Šéf Bílého domu Donald Trump zkrátil Rusku lhůtu na ukončení války na Ukrajině a hrozí tvrdými sankcemi nejen Moskvě, ale i jejím obchodním partnerům, což může zahrnovat třeba Indii nebo dokonce Slovensko. Zatímco Západ zpřísňuje rétoriku, Rusko úspěšně obchází sankce přes sousedy a Čína na tom vydělává. Výzkumy ukazují, že globální sankční režim má vážné trhliny a Peking i některé evropské firmy je umějí využít.
Americký prezident v pondělí výrazně zkrátil časový rámec, ve kterém požaduje ukončení ruské invaze na Ukrajinu. Místo původních 50 dnů nyní mluví o „deseti až dvanácti dnech“. Pokud Moskva neustoupí, hodlá Trump uvalit nová tvrdá cla a sankce, jejichž výše může dosáhnout až 100 procent. Zaměřit se mají na ruský export i na země, které nadále nakupují ruskou ropu.
Podle Bílého domu jde o cílený ekonomický tlak, který má Kreml přimět k ukončení války. Kritici však upozorňují na Trumpovu nepředvídatelnost. Jak připomínají také EuroZprávy.cz, prezident často své vlastní lhůty nedodržuje. V předvolební kampani loni na podzim tvrdil, že válku na Ukrajině ukončí do 24 hodin. Když k tomu nedošlo, označil své prohlášení za „sarkasmus“.
Trumpovy výhrůžky už tedy míří i mimo Rusko – konkrétně na Indii. V sérii příspěvků na platformě Truth Social kritizoval vysoká indická cla a její závislost na nákupu ruské energie a zbraní. Potvrdil svůj záměr uvalit 25% cla na veškerý indický dovoz a varoval před dalšími „penalizacemi“ za pokračující spolupráci s Moskvou.
„Pamatujte si, že ačkoliv je Indie naším přítelem, jejich cla patří mezi nejvyšší na světě a mají nejpřísnější a nejotravnější obchodní bariéry,“ napsal Trump. „Nakupují většinu svého vojenského vybavení z Ruska a jsou největším odběratelem ruské energie – spolu s Čínou – v době, kdy si všichni přejí, aby Rusko přestalo vraždit na Ukrajině. To jsou špatné věci!“
Sankce jako příležitost
Rusko navzdory západním sankcím po invazi na Ukrajinu úspěšně obchází obchodní omezení pomocí složitých stínových a neformálních sítí, zejména ve spolupráci se sousedními státy jako Gruzie, Bělorusko a Kazachstán. Podle výzkumu Alexandra Kupatadzeho a Ericy Marat z londýnské King’s College sankce sice omezily přímé obchodní kanály, ale zároveň otevřely prostor pro alternativní trasy dodávek – a tím i nové příjmy pro prostředníky.
Výzkumníci detailně popsali mechanismy, jimiž Rusko obchází sankce. Zaznamenali prudké a podezřelé nárůsty v objemu obchodu u některých komodit, neprůhledné reexporty zboží a zapojení běžných firem i jednotlivců – často se souhlasem nebo přímým přivíráním očí ze strany místních vlád. V praxi to znamená, že i zboží, které bylo formálně sankcionováno, se do Ruska dostává skrze mezikroky v jiných zemích, které nejsou oficiálně sankcionované. Výrobci na Západě sice deklarují, že přestali dodávat do Ruska, ale ve skutečnosti jejich produkty končí v ruských továrnách – jen s jinou „papírovou“ destinací.
Zvlášť výrazně v těchto reexportních operacích figurují Gruzie a Kazachstán. Obě země slouží jako klíčové tranzitní uzly, které umožňují pohyb sankcionovaného zboží – včetně strategických komodit, jako je ropa, dřevo, obilí nebo stroje. Z ekonomického hlediska si tím zajišťují nové příjmy, z geopolitického pohledu však fakticky posilují schopnost Ruska financovat válku proti Ukrajině. Otevírají přitom paralelní obchodní trasy, které jsou obtížně dohledatelné, a využívají nedostatků v mezinárodní koordinaci.
Zjištění výzkumného týmu odhalují zásadní slabinu současné sankční politiky – ta totiž předpokládá, že sousední státy Ruska budou ochotné a schopné kontrolovat pohyb citlivého zboží. Mnohé z těchto států jsou ale samy buď autoritářské, nebo ekonomicky závislé na Moskvě, případně obojí. V realitě tak nemají motivaci účinně vymáhat západní omezení, nebo dokonce přímo profitují z jejich obcházení prostřednictvím logistických, celních a přepravních operací.
