Silné zemětřesení o síle 8,8 magnituda, které zasáhlo východní pobřeží Ruska, vyvolalo tsunami, jež ohrožuje nejen Kamčatku, ale i Havaj a Japonsko. Přestože první vlny byly malé, hrozí další. Událost připomněla ničivou sílu podobných katastrof – od tsunami v Indickém oceánu 2004, přes Fukušimu 2011, až po megatsunami na Aljašce a tragédii na Kamčatce roku 1952.
Silné zemětřesení o síle 8,8 magnituda, které dnes zasáhlo východní pobřeží Ruska, znovu rozvibrovalo celé Tichomoří. Otřesy vyvolaly tsunami, které dosáhly Severo-Kurilsku a zatopily ulice, poškodily průmyslovou infrastrukturu a strhávaly kontejnery do moře.
Na situaci okamžitě zareagovalo i Japonsko, které vyhlásilo evakuaci pro 1,9 milionu lidí ve 21 prefekturách včetně Hokkaida, Kanagawy a Wakayamy. Záchranné sirény zněly pobřežím a obyvatelé v některých regionech hledali útočiště na střechách. První vlny, které dorazily, měly výšku 30 až 50 centimetrů, ale experti varují, že další a silnější vlny mohou následovat. Mezinárodní letiště v Sendai muselo dočasně uzavřít přistávací dráhu, doprava je v mnoha oblastech přerušena.
Zatím nejsou hlášeny oběti na životech, ale aktuální situace znovu připomněla, jak ničivá může být kombinace zemětřesení a následných vln tsunami – fenomén, který se v posledních desetiletích opakovaně projevil s devastujícími důsledky.
Nejsmrtelnější tsunami novodobé historie
26. prosince 2004 zasáhla pobřeží Indického oceánu jedna z nejničivějších přírodních katastrof moderní historie. Po silném zemětřesení v oblasti západně od indonéského Acehu se z moře zvedla obří vlna tsunami, která během několika hodin zasáhla čtrnáct zemí na třech kontinentech a způsobila bezprecedentní ztráty na životech i majetku.
Zemětřesení mělo magnitudu 9,2 až 9,3 a epicentrum se nacházelo pouhých deset kilometrů pod mořským dnem u severního pobřeží Sumatry. Vědci jej později označili za tzv. megazlomové zemětřesení, k němuž došlo na konvergentní hranici mezi Indickou a Barmskou tektonickou deskou.
Zlomení zemské kůry se odehrálo na mimořádně dlouhém úseku o délce až 1 300 kilometrů, čímž se událost zařadila mezi nejrozsáhlejší svého druhu. Samotné otřesy trvaly více než deset minut – což je ve světě seismologie mimořádně dlouhá doba – a rozkmitaly dokonce i planetární osu o několik milimetrů. Sekundární otřesy byly zaznamenány až na Aljašce.
Následná tsunami zasáhla s drtivou silou především Indonésii, Srí Lanku, Indii a Thajsko, ale své stopy zanechala také na Maledivách, v Malajsii, Bangladéši, Myanmaru a dalších zemích. Dokonce i východní pobřeží Afriky – vzdálené tisíce kilometrů od epicentra – zaznamenalo ničivé vlny a úmrtí. V některých oblastech dosahovaly tsunami výšky až 30 metrů, a to zejména tam, kde se energie vln soustředila díky tvaru mořského dna a pobřeží.
Celkový počet obětí je odhadován na 227 898 lidí, přičemž jen v indonéské provincii Aceh přišlo o život více než 160 tisíc osob. Mnoho dalších zůstalo pohřešovaných. Zničeno bylo obrovské množství domů, silnic, škol, nemocnic a dalších budov. V mnoha oblastech byli přeživší odkázáni na pomoc zvenčí. Kromě bezprostředních ztrát došlo také k dlouhodobým důsledkům – například výpadkům turistického ruchu, zhroucení místních ekonomik či psychickým traumatům celých komunit.
Tragédie vyvolala bezprecedentní vlnu globální solidarity. Mezinárodní společenství reagovalo rychle a masivně – státy, nevládní organizace i jednotlivci darovali dohromady přes 14 miliard amerických dolarů (v přepočtu na dnešní hodnotu více než 23 miliard USD). Záchranářské týmy, lékaři a humanitární pracovníci proudili do postižených oblastí z celého světa. Pomoc zahrnovala nejen distribuci základních potřeb, ale i obnovu infrastruktury a dlouhodobou psychosociální podporu.
