Volič se dnes ocitá v džungli slibů a programových tezí. Dvacet šest stran nabízí stovky stran textů, a není v lidských silách je všechny projít, natož zasadit do kontextu. Proto nabízíme přehled podle hlavních témat a směrů, v nichž se politické síly profilují – od daní a ekonomiky přes energetiku až po zahraniční politiku či hodnotové otázky. Neříkáme, koho volit. Naopak, naším cílem je maximální nestrannost a objektivita. Ukazujeme, jaké strany stojí na které straně pomyslné barikády, aby si každý mohl sám udělat jasno, komu je nejblíže.
Nižší daně, progresivní zdanění, levnější energie, zákaz emisních povolenek, dostupnější potraviny, nulové DPH na základní položky, větší bezpečnost, užší spolupráce se Západem, nebo naopak důraz na Visegrád, silnější a profesionálnější armáda. To vše jsou požadavky, které část voličů vítá – a jiní by je naopak odmítli s odporem. A to ani nemluvíme o hodnotových otázkách, jako manželství pro všechny či právo na potrat.
Na stole leží programy šestadvaceti stran, stovky, možná tisíce stran textů. Pročíst je, pochopit a zasadit do kontextu je nad síly běžného voliče – a upřímně, i mnoha novinářů. A navíc, všichni vědí, že mezi volebním slibem a skutečným vládním programem zeje velká a nepřekročitelná propast.
Daně a ekonomika
Hospodářská témata patří tradičně k tomu, co voliči sledují nejpozorněji. Daně, výdaje státu a hospodářský růst jsou zkrátka každodenní realitou, nikoli abstraktní ideologií.
Část stran – například Voluntia nebo Motoristé sobě – sází na minimalizaci role státu a na co nejnižší daňové zatížení. Jejich programy zahrnují požadavky na deregulaci, omezení dotací, zjednodušení byrokracie či snížení odvodů živnostníkům. Argumentují, že právě přílišná regulace a vysoké odvody dusí podnikavost a brzdí růst. Podobnou rétoriku používá i hnutí ANO, které voličům tradičně slibuje „nižší daně“ spojené s efektivnějším chodem státu. V jeho podání má jít o pragmatickou kombinaci nižší zátěže a lepší správy.
Na opačném konci spektra stojí zejména Levice, hnutí Česká republika na 1. místě! či progresivní Kruh. Tyto subjekty vycházejí z přesvědčení, že bez vyšší míry přerozdělování nelze udržet sociální stabilitu. Prosazují progresivní zdanění velkých firem, bank a majetných skupin, případně vyšší daňovou zátěž pro nadnárodní korporace. Podle nich je současný systém nastaven ve prospěch kapitálu a nikoli ve prospěch většiny společnosti.
Mezi těmito póly stojí koalice Spolu či hnutí STAN, které se prezentují střídmější rétorikou. Deklarují fiskální odpovědnost, důraz na stabilitu a dlouhodobou udržitelnost veřejných financí. Zároveň slibují podporu podnikání a zjednodušení daňového systému, ovšem bez zásadních ideologických výkyvů. Jejich programy se nesou v duchu „odpovědné správy“, která má vybalancovat potřebu příjmů státu s tlakem na konkurenceschopnost ekonomiky.
Jinými slovy: voliči, kteří věří, že stát má ustoupit a dát prostor podnikatelům, mají své favority. Ti, kdo žádají vyšší míru solidarity a přerozdělování, rovněž najdou své zastánce. A pro ty, kdo hledají střední cestu, existují strany, které slibují spíše umírněnou stabilitu než radikální přístup.
Energie a klima
Energetika a klimatická politika patří k nejostřeji sledovaným a zároveň nejvíce polarizujícím tématům letošních voleb. Zasahují totiž přímo do peněženek domácností i do konkurenceschopnosti českého průmyslu.
Strany jako SPD, ANO, Motoristé sobě či ČSSD – suverenita volí konfrontační tón vůči Evropské unii a jejímu klimatickému balíčku. Jednoznačně odmítají emisní povolenky, které považují za zbytečnou finanční zátěž pro firmy i spotřebitele. „Zelená agenda“ EU je v jejich pojetí spíše hrozbou než příležitostí – podle nich podlamuje ekonomiku, zdražuje energie a ohrožuje sociální stabilitu. ČSSD – suverenita jde ještě dál: navrhuje zestátnění energetiky a odchod z lipské burzy, což má zajistit levnější elektřinu pro české domácnosti.
Na druhém pólu stojí liberálně-progresivní subjekty: Piráti, Volt, Kruh a mladá Generace. Jejich programy jednoznačně sází na udržitelnost, rozvoj obnovitelných zdrojů a ekologickou transformaci hospodářství. Tvrdí, že Česká republika se nemůže tvářit, že klimatická změna neexistuje, a že dlouhodobě je právě přechod k čisté energetice jedinou cestou k prosperitě i mezinárodní důvěryhodnosti.
