Americký prezident Donald Trump posledním krokem opět potvrdil, že jeho soukromé sídlo Mar-a-Lago na Floridě zůstává klíčovým centrem pro nejvýznamnější vojenská rozhodnutí. Právě odtud v sobotu společně s ministrem zahraničí Marcem Rubiem sledoval průběh operace ve Venezuele, která skončila zadržením Nicoláse Madura. Jen několik hodin poté, co vyhlásil, že Spojené státy přebírají kontrolu nad touto jihoamerickou zemí, se prezident objevil mezi hosty svého klubu, kteří ho vítali bouřlivým potleskem.
Luxusní klub v Palm Beach se tak opět stal místem, kde se v přímém přenosu mění dějiny a kde se pod pozlacenými stropy rozhoduje o svržení státních lídrů. Není to poprvé, kdy Trump dává přednost neformálnímu prostředí svého sídla před přísně střeženou situační místností v Bílém domě. Pro hosty a členy klubu se tyto události staly součástí exkluzivního zážitku, který jim blízkost k úřadujícímu prezidentovi přináší.
Historie tajných operací řízených z Mar-a-Lago je už nyní poměrně obsáhlá a zahrnuje zásadní milníky americké zahraniční politiky. Například v roce 2020 se v suterénní místnosti bez oken sešli nejvyšší představitelé národní bezpečnosti, aby zde padlo konečné rozhodnutí o likvidaci íránského generála Kásema Solejmáního. Také první útoky na Sýrii v roce 2017, které byly reakcí na použití chemických zbraní, autorizoval Trump právě z jedné ze zabezpečených místností tohoto floridského areálu.
V posledních měsících se intenzita vojenských aktivit řízených z Floridy ještě zvýšila, což dokládají hned tři velké operace. Trump byl v Mar-a-Lago v momentě, kdy Spojené státy zahájily leteckou kampaň proti hútíjským povstalcům v Jemenu. Podle dostupných informací sledoval první fázi úderů na monitorech krátce poté, co se vrátil z golfového hřiště, což jen podtrhuje jeho specifický styl vládnutí.
Další významný zásah proběhl přímo během vánočních svátků, kdy americké rakety Tomahawk zasáhly údajné tábory teroristické organizace ISIS v Nigérii. I v tomto případě byla akce koordinována z floridského sídla, zatímco se zbytek země věnoval oslavám. Tato série operací ukazuje, že Trumpova administrativa hodlá využívat vojenskou sílu velmi aktivně a bez ohledu na tradiční diplomatické zvyklosti.
Zatímco kritici poukazují na možná bezpečnostní rizika spojená s projednáváním utajovaných skutečností v soukromém klubu, prezidentovi příznivci vidí v Mar-a-Lago symbol efektivního a rozhodného vedení. Pro Trumpa toto místo představuje bezpečný přístav, kde se může obklopit svými nejbližšími poradci a činit rychlá rozhodnutí bez byrokratických průtahů Washingtonu. Operace v Caracasu byla zatím nejodvážnějším kouskem, který se v těchto prostorách zrodil.
Prostředí floridského klubu nabízí prezidentovi unikátní kombinaci relaxace a vrcholné politiky, která mu zjevně vyhovuje. Snímky z tiskového oddělení Bílého domu ukazují Trumpa a Rubia v pracovním nasazení, zatímco jen o pár metrů dál pokračuje běžný společenský život bohaté floridské smetánky. Tento kontrast se stal poznávacím znamením současné administrativy, která stírá hranice mezi soukromým životem a výkonem moci.
Sídlo Mar-a-Lago se tak definitivně zapsalo do historie jako alternativní mocenské centrum Spojených států. Každá další operace, ať už v Jemenu, Nigérii nebo Venezuele, jen posiluje status tohoto místa jako klíčového bodu pro globální strategii USA. Pro hosty, kteří v sobotu večer na terase tleskali svému prezidentovi, byl pohled na vítězoslavného Trumpa potvrzením, že se nacházejí v samotném srdci dění.
Spojené státy znovu sází na osvědčený, ale hluboce problematický a systematicky neúspěšný recept. Po pokusech „stabilizovat“ Afghánistán a Irák nyní vstoupily do Venezuely, kde zadržely prezidenta Nicoláse Madura a oznámily, že zemi budou dočasně řídit. Vojenská správa cizího státu přitom zpochybňuje mezinárodní právo, posiluje antiamerikanismus a hrozí, že místo obnovy přinese regionu ještě hlubší chaos.
Donald Trump vystoupil před republikánskými zákonodárci ve Washingtonu a nešetřil chválou na adresu víkendové vojenské operace v Caracasu. Zásah, který vedl k dopadení Nicoláse Madura, označil za „úžasný“, „brilantní“ a takticky naprosto neuvěřitelný. Prezident vyzdvihl zejména to, že na straně USA nedošlo k žádným ztrátám na životech, zatímco na straně obránců režimu zahynulo mnoho lidí, zejména Kubánců, kteří Madura chránili. Podle Trumpa se ukázalo, že americká armáda je nejmocnější silou na planetě, které se nikdo nemůže rovnat.
