Silné zemětřesení o síle 8,8 magnituda, které zasáhlo východní pobřeží Ruska, vyvolalo tsunami, jež ohrožuje nejen Kamčatku, ale i Havaj a Japonsko. Přestože první vlny byly malé, hrozí další. Událost připomněla ničivou sílu podobných katastrof – od tsunami v Indickém oceánu 2004, přes Fukušimu 2011, až po megatsunami na Aljašce a tragédii na Kamčatce roku 1952.
Silné zemětřesení o síle 8,8 magnituda, které dnes zasáhlo východní pobřeží Ruska, znovu rozvibrovalo celé Tichomoří. Otřesy vyvolaly tsunami, které dosáhly Severo-Kurilsku a zatopily ulice, poškodily průmyslovou infrastrukturu a strhávaly kontejnery do moře.
Na situaci okamžitě zareagovalo i Japonsko, které vyhlásilo evakuaci pro 1,9 milionu lidí ve 21 prefekturách včetně Hokkaida, Kanagawy a Wakayamy. Záchranné sirény zněly pobřežím a obyvatelé v některých regionech hledali útočiště na střechách. První vlny, které dorazily, měly výšku 30 až 50 centimetrů, ale experti varují, že další a silnější vlny mohou následovat. Mezinárodní letiště v Sendai muselo dočasně uzavřít přistávací dráhu, doprava je v mnoha oblastech přerušena.
Zatím nejsou hlášeny oběti na životech, ale aktuální situace znovu připomněla, jak ničivá může být kombinace zemětřesení a následných vln tsunami – fenomén, který se v posledních desetiletích opakovaně projevil s devastujícími důsledky.
Nejsmrtelnější tsunami novodobé historie
26. prosince 2004 zasáhla pobřeží Indického oceánu jedna z nejničivějších přírodních katastrof moderní historie. Po silném zemětřesení v oblasti západně od indonéského Acehu se z moře zvedla obří vlna tsunami, která během několika hodin zasáhla čtrnáct zemí na třech kontinentech a způsobila bezprecedentní ztráty na životech i majetku.
Zemětřesení mělo magnitudu 9,2 až 9,3 a epicentrum se nacházelo pouhých deset kilometrů pod mořským dnem u severního pobřeží Sumatry. Vědci jej později označili za tzv. megazlomové zemětřesení, k němuž došlo na konvergentní hranici mezi Indickou a Barmskou tektonickou deskou.
Zlomení zemské kůry se odehrálo na mimořádně dlouhém úseku o délce až 1 300 kilometrů, čímž se událost zařadila mezi nejrozsáhlejší svého druhu. Samotné otřesy trvaly více než deset minut – což je ve světě seismologie mimořádně dlouhá doba – a rozkmitaly dokonce i planetární osu o několik milimetrů. Sekundární otřesy byly zaznamenány až na Aljašce.
Následná tsunami zasáhla s drtivou silou především Indonésii, Srí Lanku, Indii a Thajsko, ale své stopy zanechala také na Maledivách, v Malajsii, Bangladéši, Myanmaru a dalších zemích. Dokonce i východní pobřeží Afriky – vzdálené tisíce kilometrů od epicentra – zaznamenalo ničivé vlny a úmrtí. V některých oblastech dosahovaly tsunami výšky až 30 metrů, a to zejména tam, kde se energie vln soustředila díky tvaru mořského dna a pobřeží.
Celkový počet obětí je odhadován na 227 898 lidí, přičemž jen v indonéské provincii Aceh přišlo o život více než 160 tisíc osob. Mnoho dalších zůstalo pohřešovaných. Zničeno bylo obrovské množství domů, silnic, škol, nemocnic a dalších budov. V mnoha oblastech byli přeživší odkázáni na pomoc zvenčí. Kromě bezprostředních ztrát došlo také k dlouhodobým důsledkům – například výpadkům turistického ruchu, zhroucení místních ekonomik či psychickým traumatům celých komunit.
Tragédie vyvolala bezprecedentní vlnu globální solidarity. Mezinárodní společenství reagovalo rychle a masivně – státy, nevládní organizace i jednotlivci darovali dohromady přes 14 miliard amerických dolarů (v přepočtu na dnešní hodnotu více než 23 miliard USD). Záchranářské týmy, lékaři a humanitární pracovníci proudili do postižených oblastí z celého světa. Pomoc zahrnovala nejen distribuci základních potřeb, ale i obnovu infrastruktury a dlouhodobou psychosociální podporu.