Mezi těmito póly se snaží manévrovat koalice Spolu a hnutí STAN. Nabízejí pragmatickou „střední cestu“: modernizaci energetických sítí, výstavbu nových jaderných bloků a postupný přechod k čistším zdrojům, ovšem bez radikálních kroků, které by otřásly domácím průmyslem nebo ohrozily energetickou bezpečnost. Jejich strategie cílí na voliče, kteří odmítají ostré ideologické spory a hledají spíše stabilitu a předvídatelnost.
Bezpečnost a zahraniční politika
Otázka zahraniční orientace a bezpečnostních závazků patří k nejostřejším liniím, které českou politiku dělí. Na jedné straně stojí strany, jež považují členství v NATO a Evropské unii za základní pilíř bezpečnosti a prosperity. Koalice Spolu, STAN, mladá Generace i Piráti jednoznačně zdůrazňují zakotvení České republiky v euroatlantickém prostoru. V jejich programech nechybí důraz na modernizaci armády, navyšování výdajů na obranu a aktivní účast v aliančních misích.
Odlišný přístup nabízí ANO, které sice NATO neodmítá, ale v evropské politice klade větší důraz na spolupráci v rámci regionálních uskupení, zejména Visegrádské čtyřky. To odpovídá dlouhodobé snaze Andreje Babiše profilovat Česko spíše jako středoevropského hráče, jenž se opírá o spolupráci s Polskem, Maďarskem a Slovenskem, než jako motor hlubší evropské integrace.
Na opačném konci spektra najdeme subjekty, které staví na kritice současného ukotvení země. SPD, uskupení Stačilo! či ČSSD – suverenita hovoří o „národní suverenitě“, kterou podle nich EU a NATO oslabují. Zvláště Stačilo! jde ještě dál – požaduje referendum o vystoupení z obou organizací a prosazuje neutrální zahraniční politiku. Tyto strany často spojují otázku bezpečnosti i s kritikou podpory Ukrajiny.
Ještě radikálnější pozici zaujímá hnutí Česká republika na 1. místě!, které kromě požadavku na odchod z EU volá po orientaci na alternativní uskupení BRICS. Takové návrhy působí na část voličů atraktivně jako protestní gesto, zároveň ale odrážejí spíše radikální a okrajový charakter než reálně proveditelnou koncepci zahraniční politiky.
Hodnotová a společenská témata
Kulturně-hodnotové otázky dokážou společnost rozdělit neméně výrazně než daně nebo energetika. Týkají se základních představ o rodině, právu jednotlivce a roli státu v intimních otázkách.
Liberálně-progresivní proud zastupují Piráti, Volt, Kruh či Levice. Tyto subjekty otevřeně prosazují manželství pro všechny, rozšíření práv menšin a jasné ústavní zakotvení práva na potrat. Argumentují tím, že stát má garantovat rovnost a chránit individuální svobody i v otázkách, které jsou pro konzervativní část společnosti citlivé. V jejich pojetí jde o krok k moderní a otevřené společnosti, která se hlásí k západním demokratickým standardům.
Na opačném konci spektra stojí strany jako SPD, monarchistická Koruna Česká a část konzervativního proudu uvnitř koalice Spolu. Tyto subjekty kladou důraz na ochranu tradiční rodiny, odmítají legislativní kroky rozšiřující definici manželství a staví se kriticky k liberálním reformám v oblasti reprodukčních práv. Jejich argumentace se opírá o kontinuitu, národní identitu a obavu z příliš rychlých kulturních změn.
Sociální oblast a bydlení
Rostoucí ceny bydlení, dostupnost sociálních služeb a kvalita života obecně patří mezi témata, která rezonují napříč politickým spektrem. Volební programy zde ukazují dva hlavní přístupy – jeden sází na silnější roli státu, druhý na větší prostor pro trh.
Stačilo!, Kruh či ČSSD – suverenita vidí řešení v aktivní roli státu a obcí. Slibují masivní výstavbu obecních a družstevních bytů, regulaci velkých pronajímatelů a důraz na sociální politiku, která má pomoci především rodinám a seniorům. ČSSD – suverenita navíc přidává myšlenku rozsáhlejšího dohledu nad obchodními řetězci, aby podle ní nebyli spotřebitelé vystaveni neúměrným maržím.
Na opačné straně stojí liberálnější subjekty, jako Voluntia, Motoristé sobě či částečně i ANO. Ty zdůrazňují deregulaci stavebních procesů, zjednodušení pravidel pro developery a obecně podporu volného trhu. Argumentují, že právě byrokratická zátěž a složitá legislativa prodražují stavby a brzdí dostupnost bydlení. V jejich podání je úlohou státu spíše odstranit překážky než aktivně vstupovat na trh.
Mezi těmito póly stojí například Spolu a STAN. Tyto subjekty nabízejí pragmatické řešení: rychlejší povolovací procesy, podporu hypoték a mírné státní zásahy, které mají usnadnit cestu k vlastnímu bydlení, avšak bez masivního přerozdělování či plošných regulací.
