Chorvatský tisk: Orbán a Fico jsou „klasický příklad Putinových užitečných idiotů v srdci Evropy“

Chorvatská vláda zaujala neoblomný postoj a opakovaně potvrdila, že nehodlá asistovat při obcházení energetických sankcí. Záhřeb jasně deklaroval, že nepovolí žádné dodávky ruské ropy směřující do Maďarska nebo na Slovensko. Jako odvetu za tento krok začala Budapešť blokovat dodávky nafty a elektřiny, přičemž podobnými opatřeními hrozí i současná slovenská vláda, která je v této otázce s Maďarskem v úzkém spojenectví.

Celá krize byla vyvolána ruským útokem na ukrajinské území koncem ledna 2026, při kterém byl poškozen strategický ropovod Družba. Tento útok zastavil přímý tok ruské suroviny do střední Evropy. Ukrajinská společnost Naftogaz potvrdila cílený nálet na infrastrukturu, což vedlo k rozsáhlým požárům v oblasti města Brody. Místo toho, aby Maďarsko a Slovensko využily situaci k diverzifikaci zdrojů, pokusily se vytvořit z chorvatského ropovodu Adria (Janaf) pouhý technický bypass pro pokračující odběr ruské ropy.

Maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó a slovenská ministryně hospodářství Denisa Saková zaslali chorvatskému kolegovi dramaticky laděný dopis. V něm požadují okamžité otevření cesty pro ruskou ropu s argumentem, že energetická bezpečnost by neměla být ideologickou otázkou. Szijjártó se navíc pokusil svalit vinu za přerušení tranzitu na Ukrajinu, přestože potrubí vyřadilo z provozu ruské ostřelování.

Chorvatský ministr hospodářství Ante Šušnjar reagoval na tyto požadavky přímočaře. Prohlásil, že Chorvatsko nebude sloužit jako logistické zázemí pro zájmy Kremlu. Zdůraznil, že kapacity ropovodu Janaf jsou dostatečné pro zásobování obou sousedních zemí, ovšem pouze za podmínky, že se bude jednat o neruskou ropu. Záhřeb je ochoten pomoci partnerům v nouzi, ale výhradně v souladu s evropskou legislativou a mezinárodními pravidly.

Situace je o to ironičtější, že Budapešť i Bratislava v minulosti Janaf soustavně kritizovaly. Označovaly jej za předražený a technicky nevyhovující projekt, aby ospravedlnily svou fixaci na ruskou Družbu. Chorvatský premiér Andrej Plenković na tato tvrzení reagoval slovy, že maďarský narativ o slabém chorvatském článku řetězce nyní definitivně padl. Chorvatsko je podle něj schopno garantovat dodávky přesahující 12 milionů tun ropy ročně, což plně pokrývá potřeby rafinérií v Budapešti i Bratislavě.

Ministr Šušnjar navíc na sociálních sítích odkryl ekonomické pozadí celého sporu. Podle něj je veškerý hluk kolem tranzitních poplatků jen zástěrkou pro snahu udržet si přístup k ruské ropě, která je až o 30 % levnější než alternativy. Samotné poplatky za dopravu přitom tvoří jen zanedbatelné procento výsledné ceny. Chorvatský ministr vzkázal partnerům, že jejich ropovod mluví pravdu, zatímco oni by měli začít dělat totéž.

Ukrajinské ministerstvo zahraničí v reakci na chování Viktora Orbána a Roberta Fica nešetřilo ostrou kritikou. Označilo je za politiky, kteří se chovají jako „energeticky závislí“, kteří se odmítají odvyknout od ruských zdrojů i ve chvíli, kdy jim dodavatel bombarduje infrastrukturu před očima. Podle Kyjeva je neústupnost těchto lídrů důkazem, že jejich problémem není technika, ale chybějící politická vůle k nezávislosti na Moskvě.

Způsob, jakým se Budapešť a Bratislava snaží vnutit Chorvatsku tranzit ruské suroviny, jen podle webu potvrzuje jejich roli v rámci evropské politiky. Místo solidarity s napadeným sousedem a dodržování společné unijní linie upřednostňují levnou surovinu z Ruska a používají energetiku jako nástroj k maskování své politické loajality ke Kremlu. Chorvatské odmítnutí se tak stalo jasným signálem, že Záhřeb nehodlá v tomto scénáři hrát roli komparsu.

V současné době zůstává situace napjatá a diplomatické řešení je v nedohlednu, jelikož obě strany trvají na svých výchozích pozicích. Chorvatsko dalo jasně najevo, že technická infrastruktura země je k dispozici pro pomoc sousedům, ale nikoliv pro podporu válečného stroje Vladimira Putina.