Tsunami z roku 2004 se stala nejsmrtelnější přírodní katastrofou 21. století a zároveň nejhorší tsunami v zaznamenané historii. Událost přispěla také ke změnám v oblasti mezinárodního krizového řízení a vedla k vybudování varovného systému v Indickém oceánu, který měl do té doby zásadní mezery. Dnes je katastrofa připomínána nejen jako smutná kapitola moderních dějin, ale také jako zlomový okamžik v dějinách mezinárodní humanitární reakce a spolupráce.
Zasažena jaderná elektrárna
11. března 2011 se Japonsko ocitlo tváří v tvář jedné z největších přírodních katastrof své historie. V 14:46 místního času zasáhly severovýchodní pobřeží země ničivé otřesy o síle 9,0 až 9,1 magnituda, které trvaly přibližně šest minut. Zemětřesení, které mělo epicentrum 72 kilometrů východně od poloostrova Ošika v regionu Tóhoku, se stalo nejsilnějším, jaké kdy bylo v Japonsku zaznamenáno, a čtvrtým nejsilnějším v moderní historii měření na celém světě.
Otřesy spustily masivní tsunami. Vlna vysoká až 40,5 metru se řítila směrem k pobřeží rychlostí až 700 kilometrů za hodinu. Během několika minut zasáhla rozsáhlé oblasti, pronikla až deset kilometrů do vnitrozemí a srovnala se zemí celé vesnice, města i průmyslové zóny. V oblasti Sendai měli obyvatelé na evakuaci jen několik málo minut, přičemž více než stovka evakuačních center byla sama smetena přívalovou vodou. Kritické podmínky zhoršovalo sněžení a mrazivé teploty – například ve městě Išinomaki, kde zemřelo nejvíce lidí, panoval v době úderu mráz kolem nuly.
Katastrofa si vyžádala 19 759 potvrzených obětí a více než 2 500 lidí zůstalo pohřešováno. Miliony Japonců přišly o domovy, statisíce byly evakuovány. Nešlo však pouze o lidské a materiální ztráty. V důsledku zásahu tsunami došlo k havárii v jaderné elektrárně Fukušima Daiiči, která se stala nejvážnější jadernou krizí od Černobylu.
V elektrárně selhaly záložní chladicí systémy, což vedlo k tavení tří reaktorů. Došlo k výbuchům, únikům radioaktivní vody a masivní evakuaci obyvatel v okolí. Oblast v okruhu 20 kilometrů od elektrárny musela být uzavřena a dodnes zůstává z velké části neobyvatelná. Tragédie otřásla důvěrou veřejnosti v jadernou energetiku, a to nejen v Japonsku, ale i globálně – některé země jako Německo na základě událostí ve Fukušimě přehodnotily své energetické strategie.
Ekonomické dopady byly mimořádné. Přímé škody přesáhly 300 miliard amerických dolarů, což činí z této události nejdražší přírodní katastrofu v dějinách. Japonští ekonomové odhadli, že v důsledku katastrofy došlo ke zpomalení růstu HDP o téměř půl procentního bodu. Japonská centrální banka byla nucena okamžitě uvolnit 15 bilionů jenů (v přepočtu 183 miliard USD) na podporu likvidity a stabilizaci finančního trhu.
Zemětřesení a tsunami z roku 2011 změnily Japonsko navždy. Nejen kvůli obrovské lidské tragédii, ale i kvůli ztrátě důvěry v technologie a schopnost moderního státu čelit síle přírodních živlů. Dodnes zůstává více než 200 tisíc lidí v náhradním nebo dočasném bydlení, mnoho oblastí bylo kompletně přebudováno nebo opuštěno.
Událost se hluboce zapsala do paměti národa i světa. Každoročně si Japonsko 11. března připomíná oběti katastrofy, která ukázala, že ani vyspělá a technologicky pokročilá společnost není imunní vůči extrémním přírodním událostem.
Případ z Kamčatky
Dnešní zemětřesení připomíná situaci z 5. listopadu 1952. Tehdy udeřilo východně od Kamčatského poloostrova zemětřesení o síle 9,0 magnituda. Epicentrum se nacházelo zhruba 20 kilometrů pod mořským dnem. Otřesy tehdy vyvolaly vlnu tsunami, která dosáhla výšky až 18 metrů a zasáhla Severo-Kurilsk, Kurilské ostrovy i pobřeží Sachalinu. Tragédie si vyžádala životy 2 336 obyvatel z tehdyjších šesti tisíc. Většina z nich zemřela při druhé vlně, když se vrátili zpět do města po odeznění té první.
