Bělorusko se oficiálně připojilo k iniciativě amerického prezidenta Donalda Trumpa s názvem „Rada míru“ (Board of Peace). Tento krok vyvolává značné kontroverze a údiv mezinárodní komunity, zejména kvůli dlouhodobým represím režimu proti opozici a aktivní podpoře ruské invaze na Ukrajinu. Rada ve svém prohlášení na síti X přivítala Minsk jako zakládajícího člena této rozšiřující se mezinárodní organizace.
Zatím zůstává nejasné, zda běloruská vláda zaplatila poplatek ve výši jedné miliardy dolarů, který je podmínkou pro zajištění trvalého členství v radě. Běloruské ministerstvo zahraničí ve svém oficiálním vyjádření uvedlo, že země je připravena hrát aktivní roli při vytváření nové architektury globální a regionální bezpečnosti. Ta by měla být podle Minska založena na vzájemném respektu a bezpodmínečném zohlednění národních zájmů členských států.
Vláda autoritářského prezidenta Alexandra Lukašenka čelí již několik let tvrdým sankcím ze strany Evropské unie. Ty byly uvaleny po sporných prezidentských volbách v roce 2020 a následném násilném potlačení protestů. Další vlna opatření přišla poté, co Bělorusko umožnilo Rusku využít své území k zahájení plnohodnotné invaze na Ukrajinu na začátku roku 2022.
Ačkoli Washington v poslední době některé své sankce vůči Minsku zmírnil výměnou za propuštění politických vězňů, obavy z Lukašenkovy politiky přetrvávají. Prezident ovládá zemi pevnou rukou již od roku 1994 a jeho role v ruské agresi je nezpochybnitelná. Lukašenko zůstává klíčovým spojencem Vladimira Putina, což potvrdilo i nedávné rozmístění ruských nadzvukových raket Orešník na běloruském území.
Běloruský vůdce se v minulosti nechal slyšet, že mu na názoru Západu nezáleží, a to zejména v reakci na další balíčky sankcí po jeho sedmém volebním vítězství v řadě. Tyto volby jsou mezinárodně považovány za zmanipulované vzhledem k absolutní kontrole, kterou Lukašenko nad státními institucemi má. Navzdory své roli v konfliktu se však Lukašenko opakovaně stylizuje do role mírotvorce.
Lukašenko loni prohlásil, že věří v nalezení řešení ukrajinského konfliktu a že „světlo na konci tunelu“ se objeví ještě letos. Připustil, že jako Slované mohou tyto národy válčit dlouho, ale vyjádřil optimismus ohledně brzkého rozuzlení. Mírové rozhovory vedené pod taktovkou USA však postupují velmi pomalu, především kvůli maximalistickým požadavkům Moskvy ohledně okupovaných území.
Na vstup Běloruska do Rady míru ostře reagovala lídryně exilové opozice Světlana Cichanouská. I když uvítala Trumpovu snahu o řešení globálních konfliktů, zdůraznila, že Lukašenko nemá na skutečném míru žádný zájem. Podle jejích slov jde prezidentovi pouze o udržení moci za každou cenu a Rada míru mu slouží jako nástroj k získání zdání mezinárodní legitimity.
Samotná Rada míru byla formálně ustavena minulý čtvrtek na Světovém ekonomickém fóru v Davosu. Donald Trump zde podepsal zakládající listinu obklopen lídry, jako jsou argentinský prezident Javier Milei nebo maďarský premiér Viktor Orbán. Původním záměrem rady byl dohled nad příměřím v Gaze, ale Trump její působnost rozšířil na širší zprostředkování konfliktů po celém světě.
Do iniciativy se zapojilo již více než dvacet zemí, přičemž Trump očekává, že jich nakonec bude přes padesát. Tento projekt je vnímán jako výzva tradiční roli Rady bezpečnosti OSN. Země, které nezaplatí miliardový příspěvek, mají mít podle stanov pouze tříletý mandát. Několik evropských mocností, včetně Francie, Německa nebo Švédska, pozvání do rady odmítlo.
Kritika na adresu nové organizace zazněla i od generální tajemnice Amnesty International Agnes Callamard, která pokus přirovnala k „chudé a smutné snaze“ napodobit vznik OSN ve 40. letech. Americký ministr zahraničí Marco Rubio naopak radu hájil jako akceschopnou skupinu lídrů. Přiznal však, že detaily operací se teprve ladí a prioritou zůstává udržení míru v Gaze.
Blízký východ se zmítá v nejhorší vlně násilí za poslední desetiletí a počet obětí napříč celým regionem od konce února drasticky narůstá. Podle nejnovějších údajů libanonského ministerstva zdravotnictví bylo v Libanonu za necelých dva a půl týdne zabito nejméně 968 lidí. Izraelské bombardování země, které začalo 2. března, si vyžádalo životy mnoha civilistů, přičemž mezi mrtvými je potvrzeno nejméně 116 dětí.
