Říjnové volby mohou postavit demokratické strany před zásadní dilema. Pokud hnutí ANO vyhraje, ale nebude schopno sestavit většinu bez extremistických sil, může být jedinou cestou k ochraně demokratického rámce nepohodlný kompromis. Spolupráce s Andrejem Babišem, ač politicky nákladná, se může stát pověstným menším zlem ve srovnání s návratem komunistické ideologie do exekutivy.
Česká republika se nachází ve složitém politickém období. Říjnové sněmovní volby se nezadržitelně blíží a nálada ve společnosti je napjatá. Přestože ekonomická i geopolitická situace přináší výzvy, není důvod k fatalismu. Země sice čelí tlaku, ale zdaleka ne čemusi, co by se dalo označit za bezvýchodné. Otázka, která rezonuje mezi voliči i politiky, zní: co bude po volbách?
Průzkumy veřejného mínění dávají aktuálně jasné prvenství hnutí ANO pod vedením expremiéra Andreje Babiše. Za ním následuje vládní koalice Spolu, která však ztrácí dech. Třetí příčku si podle situace dělí SPD a hnutí STAN, zatímco na hranici volitelnosti se pohybují Piráti, protestní Motoristé sobě a také návratový projekt KSČM pod názvem Stačilo.
Znepokojení budí zejména varianta, v níž by se Babiš mohl opřít o tichou nebo dokonce přímou podporu komunistů. Nejde o planý poplach. Návrat strany, která se historicky spolupodílela na devastaci společnosti, do vládních struktur by byl mimořádně nebezpečný precedens. Ač se to může zdát jako vzdálený scénář, není nereálný.
Strany jako ODS, KDU-ČSL, TOP 09, STAN nebo Piráti veřejně deklarují, že s Babišem do vlády nepůjdou. Nicméně dějiny české politiky nás učí, že povolební realita bývá jiná než předvolební rétorika. Tvrdá prohlášení se po sečtení hlasů často rozpouštějí v záplavě pragmatismu.
A právě zde se otevírá prostor pro zásadní úvahu: Co je větším zlem? Vláda s Andrejem Babišem, politikem s kontroverzní minulostí, ale jistou mírou předvídatelnosti, nebo návrat komunistické ideologie, byť v novém kabátě? Odpověď, ať už se může zdát jakkoli hořká, se nabízí sama.
Demokratické politické subjekty, které se dlouhodobě profilují jako ochránci svobody jednotlivce, právního státu a ukotvení České republiky v euroatlantickém prostoru, budou po říjnových volbách pravděpodobně čelit mimořádně náročnému rozhodnutí. Scénář, v němž hnutí ANO Andreje Babiše dosáhne volebního vítězství, avšak nebude schopno samo sestavit stabilní vládní většinu, se jeví jako stále pravděpodobnější. V takovém případě by právě tyto demokratické strany mohly být postaveny před dilema, které zásadně prověří jejich hodnotovou konzistenci i schopnost strategického uvažování.
Přestože v předvolebních prohlášeních jednoznačně odmítají jakoukoli formu spolupráce s Babišem, realita povolebního vyjednávání může přinést nové okolnosti, jež je donutí přehodnotit své dosavadní postoje. Tlak na zachování demokratické integrity státu a zabránění nástupu sil s extremistickými nebo autoritářskými sklony do vládních struktur může přimět některé z těchto stran k podpoře menšinové vlády hnutí ANO, byť pouze za přísně stanovených podmínek a s vědomím politických nákladů, které takový krok obnáší.
Tato forma spolupráce by mohla mít různou podobu, od tiché podpory přes toleranci menšinové vlády až po účast ve vládě výměnou za klíčová ministerstva a institucionální záruky zachování demokratického rámce vládnutí. Každá z těchto variant by však představovala významný posun oproti současné rétorice těchto stran a pravděpodobně by vyvolala odpor části jejich voličské základny.
Je však nezbytné si uvědomit, že v krajní situaci může jít nikoli o volbu mezi „dobrým“ a „špatným“, ale mezi „špatným“ a „ještě horším“. Zabránit návratu komunistické ideologie do exekutivní moci, byť v modernizované a rétoricky přizpůsobené podobě, musí být vnímáno jako priorita přesahující běžnou stranickou taktiku.
Nejde zde o obhajobu konkrétní osoby či politického stylu Andreje Babiše. Nejde o rehabilitaci jeho dosavadní praxe vládnutí. Jde o zachování demokratického rámce rozhodovacích procesů, o stabilitu státu a o důvěru občanů ve funkčnost politického systému. A pokud je jediným prostředkem k dosažení těchto cílů vstup do nepohodlného a z hlediska veřejnosti těžko vysvětlitelného kompromisu, může být takový krok nejen legitimní, ale i nezbytný.
