Plánovaný schodek 286 miliard korun ve státním rozpočtu na rok 2026 ukazuje, že ani vláda Petra Fialy nedokáže zkrotit veřejné finance. Kabinet spoléhá na investice, zatímco opozice kritizuje zadlužování, přestože sama v minulosti rozpočet zatížila rekordními schodky. V předvolebním boji tak hrozí, že místo racionální debaty převládne účelová fiskální rétorika.
Vláda schválila návrh státního rozpočtu na rok 2026. Počítá se schodkem ve výši 286 miliard korun, což je o 45 miliard více než v letošním roce. Přesto zůstává pod úrovní deficitu z konce vlády Andreje Babiše, který v roce 2021 dosáhl téměř 420 miliard korun. „Pokračujeme v trendu rekordních investic, což je dobré pro budoucnost České republiky,“ uvedl premiér Fiala. Podle něj je návrh rozpočtu důkazem fiskální odpovědnosti v kombinaci s prorůstovými prioritami.
Škrty se dotknou mimo jiné Kanceláře prezidenta republiky, Úřadu vlády a resortů životního prostředí, zemědělství, dopravy, školství a kultury. Naopak výrazně si polepší ministerstva obrany (navýšení o více než 20 miliard korun), práce a sociálních věcí (25 miliard), vnitra (15 miliard), pro místní rozvoj (11 miliard) a průmyslu a obchodu (30 miliard). Poslední dvě zmíněná ministerstva tak získají zhruba dvojnásobek oproti letošnímu roku.
V kontextu nadcházejících voleb působí návrh státního rozpočtu na rok 2026 jako špatně načasovaný, nešikovně formulovaný – a především jako politicky nešťastný tah. Schodek ve výši 286 miliard korun, byť nižší než rekordní deficit z éry Andreje Babiše, dává opozici do rukou silný nástroj. Hnutí ANO, které se dlouhodobě profiluje jako strážce rozpočtové disciplíny, ačkoli samo v době pandemie dramaticky zadlužilo státní kasu, nyní dostává ideální příležitost obrátit pozornost voličů k údajné neschopnosti současného kabinetu hospodařit s veřejnými prostředky.
Vládní koalice Spolu a STAN tak v podstatě sama nabíjí rétorické zbraně svým protivníkům. Opoziční politici, zejména z řad ANO a SPD, mohou navržený schodek snadno vykreslit jako důkaz selhání celé fiskální strategie Fialovy vlády. V kombinaci s škrty v oblastech, které se dotýkají každodenního života občanů, například školství, životního prostředí nebo kultury, vzniká narativ ožebračování Čechů.
Je přitom otázkou, zda vládní strany dokáží tuto rozpočtovou dynamiku v kampani přetavit do pozitivního sdělení. Investice do obrany, průmyslu nebo infrastruktury mohou být racionálně odůvodněné a z dlouhodobého hlediska žádoucí, ale v krátkodobém horizontu, a zejména v předvolebním čase, často přebíjejí emoce, zkratky a jednoduché protivládní slogany.
Nelze ale přehlédnout, že část rozpočtového navýšení směřuje do oblastí, které mají potenciál přinést dlouhodobý efekt. Výrazný nárůst prostředků pro ministerstvo pro místní rozvoj může například podpořit výstavbu dostupného bydlení – jednoho z klíčových problémů, kterému čelí zejména mladší generace a lidé ve velkých městech. Dostupnější byty mohou snížit tlak na ceny nájmů, posílit pracovní mobilitu a v důsledku podpořit i místní ekonomiky.
Podobně lze chápat i rekordní navýšení rozpočtu ministerstva obrany. V době pokračující ruské agrese na Ukrajině, rostoucí nestability v sousedství EU a nejasného vývoje transatlantických vztahů jde o krok, který může zvýšit naši obranyschopnost a posílit důvěryhodnost České republiky v rámci NATO. Investice do armády nejsou jen o technice, ale i o domácím průmyslu, výzkumu a pracovních místech – a v ideálním případě také o větší bezpečnosti.
Neméně důležité je navýšení prostředků pro ministerstvo průmyslu a obchodu. V době, kdy Evropa hledá cestu k větší soběstačnosti a energetické bezpečnosti, může cílená podpora strategických odvětví, od moderní energetiky přes digitální infrastrukturu až po inovace, znamenat klíčový impuls pro českou konkurenceschopnost. Pokud budou tyto investice správně zacílené a transparentně realizované, mohou se do státního rozpočtu v budoucnu vrátit v podobě vyšších daňových příjmů i odolnější ekonomiky.
