Státy včetně Francie, Německa, Polska, Nizozemska, Lucemburska a Belgie začaly zavádět vlastní, interní komunikační systémy určené pro vládní úředníky. Cílem je zamezit sdílení citlivých informací přes platformy, které nemají pod kontrolou. Podobnou cestou se vydává také NATO a Evropská komise plánuje přechod na zabezpečené vlastní řešení ještě do konce letošního roku.
Írán zvažuje svou účast na potenciálních mírových rozhovorech s USA, definitivní rozhodnutí však zatím nepadlo. Podle nejmenovaného vysoce postaveného íránského představitele je postoj Teheránu k těmto jednáním pozitivní. Americká delegace by měla brzy zamířit do Pákistánu na další kolo rozhovorů, ačkoliv íránská strana dosud svou účast nepotvrdila.
Politická změna v Maďarsku, kde ve volbách zvítězil Péter Magyar, přináší zásadní obrat v evropském přístupu k Izraeli. Odchod Viktora Orbána z premiérského křesla znamená pro izraelskou vládu ztrátu jednoho z nejspolehlivějších spojenců v rámci Evropské unie. Orbán opakovaně využíval právo veta, aby Benjamina Netanjahua chránil před tlakem ostatních členských států. Tato diplomatická izolace přichází v době, kdy v evropských metropolích sílí kritika vůči izraelským krokům a sílí snahy o omezení vzájemných vztahů.
Válečný konflikt v Íránu, který trvá již 44 dní, přinesl prudký nárůst cen ropy a plynu a stal se pro mnoho států bolestnou připomínkou zranitelnosti jejich ekonomik závislých na fosilních palivech. Od Evropské unie přes Spojené království až po Filipíny a Jižní Koreu sílí volání po rychlém přechodu k elektrifikaci a budování infrastruktury pro čistou energii. Vlády vnímají obnovitelné a jaderné zdroje jako dlouhodobé řešení, které má jejich ekonomiky ochránit před výkyvy globálních trhů s fosilními palivy. Tento proces však naráží na nepříjemnou skutečnost, že cesta k energetické nezávislosti vede přímo do náruče Číny, která ovládá drtivou většinu trhu s technologiemi pro čistou energii a kritickými minerály.
Po americké speciální operaci v lednu 2026, při níž byl dopaden diktátor Nicolás Maduro, prochází Venezuela procesem politické liberalizace. Prozatímní prezidentka Delcy Rodríguez a vládní strana PSUV podnikají kroky směřující k přípravě na budoucí svobodné volby. Tento vývoj, který se odehrává v pozadí, naznačuje posun země směrem k demokracii a ekonomické obnově.
Putinova pozice je v současnosti oslabena válkou na Ukrajině, ekonomickou recesí a útoky dronů, které ohrožují ruskou schopnost vyvážet ropu. Do této situace se přidávají obavy z vývoje v Čečensku, kde systém Ramzana Kadyrova vykazuje zjevné známky únavy a nestability. Otazníky se vznášejí nad zdravím samotného vládce i nad budoucností celého regionu, který byl historicky jedním z nejvíce vzpurných území ruské federace.
Prodeje elektromobilů v kontinentální Evropě zaznamenaly v březnu prudký nárůst o 51 procent. Tento trend úzce souvisí s rostoucími cenami benzinu a nafty, které vyvolal probíhající konflikt v Íránu. Data ukazují, že v březnu bylo registrováno 224 000 nových elektrických vozidel, přičemž za první tři měsíce roku dosáhl jejich počet půl milionu. To představuje nárůst o 33,5 procenta oproti stejnému období předchozího roku, jak uvádí analýza organizací New AutoMotive a E-Mobility Europe.
Ukrajinské jednotky stále častěji nasazují v bojových operacích pozemní drony a robotické systémy namísto lidských vojáků. Příkladem je mise jednotky NC13 ze Třetí samostatné útočné brigády, která dokázala obsadit nepřátelskou pozici a zajmout ruské vojáky výhradně za pomoci dálkově ovládaných strojů. Velitel jednotky Mykola Zinkevyč potvrdil, že při této operaci nepadl jediný výstřel ze strany pěchoty. Dnes se tyto mise staly pro jednotku běžnou součástí každodenní činnosti.
Bývalý prezident a někdejší velitel letectva Rumen Radev dosáhl výrazného volebního vítězství. Jeho strana Progresivní Bulharsko získala 44,7 procenta hlasů, což jí v dvousetčtyřicetičlenném národním shromáždění zajistilo odhadem 131 křesel. Jde o první případ od roku 1997, kdy jedna politická formace získala v zemi absolutní většinu. Tento výsledek by mohl ukončit roky politické nestability a střídání krátkodobých koalic, které následovaly po pádu vlády dlouholetého premiéra Bojka Borisova.
Skotský ministr Douglas Alexander se zastal premiéra Keira Starmera v souvislosti s kontroverzním jmenováním Petera Mandelsona velvyslancem v USA. Podle Alexandera šlo o chybu, za kterou se premiér již omluvil, ale vyloučil, že by Starmer v této věci lhal, neboť o selhání při bezpečnostní prověrce nebyl informován.
Esmail Baghaei z íránského ministerstva zahraničí oznámil, že Teherán momentálně neplánuje další kolo rozhovorů se Spojenými státy. Podle jeho slov Washington porušil předchozí dohody, což znemožňuje konstruktivní diplomatický posun. Baghaei zdůraznil, že Írán nemůže ignorovat útoky ze strany USA, které probíhaly i během dřívějších jednání, a hodlá nadále hájit své národní zájmy. Íránská strana považuje americké návrhy za neseriózní a jejich požadavky za nerealistické, přičemž odmítá akceptovat jakákoli ultimáta.