Tři po sobě jdoucí vlny zcela zničily část osídlení. Město Severo-Kurilsk bylo po katastrofě přestěhováno dále do vnitrozemí a z původní pobřežní zástavby zbyl jen přístav. Ekonomické dopady se tehdy projevily i v zahraničí – například na Havaji, kde škody na majetku dosáhly až jednoho milionu dolarů. Vlna poškodila loděnice, přístavní infrastrukturu a způsobila ztráty i v živočišné výrobě.
Událost z roku 1952 zůstává pátým nejsilnějším zemětřesením v dějinách moderní seismologie, a to nejen svou magnitudou, ale i ničivým dopadem. Oblast Kurilsko-kamčatské subdukční zóny, kde se střetává Tichá a Ochotská litosférická deska, patří mezi nejaktivnější seismické oblasti světa.
Megatsunami na Aljašce
V noci 9. července 1958 zasáhla odlehlý fjord Lituya Bay na jihovýchodě Aljašky přírodní katastrofa, která dosud nemá obdoby. Zemětřesení o síle 7,8 až 8,3 magnitudy spustilo mohutný sesuv hornin, který v úzké zátoce vytvořil megatsunami – vlnu vysokou až 524 metrů, což odpovídá výšce téměř dvou Eiffelových věží postavených na sebe.
Epicentrum otřesů leželo poblíž zlomu Fairweather, kde se odehrál tzv. strike-slip pohyb zemských desek. Následný sesuv o objemu 30 milionů kubických metrů a hmotnosti 90 milionů tun se zřítil do Gilbertova zálivu, jednoho z ramen fjordu, a způsobil prudký výtlak vody.
Vlna vystoupala po svazích fjordu a smetla vše, co jí stálo v cestě – včetně lesního porostu, který byl odtržen až do výšky 524 metrů nad hladinou moře. Tato „trimline“ je dodnes viditelná jako jizva na krajině a slouží jako varovný doklad o ničivé síle megatsunami.
Při katastrofě zahynulo pět lidí, včetně dvou osob na rybářských lodích, které vlna pohltila. Další dvě osoby – otec a jeho sedmiletý syn – přežily jen díky tomu, že byli v okamžiku dopadu vyhozeni s lodí do vzduchu a dopadli zpět do vody relativně nezranění.
Otřesy byly zaznamenány na ploše přes 1 milion km² – od jihovýchodní Aljašky až po Seattle a Yukon. V blízkém městě Yakutat byla poškozena infrastruktura, včetně mostů, ropovodů a komunikací.
Podle pozdějších analýz vědců z Los Alamos a Tsunami Society byla vlna způsobena nejen sesuvem horniny, ale pravděpodobně i uvolněním masivního množství sedimentu zpod čela ledovce Lituya. Tento tzv. „dvojitý sesuv“ uvolnil až desetinásobek objemu původního sesuvu, čímž se vysvětluje mimořádná výška a síla vlny.
Záliv Lituya není pro megatsunami nový – v posledních dvou stoletích zde byly zaznamenány minimálně čtyři další obří vlny. Událost z roku 1958 ale zůstává nejlépe zdokumentovanou a nejvýraznější. Její studium vedlo ke změně pohledu vědy na příčiny a mechanismy vzniku extrémních vln.
Tisíce Poláků, kteří se domnívali, že jsou již dávno rozvedeni, zjišťují znepokojivou skutečnost: z právního hlediska mohou být stále manželé. Tento chaos je nečekaným důsledkem snahy polské vlády premiéra Donalda Tuska o nápravu kontroverzních justičních reforem z éry předchozího kabinetu. Problém naplno vyvstal v lednu v severovýchodním městě Giżycko, kde soud odmítl rozdělit majetek rozvedeného páru.
Prezident Donald Trump zvažuje rozsáhlou vojenskou operaci proti Íránu poté, co diplomatické snahy o omezení íránského jaderného a raketového programu skončily bez výsledku. Teherán na tyto hrozby reagoval s rozhořčením a varoval, že v případě útoku okamžitě zasáhne cíle v Izraeli. Tato vyostřená rétorika následuje po krvavém potlačení vnitřních protestů v Íránu, které si vyžádalo stovky obětí.
