Šéf Bílého domu Donald Trump zkrátil Rusku lhůtu na ukončení války na Ukrajině a hrozí tvrdými sankcemi nejen Moskvě, ale i jejím obchodním partnerům, což může zahrnovat třeba Indii nebo dokonce Slovensko. Zatímco Západ zpřísňuje rétoriku, Rusko úspěšně obchází sankce přes sousedy a Čína na tom vydělává. Výzkumy ukazují, že globální sankční režim má vážné trhliny a Peking i některé evropské firmy je umějí využít.
Americký prezident v pondělí výrazně zkrátil časový rámec, ve kterém požaduje ukončení ruské invaze na Ukrajinu. Místo původních 50 dnů nyní mluví o „deseti až dvanácti dnech“. Pokud Moskva neustoupí, hodlá Trump uvalit nová tvrdá cla a sankce, jejichž výše může dosáhnout až 100 procent. Zaměřit se mají na ruský export i na země, které nadále nakupují ruskou ropu.
Podle Bílého domu jde o cílený ekonomický tlak, který má Kreml přimět k ukončení války. Kritici však upozorňují na Trumpovu nepředvídatelnost. Jak připomínají také EuroZprávy.cz, prezident často své vlastní lhůty nedodržuje. V předvolební kampani loni na podzim tvrdil, že válku na Ukrajině ukončí do 24 hodin. Když k tomu nedošlo, označil své prohlášení za „sarkasmus“.
Trumpovy výhrůžky už tedy míří i mimo Rusko – konkrétně na Indii. V sérii příspěvků na platformě Truth Social kritizoval vysoká indická cla a její závislost na nákupu ruské energie a zbraní. Potvrdil svůj záměr uvalit 25% cla na veškerý indický dovoz a varoval před dalšími „penalizacemi“ za pokračující spolupráci s Moskvou.
„Pamatujte si, že ačkoliv je Indie naším přítelem, jejich cla patří mezi nejvyšší na světě a mají nejpřísnější a nejotravnější obchodní bariéry,“ napsal Trump. „Nakupují většinu svého vojenského vybavení z Ruska a jsou největším odběratelem ruské energie – spolu s Čínou – v době, kdy si všichni přejí, aby Rusko přestalo vraždit na Ukrajině. To jsou špatné věci!“
Sankce jako příležitost
Rusko navzdory západním sankcím po invazi na Ukrajinu úspěšně obchází obchodní omezení pomocí složitých stínových a neformálních sítí, zejména ve spolupráci se sousedními státy jako Gruzie, Bělorusko a Kazachstán. Podle výzkumu Alexandra Kupatadzeho a Ericy Marat z londýnské King’s College sankce sice omezily přímé obchodní kanály, ale zároveň otevřely prostor pro alternativní trasy dodávek – a tím i nové příjmy pro prostředníky.
Výzkumníci detailně popsali mechanismy, jimiž Rusko obchází sankce. Zaznamenali prudké a podezřelé nárůsty v objemu obchodu u některých komodit, neprůhledné reexporty zboží a zapojení běžných firem i jednotlivců – často se souhlasem nebo přímým přivíráním očí ze strany místních vlád. V praxi to znamená, že i zboží, které bylo formálně sankcionováno, se do Ruska dostává skrze mezikroky v jiných zemích, které nejsou oficiálně sankcionované. Výrobci na Západě sice deklarují, že přestali dodávat do Ruska, ale ve skutečnosti jejich produkty končí v ruských továrnách – jen s jinou „papírovou“ destinací.
Zvlášť výrazně v těchto reexportních operacích figurují Gruzie a Kazachstán. Obě země slouží jako klíčové tranzitní uzly, které umožňují pohyb sankcionovaného zboží – včetně strategických komodit, jako je ropa, dřevo, obilí nebo stroje. Z ekonomického hlediska si tím zajišťují nové příjmy, z geopolitického pohledu však fakticky posilují schopnost Ruska financovat válku proti Ukrajině. Otevírají přitom paralelní obchodní trasy, které jsou obtížně dohledatelné, a využívají nedostatků v mezinárodní koordinaci.
Zjištění výzkumného týmu odhalují zásadní slabinu současné sankční politiky – ta totiž předpokládá, že sousední státy Ruska budou ochotné a schopné kontrolovat pohyb citlivého zboží. Mnohé z těchto států jsou ale samy buď autoritářské, nebo ekonomicky závislé na Moskvě, případně obojí. V realitě tak nemají motivaci účinně vymáhat západní omezení, nebo dokonce přímo profitují z jejich obcházení prostřednictvím logistických, celních a přepravních operací.