Nevyřízené účty mezi Jaromírem Soukupem a jednou z jeho bývalých partnerek opět vyplouvají na povrch. Eva Feuereislová nadále požaduje po podnikateli částku ve výši, která se blíží cifře 200 tisíc korun.
Exprezident Miloš Zeman od tohoto týdne opět úřaduje ve své kanceláři. Bývalá hlava státu se v posledních týdnech potýkala se zdravím, musela dokonce na operaci. Už o uplynulém víkendu se však Zeman zúčastnil posledního rozloučení s kardinálem Dominikem Dukou.
Pražský hrad se až jako druhý vyjádřil ke čtvrtečnímu jednání prezidenta Petra Pavla se šéfem Motoristů Petrem Macinkou. Podle prezidentské kanceláře byly hlavním tématem nominace strany vedené Macinkou na ministry v rodící se vládě Andreje Babiše (ANO).
Princezna Kate se sice do britské královské rodiny nenarodila, ale jako manželka budoucího krále stále častěji tahá za nitky. Jednou z jejích snah je pokus o usmíření mezi manželem a jeho mladším bratrem. Podle dostupných informací se snaží působit na prince Harryho, aby podnikl jisté kroky, které by zlepšení vztahů umožnily.
Současné problémy planety, od Amazonie po Arktidu, poukazují na skutečnost, že události v jedné oblasti se nyní projevují po celém světě. Dvě zasedání, která se konala v Severském pavilonu na konferenci COP30, se zaměřila na globální body zvratu a trojitou planetární krizi, čímž zdůraznila vzájemnou propojenost našich globálních systémů. Z toho vyplývá, že naše řešení musí být stejně tak integrovaná. Vyvstává proto otázka, zda nenastal čas přehodnotit způsob fungování multilaterálních environmentálních úmluv.
Zprávy o americkém mírovém plánu, který by po Ukrajině požadoval územní ústupky a omezení zbraní, považuje Oleksandr Merezhko, předseda zahraničního výboru ukrajinského parlamentu, za krajně nevěrohodné. Poslanec, který je členem strany Služebník lidu prezidenta Zelenského, řekl pro Sky News, že i když nezná veškeré detaily, na první pohled se jedná o nejdivnější plán, jaký kdy viděl.
Vysocí představitelé Pentagonu dorazili na Ukrajinu, aby projednali úsilí o ukončení války s Ruskem. Tým, který vede tajemník americké armády Dan Driscoll, jednal ve čtvrtek ráno s ukrajinskou premiérkou Julií Svyrydenkovou a očekává se, že se později setká i s prezidentem Volodymyrem Zelenským. Návštěva, jejímž účelem je podle mluvčího armády pouze zjišťování faktů a diskuse o mírových snahách, je nejvýše postavenou vojenskou cestou do Kyjeva od nástupu Trumpa do úřadu.
Americko-saúdské vztahy zažívají jeden z nejprudších obratů poslední dekády. Korunní princ Muhammad bin Salmán, ještě nedávno izolovaný kvůli vraždě novináře Jamála Chášukdžího, se vrací do Washingtonu jako klíčový partner prezidenta Donalda Trumpa. Spojené státy v něm dnes vidí nejen energetického giganta, ale i strategickou protiváhu Číně a investora s potenciálem ovlivnit americkou ekonomiku. Vztah obou zemí se tak posouvá výrazně pragmatičtějším a osobnějším směrem. Otázka lidských práv mezitím ustupuje do pozadí.
Kriminalisté i drážní inspektoři od rána vyšetřují čtvrteční srážku dvou vlaků na jihu Čech, která si vyžádala desítky zraněných. Policie již zahájila úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání obecného ohrožení. Podle předběžných informací projel rychlík návěstidlo v poloze stůj.
Severské země nemohou nést nepřiměřeně velkou část zátěže podpory Ukrajiny, varovala švédská ministryně zahraničí Maria Malmer Stenergardová v rozhovoru pro Politico. Podle ní je neudržitelné, že jen několik zemí přebírá téměř veškerou tíhu pomoci Kyjevu. Ministryně uvedla, že to není spravedlivé a z dlouhodobého hlediska ani udržitelné.
Evropská komise se zavázala zmírnit byrokratické překážky s cílem zrychlit pohyb armád a tanků napříč kontinentem. Tento krok označuje za kritickou pojistku pro evropskou bezpečnost. Plán vojenské mobility, který Komise oznámila ve středu, je součástí úsilí o zajištění připravenosti Evropy na obranu do roku 2030, což reaguje na varování bezpečnostních služeb před možným útokem Ruska na členský stát EU do pěti let.
Turecko bude s největší pravděpodobností hostit klimatické rozhovory COP31 v roce 2026. K tomuto rozhodnutí se dospělo po překvapivém kompromisu s Austrálií, která stáhla svou kandidaturu na pořádání výroční události. Právo na hostování konference, která se koná pod záštitou OSN, náleží v roce 2026 regionální skupině zemí zahrnující západní Evropu, Austrálii a další státy, a vyžaduje konsensus.