Moderní německé tanky Leopard 2, považované za technologický vrchol evropského zbrojního průmyslu, čelí na ukrajinském bojišti vážným problémům. Podle důvěrného záznamu z jednání německého obranného atašé v Kyjevě s přibližně dvěma stovkami vojáků Bundeswehru se Leopardy 2 ukazují být nevhodné pro podmínky současné války proti Rusku.
Zpráva, kterou získala tři německá média, odhaluje, že tanky, jež byly na Ukrajinu dodány v roce 2023 po dlouhém politickém váhání kancléře Olafa Scholze, jsou kvůli své složitosti obtížně opravitelné. Jakmile dojde k poškození, často je nutné je odvézt na západ Ukrajiny nebo dokonce až do Polska, kde je možné je opravit specializovanými týmy.
Hlavní problém ale podle expertů není jen v jejich údržbě, ale i ve změně samotné povahy války. Leopardy 2, stejně jako další těžká obrněná technika, jsou extrémně zranitelné vůči moderním dronovým útokům. Ukrajinské jednotky je tak často využívají spíše jako „přerostlé dělostřelectvo“ než jako skutečně úderné obrněné síly.
„Největší slabinou Leopardů 2 na Ukrajině je jejich nedostatek. Když jeden nebo dva potřebují opravit, znamená to, že významná část tohoto systému je okamžitě mimo provoz,“ uvedl Sergej Sumlenny z berlínského Centra pro evropskou odolnost, který pravidelně navštěvuje ukrajinskou frontu.
Sumlenny dále kritizoval design tanku, jenž podle něj vznikl v poválečném Německu pod rukama inženýrů bez přímé zkušenosti s válkou, což vedlo k přílišnému zkomplikování systému. Naopak starší tanky z 60. let, i přes slabší pancéřování, jsou podle něj na bojišti mnohem využitelnější.
Zkušenosti z Ukrajiny přinášejí i důležité poučení pro samotné Německo. Odborníci na obranu nyní volají po větší dostupnosti vojenské techniky a po přepracování systému údržby. Poslankyně německé strany Zelených Sara Nanni uvedla, že „musíme přestat uvažovat v tak malých počtech. Poškozená technika bude mimo provoz dlouho, a to musíme zohlednit při plánování výzbroje.“
Leopardy nejsou jediným zahraničním tankem, který na Ukrajině selhává. Již dříve bývalý americký bezpečnostní poradce Jake Sullivan přiznal, že ani americké tanky Abrams nejsou pro Ukrajinu tím nejlepším řešením. Ačkoliv jde o technologicky vyspělé stroje, jejich extrémní spotřeba paliva a náročná údržba představují pro ukrajinské logistické zázemí velkou zátěž.
Podle odhadů bylo z přibližně 80 dodaných Abrams tanků (ze Spojených států a Austrálie) už asi 20 zničeno, vyřazeno nebo zajato. Bývalý americký generál Mark Hertling pro CNN uvedl, že „tyto tanky jsou sice úžasné, ale vyžadují komplexní dodavatelský řetězec a údržbu, kterou Ukrajina prostě nezvládá.“
Podobné potíže zaznamenává i britský tank Challenger 2. Ukrajinský voják pro britský deník The Sun loni přiznal, že často dochází k poruchám a náhradní díly se získávají velmi obtížně. „Trvá dlouho, než přijdou náhradní díly. Logistika je složitá – na naší straně i na té vaší,“ uvedl.
Celkově se ukazuje, že moderní západní tanky, ač technologicky pokročilé, nejsou přímo přizpůsobené specifickému charakteru války na Ukrajině, kde hrají drony, rychlá mobilita a jednoduchost techniky mnohem větší roli než složitá elektronika a robustní pancíř. Válka tak mění nejen samotné strategie, ale i základní představy o tom, co je v moderním konfliktu skutečně účinné.
Severoatlantická aliance čelí dosud nepředstavitelné hrozbě, která nepochází zvenčí, ale zevnitř. Možnost, že by jeden členský stát napadl druhý, konkrétně americký pokus o ovládnutí Grónska, staví NATO před právní i existenční propast. Zakládající smlouva z roku 1949 totiž vůbec nepočítala se scénářem, kdy by se nejsilnější člen aliance obrátil proti jinému spojenci.
Soudní proces s bývalým venezuelským vůdcem Nicolásem Madurem, který v pondělí stanul před federálním soudem na Manhattanu, slibuje jednu z nejkomplexnějších právních bitev v historii USA. Přestože Maduro i jeho manželka Cilia Floresová vinu popírají, jejich právní tým již nyní připravuje sérii strategií, které by mohly proces zdržet o roky nebo jej zcela zastavit. Podle odborníků na mezinárodní právo bude obhajoba sázet především na procesní pochybení a diplomatickou imunitu.