Na druhé straně ale nelze přehlížet rizika, která s sebou vysoký schodek nese. V prostředí stále rostoucích úrokových sazeb znamená každá další miliarda dluhu větší zátěž pro státní rozpočet v podobě nákladů na obsluhu dluhu. Už nyní Česká republika vydává desítky miliard korun ročně jen na úroky – peníze, které by jinak mohly směřovat do školství, zdravotnictví nebo infrastruktury.
Dalším problémem je omezený fiskální manévrovací prostor do budoucna. Pokud by ekonomiku postihla nová krize, ať už recese, energetický šok nebo další pandemie, nebude mít stát dostatečné rezervy, aby mohl rychle a účinně reagovat. Vysoký strukturální deficit znesnadňuje i případné snižování daní nebo dlouhodobé reformy, například důchodového systému.
Schodek navíc přichází v době, kdy vláda zatím nenabízí přesvědčivou strategii, jak veřejné finance postupně konsolidovat. Ad hoc škrty nebo jednorázové příjmy z mimořádných daní nelze považovat za dlouhodobé řešení. Bez jasného plánu na stabilizaci rozpočtu hrozí, že se stát dostane do pasti chronického zadlužování – což může podlomit důvěru investorů, ratingových agentur i občanů.
Z hlediska ekonomiky může mít tedy současný schodek dvojí efekt. Krátkodobě může stimulovat poptávku a podpořit vybrané sektory, ale dlouhodobě vytváří tlak na veřejné finance, který si může vynutit nepopulární opatření v budoucnu, jako například zvyšování daní, zmrazení mezd ve veřejném sektoru nebo omezování sociálních transferů. Pokud by navíc došlo k oslabení důvěry investorů, mohl by stát čelit vyšším nákladům na financování dluhu, což by jen prohloubilo strukturální problémy.
Pokud by se k moci po volbách vrátilo hnutí ANO, lze očekávat výraznou změnu rétoriky i priorit. Andrej Babiš sice ve vládě často zadlužoval stát, v opozici ale přijal roli strážce fiskální odpovědnosti. Je pravděpodobné, že případná Babišova vláda by provedla rychlé a hlasité přehodnocení rozpočtu, a to s důrazem na „ozdravení veřejných financí“ a „zastavení plýtvání“. Otázkou zůstává, zda by takové škrty dopadly spíše na investice, nebo na provozní výdaje a sociální transfery. Historie jeho vlády ukazuje, že rétorika a praxe se mohou lišit.
V úterý začal v Paříži klíčový odvolací soud, který rozhodne o další politické kariéře Marine Le Penové. Politička se snaží zvrátit loňský rozsudek, podle kterého nesmí pět let vykonávat veřejné funkce. Pokud odvolací soud původní verdikt potvrdí, lídryně Národního sdružení se nebude moci zúčastnit prezidentských voleb v roce 2027. Le Penová jakékoli pochybení rezolutně odmítá a tvrdí, že se nedopustila ani té nejmenší nesrovnalosti.
Americký prezident Donald Trump stojí před zásadním rozhodnutím, jak naložit s krizí v Íránu, kde násilné potlačování protestů nabývá děsivých rozměrů. Před deseti dny šéf Bílého domu prohlásil, že Spojené státy jsou připraveny přijít demonstrantům na pomoc, pokud režim použije sílu. Tehdy byla situace v ulicích teprve na začátku, ale dnes, kdy se svět dozvídá o skutečném rozsahu krveprolití, všichni napjatě čekají, zda Washington svá slova o „nabité a odjištěné zbrani“ skutečně naplní.
Bílý dům přitvrdil v postupu vůči Teheránu a zavedl drastické pětadvacetiprocentní clo na dovoz z jakékoliv země, která s Íránem nadále obchoduje. Donald Trump tento krok prezentuje jako trest za krvavé potlačení civilních protestů, které si podle dostupných zpráv vyžádalo životy stovek demonstrantů. Prezident své rozhodnutí oznámil s tím, že jde o definitivní verdikt s okamžitou platností, což okamžitě rozkolísalo globální ekonomiku.