Dalším faktorem je samotná struktura globálního obchodu, založená na spletitých sítích zprostředkovatelů a dodavatelských řetězců. Firmy mohou formálně ukončit přímý obchod s Ruskem, ale reálně nadále dodávat zboží, které přes několik mezistupňů končí tam, kde nemá. Právě tento „šedý export“ vytváří iluzi souladu se sankcemi, zatímco ruská válečná mašinérie nadále běží.
Bez aktivního tlaku na země jako Gruzie, Kazachstán, Spojené arabské emiráty nebo Turecko – a bez cílených reputačních a právních dopadů pro západní firmy, které do tohoto schématu vědomě či nevědomě vstupují – zůstane celý sankční systém oslabený. Dochází tak nejen k podkopávání sankcí jako nástroje mezinárodní politiky, ale i k vytváření trvalých alternativních kanálů, které mohou přežít i konec války.
V praxi to znamená, že pokud Západ nezajistí důslednější kontrolu a nevytvoří reálné negativní důsledky pro ty, kdo sankce obcházejí, pak se tyto struktury mohou stát trvalou součástí globální ekonomiky – se všemi riziky, které to přináší pro budoucí konflikty i důvěryhodnost mezinárodního práva.
Číňané vycítili velký profit
Navzdory opakovaným popřením hraje Čína podle Evropské unie klíčovou roli v obcházení sankcí proti Rusku. Podle odhadů Bruselu, opřených o zpravodajské informace a obchodní data, pochází přibližně 80 procent případů porušování sankcí právě z čínského prostředí – včetně Hongkongu. Čínské firmy se podle ukrajinské rozvědky a evropských činitelů podílejí na dodávkách technologií dvojího užití a komponentů, které následně končí ve ruském zbrojním průmyslu. Informoval o tom server RFE/RL.
Peking se v současném globálním napětí staví do role aktivního hráče, který sice navenek zachovává neutralitu, ale fakticky umožňuje Rusku pokračovat ve válce. Nejde přitom jen o výpomoc starému spojenci – jde o pečlivě kalkulovaný krok, kterým Čína sleduje své dlouhodobé strategické zájmy. V první řadě tím prohlubuje své partnerství s Moskvou jako protiváhu rostoucímu tlaku Západu v Asii i Eurasii. Ruská izolace je pro Peking příležitostí, jak upevnit vazby s energeticky silným, ale geopoliticky oslabeným sousedem.
Zároveň Čína získává přístup k levným surovinám – od ropy přes plyn až po kovy vzácných zemin – za podmínek, které by před válkou byly pro Moskvu nepřijatelné. Objem čínsko-ruského obchodu dosahuje historických maxim, přičemž většina transakcí se odehrává v jüanech, čímž Čína zároveň posiluje svou měnu na úkor dolaru. To zapadá do širší ambice Pekingu oslabit dolarovou dominanci a vytvořit alternativní finanční architekturu pro země globálního Jihu.
Kromě toho Čína zaujímá pozici klíčového dodavatele technologií a spotřebního zboží, které dříve pokrývaly evropské a americké firmy. Ty se z ruského trhu stáhly, ale čínské společnosti – často s tichým souhlasem vlády – zaujaly jejich místo. Čínské technologie dvojího užití se navíc dostávají i do ruského zbrojního průmyslu, a to přes komplikované sítě překupníků a reexportérů v třetích zemích.
Tato strategie odpovídá základnímu ideovému rámci čínské mocenské politiky, která stojí na několika pilířích: ekonomickém nacionalismu, technologické soběstačnosti, strategické trpělivosti a systematickém rozšiřování vlivu zejména v zemích globálního Jihu. Obcházení západních sankcí vůči Rusku je v tomto kontextu prostředkem, nikoli cílem – nástrojem k upevnění mezinárodní role Číny jako alternativy k liberálnímu Západu.
Pro Peking je Rusko ideálním partnerem právě proto, že je oslabené. Čína může diktovat podmínky, expandovat na jeho trh a současně se profilovat jako mocnost, která dokáže čelit Západu bez přímé konfrontace. Tato asymetrická rovnice vytváří nový typ geopolitické závislosti – Rusko sice zůstává suverénní na papíře, ale v praxi se stává čím dál závislejším na čínské ekonomice, technologiích i diplomacii.
Z čínského pohledu je to pragmatismus v čisté podobě. Zatímco Evropa a USA řeší dopady války, včetně energetické nejistoty, inflace a rostoucí únavy veřejnosti, Peking tiše posiluje své postavení coby hlavní beneficient geopolitického chaosu.
Obětí může být i Slovensko
Terčem rostoucí nelibosti amerického prezidenta by se mohlo stát i Slovensko. Podle informací serverů Politico nebo Bloomberg země nadále spoléhá na dodávky ruské ropy a plynu, přičemž si v rámci Evropské unie vyjednala výjimku z embarga na dovoz ruských fosilních surovin. Tento postoj může v očích Washingtonu vypadat jako přímé podkopávání snahy kolektivního Západu o ekonomickou izolaci Moskvy.
