Cíle budoucích válek? Máme je i v Česku, jejich zničení může způsobit nevídanou katastrofu

Jaderné elektrárny
Jaderné elektrárny, foto: Pixabay
Klára Marková 12. května 2025 08:43
Sdílej:

S rostoucím napětím kolem íránského jaderného programu a po prohlášení prezidenta Trumpa, že íránské centrifugy „buď vybuchnou v rámci dohody, nebo bez ní“, se zvyšuje pravděpodobnost vojenského útoku na Írán. Vyvstává tedy otázka: pokud selžou jednání v Ománu, na co by mohly Spojené státy nebo Izrael zaútočit? Byly by cílem pouze centrifugy, nebo i velká jaderná elektrárna v Búšehru?

Tradiční pohled tvrdí, že útok na tuto elektrárnu by ohrozil nejen Írán, ale i spojence USA v Perském zálivu. Méně rozšířený názor však říká, že jakmile vypukne válka většího rozsahu, útok na jadernou elektrárnu přestává být tabu. Která z těchto úvah je správná?

Odpověď hledalo Centrum pro výuku o nešíření jaderných zbraní (NPEC), které připravilo dvě simulace budoucích konfliktů. Výsledky obou válečných her ukazují, že jaderné elektrárny se skutečně mohou stát vojensky atraktivními cíli – a jejich zasažení může mít zničující dopady.

Simulace předpokládala další ruskou invazi na Ukrajinu. Elektrická síť v zemi byla v té době závislá na velkých amerických a ruských reaktorech i na menších modulárních jednotkách. V regionu jich bylo téměř 100 – v Polsku, Rumunsku, Bulharsku a Československu.

Rusko se tentokrát neuchýlilo k jaderným hrozbám, ale přímo zaútočilo na ukrajinské jaderné elektrárny. Výsledkem byly rozsáhlé radiologické úniky, které zasáhly i území NATO. Rusko následně podniklo raketové útoky na záložní dieselové generátory v Polsku a Rumunsku, čímž ohrozilo chlazení dalších reaktorů.

Část členů NATO tyto útoky označila za použití jaderných zbraní a válečné zločiny, Spojené státy však zůstaly mlčenlivé. Když Ukrajina a Polsko navrhly odvetu úderem na ruskou strategickou leteckou základnu, NATO Polsko zadrželo s odkazem na článek 5. Ukrajina ale jednal sama a cíl napadla.

V očekávání útoku na Tchaj-wan využila Čína Severní Koreu k destabilizaci situace. Severokorejský režim využil jihokorejské sympatizanty, aby pomocí dronů zaútočili na vyhořelé palivo v jaderné elektrárně Kori. Výsledkem byl masivní radiologický únik a miliony uprchlíků v Jižní Koreji i Japonsku.

Spojené státy ihned reagovaly údery na Severní Koreu – bez konzultace s Tokiem či Soulem. Jižní Korea byla rozhořčena a Japonsko zpochybnilo, zda útok vůbec provedla KLDR. Výsledkem byla ochota obou spojenců podpořit USA v případné obraně Tchaj-wanu velmi omezená.

Obě simulace ukazují, že jaderné elektrárny se mohou stát cíli stejně důležitými jako vojenské základny. Mohou oslabit spojenecké vztahy a zkomplikovat koordinaci vojenských operací.

V případě útoku na Írán se nabízí otázka: co když Teherán odpoví masivním raketovým útokem? A co udělá Izrael? Nabízí se varianta útoku na další jaderná zařízení, včetně Búšehru – zejména vzhledem k historickým obavám, že by z něj Írán mohl získat plutonium pro jaderné zbraně.

Přesto ani USA, ani jejich spojenci – včetně Kyjeva, Soulu či Tokia – dosud veřejně neuznali, jak zranitelné mohou být jaderné reaktory v případném konfliktu. To je chyba.

Je třeba si položit klíčové otázky: Jaké jsou vojenské slabiny velkých i malých reaktorů? Je rozumné budovat další jaderné elektrárny na Blízkém východě? A jak je možné je efektivně chránit – aktivně i pasivně?

Odpovědi by měli hledat nejen vládní, ale i nezávislé instituce. Vhodným krokem by bylo pověřit Národní správu pro jadernou bezpečnost (NNSA), aby část svých prostředků – z celkových 2,3 miliardy dolarů určených na nešíření jaderných zbraní – nasměrovala právě sem.

Ve válkách budoucnosti nebude možné spoléhat na to, že jaderné elektrárny zůstanou mimo dosah. Naopak – stanou se cíli prvořadého významu.

Stalo se