Tsunami z roku 2004 se stala nejsmrtelnější přírodní katastrofou 21. století a zároveň nejhorší tsunami v zaznamenané historii. Událost přispěla také ke změnám v oblasti mezinárodního krizového řízení a vedla k vybudování varovného systému v Indickém oceánu, který měl do té doby zásadní mezery. Dnes je katastrofa připomínána nejen jako smutná kapitola moderních dějin, ale také jako zlomový okamžik v dějinách mezinárodní humanitární reakce a spolupráce.
Zasažena jaderná elektrárna
11. března 2011 se Japonsko ocitlo tváří v tvář jedné z největších přírodních katastrof své historie. V 14:46 místního času zasáhly severovýchodní pobřeží země ničivé otřesy o síle 9,0 až 9,1 magnituda, které trvaly přibližně šest minut. Zemětřesení, které mělo epicentrum 72 kilometrů východně od poloostrova Ošika v regionu Tóhoku, se stalo nejsilnějším, jaké kdy bylo v Japonsku zaznamenáno, a čtvrtým nejsilnějším v moderní historii měření na celém světě.
Otřesy spustily masivní tsunami. Vlna vysoká až 40,5 metru se řítila směrem k pobřeží rychlostí až 700 kilometrů za hodinu. Během několika minut zasáhla rozsáhlé oblasti, pronikla až deset kilometrů do vnitrozemí a srovnala se zemí celé vesnice, města i průmyslové zóny. V oblasti Sendai měli obyvatelé na evakuaci jen několik málo minut, přičemž více než stovka evakuačních center byla sama smetena přívalovou vodou. Kritické podmínky zhoršovalo sněžení a mrazivé teploty – například ve městě Išinomaki, kde zemřelo nejvíce lidí, panoval v době úderu mráz kolem nuly.
Katastrofa si vyžádala 19 759 potvrzených obětí a více než 2 500 lidí zůstalo pohřešováno. Miliony Japonců přišly o domovy, statisíce byly evakuovány. Nešlo však pouze o lidské a materiální ztráty. V důsledku zásahu tsunami došlo k havárii v jaderné elektrárně Fukušima Daiiči, která se stala nejvážnější jadernou krizí od Černobylu.
V elektrárně selhaly záložní chladicí systémy, což vedlo k tavení tří reaktorů. Došlo k výbuchům, únikům radioaktivní vody a masivní evakuaci obyvatel v okolí. Oblast v okruhu 20 kilometrů od elektrárny musela být uzavřena a dodnes zůstává z velké části neobyvatelná. Tragédie otřásla důvěrou veřejnosti v jadernou energetiku, a to nejen v Japonsku, ale i globálně – některé země jako Německo na základě událostí ve Fukušimě přehodnotily své energetické strategie.
Ekonomické dopady byly mimořádné. Přímé škody přesáhly 300 miliard amerických dolarů, což činí z této události nejdražší přírodní katastrofu v dějinách. Japonští ekonomové odhadli, že v důsledku katastrofy došlo ke zpomalení růstu HDP o téměř půl procentního bodu. Japonská centrální banka byla nucena okamžitě uvolnit 15 bilionů jenů (v přepočtu 183 miliard USD) na podporu likvidity a stabilizaci finančního trhu.
Zemětřesení a tsunami z roku 2011 změnily Japonsko navždy. Nejen kvůli obrovské lidské tragédii, ale i kvůli ztrátě důvěry v technologie a schopnost moderního státu čelit síle přírodních živlů. Dodnes zůstává více než 200 tisíc lidí v náhradním nebo dočasném bydlení, mnoho oblastí bylo kompletně přebudováno nebo opuštěno.
Událost se hluboce zapsala do paměti národa i světa. Každoročně si Japonsko 11. března připomíná oběti katastrofy, která ukázala, že ani vyspělá a technologicky pokročilá společnost není imunní vůči extrémním přírodním událostem.
