Bezpečnostní záruky Ukrajinu nezachrání, situaci mohou naopak zhoršit, varuje odborník

Hlavním argumentem proti modrým přilbám je současná povaha konfliktu, která se od roku 2022 zásadně změnila. Zatímco před lety mohly mít mezinárodní síly smysl při dohledu na plnění minských dohod, dnes by jejich rozmístění podél linie dotyku fakticky znamenalo zabetonování okupovaných území.

Rusko by jako stálý člen Rady bezpečnosti OSN nikdy nesouhlasilo s formátem, který by nechránil jeho agresi. Mezinárodní společenství by se tak nevědomky stalo garantem porušování územní celistvosti Ukrajiny.

Dalším zásadním problémem je otázka odstrašení. Je naprosto nereálné očekávat, že by se neutrální jednotky z třetích zemí byly ochotny nebo schopny postavit Rusku v případě nové eskalace. Proti jaderné velmoci s obrovskou konvenční převahou by měly mírové síly pouze symbolický význam, který by Moskva mohla kdykoliv ignorovat.

Navíc hrozí, že by se do mise zapojila Čína, což v Kyjevě vzbuzuje obavy. Čínské jednotky by v roli modrých přilbách mohly fungovat spíše jako prodloužená ruka rusko-čínské aliance na území prozápadní Ukrajiny.

Umland zdůrazňuje, že diskuse o mírových silách je v tuto chvíli jen nebezpečným rozptylováním od reality. Jediným skutečným garantem bezpečnosti Ukrajiny jsou a budou její vlastní ozbrojené síly.

Skutečné „robustní záruky“ ze strany Západu by proto neměly spočívat v posílání mírotvorců, ale v transformaci válečné pomoci na trvalou mírovou podporu. To zahrnuje investice do ukrajinského zbrojního průmyslu, sdílení zpravodajských informací a intenzivní výcvik.

Závěrem analýzy autor konstatuje, že optimální cesta k trvalému míru nevede přes inovativní mezinárodní mise, ale přes „po zuby ozbrojenou Ukrajinu“. Pouze vojenská síla schopná odradit Rusko od dalšího postupu může zajistit, že se z papírových slibů o bezpečnosti nestane další prázdné gesto, které by jen povzbudilo agresora k dalšímu čekání na vhodnou příležitost k útoku.