Válka s Íránem je pro Rutteho největší zkouškou ve vedení NATO

Rutte na tyto výpady reaguje svou osvědčenou strategií, která spočívá v tichém vyjednávání v zákulisí a vyhýbání se jakékoli veřejné kritice šéfa Bílého domu. Podle diplomatických zdrojů se šéf NATO domnívá, že otevřeným střetem by v tuto chvíli nic nezískal. Přesto se ocitá v úzkých, protože Aliance má v blízkovýchodním regionu jen omezené pravomoci a mezi jejími členy panuje hluboká neshoda ohledně samotné legitimity této války.

Uvnitř NATO se již začínají projevovat vážné trhliny, zejména ve vztahu k některým evropským státům. Rutte čelí kritice například ze strany Španělska poté, co prohlásil, že útoky USA a Izraele mají v Alianci „širokou podporu“. Madrid, který odmítl povolit americkým letadlům využívat své základny pro údery v Íránu, takové tvrzení důrazně odmítl. Tato nejednotnost komplikuje jakoukoli kolektivní reakci, kterou Trump od svých partnerů vyžaduje.

Zásadním problémem je také fakt, že Blízký východ leží mimo oficiální operační oblast NATO. Diplomaté upozorňují, že článek 5 o společné obraně nelze v tomto případě přímo aplikovat, protože nedošlo k ozbrojenému útoku na území člena Aliance. Navíc Washington dosud nepředložil žádnou formální žádost o zásah NATO jako celku, omezuje se pouze na opakované výzvy jednotlivým spojencům, aby přiložili ruku k dílu.

Dlouhotrvající konflikt v Íránu navíc začíná odčerpávat zdroje, které jsou nezbytné pro hlavní úkoly Aliance, jako je podpora Ukrajiny a příprava na obranu proti Rusku. USA již stáhly část vybavení, včetně stíhaček F-35, z plánovaného cvičení v Norsku. Podobně Spojené království odvelelo svůj torpédoborec HMS Dragon z arktické mise do východního Středomoří, aby podpořilo operace v blízkosti válečné zóny.

Odborníci varují, že evropské země nyní spotřebovávají své zásoby protivzdušné obrany k zachycování íránských raket a dronů. Například Francie již signalizovala, že její zásoby střel MICA se nebezpečně tenčí. Během několika týdnů tak může nastat situace, kdy se evropské vlády budou muset rozhodnout, zda budoucí dodávky zbraní nasměrují svým spojencům v Perském zálivu, nebo je pošlou na pomoc bránící se Ukrajině.

Tento nedostatek techniky má okamžitý dopad na obranyschopnost Kyjeva a dlouhodobě narušuje plány na posílení evropské bezpečnosti. NATO se momentálně nenachází v situaci, kdy by mělo přebytky zbraní, a íránská krize tyto kapacity napíná na maximum. Rutte se tak snaží udržet organizaci pohromadě v době, kdy jsou zájmy a priority jednotlivých členů pod obrovským tlakem.

I přes Trumpovy hrozby ohledně „velmi špatné budoucnosti“ pro NATO Rutte ve středu zopakoval, že spojenci neustále diskutují o možnostech, jak Hormuzský průliv znovu otevřít. Jeho hlavním cílem zůstává zabránit rozpadu Aliance, i když za to sklízí kritiku za přílišnou ústupnost vůči americké administrativě.