Trump v posledních týdnech opakovaně naznačil, že země, které i nadále dovážejí ruskou ropu, mohou čelit americkým ekonomickým protiopatřením – včetně zavedení cel, obchodních omezení nebo cíleného politického tlaku. Pokud by Spojené státy začaly vnímat Slovensko jako slabý článek transatlantické solidarity, mělo by to vážné důsledky nejen pro ekonomické vztahy, ale i pro postavení Bratislavy v rámci NATO a evropské bezpečnostní architektury.
Z geopolitického hlediska představuje slovenská energetická závislost na Rusku dlouhodobý problém, který komplikuje jednotný postup EU vůči Kremlu. I když si Slovensko v rámci evropských dohod vyjednalo výjimku na dovoz ruské ropy, jde o signál, který může oslabit důvěru ve schopnost Unie udržet pevný sankční režim. Zvlášť problematické to je v situaci, kdy je západní aliance pod tlakem a Trump se snaží profilovat jako nekompromisní lídr, který neakceptuje výjimky a vyžaduje od spojenců bezvýhradnou loajalitu.
Zároveň je ale třeba chápat kontext. Pro Slovensko je odklon od ruských surovin obrovskou výzvou – nejen technologicky, ale i strukturálně. Infrastruktura i průmyslová logika země byly po dekády nastaveny na východní směr. Rychlá změna není možná bez masivních investic, stabilních alternativ a koordinované pomoci ze strany EU. Západní tlak bez nabídky řešení by mohl vést k ekonomické destabilizaci, jejímž důsledkem by byly sociální napětí a politické radikalizace.
Jenže v případě Slovenska je strukturální slabost propletena s otevřenou proruskou orientací současné vlády. Premiér Robert Fico se netají sympatiemi k Moskvě a opakovaně relativizuje ruskou odpovědnost za válku na Ukrajině. Jeho výroky, které podrývají legitimitu sankcí a zpochybňují západní přístup, posilují obraz Slovenska jako rizikového aktéra – nikoli z donucení, ale z vlastní volby. Fico se tak stává nejen vnitropolitickým faktorem, ale i bezpečnostním rizikem pro celý region.
Pokud by Spojené státy skutečně zavedly sekundární cla vůči slovenskému exportu, dopadlo by to především na klíčové sektory hospodářství – automobilový průmysl, chemii nebo strojírenství. Tyto obory jsou zároveň významnými zaměstnavateli a pilíři slovenského HDP. Jakýkoli výpadek na americkém trhu by se projevil nejen v číslech, ale i v každodenní realitě tisíců zaměstnanců.
Taková situace by mohla být Ficovou vládou zneužita k dalšímu posilování narativu o „diktátu Bruselu a Washingtonu“ – a sloužit jako palivo pro populistickou mobilizaci. Místo sbližování se Západem by mohlo Slovensko sklouznout k hlubší izolaci, což by podkopalo jeho roli v EU i v Severoatlantické alianci.
Proto je zásadní, aby mezinárodní reakce dokázala rozlišit mezi objektivními omezeními a vědomou sabotáží. V případě Slovenska se tyto roviny prolínají – a je na Západu, aby zvolil nástroje, které nepoškodí společnost jako celek, ale zároveň jasně pojmenují politickou odpovědnost současného vedení.
Demokraté ve Sněmovním dohlížecím výboru v pátek zveřejnili soubor fotografií pocházejících z pozůstalosti Jeffreyho Epsteina. Snímky ukazují řadu vysoce postavených a vlivných osobností, které se pohybovaly v orbitě tohoto zesnulého odsouzeného obchodníka se sexem. Mezi zachycenými figurami jsou například prezident Donald Trump, bývalý prezident Bill Clinton, Steve Bannon, Bill Gates, Richard Branson a další.
Žádost premiéra Benjamina Netanjahua o milost podaná k prezidentovi Isaaku Herzogovi ve třech korupčních kauzách, za které je momentálně souzen, uvrhla Izrael do další ústavní a právní krize. Podle odborníků je neexistence přiznání viny nebo pochybení v premiérově žádosti klíčovým faktorem, který staví jeho požadavek na právně nejistou půdu. Tento tah je vnímán jako „zoufalá přihrávka“ (Hail Mary), po které je udělení milosti vysoce nepravděpodobné.
Vědci hlásí významný pokrok ve vývoji vakcíny proti viru Nipah, smrtícímu onemocnění s úmrtností až 75 %, pro které v současné době neexistuje žádná schválená vakcína ani léčba. Vakcína je nyní připravena na zkoušky fáze II. Tento krok je považován za „důležitý posun vpřed“ v ochraně zranitelných populací proti tomuto fatálnímu viru, který Světová zdravotnická organizace (WHO) považuje za výzkumnou prioritu kvůli jeho pandemickému potenciálu.