Letiště v několika asijských zemích znovu zavádějí zdravotní kontroly a monitoring cestujících, což připomíná opatření z dob globální pandemie. Důvodem k ostražitosti je nové ohnisko viru nipah, které se objevilo v indickém státě Západní Bengálsko. Thajsko, Nepál a Tchaj-wan patří k prvním státům, které zpřísnily preventivní kroky, aby zabránily zavlečení této nebezpečné infekce na své území.
Bezpilotní letouny zcela ovládly ukrajinské bojiště a v současnosti způsobují drtivou většinu všech ztrát. Podle čerstvé analýzy lotyšského Úřadu pro ochranu ústavy (SAB) mají drony na svědomí 70 až 80 procent všech mrtvých a zraněných vojáků na obou stranách fronty. Tato technologie tak v účinnosti daleko předstihla klasické dělostřelectvo, tanky i pěchotní zbraně.
V Praze se dnes odpoledne uskutečnila mohutná demonstrace na podporu prezidenta Petra Pavla, kterou zorganizoval spolek Milion chvilek pro demokracii. Účastníci zcela zaplnili Staroměstské náměstí i Václavské náměstí, kam museli pořadatelé akci kvůli obrovskému zájmu veřejnosti rozšířit. Organizátoři hned v úvodu kritizovali hnutí Motoristé sobě s tím, že ačkoliv ve volbách získalo pouze 6,5 procenta hlasů, jeho zástupci se chovají, jako by jim patřila celá země.
Sedmadvacet unijních států definitivně potvrdilo kompletní zákaz dovozu ruského plynu v kapalné i potrubní formě. Podle verdiktu Rady EU skončí import zkapalněného zemního plynu (LNG) k prvnímu lednu 2027. Dodávky skrze plynovody budou pak definitivně zastaveny k 30. září téhož roku.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj oznámil, že další kolo trilaterálních jednání mezi Ukrajinou, Ruskem a Spojenými státy se uskuteční ve dnech 4. a 5. února v Abú Zabí.
Íránský nejvyšší vůdce ajatolláh Alí Chameneí varoval Spojené státy, že jakýkoli vojenský útok na jeho zemi by okamžitě rozpoutal rozsáhlý regionální konflikt. Toto prohlášení přichází v době, kdy USA v blízkosti íránských hranic posilují svou vojenskou přítomnost, včetně nasazení letadlové lodi USS Abraham Lincoln v Arabském moři. Chameneí vzkázal, že Američané si musí být vědomi následků zahájení války, a zdůraznil, že íránský národ se přítomnosti cizích plavidel nezalekne.
Politika kontroly zbraní ve Spojených státech se pod vlivem rétoriky prezidenta Donalda Trumpa ocitla v situaci, kterou analytici i právníci popisují jako „bizarro world“ – tedy jakýsi obrácený, v překladu dokonce bizarní, svět, kde se tradiční politické role zcela promíchaly. Trumpovy nedávné výroky v souvislosti s tragickou střelbou v Minneapolis totiž postavily lobbistické skupiny hájící právo na držení zbraní do defenzivy a vytvořily nečekaná spojenectví napříč politickým spektrem.
Čína vysílá podle expertů Rusku tiché varování v podobě své nové jaderné ponorky typu 096 (třída Tang). Při současném tempu výroby je velmi pravděpodobné, že čínské ponorkové síly v krátké době početně překonají ty ruské, ačkoli jejich skutečná kvalita zůstává předmětem diskusí. Peking se tímto krokem snaží zajistit pozici globální námořní velmoci a posílit svůj jaderný odstrašující arzenál.
Bělorusko se oficiálně připojilo k iniciativě amerického prezidenta Donalda Trumpa s názvem „Rada míru“ (Board of Peace). Tento krok vyvolává značné kontroverze a údiv mezinárodní komunity, zejména kvůli dlouhodobým represím režimu proti opozici a aktivní podpoře ruské invaze na Ukrajinu. Rada ve svém prohlášení na síti X přivítala Minsk jako zakládajícího člena této rozšiřující se mezinárodní organizace.
Oděsa, strategický přístav u Černého moře, se v posledních měsících stala jedním z hlavních terčů ruských útoků. Protože se ruská vojska nedokázala k městu probojovat po souši ani po vodě, zaměřila se na intenzivní ostřelování pomocí raket a bezpilotních letounů. Pro místní obyvatele se tak život změnil v neustálý strach, kdy jsou noční nálety dronů Šáhid prakticky na denním pořádku.