Andrej Babiš v čele hnutí ANO sice podle průzkumů míří k vítězství ve sněmovních volbách, ale těžká práce ho teprve čeká. Sestavit funkční většinu bez ideově nesourodých a geopoliticky problematických spojenců bude mimořádně složité. Podpora od SPD či Stačilo by mohla ohrozit nejen důvěryhodnost Česka v zahraničí, ale i stabilitu samotné vlády. Rozhodování po volbách tak bude zásadní i pro směřování země.
I kdyby ANO volby skutečně vyhrálo, jak vše zatím nasvědčuje, zdaleka to neznamená, že bude mít automatickou cestu k moci. Hnutí sice tradičně odmítá povolební koalice dopředu komentovat, ale možnosti jsou omezené.
Z hlediska čísel se nabízí varianta spojenectví s nacionalistickou SPD Tomia Okamury. Ta v posledních týdnech mírně posiluje a mohla by být potenciálním partnerem. Jenže i součet zisků ANO a SPD zatím většinu ve dvousetčlenné dolní komoře Parlamentu nezaručuje.
Navíc není vůbec jisté, zda by k takové spolupráci vůbec došlo. Programové rozdíly mezi ANO a SPD jsou v některých oblastech propastné – zejména pokud jde o zahraničněpolitickou orientaci České republiky. SPD dlouhodobě volá po vystoupení z Evropské unie i NATO, zatímco ANO se, přinejmenším rétoricky, staví za setrvání v obou strukturách.
Podobně komplikovaná je i situace kolem krajně levicové koalice Stačilo, vedené Kateřinou Konečnou. Ta oslovuje zejména voliče nespokojené se současným establishmentem, a to především v sociálně slabších regionech. Možná matematická většina složená z ANO, SPD a Stačilo však naráží na realitu politických rozdílů.
Zatímco SPD staví svou rétoriku na nacionalismu, odporu k migraci a tvrdém odmítání Bruselu, Stačilo se profiluje jako sociálně orientovaná a ostře protiamerická síla, která zároveň vystupuje proti militarizaci a podporuje znárodňování. Programový průnik mezi těmito dvěma formacemi je tak minimální – a jakákoli delší spolupráce by byla spíše výsledkem taktického kalkulu než ideového souladu.
Proevropský pragmatismus
Ani pro samotné hnutí ANO nepředstavují možné povolební koalice s krajními stranami jednoduchou nebo stabilní cestu k moci. Ačkoli se Andrej Babiš opakovaně vyhýbá přímému vylučování jakékoli spolupráce, jeho hnutí se profiluje jako „pragmatický střed“ a dlouhodobě deklaruje závazek k členství České republiky v Severoatlantické alianci i v Evropské unii.
Tento postoj ostatně znovu potvrdil místopředseda ANO a klíčový stratég Karel Havlíček, který se v předvolebních debatách vymezil vůči požadavkům na vystoupení z těchto struktur. Hnutí ANO kritizuje například Zelenou dohodu nebo unijní klimatické cíle, zároveň však nechce opustit stůl, kde se tato rozhodnutí tvoří.
O to paradoxnější – a z pohledu západních partnerů i znepokojivější – by byla případná tolerance vlády ANO ze strany koalic, které se vůči EU a NATO staví přímo nepřátelsky. Ať už jde o SPD Tomia Okamury, která vystoupení z obou organizací prosazuje jako programový pilíř, nebo o koalici Stačilo pod vedením Kateřiny Konečné, jejíž představitelé otevřeně hovoří o potřebě „neutrality“ a „vymanění se z imperiálního vlivu Západu“, šlo by o zásadní hodnotový rozpor.
Závislost na tiché podpoře těchto formací by tak mohla vést k výraznému oslabení důvěryhodnosti České republiky v očích spojenců, včetně nejdůležitějších partnerů v EU i NATO. Zejména v době rostoucí mezinárodní nestability, ruské agrese na Ukrajině a polarizace globálního řádu by šlo o signál, který by mohl podkopat dosavadní bezpečnostní ukotvení země.
Sčítání mandátů po volbách přitom může skutečně skončit patovou situací, v níž bude ANO stát před volbou mezi nestabilními a ideově nesourodými spojenci – nebo obtížně formovatelnou menšinovou vládou s tolerancí části opozice. Každá z těchto variant nese rizika.
V případě, že by hnutí ANO akceptovalo podporu krajní pravice nebo levice výměnou za toleranci své vlády, hrozí, že bude muset činit ústupky nejen ve vnitřní politice – například v otázkách migrace, veřejnoprávních médií nebo justice – ale i ve strategických rozhodnutích v oblasti zahraniční politiky.
A i kdyby formálně k žádnému zásadnímu obratu nedošlo, už jen samotná závislost na hlasech poslanců, kteří prosazují vystoupení z NATO, rozpad EU a přiblížení se k Rusku nebo Číně, by oslabovala autoritu České republiky při jednáních na mezinárodní scéně. Kromě geopolitických důsledků by se mohla dostavit i nejistota investorů, ztráta důvěryhodnosti finančních trhů a oslabení české koruny.
V tomto světle se povolební vyjednávání rýsují jako nejen složitá, ale potenciálně i velmi zásadní pro další směřování země. Budou zkouškou nejen taktické obratnosti Andreje Babiše, ale především schopnosti politických lídrů odolat pokušení krátkodobé moci za cenu dlouhodobého geopolitického rizika.