Márnice v forenzním centru Kahrizak jižně od Teheránu se plní těly obětí posledních brutálních zásahů íránského režimu proti odpůrcům. Na videích, která pronikla přes přísnou internetovou blokádu, jsou vidět zoufalí lidé pátrající po svých blízkých mezi desítkami černých pytlů. Mrtví leží nejen v improvizovaných skladech na kovových stolech, ale i venku na zemi přímo na nádvoří nebo v blízkosti zaparkovaných aut. Podle odhadů lidskoprávních organizací se v tomto jediném zařízení může nacházet až 250 těl.
Vláda Grónska vydala v pondělí ostré prohlášení, ve kterém zdůraznila, že „za žádných okolností nemůže akceptovat“ snahy Donalda Trumpa o převzetí kontroly nad tímto strategickým ostrovem. Reagovala tak na obnovené hrozby amerického prezidenta, který prohlásil, že Spojené státy získají Grónsko „tak či onak“. Trump navíc odmítl vyloučit použití vojenské síly, což vyvolalo otřes v základech Evropské unie i Severoatlantické aliance.
Plány Spojených států na masivní obnovu těžby venezuelské ropy by mohly zásadně ohrozit globální klimatické cíle. Podle exkluzivní analýzy společnosti ClimatePartner by tento krok mohl do roku 2050 vyčerpat více než desetinu zbývajícího celosvětového „uhlíkového rozpočtu“, který je nezbytný pro udržení oteplování planety pod hranicí 1,5 °C. Venezuelské zásoby jsou totiž natolik rozsáhlé, že by samy o sobě stačily k vyvolání klimatické katastrofy, pokud by byly vytěženy v plném rozsahu.
Sny amerického prezidenta Donalda Trumpa o vybudování nového impéria mají jasný cíl: Grónsko. Podle vize jeho administrativy by ovládnutí tohoto největšího ostrova světa vyřešilo strategickou závislost USA na Číně, která v současnosti kontroluje trh s kovy vzácných zemin. Tyto suroviny jsou přitom klíčové pro výrobu všeho od stíhaček a laserů až po elektromobily a přístroje magnetické rezonance.
Protivládní protesty v Íránu, které vypukly koncem prosince 2025 kvůli kolapsu ekonomiky a měny, dosáhly kritického bodu. Zatímco počet obětí krvavých zásahů bezpečnostních složek přesáhl podle lidskoprávních organizací hranici 600, americký prezident Donald Trump stojí před zásadním rozhodnutím. Buď splní své dřívější hrozby o vojenské intervenci na pomoc demonstrantům, nebo riskuje ztrátu tváře před mezinárodním společenstvím i íránskou opozicí.
Společnost Meta v pondělí jmenovala Dinu Powell McCormickovou do nově vytvořené role prezidentky a místopředsedkyně správní rady. Tento krok je vnímán jako dosud nejvýraznější snaha technologického giganta o sblížení s Bílým domem po znovuzvolení Donalda Trumpa. McCormicková, která má za sebou bohatou kariéru na Wall Street i v nejvyšších patrech americké politiky, se stává klíčovou spojkou mezi Markem Zuckerbergem a republikánskou administrativou.
Mezinárodní cestovní ruch prochází hlubokou krizí, kterou pohání nepředvídatelná politika americké administrativy. Přestože měly Spojené státy letos zažívat zlatý věk turismu díky oslavám 250 let nezávislosti, stoletému výročí legendární Route 66 a spolupořádání mistrovství světa ve fotbale, realita je opačná. Namísto přílivu návštěvníků čelí země masivnímu odlivu zájmu a miliardovým ztrátám, píše BBC.
Íránem otřásá vlna celonárodních nepokojů, které v lednu vstoupily do kritické fáze. To, co začalo koncem prosince jako hněv trhovců v Teheránu nad kolabující ekonomikou, bleskově přerostlo v násilné protivládní demonstrace napříč všemi 31 provinciemi. Režim reagoval drakonicky – úplným vypnutím internetu a telefonních sítí, čímž zemi informačně izoloval od okolního světa.
Celonárodní protesty v Íránu, které trvají již třetí týden, vyústily v krvavé represe, na které svět reaguje se zděšením i obavami z velkého vojenského konfliktu. Americký prezident Donald Trump oznámil, že jeho administrativa zvažuje „velmi tvrdé možnosti“ zásahu poté, co íránský režim podle všeho překročil pomyslnou červenou linii v zacházení s vlastními občany.