Dalším faktorem je samotná struktura globálního obchodu, založená na spletitých sítích zprostředkovatelů a dodavatelských řetězců. Firmy mohou formálně ukončit přímý obchod s Ruskem, ale reálně nadále dodávat zboží, které přes několik mezistupňů končí tam, kde nemá. Právě tento „šedý export“ vytváří iluzi souladu se sankcemi, zatímco ruská válečná mašinérie nadále běží.
Bez aktivního tlaku na země jako Gruzie, Kazachstán, Spojené arabské emiráty nebo Turecko – a bez cílených reputačních a právních dopadů pro západní firmy, které do tohoto schématu vědomě či nevědomě vstupují – zůstane celý sankční systém oslabený. Dochází tak nejen k podkopávání sankcí jako nástroje mezinárodní politiky, ale i k vytváření trvalých alternativních kanálů, které mohou přežít i konec války.
V praxi to znamená, že pokud Západ nezajistí důslednější kontrolu a nevytvoří reálné negativní důsledky pro ty, kdo sankce obcházejí, pak se tyto struktury mohou stát trvalou součástí globální ekonomiky – se všemi riziky, které to přináší pro budoucí konflikty i důvěryhodnost mezinárodního práva.
Číňané vycítili velký profit
Navzdory opakovaným popřením hraje Čína podle Evropské unie klíčovou roli v obcházení sankcí proti Rusku. Podle odhadů Bruselu, opřených o zpravodajské informace a obchodní data, pochází přibližně 80 procent případů porušování sankcí právě z čínského prostředí – včetně Hongkongu. Čínské firmy se podle ukrajinské rozvědky a evropských činitelů podílejí na dodávkách technologií dvojího užití a komponentů, které následně končí ve ruském zbrojním průmyslu. Informoval o tom server RFE/RL.
Peking se v současném globálním napětí staví do role aktivního hráče, který sice navenek zachovává neutralitu, ale fakticky umožňuje Rusku pokračovat ve válce. Nejde přitom jen o výpomoc starému spojenci – jde o pečlivě kalkulovaný krok, kterým Čína sleduje své dlouhodobé strategické zájmy. V první řadě tím prohlubuje své partnerství s Moskvou jako protiváhu rostoucímu tlaku Západu v Asii i Eurasii. Ruská izolace je pro Peking příležitostí, jak upevnit vazby s energeticky silným, ale geopoliticky oslabeným sousedem.
Zároveň Čína získává přístup k levným surovinám – od ropy přes plyn až po kovy vzácných zemin – za podmínek, které by před válkou byly pro Moskvu nepřijatelné. Objem čínsko-ruského obchodu dosahuje historických maxim, přičemž většina transakcí se odehrává v jüanech, čímž Čína zároveň posiluje svou měnu na úkor dolaru. To zapadá do širší ambice Pekingu oslabit dolarovou dominanci a vytvořit alternativní finanční architekturu pro země globálního Jihu.
Kromě toho Čína zaujímá pozici klíčového dodavatele technologií a spotřebního zboží, které dříve pokrývaly evropské a americké firmy. Ty se z ruského trhu stáhly, ale čínské společnosti – často s tichým souhlasem vlády – zaujaly jejich místo. Čínské technologie dvojího užití se navíc dostávají i do ruského zbrojního průmyslu, a to přes komplikované sítě překupníků a reexportérů v třetích zemích.
Tato strategie odpovídá základnímu ideovému rámci čínské mocenské politiky, která stojí na několika pilířích: ekonomickém nacionalismu, technologické soběstačnosti, strategické trpělivosti a systematickém rozšiřování vlivu zejména v zemích globálního Jihu. Obcházení západních sankcí vůči Rusku je v tomto kontextu prostředkem, nikoli cílem – nástrojem k upevnění mezinárodní role Číny jako alternativy k liberálnímu Západu.
Pro Peking je Rusko ideálním partnerem právě proto, že je oslabené. Čína může diktovat podmínky, expandovat na jeho trh a současně se profilovat jako mocnost, která dokáže čelit Západu bez přímé konfrontace. Tato asymetrická rovnice vytváří nový typ geopolitické závislosti – Rusko sice zůstává suverénní na papíře, ale v praxi se stává čím dál závislejším na čínské ekonomice, technologiích i diplomacii.