Případ z Kamčatky
Dnešní zemětřesení připomíná situaci z 5. listopadu 1952. Tehdy udeřilo východně od Kamčatského poloostrova zemětřesení o síle 9,0 magnituda. Epicentrum se nacházelo zhruba 20 kilometrů pod mořským dnem. Otřesy tehdy vyvolaly vlnu tsunami, která dosáhla výšky až 18 metrů a zasáhla Severo-Kurilsk, Kurilské ostrovy i pobřeží Sachalinu. Tragédie si vyžádala životy 2 336 obyvatel z tehdyjších šesti tisíc. Většina z nich zemřela při druhé vlně, když se vrátili zpět do města po odeznění té první.
Tři po sobě jdoucí vlny zcela zničily část osídlení. Město Severo-Kurilsk bylo po katastrofě přestěhováno dále do vnitrozemí a z původní pobřežní zástavby zbyl jen přístav. Ekonomické dopady se tehdy projevily i v zahraničí – například na Havaji, kde škody na majetku dosáhly až jednoho milionu dolarů. Vlna poškodila loděnice, přístavní infrastrukturu a způsobila ztráty i v živočišné výrobě.
Událost z roku 1952 zůstává pátým nejsilnějším zemětřesením v dějinách moderní seismologie, a to nejen svou magnitudou, ale i ničivým dopadem. Oblast Kurilsko-kamčatské subdukční zóny, kde se střetává Tichá a Ochotská litosférická deska, patří mezi nejaktivnější seismické oblasti světa.
Megatsunami na Aljašce
V noci 9. července 1958 zasáhla odlehlý fjord Lituya Bay na jihovýchodě Aljašky přírodní katastrofa, která dosud nemá obdoby. Zemětřesení o síle 7,8 až 8,3 magnitudy spustilo mohutný sesuv hornin, který v úzké zátoce vytvořil megatsunami – vlnu vysokou až 524 metrů, což odpovídá výšce téměř dvou Eiffelových věží postavených na sebe.
Epicentrum otřesů leželo poblíž zlomu Fairweather, kde se odehrál tzv. strike-slip pohyb zemských desek. Následný sesuv o objemu 30 milionů kubických metrů a hmotnosti 90 milionů tun se zřítil do Gilbertova zálivu, jednoho z ramen fjordu, a způsobil prudký výtlak vody.
Vlna vystoupala po svazích fjordu a smetla vše, co jí stálo v cestě – včetně lesního porostu, který byl odtržen až do výšky 524 metrů nad hladinou moře. Tato „trimline“ je dodnes viditelná jako jizva na krajině a slouží jako varovný doklad o ničivé síle megatsunami.
Při katastrofě zahynulo pět lidí, včetně dvou osob na rybářských lodích, které vlna pohltila. Další dvě osoby – otec a jeho sedmiletý syn – přežily jen díky tomu, že byli v okamžiku dopadu vyhozeni s lodí do vzduchu a dopadli zpět do vody relativně nezranění.
Otřesy byly zaznamenány na ploše přes 1 milion km² – od jihovýchodní Aljašky až po Seattle a Yukon. V blízkém městě Yakutat byla poškozena infrastruktura, včetně mostů, ropovodů a komunikací.
Podle pozdějších analýz vědců z Los Alamos a Tsunami Society byla vlna způsobena nejen sesuvem horniny, ale pravděpodobně i uvolněním masivního množství sedimentu zpod čela ledovce Lituya. Tento tzv. „dvojitý sesuv“ uvolnil až desetinásobek objemu původního sesuvu, čímž se vysvětluje mimořádná výška a síla vlny.
Záliv Lituya není pro megatsunami nový – v posledních dvou stoletích zde byly zaznamenány minimálně čtyři další obří vlny. Událost z roku 1958 ale zůstává nejlépe zdokumentovanou a nejvýraznější. Její studium vedlo ke změně pohledu vědy na příčiny a mechanismy vzniku extrémních vln.
Česko se příští týden rozloučí s legendárním hercem Jiřím Krampolem, který zemřel v sobotu večer ve věku 87 let. Podnikatel Tomáš Zajíc, jenž z veškerých tahanic vyšel jako organizátor smutečního obřadu, ve středu večer odhalil, kdy a kde se uskuteční pohřeb zesnulého herce.
Vědci se stále více zaměřují na možnost vytvoření lidského života bez tradičních biologických komponent — spermie a vajíčka. Místo toho experimentují s kmenovými buňkami, což jsou buňky, které se mohou přetvářet na mnoho různých typů specializovaných buněk. Cílem je vytvořit laboratorní modely, které by se chovaly podobně jako lidské embryo.
