Říjnové volby mohou postavit demokratické strany před zásadní dilema. Pokud hnutí ANO vyhraje, ale nebude schopno sestavit většinu bez extremistických sil, může být jedinou cestou k ochraně demokratického rámce nepohodlný kompromis. Spolupráce s Andrejem Babišem, ač politicky nákladná, se může stát pověstným menším zlem ve srovnání s návratem komunistické ideologie do exekutivy.
Česká republika se nachází ve složitém politickém období. Říjnové sněmovní volby se nezadržitelně blíží a nálada ve společnosti je napjatá. Přestože ekonomická i geopolitická situace přináší výzvy, není důvod k fatalismu. Země sice čelí tlaku, ale zdaleka ne čemusi, co by se dalo označit za bezvýchodné. Otázka, která rezonuje mezi voliči i politiky, zní: co bude po volbách?
Průzkumy veřejného mínění dávají aktuálně jasné prvenství hnutí ANO pod vedením expremiéra Andreje Babiše. Za ním následuje vládní koalice Spolu, která však ztrácí dech. Třetí příčku si podle situace dělí SPD a hnutí STAN, zatímco na hranici volitelnosti se pohybují Piráti, protestní Motoristé sobě a také návratový projekt KSČM pod názvem Stačilo.
Znepokojení budí zejména varianta, v níž by se Babiš mohl opřít o tichou nebo dokonce přímou podporu komunistů. Nejde o planý poplach. Návrat strany, která se historicky spolupodílela na devastaci společnosti, do vládních struktur by byl mimořádně nebezpečný precedens. Ač se to může zdát jako vzdálený scénář, není nereálný.
Strany jako ODS, KDU-ČSL, TOP 09, STAN nebo Piráti veřejně deklarují, že s Babišem do vlády nepůjdou. Nicméně dějiny české politiky nás učí, že povolební realita bývá jiná než předvolební rétorika. Tvrdá prohlášení se po sečtení hlasů často rozpouštějí v záplavě pragmatismu.
A právě zde se otevírá prostor pro zásadní úvahu: Co je větším zlem? Vláda s Andrejem Babišem, politikem s kontroverzní minulostí, ale jistou mírou předvídatelnosti, nebo návrat komunistické ideologie, byť v novém kabátě? Odpověď, ať už se může zdát jakkoli hořká, se nabízí sama.
Demokratické politické subjekty, které se dlouhodobě profilují jako ochránci svobody jednotlivce, právního státu a ukotvení České republiky v euroatlantickém prostoru, budou po říjnových volbách pravděpodobně čelit mimořádně náročnému rozhodnutí. Scénář, v němž hnutí ANO Andreje Babiše dosáhne volebního vítězství, avšak nebude schopno samo sestavit stabilní vládní většinu, se jeví jako stále pravděpodobnější. V takovém případě by právě tyto demokratické strany mohly být postaveny před dilema, které zásadně prověří jejich hodnotovou konzistenci i schopnost strategického uvažování.
Přestože v předvolebních prohlášeních jednoznačně odmítají jakoukoli formu spolupráce s Babišem, realita povolebního vyjednávání může přinést nové okolnosti, jež je donutí přehodnotit své dosavadní postoje. Tlak na zachování demokratické integrity státu a zabránění nástupu sil s extremistickými nebo autoritářskými sklony do vládních struktur může přimět některé z těchto stran k podpoře menšinové vlády hnutí ANO, byť pouze za přísně stanovených podmínek a s vědomím politických nákladů, které takový krok obnáší.
Tato forma spolupráce by mohla mít různou podobu, od tiché podpory přes toleranci menšinové vlády až po účast ve vládě výměnou za klíčová ministerstva a institucionální záruky zachování demokratického rámce vládnutí. Každá z těchto variant by však představovala významný posun oproti současné rétorice těchto stran a pravděpodobně by vyvolala odpor části jejich voličské základny.
Je však nezbytné si uvědomit, že v krajní situaci může jít nikoli o volbu mezi „dobrým“ a „špatným“, ale mezi „špatným“ a „ještě horším“. Zabránit návratu komunistické ideologie do exekutivní moci, byť v modernizované a rétoricky přizpůsobené podobě, musí být vnímáno jako priorita přesahující běžnou stranickou taktiku.
Nejde zde o obhajobu konkrétní osoby či politického stylu Andreje Babiše. Nejde o rehabilitaci jeho dosavadní praxe vládnutí. Jde o zachování demokratického rámce rozhodovacích procesů, o stabilitu státu a o důvěru občanů ve funkčnost politického systému. A pokud je jediným prostředkem k dosažení těchto cílů vstup do nepohodlného a z hlediska veřejnosti těžko vysvětlitelného kompromisu, může být takový krok nejen legitimní, ale i nezbytný.
V politice, stejně jako v širším společenském životě, ne vždy existují ideální řešení. Často se jedná o volbu menšího zla, o obranu klíčových hodnot i za cenu vlastního oslabení. Demokratické strany si musí být vědomy, že jejich rozhodnutí budou mít dlouhodobé důsledky, a že přílišné lpění na předvolebních slibech v situaci, kdy by důsledkem mohlo být otevření dveří radikálním nebo nedemokratickým silám, by mohlo vést k výsledku, který bude v přímém rozporu s jejich základními principy.
V sázce není pouze složení příští vlády, ale důvěryhodnost samotného demokratického procesu. A právě proto bude třeba přistupovat k této otázce s maximální obezřetností, odpovědností a vědomím širších souvislostí, které přesahují jedno volební období.
