Konec anonymity na síti Elona Muska. K odhalení manipulátorů a lhářů stačil den

Sociální síť X představila zásah, který má potenciál zásadně proměnit způsob, jakým platforma funguje i jak na ní probíhá veřejná debata. Nově totiž u řady účtů zobrazuje informaci o místě připojení a posledním přihlášení uživatele. Nejde o drobné rozšíření nastavení, ale o viditelný prvek přímo u profilu, který může výrazně ovlivnit vnímání identity daného účtu.

Majitel platformy Elon Musk tuto změnu prezentuje jako krok v boji proti botům, trollům a dezinformačním operacím. Podle jeho logiky má veřejná informace o zemi přihlášení pomoci odhalit podezřelé účty, identifikovat koordinované kampaně a snížit anonymitu, která usnadňuje manipulaci veřejného prostoru.

Hned po zavedení této novinky se ukázalo, jak zásadní dopad může mít na veřejné vnímání jednotlivých účtů. Prakticky okamžitě se objevily profily, jejichž umístění působilo přinejmenším neobvykle a vyvolalo otázky o tom, kdo tyto účty skutečně spravuje a odkud.

Jedním z nejvýraznějších příkladů je účet Štefana Harabina, někdejšího předsedy slovenského nejvyššího soudu a opakovaně neúspěšného prezidentského kandidáta. Jeho profil je sice zaregistrován na Slovensku, nicméně poslední přihlášení se podle údajů sociální sítě uskutečnilo z území Ruské federace.

Záhy po zavedení nové funkce se ukázalo, že nejde jen o jednotlivé kuriózní případy, ale o širší trend, který vyvolává zásadní otázky o autenticitě některých největších účtů na platformě. Řada profilů se stovkami tisíc až miliony sledujících se podle nových údajů nachází v zemích, jež jsou v jejich příspěvcích často nápadně favorizovány. 

Výrazným příkladem je účet World of Statistics s více než 4,6 milionu sledujících. Na první pohled vypadá jako apolitický projekt sdílející data a vizuální statistiky z celého světa. Nově zveřejněné informace však ukazují, že se nachází v jihovýchodní Asii, pravděpodobně v Indii – tedy v regionu, o kterém tento účet často publikuje až neobvykle pozitivně laděné příspěvky.

Zajímavým příkladem odhaleným díky nové funkci je i účet neČT24, známý svým satirickým pojetím veřejnoprávního zpravodajství a zároveň častým šířením zavádějících či zcela nepravdivých informací. Obecně se mělo za to, že jde o domácí projekt, případně o účet působící v regionu střední Evropy. Nově zveřejněná data však ukázala, že se nachází v Nizozemsku.

To vytváří dojem, že někdo z bezpečné vzdálenosti cíleně ovlivňuje debatu v jiné zemi, ať už z motivací politických, komerčních či čistě trollovacích. Zjištění zároveň posiluje přesvědčení, že i účty, které se tváří jako domácí reakce na aktuální dění, mohou mít úplně jiný původ, a že za jejich aktivitou může stát subjekt, který nemá s českým prostředím nic společného.

Zajímavý je i případ kanálu Iran Military Monitor. Ten ve svém profilu uvádí, že působí přímo v Íránu, což mu dlouhodobě dodávalo jistou punc autenticity – alespoň v očích části uživatelů. Nové údaje ale ukázaly pravý opak, protože jde o účet spravovaný z Kanady. Daný kanál byl často vnímán nikoli jako plně důvěryhodný, ale alespoň jako relativně solidní zdroj informací o dění v Íránu, zejména během jeho krátkého ozbrojeného konfliktu s Izraelem v letošním roce. Mnozí uživatelé tak předpokládali, že získává informace přímo „z terénu“ nebo že má přístup k místním zdrojům.

Podobný krok, jaký učinil Musk, by skutečně stál za zvážení i u Marka Zuckerberga, a to nejen v rámci Facebooku, ale i na Instagramu. Právě tyto platformy jsou dlouhodobě největšími inkubátory dezinformací v západních společnostech a zároveň místem, kde je nejtěžší odlišit autentický názor běžných uživatelů od cílené manipulace organizovaných aktérů. Zavedení transparentního údaje o zemi přihlášení by proto přineslo do veřejné debaty prvek, který doposud bolestivě chybí – možnost orientovat se v tom, kdo vůbec spoluurčuje online diskurz.

A právě zde by se ukázalo, jak zásadní zkreslení názorového prostoru může v některých situacích vznikat. Každý, kdo sleduje komentáře pod články či příspěvky týkajícími se Ruska, Ukrajiny, NATO nebo americké politiky, musel narazit na výrazně proruské, agresivní či manipulační příspěvky, které se vydávají za běžné názory „západních občanů“. Teprve zveřejnění země přihlášení by umožnilo rozlišit, kolik z těchto komentářů skutečně pochází od našich spoluobčanů, a kolik je produktem profesionálních trollích farem, koordinovaných sítí či pololegálních agentur operujících v Rusku a jeho satelitních strukturách.

Taková funkce by navíc přinesla i nepříjemné, ale nutné poznání, že část online podpory pro ruské narativy není organická, ale uměle vyvolaná. Rozeznat tuto hranici je přitom zásadní pro pochopení, jak reálné nálady ve společnosti vlastně vypadají. Bez ní se západní demokratické státy pohybují v informační mlze, kde není jasné, zda masivní proud proruských komentářů vyjadřuje reálný posun veřejného mínění, nebo je to pouze hlučná kulisa generovaná zahraničními aktéry.

Je jisté, že takový krok by vyvolal bouřlivou debatu o soukromí a bezpečnosti. Ale stejně jisté je, že by otevřel oči mnoha lidem, kteří stále věří, že drtivá většina proruských komentářů v jejich kanálu příspěvků je produktem domácího prostředí. Ukázalo by se, že realita může být zcela jiná a že informační prostor je v mnoha ohledech cíleně deformován.