Ukrajina v rámci nejnovějšího mírového plánu navrhuje vytvoření demilitarizované „svobodné ekonomické zóny“ v oblasti Donbasu, kde by mohly působit americké obchodní zájmy. Tento krok má být pokusem, jak přimět amerického prezidenta Donalda Trumpa k podpoře návrhu. Podle mluvčí Bílého domu Karoline Leavittové je Trump, který ve středu vyjádřil skepsi ohledně vyhlídek na průlom v jednáních, s revidovaným, 20bodovým plánem seznámen.
Česko se v pátek odpoledne rozloučilo s moderátorem Patrikem Hezuckým, který na den přesně před týdnem podlehl vážné nemoci. Bylo mu 55 let. Neveřejného smutečního obřadu se zúčastnilo mnoho kolegů zesnulého a dalších osobností tuzemského šoubyznysu. V lednu se ještě uskuteční benefiční koncert v pražské O2 areně.
Inflace se stala klíčovým tématem v rétorice Bílého domu po návratu Donalda Trumpa do úřadu. Roční míra inflace (měřená indexem spotřebitelských cen – CPI) byla v lednu, kdy prezident Trump převzal Bílý dům, 3,0 %. V září, v posledním měsíci, za který jsou k dispozici údaje CPI, byla tato míra taktéž 3,0 %. Skutečnost, že míra inflace zůstala během prvních osmi měsíců Trumpova funkčního období nezměněna, vyvrací jeho triumfální tvrzení o tom, že „inflace se zastavila“, přestože „zdědil nejhorší inflaci v historii naší země“.
Vývojáři umělé inteligence na africkém kontinentu čelí zásadní výzvě: jak trénovat modely, aby rozuměly a odpovídaly v místních jazycích, když neexistují téměř žádné psané zdroje k přečtení. Zatímco pro angličtinu existuje přes 7 milionů článků na Wikipedii, u většiny z odhadovaných 1500 až 3000 afrických jazyků je dostupnost dat minimální. Například tigriňa, kterou mluví asi 9 milionů lidí v Etiopii a Eritrei, má pouze 335 článků, a pro akan, nejpoužívanější rodný jazyk v Ghaně, není na Wikipedii žádný.
Ukrajina se v nadcházejících dvou letech potýká s obrovským rozpočtovým schodkem, který podle odhadů Mezinárodního měnového fondu (MMF) dosahuje až 65 miliard dolarů. Většinu rozpočtu pohltí financování vleklé války, na základní potřeby, jako jsou penze a platy ve veřejném sektoru, je Kyjev závislý na zahraniční pomoci. Po návratu Donalda Trumpa do úřadu, kdy USA jako dosud největší podporovatel Ukrajiny nealokovaly žádné nové finanční prostředky, je Evropa pod tlakem, aby tuto mezeru zaplnila.
Prezident míru je zpět, prohlásil Donald Trump, který předsedal podpisu dohody, která měla ukončit „jeden z nejdéle trvajících konfliktů na světě“ mezi Rwandou a Demokratickou republikou Kongo. A to navzdory tomu, že ve stejné době hrozil bombardováním Venezuely a čelil obviněním z možného válečného zločinu v souvislosti s útoky americké armády na údajné lodě s drogami v Pacifiku, připomíná CNN.
Americký expert na Rusko Thomas Graham navrhl jako řešení ukrajinské války strategii „konkurenční koexistence“, namísto politiky „zadržování“. Tento návrh je sice zajímavý, ale podle politologa Alexandra J. Motyla v konečném důsledku neúčinný. Tvrdí, že k tangu jsou potřeba dva, a ruský prezident Vladimir Putin dal jasně najevo, že nemá zájem o pouhý „konkurenční“ vztah se Západem.
Americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) pod nátlakem americké vlády revidovalo své dlouhodobé stanovisko k otázce očkování a autismu. Původní směrnice CDC jasně a správně uváděla, že dostupné důkazy neprokazují žádnou souvislost mezi vakcínami a rozvojem autismu. Nová verze prosazená vládou však tvrdí, že „studie podporující spojitost mezi vakcínami a autismem byly zdravotnickými úřady ignorovány“. Dále uvádí, že tvrzení „vakcíny nezpůsobují autismus“ není založeno na důkazech, protože studie nevyloučily možnost, že vakcíny podávané kojencům autismus způsobují.
Ghadir al-Adhamová sdílí stan se svým manželem a šesti dětmi v Gaze, kam neustále prosakuje voda. Její rodina je stále vysídlená po válce a čeká na zahájení rekonstrukce. Řekla BBC, že žijí v ponížení a touží po karavanech, po obnově svých domovů. Prosí o beton, který by je udržel v teple, a každý den pláče kvůli svým dětem.