Moderní špionáž prochází zásadní proměnou. Cizí zpravodajské služby, zejména ty z Ruska nebo Íránu, stále častěji k provádění špionáže a sabotáží na evropské půdě nevyužívají profesionální agenty, ale běžné občany. Podle Youssefa Aita Daouda, ředitele oddělení zpravodajství a národních hrozeb v nizozemské policejní jednotce pro vyšetřování a speciální operace, se tento trend stává pro bezpečnostní složky novou a složitou výzvou.
Válka mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem vstoupila do svého třetího týdne a život v Teheránu se proměnil v boj o zachování zbytků normality pod neustálou hrozbou náletů. Agentura OSN pro uprchlíky odhaduje, že od začátku kampaně bylo v zemi vysídleno již 3,2 milionu lidí. Zatímco mnozí uprchli do hor nebo na venkov, miliony dalších zůstávají v hlavním městě, kde se zvuk explozí stal kulisou jejich každodenní existence.
Írán ve středu v časných ranních hodinách zahájil masivní raketový útok na Izrael, který označil za přímou odplatu za zabití svých vrcholných představitelů.
Vesmírný dalekohled Jamese Webba, nejvýkonnější přístroj svého druhu, nepřestává astronomy fascinovat i mást. Od svého spuštění před čtyřmi lety zachytil na stovkách snímků neobvyklý úkaz: drobné, jasně červené body, které se objevují téměř v každém hlubokém pohledu do vzdáleného vesmíru. Vědci pro ně začali používat prostý název „malé červené tečky“ (LRDs), ovšem shoda na tom, co tyto objekty ve skutečnosti představují, zatím neexistuje.
Světová zdravotnická organizace (WHO) bije na poplach kvůli hrozící jaderné katastrofě v důsledku eskalujícího konfliktu mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem. Regionální ředitelka WHO pro východní Středomoří Hanan Balkhy v rozhovoru pro Politico uvedla, že personál OSN je v nejvyšším stupni pohotovosti a bedlivě monitoruje dopady útoků na íránská jaderná zařízení. Obavy vzbuzuje především „scénář nejhoršího případu“, tedy přímý jaderný incident, jehož následky by svět pociťoval celá desetiletí.
Cesta k ničivé válce mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem nebyla nevyhnutelná. Jak ukazují detaily z diplomatického zákulisí, vyjednavači byli podle webu The Guardian jen krůček od historické dohody, kterou však pohřbila kombinace neznalosti, vzájemného nepochopení a neortodoxního přístupu týmu Donalda Trumpa. Pouhé dva dny před zahájením útoků přitom na stole ležel návrh, který mohl změnit kurz dějin.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v exkluzivním rozhovoru pro BBC varoval, že jeho země bude kvůli válce na Blízkém východě čelit kritickému nedostatku raket. Podle jeho slov Vladimir Putin usiluje o dlouhotrvající konflikt mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem, protože takové dění oslabuje Kyjev a odčerpává americké zdroje. Zelenskyj vyjádřil velmi špatný pocit z dopadů tohoto střetu na Ukrajinu a poznamenal, že mírová jednání jsou kvůli situaci v Íránu neustále odkládána.
Využívání nejmodernějších stíhaček k likvidaci levných íránských dronů se stává jedním z největších strategických a ekonomických rébusů současného konfliktu. Přestože nasazení špičkových letounů pomohlo snížit frekvenci íránských útoků až o 83 %, experti i bývalí piloti varují, že současná taktika je dlouhodobě neudržitelná. Situaci trefně přirovnal jeden z britských důstojníků k „používání perlíku na rozbití ořechu“.
Ukrajina oficiálně přijala technickou a finanční pomoc od Evropské unie na opravu poškozeného ropovodu Družba. Tento krok má za cíl obnovit plynulé dodávky suroviny do Maďarska a na Slovensko. Dohoda byla oznámena pouhé dva dny před summitem lídrů EU v Bruselu a mohla by výrazně přispět ke zmírnění diplomatického napětí, kvůli němuž Maďarsko dosud blokovalo unijní půjčku pro Ukrajinu ve výši 90 miliard eur.
Mezinárodní fotbalová federace FIFA podle všeho odmítla možnost, že by se zápasy íránské reprezentace na nadcházejícím mistrovství světa přesunuly ze Spojených států do Mexika. Reagovala tak na vyjádření íránské strany, která o změnu dějiště usilovala s odkazem na bezpečnost svých hráčů. Celá situace je důsledkem probíhajícího válečného konfliktu, v němž proti sobě stojí USA, Izrael a Írán.
Šéf íránské diplomacie Abbás Arákčí v nedávném rozhovoru otevřeně přiznal, že Teherán se v nynějším střetu s USA a Izraelem opírá o vojenskou kooperaci s Ruskem a Čínou. Obě země nazval klíčovými spojenci a potvrdil, že jejich spolupráce dalece přesahuje běžnou politiku či obchod a zahrnuje i přímé vazby mezi ozbrojenými složkami.
Mezi Maltou a italskými ostrovy Linosa a Lampedusa se nekontrolovaně unáší ruský tanker Arctic Metagaz, který námořní úřady označují za „tikající časovanou bombu“. Plavidlo o délce 277 metrů se stalo 3. března terčem útoku námořních a vzdušných dronů v mezinárodních vodách Středozemního moře. Podle ruského ministerstva zahraničí nesou za tento čin odpovědnost ukrajinské síly, Kyjev se však k incidentu nevyjádřil. Třicetičlenná posádka loď po vypuknutí požáru opustila a byla zachráněna libyjskou pobřežní stráží.