Andrej Babiš v čele hnutí ANO sice podle průzkumů míří k vítězství ve sněmovních volbách, ale těžká práce ho teprve čeká. Sestavit funkční většinu bez ideově nesourodých a geopoliticky problematických spojenců bude mimořádně složité. Podpora od SPD či Stačilo by mohla ohrozit nejen důvěryhodnost Česka v zahraničí, ale i stabilitu samotné vlády. Rozhodování po volbách tak bude zásadní i pro směřování země.
I kdyby ANO volby skutečně vyhrálo, jak vše zatím nasvědčuje, zdaleka to neznamená, že bude mít automatickou cestu k moci. Hnutí sice tradičně odmítá povolební koalice dopředu komentovat, ale možnosti jsou omezené.
Z hlediska čísel se nabízí varianta spojenectví s nacionalistickou SPD Tomia Okamury. Ta v posledních týdnech mírně posiluje a mohla by být potenciálním partnerem. Jenže i součet zisků ANO a SPD zatím většinu ve dvousetčlenné dolní komoře Parlamentu nezaručuje.
Navíc není vůbec jisté, zda by k takové spolupráci vůbec došlo. Programové rozdíly mezi ANO a SPD jsou v některých oblastech propastné – zejména pokud jde o zahraničněpolitickou orientaci České republiky. SPD dlouhodobě volá po vystoupení z Evropské unie i NATO, zatímco ANO se, přinejmenším rétoricky, staví za setrvání v obou strukturách.
Podobně komplikovaná je i situace kolem krajně levicové koalice Stačilo, vedené Kateřinou Konečnou. Ta oslovuje zejména voliče nespokojené se současným establishmentem, a to především v sociálně slabších regionech. Možná matematická většina složená z ANO, SPD a Stačilo však naráží na realitu politických rozdílů.
Zatímco SPD staví svou rétoriku na nacionalismu, odporu k migraci a tvrdém odmítání Bruselu, Stačilo se profiluje jako sociálně orientovaná a ostře protiamerická síla, která zároveň vystupuje proti militarizaci a podporuje znárodňování. Programový průnik mezi těmito dvěma formacemi je tak minimální – a jakákoli delší spolupráce by byla spíše výsledkem taktického kalkulu než ideového souladu.
Proevropský pragmatismus
Ani pro samotné hnutí ANO nepředstavují možné povolební koalice s krajními stranami jednoduchou nebo stabilní cestu k moci. Ačkoli se Andrej Babiš opakovaně vyhýbá přímému vylučování jakékoli spolupráce, jeho hnutí se profiluje jako „pragmatický střed“ a dlouhodobě deklaruje závazek k členství České republiky v Severoatlantické alianci i v Evropské unii.
Tento postoj ostatně znovu potvrdil místopředseda ANO a klíčový stratég Karel Havlíček, který se v předvolebních debatách vymezil vůči požadavkům na vystoupení z těchto struktur. Hnutí ANO kritizuje například Zelenou dohodu nebo unijní klimatické cíle, zároveň však nechce opustit stůl, kde se tato rozhodnutí tvoří.
O to paradoxnější – a z pohledu západních partnerů i znepokojivější – by byla případná tolerance vlády ANO ze strany koalic, které se vůči EU a NATO staví přímo nepřátelsky. Ať už jde o SPD Tomia Okamury, která vystoupení z obou organizací prosazuje jako programový pilíř, nebo o koalici Stačilo pod vedením Kateřiny Konečné, jejíž představitelé otevřeně hovoří o potřebě „neutrality“ a „vymanění se z imperiálního vlivu Západu“, šlo by o zásadní hodnotový rozpor.
Závislost na tiché podpoře těchto formací by tak mohla vést k výraznému oslabení důvěryhodnosti České republiky v očích spojenců, včetně nejdůležitějších partnerů v EU i NATO. Zejména v době rostoucí mezinárodní nestability, ruské agrese na Ukrajině a polarizace globálního řádu by šlo o signál, který by mohl podkopat dosavadní bezpečnostní ukotvení země.
Sčítání mandátů po volbách přitom může skutečně skončit patovou situací, v níž bude ANO stát před volbou mezi nestabilními a ideově nesourodými spojenci – nebo obtížně formovatelnou menšinovou vládou s tolerancí části opozice. Každá z těchto variant nese rizika.
V případě, že by hnutí ANO akceptovalo podporu krajní pravice nebo levice výměnou za toleranci své vlády, hrozí, že bude muset činit ústupky nejen ve vnitřní politice – například v otázkách migrace, veřejnoprávních médií nebo justice – ale i ve strategických rozhodnutích v oblasti zahraniční politiky.
A i kdyby formálně k žádnému zásadnímu obratu nedošlo, už jen samotná závislost na hlasech poslanců, kteří prosazují vystoupení z NATO, rozpad EU a přiblížení se k Rusku nebo Číně, by oslabovala autoritu České republiky při jednáních na mezinárodní scéně. Kromě geopolitických důsledků by se mohla dostavit i nejistota investorů, ztráta důvěryhodnosti finančních trhů a oslabení české koruny.
V tomto světle se povolební vyjednávání rýsují jako nejen složitá, ale potenciálně i velmi zásadní pro další směřování země. Budou zkouškou nejen taktické obratnosti Andreje Babiše, ale především schopnosti politických lídrů odolat pokušení krátkodobé moci za cenu dlouhodobého geopolitického rizika.
Nejhorší stav za čtyři roky očekávají odborníci z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) v následujících dnech. Aktuální tropická epizoda podle nich přispěje k dalšímu prohloubení hydrologického sucha v republice.