V politice, stejně jako v širším společenském životě, ne vždy existují ideální řešení. Často se jedná o volbu menšího zla, o obranu klíčových hodnot i za cenu vlastního oslabení. Demokratické strany si musí být vědomy, že jejich rozhodnutí budou mít dlouhodobé důsledky, a že přílišné lpění na předvolebních slibech v situaci, kdy by důsledkem mohlo být otevření dveří radikálním nebo nedemokratickým silám, by mohlo vést k výsledku, který bude v přímém rozporu s jejich základními principy.
V sázce není pouze složení příští vlády, ale důvěryhodnost samotného demokratického procesu. A právě proto bude třeba přistupovat k této otázce s maximální obezřetností, odpovědností a vědomím širších souvislostí, které přesahují jedno volební období.
Podle zprávy výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením bylo od 7. října 2023, kdy začala válka mezi Izraelem a Hamásem, v Gaze trvale postiženo nejméně 21 000 dětí.
Gigantická vojenská přehlídka v Pekingu, která se konala u příležitosti osmdesátého výročí konce druhé světové války, ukázala světu nejen modernizovaný arzenál čínské armády, ale také sjednocenou frontu Číny, Ruska a Severní Koreje. Prezidenti Si Ťin-pching a Vladimir Putin a severokorejský vůdce Kim Čong-un se na veřejnosti objevili poprvé společně, což je podle BBC vnímáno jako jasný signál Západu.
Kreml doufá, že prohlášení amerického prezidenta Donalda Trumpa, ve kterém tvrdí, že se Vladimir Putin, Kim Čong-un a Si Ťin-pching spiknuli proti Spojeným státům, bylo myšleno metaforicky.
Říjnové volby mohou postavit demokratické strany před zásadní dilema. Pokud hnutí ANO vyhraje, ale nebude schopno sestavit většinu bez extremistických sil, může být jedinou cestou k ochraně demokratického rámce nepohodlný kompromis. Spolupráce s Andrejem Babišem, ač politicky nákladná, se může stát pověstným menším zlem ve srovnání s návratem komunistické ideologie do exekutivy.
Podle analýzy A. Wess Mitchella, bývalého náměstka ministra zahraničí pro Evropu, je kritika nedávného setkání Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem na Aljašce, které bylo označováno za ztrátu času a kapitulaci, špatným úsudkem. Mitchell tvrdí, že jde o strategický a potenciálně přelomový krok, který by mohl přinést Spojeným státům značné výhody.
Působivá vojenská přehlídka v Pekingu ukázala, že Čína má vojenskou sílu, která podporuje vizi prezidenta Si Ťin-pchinga o novém světovém řádu. Přehlídka, která se konala v centru Pekingu, byla promyšlenou ukázkou nejnovějších a high-tech zbraní. Podle analytiků oslovených CNN Čína v některých oblastech dokonce předstihuje své rivaly.
Vojenská přehlídka v Pekingu ukázala, že Čína ve své vojenské strategii sází na umělou inteligenci a drony.
Většina západních lídrů se rozhodla neúčastnit se čínské přehlídky „Dne vítězství“. Jedinými, kdo se akce zúčastnili, byli Robert Fico ze Slovenska a Aleksandar Vučić ze Srbska. Oba sice vyvolávají kontroverze, ale jejich důvody pro účast jsou podle BBC velmi odlišné.
Severokorejský vůdce Kim Čong-un se po vojenské přehlídce v Pekingu sešel s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Během rozhovorů, které proběhly vřelém duchu, slíbil, že bude Rusko podporovat v jakékoli situaci.
Na masivní vojenské přehlídce, která se konala v Pekingu u příležitosti osmdesátého výročí vítězství nad Japonskem ve druhé světové válce, představila Čína arzenál nových zbraní. Mezi nimi se objevily například laserové zbraně, hypersonické střely, gigantické podvodní drony a mezikontinentální balistické střely. Celá akce byla velkolepou demonstrací síly a jednoty Číny s jejími spojenci.
Slovenský premiér Robert Fico se dnes setkal v Pekingu s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Jejich jednání se soustředilo na válku proti Ukrajině, vztahy se západními zeměmi a ekonomickou spolupráci. Fico se v Číně účastní akcí k výročí kapitulace Japonska ve druhé světové válce, čímž se Slovensko stalo jedinou zemí EU, která je na těchto oslavách zastoupena.
Čína, Rusko a Severní Korea posilují své vazby na pozadí schůzky lídrů v Pekingu u příležitosti mohutné vojenské přehlídky. Ruský prezident Vladimir Putin označil vztahy s Čínou za „na bezprecedentně vysoké úrovni“, zatímco se ve městě objevil i severokorejský vůdce Kim Čong-un. Putin nazval čínského prezidenta Si Ťin-pchinga „drahým přítelem“, což má podle Kremlu odrážet strategickou povahu vztahů mezi Ruskem a Čínou.