Současná krize v Íránu a faktické uzavření Hormuzského průlivu otřásly globálními trhy s energiemi i komoditami. Tento konflikt však vynesl na světlo mnohem hlubší problém: moderní světový obchod je až nebezpečně závislý na překvapivě malém počtu úzkých námořních cest, takzvaných „úzkých hrdel“ (chokepoints). Stačí zablokování jediného z nich a globální dodavatelské řetězce se začnou hroutit jako domeček z karet.
Klimatická krize v Africe už dávno není budoucím rizikem, ale krutou realitou dneška. Záplavy ničí infrastrukturu budovanou desítky let, sucha likvidují úrodu a extrémní vedra vyčerpávají zdravotní systémy i produktivitu práce. Přestože je potřeba masivních investic do adaptace a odolnosti nezpochybnitelná, globální finanční systém v této zkoušce podle odborníků fatálně selhává, a to hned v několika rovinách současně.
Moderní špionáž prochází zásadní proměnou. Cizí zpravodajské služby, zejména ty z Ruska nebo Íránu, stále častěji k provádění špionáže a sabotáží na evropské půdě nevyužívají profesionální agenty, ale běžné občany. Podle Youssefa Aita Daouda, ředitele oddělení zpravodajství a národních hrozeb v nizozemské policejní jednotce pro vyšetřování a speciální operace, se tento trend stává pro bezpečnostní složky novou a složitou výzvou.
Válka mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem vstoupila do svého třetího týdne a život v Teheránu se proměnil v boj o zachování zbytků normality pod neustálou hrozbou náletů. Agentura OSN pro uprchlíky odhaduje, že od začátku kampaně bylo v zemi vysídleno již 3,2 milionu lidí. Zatímco mnozí uprchli do hor nebo na venkov, miliony dalších zůstávají v hlavním městě, kde se zvuk explozí stal kulisou jejich každodenní existence.
Írán ve středu v časných ranních hodinách zahájil masivní raketový útok na Izrael, který označil za přímou odplatu za zabití svých vrcholných představitelů.
Vesmírný dalekohled Jamese Webba, nejvýkonnější přístroj svého druhu, nepřestává astronomy fascinovat i mást. Od svého spuštění před čtyřmi lety zachytil na stovkách snímků neobvyklý úkaz: drobné, jasně červené body, které se objevují téměř v každém hlubokém pohledu do vzdáleného vesmíru. Vědci pro ně začali používat prostý název „malé červené tečky“ (LRDs), ovšem shoda na tom, co tyto objekty ve skutečnosti představují, zatím neexistuje.
Světová zdravotnická organizace (WHO) bije na poplach kvůli hrozící jaderné katastrofě v důsledku eskalujícího konfliktu mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem. Regionální ředitelka WHO pro východní Středomoří Hanan Balkhy v rozhovoru pro Politico uvedla, že personál OSN je v nejvyšším stupni pohotovosti a bedlivě monitoruje dopady útoků na íránská jaderná zařízení. Obavy vzbuzuje především „scénář nejhoršího případu“, tedy přímý jaderný incident, jehož následky by svět pociťoval celá desetiletí.
Cesta k ničivé válce mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem nebyla nevyhnutelná. Jak ukazují detaily z diplomatického zákulisí, vyjednavači byli podle webu The Guardian jen krůček od historické dohody, kterou však pohřbila kombinace neznalosti, vzájemného nepochopení a neortodoxního přístupu týmu Donalda Trumpa. Pouhé dva dny před zahájením útoků přitom na stole ležel návrh, který mohl změnit kurz dějin.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v exkluzivním rozhovoru pro BBC varoval, že jeho země bude kvůli válce na Blízkém východě čelit kritickému nedostatku raket. Podle jeho slov Vladimir Putin usiluje o dlouhotrvající konflikt mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem, protože takové dění oslabuje Kyjev a odčerpává americké zdroje. Zelenskyj vyjádřil velmi špatný pocit z dopadů tohoto střetu na Ukrajinu a poznamenal, že mírová jednání jsou kvůli situaci v Íránu neustále odkládána.
Využívání nejmodernějších stíhaček k likvidaci levných íránských dronů se stává jedním z největších strategických a ekonomických rébusů současného konfliktu. Přestože nasazení špičkových letounů pomohlo snížit frekvenci íránských útoků až o 83 %, experti i bývalí piloti varují, že současná taktika je dlouhodobě neudržitelná. Situaci trefně přirovnal jeden z britských důstojníků k „používání perlíku na rozbití ořechu“.
Ukrajina oficiálně přijala technickou a finanční pomoc od Evropské unie na opravu poškozeného ropovodu Družba. Tento krok má za cíl obnovit plynulé dodávky suroviny do Maďarska a na Slovensko. Dohoda byla oznámena pouhé dva dny před summitem lídrů EU v Bruselu a mohla by výrazně přispět ke zmírnění diplomatického napětí, kvůli němuž Maďarsko dosud blokovalo unijní půjčku pro Ukrajinu ve výši 90 miliard eur.
Mezinárodní fotbalová federace FIFA podle všeho odmítla možnost, že by se zápasy íránské reprezentace na nadcházejícím mistrovství světa přesunuly ze Spojených států do Mexika. Reagovala tak na vyjádření íránské strany, která o změnu dějiště usilovala s odkazem na bezpečnost svých hráčů. Celá situace je důsledkem probíhajícího válečného konfliktu, v němž proti sobě stojí USA, Izrael a Írán.