Zemětřesení o síle 8,8, které zasáhlo Kamčatku, je jedno z nejsilnějších, jaké bylo kdy zaznamenáno, přesto zatím nevedlo k devastujícím vlnám tsunami, jak mnoho lidí očekávalo. I když se po otřesech objevily obavy o bezpečnost obyvatel na pobřeží Tichého oceánu, výsledné tsunami bylo mnohem méně katastrofální, než mnozí předpokládali. Proč tomu tak je?
Ačkoli Rakousko v současnosti neplánuje vstup do NATO, základy pro jeho případné členství by už mohly být připraveny. Rakouská ústava stanovila neutralitu země v roce 1955, a ta zůstala v platnosti po celou dobu studené války, období, kdy byly dvě vojenské aliance ve stavu velmi reálné hrozby války. Neutralita, která bránila Rakousku připojit se k vojenské alianci nebo hostit zahraniční vojenské základny, byla jednou z podmínek stažení sovětských okupantských sil po druhé světové válce.
V rámci jedinečného technologického kroku právě odstartovala satelitní mise, která má za cíl sledovat téměř nepostřehnutelné změny na zemském povrchu. Tato nová mise, která by mohla podstatně pomoci při reagování na přírodní katastrofy, nese název NASA-ISRO Synthetic Aperture Radar (NISAR). Jde o první společný satelitní projekt mezi NASA a Indickou organizací pro výzkum vesmíru (ISRO).
Nejvyšší sopka Eurasie, Ključevskaja, se po zemětřesení v oblasti Kamčatky na dalekém východě Ruska probudila k životu a vybuchla.
Po mimořádném zasedání vlády vydal Downing Street prohlášení, že Spojené království v září uzná Palestinu, pokud Izrael nesplní několik podmínek: uzavře dlouhodobý udržitelný mír, umožní OSN obnovit humanitární pomoc, schválí příměří a zajistí, že nedojde k anexe Západního břehu.
Andrew Davies cestoval do Nového Zélandu, kde měl na starosti výstavu Doctor Who. První část jeho letu z Londýna do Singapuru probíhala hladce, ale pak najednou narazil na silnou turbulenci. „Jediné, co to připomínalo, byl horský tobogán,“ vzpomíná. „Byl jsem tlačený do sedadla, a pak jsme náhle spadli. Můj iPad mě zasáhl do hlavy, káva se rozlila všude kolem. V kabině byl chaos, lidé plakali a všichni byli v šoku z toho, co se stalo.“
Dominic Cummings, bývalý poradce expremiéra Borise Johnsona a jeden z hlavních architektů Brexitu, má dnes jiné starosti a stav EU už ho trápit nemusí. Přesto v pondělí přerušil své neustálé komentáře o imigraci, cenzuře a selháních politických elit, aby upozornil na katastrofální obchodní dohodu, kterou Evropská unie uzavřela s americkým prezidentem Donaldem Trumpem.
Silné zemětřesení o síle 8,8 magnituda, které zasáhlo východní pobřeží Ruska, vyvolalo tsunami, jež ohrožuje nejen Kamčatku, ale i Havaj a Japonsko. Přestože první vlny byly malé, hrozí další. Událost připomněla ničivou sílu podobných katastrof – od tsunami v Indickém oceánu 2004, přes Fukušimu 2011, až po megatsunami na Aljašce a tragédii na Kamčatce roku 1952.
V nadcházejících hodinách se očekává, že Markézské ostrovy ve Francouzské Polynésii zasáhnou vlny tsunami, jejichž výška bude dosahovat až 4 metrů. Podle místních úřadů se první vlny objeví kolem 1 hodiny ráno místního času a budou mít výšku od 1,10 metru do 4 metrů. Nejvíce zasaženy budou ostrovy Nuku Hiva, Ua Huka a Hiva Oa v Markézském souostroví.
Prezident Donald Trump v úterý oznámil, že Rusko musí souhlasit s příměřím na Ukrajině do 8. srpna, jinak hrozí sankce. Tento termín zkrátil během své návštěvy v Evropě, přičemž původně stanovil lhůtu 50 dnů.