Americké zpravodajské služby dospěly k závěru, že íránský režim sice po vlně útoků na své vedení a vojenské kapacity nadále existuje, jeho akceschopnost je však zásadně podlomena. Na slyšení v Senátu o globálních hrozbách to ve středu uvedla ředitelka národních zpravodajských služeb (DNI) Tulsi Gabbardová. Podle ní je režim v současnosti „značně degradován“, což je důsledek operací, při nichž zahynula řada nejvyšších představitelů země včetně ajatolláha Alího Chameneího.
Ruskou politickou scénou otřásla nečekaná událost. Ilja Remeslo, pětačtyřicetiletý právník a dlouholetý loajální šiřitel prokremelské propagandy, veřejně vystoupil proti Vladimiru Putinovi. Remeslo, který se dříve specializoval na diskreditaci nezávislých novinářů a opozičních politiků včetně Alexeje Navalného, zveřejnil na svém Telegramu manifest s názvem „Pět důvodů, proč jsem přestal podporovat Vladimira Putina“.
Íránský prezident Masúd Pezeškiján ve středu odpoledne oficiálně potvrdil smrt ministra tajných služeb Esmáíla Chatíba. Toto prohlášení přišlo jen několik hodin poté, co Izrael oznámil, že Chatíb byl cílem a obětí nočního náletu v Teheránu. Potvrzení ze strany íránské hlavy státu definitivně ukončilo spekulace o osudu jednoho z nejmocnějších mužů tamního bezpečnostního aparátu.
Současná krize v Íránu a faktické uzavření Hormuzského průlivu otřásly globálními trhy s energiemi i komoditami. Tento konflikt však vynesl na světlo mnohem hlubší problém: moderní světový obchod je až nebezpečně závislý na překvapivě malém počtu úzkých námořních cest, takzvaných „úzkých hrdel“ (chokepoints). Stačí zablokování jediného z nich a globální dodavatelské řetězce se začnou hroutit jako domeček z karet.
Klimatická krize v Africe už dávno není budoucím rizikem, ale krutou realitou dneška. Záplavy ničí infrastrukturu budovanou desítky let, sucha likvidují úrodu a extrémní vedra vyčerpávají zdravotní systémy i produktivitu práce. Přestože je potřeba masivních investic do adaptace a odolnosti nezpochybnitelná, globální finanční systém v této zkoušce podle odborníků fatálně selhává, a to hned v několika rovinách současně.
Moderní špionáž prochází zásadní proměnou. Cizí zpravodajské služby, zejména ty z Ruska nebo Íránu, stále častěji k provádění špionáže a sabotáží na evropské půdě nevyužívají profesionální agenty, ale běžné občany. Podle Youssefa Aita Daouda, ředitele oddělení zpravodajství a národních hrozeb v nizozemské policejní jednotce pro vyšetřování a speciální operace, se tento trend stává pro bezpečnostní složky novou a složitou výzvou.
Válka mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem vstoupila do svého třetího týdne a život v Teheránu se proměnil v boj o zachování zbytků normality pod neustálou hrozbou náletů. Agentura OSN pro uprchlíky odhaduje, že od začátku kampaně bylo v zemi vysídleno již 3,2 milionu lidí. Zatímco mnozí uprchli do hor nebo na venkov, miliony dalších zůstávají v hlavním městě, kde se zvuk explozí stal kulisou jejich každodenní existence.
Írán ve středu v časných ranních hodinách zahájil masivní raketový útok na Izrael, který označil za přímou odplatu za zabití svých vrcholných představitelů.
Vesmírný dalekohled Jamese Webba, nejvýkonnější přístroj svého druhu, nepřestává astronomy fascinovat i mást. Od svého spuštění před čtyřmi lety zachytil na stovkách snímků neobvyklý úkaz: drobné, jasně červené body, které se objevují téměř v každém hlubokém pohledu do vzdáleného vesmíru. Vědci pro ně začali používat prostý název „malé červené tečky“ (LRDs), ovšem shoda na tom, co tyto objekty ve skutečnosti představují, zatím neexistuje.
Světová zdravotnická organizace (WHO) bije na poplach kvůli hrozící jaderné katastrofě v důsledku eskalujícího konfliktu mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem. Regionální ředitelka WHO pro východní Středomoří Hanan Balkhy v rozhovoru pro Politico uvedla, že personál OSN je v nejvyšším stupni pohotovosti a bedlivě monitoruje dopady útoků na íránská jaderná zařízení. Obavy vzbuzuje především „scénář nejhoršího případu“, tedy přímý jaderný incident, jehož následky by svět pociťoval celá desetiletí.
Cesta k ničivé válce mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem nebyla nevyhnutelná. Jak ukazují detaily z diplomatického zákulisí, vyjednavači byli podle webu The Guardian jen krůček od historické dohody, kterou však pohřbila kombinace neznalosti, vzájemného nepochopení a neortodoxního přístupu týmu Donalda Trumpa. Pouhé dva dny před zahájením útoků přitom na stole ležel návrh, který mohl změnit kurz dějin.