Z čínského pohledu je to pragmatismus v čisté podobě. Zatímco Evropa a USA řeší dopady války, včetně energetické nejistoty, inflace a rostoucí únavy veřejnosti, Peking tiše posiluje své postavení coby hlavní beneficient geopolitického chaosu.
Obětí může být i Slovensko
Terčem rostoucí nelibosti amerického prezidenta by se mohlo stát i Slovensko. Podle informací serverů Politico nebo Bloomberg země nadále spoléhá na dodávky ruské ropy a plynu, přičemž si v rámci Evropské unie vyjednala výjimku z embarga na dovoz ruských fosilních surovin. Tento postoj může v očích Washingtonu vypadat jako přímé podkopávání snahy kolektivního Západu o ekonomickou izolaci Moskvy.
Trump v posledních týdnech opakovaně naznačil, že země, které i nadále dovážejí ruskou ropu, mohou čelit americkým ekonomickým protiopatřením – včetně zavedení cel, obchodních omezení nebo cíleného politického tlaku. Pokud by Spojené státy začaly vnímat Slovensko jako slabý článek transatlantické solidarity, mělo by to vážné důsledky nejen pro ekonomické vztahy, ale i pro postavení Bratislavy v rámci NATO a evropské bezpečnostní architektury.
Z geopolitického hlediska představuje slovenská energetická závislost na Rusku dlouhodobý problém, který komplikuje jednotný postup EU vůči Kremlu. I když si Slovensko v rámci evropských dohod vyjednalo výjimku na dovoz ruské ropy, jde o signál, který může oslabit důvěru ve schopnost Unie udržet pevný sankční režim. Zvlášť problematické to je v situaci, kdy je západní aliance pod tlakem a Trump se snaží profilovat jako nekompromisní lídr, který neakceptuje výjimky a vyžaduje od spojenců bezvýhradnou loajalitu.
Zároveň je ale třeba chápat kontext. Pro Slovensko je odklon od ruských surovin obrovskou výzvou – nejen technologicky, ale i strukturálně. Infrastruktura i průmyslová logika země byly po dekády nastaveny na východní směr. Rychlá změna není možná bez masivních investic, stabilních alternativ a koordinované pomoci ze strany EU. Západní tlak bez nabídky řešení by mohl vést k ekonomické destabilizaci, jejímž důsledkem by byly sociální napětí a politické radikalizace.
Jenže v případě Slovenska je strukturální slabost propletena s otevřenou proruskou orientací současné vlády. Premiér Robert Fico se netají sympatiemi k Moskvě a opakovaně relativizuje ruskou odpovědnost za válku na Ukrajině. Jeho výroky, které podrývají legitimitu sankcí a zpochybňují západní přístup, posilují obraz Slovenska jako rizikového aktéra – nikoli z donucení, ale z vlastní volby. Fico se tak stává nejen vnitropolitickým faktorem, ale i bezpečnostním rizikem pro celý region.
Pokud by Spojené státy skutečně zavedly sekundární cla vůči slovenskému exportu, dopadlo by to především na klíčové sektory hospodářství – automobilový průmysl, chemii nebo strojírenství. Tyto obory jsou zároveň významnými zaměstnavateli a pilíři slovenského HDP. Jakýkoli výpadek na americkém trhu by se projevil nejen v číslech, ale i v každodenní realitě tisíců zaměstnanců.
Taková situace by mohla být Ficovou vládou zneužita k dalšímu posilování narativu o „diktátu Bruselu a Washingtonu“ – a sloužit jako palivo pro populistickou mobilizaci. Místo sbližování se Západem by mohlo Slovensko sklouznout k hlubší izolaci, což by podkopalo jeho roli v EU i v Severoatlantické alianci.
Proto je zásadní, aby mezinárodní reakce dokázala rozlišit mezi objektivními omezeními a vědomou sabotáží. V případě Slovenska se tyto roviny prolínají – a je na Západu, aby zvolil nástroje, které nepoškodí společnost jako celek, ale zároveň jasně pojmenují politickou odpovědnost současného vedení.