Spojené státy znovu sází na osvědčený, ale hluboce problematický a systematicky neúspěšný recept. Po pokusech „stabilizovat“ Afghánistán a Irák nyní vstoupily do Venezuely, kde zadržely prezidenta Nicoláse Madura a oznámily, že zemi budou dočasně řídit. Vojenská správa cizího státu přitom zpochybňuje mezinárodní právo, posiluje antiamerikanismus a hrozí, že místo obnovy přinese regionu ještě hlubší chaos.
Donald Trump vystoupil před republikánskými zákonodárci ve Washingtonu a nešetřil chválou na adresu víkendové vojenské operace v Caracasu. Zásah, který vedl k dopadení Nicoláse Madura, označil za „úžasný“, „brilantní“ a takticky naprosto neuvěřitelný. Prezident vyzdvihl zejména to, že na straně USA nedošlo k žádným ztrátám na životech, zatímco na straně obránců režimu zahynulo mnoho lidí, zejména Kubánců, kteří Madura chránili. Podle Trumpa se ukázalo, že americká armáda je nejmocnější silou na planetě, které se nikdo nemůže rovnat.
Donald Trump přenesl své proslulé heslo „drill, baby, drill“ (těžte, miláčkové, těžte) na globální úroveň. Poté, co americké síly bleskově zajaly Nicoláse Madura, začal Bílý dům otevřeně plánovat masivní navýšení produkce venezuelské ropy. Podle odborníků však tento krok představuje „klimatickou katastrofu“, která by mohla definitivně pohřbít globální snahy o omezení oteplování planety, neboť Venezuela disponuje největšími známými zásobami ropy na světě, odhadovanými na 300 miliard barelů.
Venezuelská města se po bleskové operaci amerických speciálních sil, která vedla k zajetí Nicoláse Madura, ocitla v sevření strachu a nejistoty. Přestože byl oficiální stav nouze zrušen, obyvatelé Caracasu i dalších regionů zůstávají uvězněni ve svých domovech. Ulice hlavního města, které dříve tepaly životem, jsou nyní prakticky liduprázdné, lemované desítkami vojenských kontrolních stanovišť a hlídkami ozbrojených civilních skupin.
Svět, ve kterém žijeme, se dramaticky změnil. Pokud někdo pochyboval o tom, že druhý mandát Donalda Trumpa přinese fundamentální rozchod s poválečným uspořádáním, pondělní slova jeho klíčového poradce Stephena Millera ho musela vyvést z omylu. V rozhovoru pro CNN Miller popsal novou americkou misi s mrazivou upřímností: Spojené státy už nehodlají hrát roli laskavého ochránce mezinárodního práva, ale hodlají se chovat jako supervelmoc, která prosazuje svou vůli silou.
Pouhých 48 hodin poté, co americké speciální síly bleskovým úderem v Caracasu zajaly Nicoláse Madura, stanul svržený venezuelský vůdce před federálním soudem v New Yorku. V poutech a oranžových vězeňských pantoflích si vyslechl obžalobu čítající 25 stran, kterou americké ministerstvo spravedlnosti připravovalo více než deset let. Maduro, který se označil za „uneseného prezidenta“ a válečného zajatce, trvá na své nevině a legálnost celého procesu i svého únosu ostře zpochybňuje.
Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva v čele s Volkerem Türkem vydal ostré prohlášení, ve kterém označil víkendovou americkou vojenskou operaci ve Venezuele za jasné porušení základních principů mezinárodního práva. Podle OSN tento jednostranný zásah, který vedl k dopadení Nicoláse Madura a jeho manželky, podkopává suverenitu států a vytváří nebezpečný precedens, jenž činí všechny země světa méně bezpečnými.
V Bruselu roste nervozita. Pondělní zásah amerických speciálních sil ve Venezuele a dopadení Nicoláse Madura oživilo téma, které si evropští diplomaté přáli nechat minulosti: hrozbu anexe Grónska.
Pád Nicoláse Madura a jeho následné dopadení americkými speciálními jednotkami představuje pro Vladimira Putina mnohem víc než jen ztrátu jednoho z posledních věrných spojenců v Latinské Americe. Pro Kreml je to hluboká potupa, která obnažuje limity ruského vlivu a vyvolává u ruských nacionalistů neskrývanou závist vůči akceschopnosti Spojených států.
Dramatické dopadení venezuelského prezidenta Nicoláse Madura elitními americkými komandy Delta Force otřáslo světovou diplomacií, ale nikde nevyvolalo tak rozporuplné reakce jako v Číně. Pro oficiální Peking představuje pád Madura citelnou ránu. Jen několik hodin před samotnou operací se totiž Maduro v Caracasu sešel s hlavním čínským vyslancem pro Latinskou Ameriku Čchiou Siao-čchim, aby demonstroval „bratrské pouto“ obou zemí. O několik hodin později byl Maduro ve své ložnici zajat a Čína přišla o jednoho ze svých nejbližších strategických partnerů v regionu.