Exprezident Miloš Zeman využil dobrého počasí a během dovolené vyrazil na legendární žlutý člun. Češi se tak opět dočkali scény, kterou si dobře pamatují z let, kdy Zeman seděl na Pražském hradě.
Ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) zveřejnil esemesku od prezidenta Petra Pavla, která mu přišla, když se řešilo případné jmenování poslance Filipa Turka (Motoristé) ministrem. Podle Macinky ze zprávy jasně nevyplývá, že Pavel nehodlá jmenovat Turka členem vlády za žádných okolností.
Vládní regulace cen pohonných hmot sice předminulý týden skončila, její ekonomické důsledky však přetrvávají. Dálniční čerpací stanice totiž zatím neobnovily marže na úroveň běžnou před regulací. Rozdíl mezi cenami velkých řetězců a nízkomaržové sítě Tank ONO se stále pohybuje jen kolem tří korun za litr, zatímco dříve činil běžně pět korun i více. Současně však platí zdánlivý paradox: pohonné hmoty v ČR jsou ve vztahu k ceně ropy Brent téměř nejdražší v novodobé historii.
Vůbec poprvé od začátku americké ropné blokády, která trvá již pět měsíců a drasticky vyčerpává celý ostrov, zasáhly nekonečné a masivní výpadky dodávek elektrické energie i samotné srdce kubánského hlavního města. Zatímco ještě před třemi měsíci obyvatelé Havany hovořili o tom, že situace je výrazně horší na venkově, nyní se s kritickým nedostatkem potýkají sami. Ve čtvrti Centro Habana i v dalších částech metropole se kvůli tmě a horku stal běžnou součástí noci takzvaný cacerolazo, tedy tradiční protest, při kterém lidé z oken tlučou hrnci o pánve. Bez elektřiny navíc kolabují také dodávky vody a v bytech se bleskově šíří komáři.
Bývalý americký prezident Barack Obama reagoval v soukromí na výsledek britského referenda o opuštění Evropské unie zděšením. Podle tehdejšího velvyslance Velké Británie ve Spojených státech Kima Darrocha si Obama myslel, že se Spojené království kompletně odepsalo.
Organizace spojených národů varovala, že se svět musí připravit na blížící se návrat klimatického jevu El Niño, který s sebou přináší nárůst globálních teplot a extrémní výkyvy počasí. Odborníci vyjadřují znepokojení zejména proto, že El Niño přichází v době probíhající změny klimatu způsobené člověkem, což může výrazně zesílit jeho dopady. Zatímco Evropa má plné ruce se současnou vlnou veder a na příchod klimatického jevu se nijak zvlášť nepřipravuje, Asie se chystá na intenzivní vlny veder a sucha, které vystaví obrovskému tlaku tamní zemědělství, energetické sítě a zásoby vody.
Vědci z Cambridgeské univerzity vyvinuli za pomoci umělé inteligence zcela nový typ vakcíny, která by mohla poskytnout ochranu před širokou škálou virů a zabránit vzniku budoucích pandemií. Podle výzkumného týmu je to vůbec poprvé v historii, kdy byla klíčová složka vakcíny kompletně navržena umělou inteligencí a následně otestována na lidech.
Začátek meteorologického léta s sebou přinesl spalující horka, která kontinent zasáhla ještě před koncem jara. Ačkoliv západní Evropa se již z velké části vymanila z vlivu horké vzduchové hmoty, která překonala květnové a červnové teplotní rekordy, celý region nyní spaluje další extrémní vlna veder.
Pokud by si nynější Rusko mělo vybrat oficiální slogan, mohl by znít podobně jako slova šéfa tamní diplomacie Sergeje Lavrova, který v minulosti prohlásil, že Rusko je zkrátka takové, jaké je, a nestydí se to ukazovat. Podobně nekompromisní tón nedávno v Kremlu zvolila i folková zpěvačka Naděžda Babkina. Po převzetí státního vyznamenání z rukou Vladimira Putina publiku řekla, že země se nikdy nevzdá díky svému jedinečnému multietnickému genetickému kódu, a dodala, že komu se to nelíbí, může jít klidně spáchat samovraždu. Tento výrok v mnoha ohledech ilustruje současnou ruskou tvář, která odmítá jakékoliv omluvy či ústupky, což přesně odpovídá postoji samotného prezidenta.
Po nedávném summitu amerického prezidenta Donalda Trumpa s čínským vůdcem Si Ťin-pchingem se pozornost opět obrátila k podpoře, kterou Washington poskytuje Tchaj-wanu, a k dodávkám amerických zbraní tamní vládě. Hned v první den rozhovorů adresoval Si Ťin-pching svému americkému protějšku varování, že Tchaj-wan představuje nejvýznamnější otevřenou otázku mezi oběma mocnostmi a při nesprávném přístupu může vyústit ve velmi nebezpečnou situaci. Prezident Trump následně odložil podpis zbrojního kontraktu za 14 miliard dolarů, který nedávno schválil Kongres, a označil ho za velmi dobrou vyjednávací kartu pro svá jednání s Pekingem.
Bývalá první dáma USA Jill Bidenová v rozhovoru pro stanici CBS News přiznala, že během nechvalně známé prezidentské debaty v roce 2024 měla strach, zda její manžel Joe Biden neprožívá mozkovou mrtvici. Uvedla, že byla k smrti vyděšená, protože současného prezidenta v takovém stavu nikdy předtím ani potom neviděla, a dodala, že vůbec netuší, co se tehdy stalo. Celý rozhovor s novinářkou Ritou Braverovou odvysílá stanice v pořadu Sunday Morning tuto neděli.