Donald Trump přenesl své proslulé heslo „drill, baby, drill“ (těžte, miláčkové, těžte) na globální úroveň. Poté, co americké síly bleskově zajaly Nicoláse Madura, začal Bílý dům otevřeně plánovat masivní navýšení produkce venezuelské ropy. Podle odborníků však tento krok představuje „klimatickou katastrofu“, která by mohla definitivně pohřbít globální snahy o omezení oteplování planety, neboť Venezuela disponuje největšími známými zásobami ropy na světě, odhadovanými na 300 miliard barelů.
Venezuelská města se po bleskové operaci amerických speciálních sil, která vedla k zajetí Nicoláse Madura, ocitla v sevření strachu a nejistoty. Přestože byl oficiální stav nouze zrušen, obyvatelé Caracasu i dalších regionů zůstávají uvězněni ve svých domovech. Ulice hlavního města, které dříve tepaly životem, jsou nyní prakticky liduprázdné, lemované desítkami vojenských kontrolních stanovišť a hlídkami ozbrojených civilních skupin.
Svět, ve kterém žijeme, se dramaticky změnil. Pokud někdo pochyboval o tom, že druhý mandát Donalda Trumpa přinese fundamentální rozchod s poválečným uspořádáním, pondělní slova jeho klíčového poradce Stephena Millera ho musela vyvést z omylu. V rozhovoru pro CNN Miller popsal novou americkou misi s mrazivou upřímností: Spojené státy už nehodlají hrát roli laskavého ochránce mezinárodního práva, ale hodlají se chovat jako supervelmoc, která prosazuje svou vůli silou.
Pouhých 48 hodin poté, co americké speciální síly bleskovým úderem v Caracasu zajaly Nicoláse Madura, stanul svržený venezuelský vůdce před federálním soudem v New Yorku. V poutech a oranžových vězeňských pantoflích si vyslechl obžalobu čítající 25 stran, kterou americké ministerstvo spravedlnosti připravovalo více než deset let. Maduro, který se označil za „uneseného prezidenta“ a válečného zajatce, trvá na své nevině a legálnost celého procesu i svého únosu ostře zpochybňuje.
Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva v čele s Volkerem Türkem vydal ostré prohlášení, ve kterém označil víkendovou americkou vojenskou operaci ve Venezuele za jasné porušení základních principů mezinárodního práva. Podle OSN tento jednostranný zásah, který vedl k dopadení Nicoláse Madura a jeho manželky, podkopává suverenitu států a vytváří nebezpečný precedens, jenž činí všechny země světa méně bezpečnými.
V Bruselu roste nervozita. Pondělní zásah amerických speciálních sil ve Venezuele a dopadení Nicoláse Madura oživilo téma, které si evropští diplomaté přáli nechat minulosti: hrozbu anexe Grónska.
Pád Nicoláse Madura a jeho následné dopadení americkými speciálními jednotkami představuje pro Vladimira Putina mnohem víc než jen ztrátu jednoho z posledních věrných spojenců v Latinské Americe. Pro Kreml je to hluboká potupa, která obnažuje limity ruského vlivu a vyvolává u ruských nacionalistů neskrývanou závist vůči akceschopnosti Spojených států.
Dramatické dopadení venezuelského prezidenta Nicoláse Madura elitními americkými komandy Delta Force otřáslo světovou diplomacií, ale nikde nevyvolalo tak rozporuplné reakce jako v Číně. Pro oficiální Peking představuje pád Madura citelnou ránu. Jen několik hodin před samotnou operací se totiž Maduro v Caracasu sešel s hlavním čínským vyslancem pro Latinskou Ameriku Čchiou Siao-čchim, aby demonstroval „bratrské pouto“ obou zemí. O několik hodin později byl Maduro ve své ložnici zajat a Čína přišla o jednoho ze svých nejbližších strategických partnerů v regionu.
Organizace spojených národů oslavila loni v říjnu své 80. narozeniny, což je úctyhodný věk pro instituci, která měla světu zajistit trvalý mír. Aktuální události posledních let však tento systém vystavují drastickým zkouškám.
Nedávný dramatický zásah amerických sil ve Venezuele, který vyvrcholil dopadením Nicoláse Madura, rozvířil debaty o dalších cílech zahraniční politiky Donalda Trumpa. Prezident USA v této souvislosti oživil Monroeovu doktrínu z roku 1823, která deklarovala americkou dominanci na západní polokouli. Sám ji však přejmenoval na „Donroeovu doktrínu“ a dal jasně najevo, že hodlá prosazovat americké zájmy s novou razancí.