Generální tajemník NATO Mark Rutte vyjádřil ve čtvrtek v Bruselu přesvědčení, že se spojencům podaří najít cestu k obnovení provozu v Hormuzském průlivu. Tato klíčová námořní cesta zůstává zablokovaná poté, co na Írán zaútočily síly Spojených států a Izraele. Rutte zdůraznil, že uvnitř Aliance probíhají intenzivní diskuse o tom, jak k tomuto obrovskému bezpečnostnímu problému přistoupit.
V České republice se schyluje k ostrému politickému střetu kvůli připravovanému zákonu, který má zpřísnit dohled nad financováním neziskových organizací (NGO). Opozice, akademici i samotné neziskovky varují, že vláda premiéra Andreje Babiše připravuje legislativu po vzoru Ruska či Gruzie, která by mohla sloužit k umlčení kritických hlasů a stigmatizaci občanské společnosti.
Největší světová síť klimatických organizací Climate Action Network (CAN), která zastřešuje více než 1 900 občanských spolků ve 130 zemích, vydala ve čtvrtek ostré prohlášení, v němž odsuzuje společný americko-izraelský útok na Írán.
Pentagon požádal Bílý dům o schválení gigantického rozpočtového balíčku ve výši přesahující 200 miliard dolarů na financování probíhající války v Íránu. Tato astronomická částka má pokrýt náklady na operace, které za pouhé tři týdny vyčerpaly značnou část amerických zásob moderních zbraní. Podle informací z vládních kruhů se však očekává, že tento požadavek narazí v Kongresu na tvrdý odpor.
Navzdory drtivým ztrátám a bezprostřední hrozbě kolapsu režimu dává Írán jasně najevo, že nehodlá kapitulovat. Teherán se sice nachází v nejzranitelnější pozici své historie, přesto sází na strategii prodlužování konfliktu se Spojenými státy a Izraelem. Jeho cílem není klasické vojenské vítězství, ale snaha učinit pokračování války pro všechny ostatní natolik nákladným, že si nakonec vynutí nové uspořádání regionu ve svůj prospěch.
Maďarská vláda vyslala směrem k Bruselu jasný vzkaz: pokud bude Evropská unie vymáhat zpět kontroverzně vyplacené miliardy eur, musí stejný metr uplatnit i na Polsko. Maďarský ministr pro evropské záležitosti János Bóka v rozhovoru pro Politico uvedl, že případné navrácení 10 miliard eur ze strany Budapešti by mělo automaticky vést k vymáhání až 137 miliard eur od Varšavy.
Současný válečný konflikt v Íránu vystavuje generálního tajemníka NATO Marka Rutteho dosud nejtěžší zkoušce v jeho vztahu s Donaldem Trumpem. Americký prezident totiž v úterý ostře zkritizoval spojence v Alianci a označil je za „velmi hloupé“, protože odmítli jeho požadavky na vojenskou podporu při zajišťování strategického Hormuzského průlivu. Trump dokonce varoval, že by USA měly kvůli tomuto postoji zvážit svou další roli v celém paktu.
Evropské trhy se zemním plynem zažily v posledních hodinách drastický otřes, když jeho cena vyskočila o celých 35 %. Tento prudký nárůst je přímým důsledkem zintenzivnění útoků na energetickou infrastrukturu v Perském zálivu. Od 28. února, kdy začal válečný konflikt mezi USA, Izraelem a Íránem, se ceny plynu v Evropě podle agentury Reuters zvedly již o více než 60 %.
Americký prezident Donald Trump varoval Írán, že příští útok na jeho ropná pole už mohou provést jeho krajané. Reagoval tak na íránskou odvetu, která po izraelském úderu směřovala proti zařízením na zpracování zemního plynu v Kataru.
Velikonoce se každým dnem přibližují, takže je nejvyšší čas, aby se někteří důchodci dozvěděli, co je čeká. Jak upozornila Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ), budou se kvůli dubnovým svátkům letos poprvé měnit výplatní termíny důchodů.
Máme před sebou další víkend, po kterém přijde na řadu poslední ryze březnový týden. Podle předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) se počasí v jeho průběhu pokazí. Projeví se to i na teplotách.
Kauza úspěšného českého filmu Sbormistr dospěla do zajímavého bodu. Soud se do ní vložil tím způsobem, že vydal předběžné opatření, které pro tuto chvíli znemožňuje televizní šíření tohoto díla. Úspěch slaví žena, které vadí, že se snímek bez jejího souhlasu inspiroval jejím životním příběhem.