Navzdory drtivým ztrátám a bezprostřední hrozbě kolapsu režimu dává Írán jasně najevo, že nehodlá kapitulovat. Teherán se sice nachází v nejzranitelnější pozici své historie, přesto sází na strategii prodlužování konfliktu se Spojenými státy a Izraelem. Jeho cílem není klasické vojenské vítězství, ale snaha učinit pokračování války pro všechny ostatní natolik nákladným, že si nakonec vynutí nové uspořádání regionu ve svůj prospěch.
Íránský režim v posledních týdnech utrpěl devastující údery. Téměř každodenní nálety eliminovaly celé vrstvy politického a vojenského vedení, včetně nejvyšších špiček. Obyvatelstvo, už tak vyčerpané lety sankcí a špatného hospodaření, nyní čelí válečnému nedostatku a ničení infrastruktury. Přesto přeživší lídři místo bílé vlajky volí rétoriku eskalace a hovoří o schopnosti Íránu snášet bolest a dál bojovat.
Zatímco americký prezident Donald Trump požaduje „naprostou kapitulaci“, Teherán klade maximalistické podmínky pro mír. Požaduje válečné reparace a radikální změnu v desítky let trvajících aliancích mezi arabskými státy Zálivu a USA. Předseda íránského parlamentu Mohammad Bagher Ghalibaf zdůraznil, že příměří dává smysl pouze tehdy, pokud zaručí, že nepřítel nevyužije pauzu k opravě zničených radarů či doplnění zásob raket, aby mohl zaútočit znovu.
Klíčovým bodem íránské strategie je Hormuzský průliv. Ministr zahraničí Abbás Araghčí prohlásil, že po válce musí vzniknout „nový protokol“ pro tuto strategickou cestu, který bude zohledňovat íránské zájmy. Teherán naznačuje, že situace se nevrátí do předválečného stavu a může jít dokonce tak daleko, že bude požadovat mýtné za průjezd lodí nebo rozmrazení svých aktiv v zahraničí výměnou za bezpečný průjezd.
Tato asymetrická taktika má za cíl proměnit vojenský tlak v politické zisky pro „den poté“. Írán se snaží ukázat, že jeho vlastní stabilita je neoddělitelně spjata se stabilitou celého Perského zálivu a globální ekonomiky. Pokud Írán nemůže být ekonomicky životaschopný, vysílá signál, že nebude stabilní ani zbytek systému. Útoky na energetickou infrastrukturu a námořní trasy jsou pákami, kterými se snaží donutit svět říct „dost“.
Přípravy na dlouhou válku nebyly náhodné. Revoluční gardy (IRGC) vyvinuly decentralizované plány, které umožňují jednotkám fungovat i po likvidaci hlavního velení. Nová generace velitelů IRGC, která nastoupila po dekapitačních úderech USA a Izraele, kalkuluje s rizikem jinak než jejich předchůdci. Vidí v eskalaci prostředek, jak si vynutit ústupky a uznání Íránu jako regionální mocnosti, se kterou je nutné počítat.
Íránská armáda dokonce tvrdí, že pět desetiletí amerického řádu na Blízkém východě se právě dnes zhroutilo. Tato ambiciózní prohlášení však narážejí na realitu v sousedních zemích. Zatímco Teherán doufal, že útoky na infrastrukturu v Ománu, SAE či Saúdské Arábii odstraší spojence USA, efekt je často opačný. Představitelé Emirátů například potvrdili, že íránské „šikanování“ jejich strategické partnerství s Washingtonem a Izraelem nezlomí.
Pro Írán v tuto chvíli nejde o vítězství v konvenčním smyslu, ale o přežití a obnovení odstrašujícího účinku. Strategie spočívá v tom, že válka musí být pro USA a jejich spojence dlouhodobě neúnosná kvůli narušenému obchodu s ropou a rostoucím cenám. Teherán věří, že čas hraje v jeho prospěch a že ekonomický tlak nakonec převáží nad vojenskou převahou jeho protivníků.
Zda tato riskantní sázka vyjde, nebo zda povede ke konečnému pádu režimu, zůstává nejasné. Írán se však rozhodl, že nebude pasivní obětí, a pokouší se diktovat podmínky z trosek svého vlastního hlavního města. Jeho vzkaz světu je jasný: mír nebude levný a jeho cena bude zahrnovat uznání nové role Íránu v regionu.
Pentagon požádal Bílý dům o schválení gigantického rozpočtového balíčku ve výši přesahující 200 miliard dolarů na financování probíhající války v Íránu. Tato astronomická částka má pokrýt náklady na operace, které za pouhé tři týdny vyčerpaly značnou část amerických zásob moderních zbraní. Podle informací z vládních kruhů se však očekává, že tento požadavek narazí v Kongresu na tvrdý odpor.
Navzdory drtivým ztrátám a bezprostřední hrozbě kolapsu režimu dává Írán jasně najevo, že nehodlá kapitulovat. Teherán se sice nachází v nejzranitelnější pozici své historie, přesto sází na strategii prodlužování konfliktu se Spojenými státy a Izraelem. Jeho cílem není klasické vojenské vítězství, ale snaha učinit pokračování války pro všechny ostatní natolik nákladným, že si nakonec vynutí nové uspořádání regionu ve svůj prospěch.
Maďarská vláda vyslala směrem k Bruselu jasný vzkaz: pokud bude Evropská unie vymáhat zpět kontroverzně vyplacené miliardy eur, musí stejný metr uplatnit i na Polsko. Maďarský ministr pro evropské záležitosti János Bóka v rozhovoru pro Politico uvedl, že případné navrácení 10 miliard eur ze strany Budapešti by mělo automaticky vést k vymáhání až 137 miliard eur od Varšavy.
Současný válečný konflikt v Íránu vystavuje generálního tajemníka NATO Marka Rutteho dosud nejtěžší zkoušce v jeho vztahu s Donaldem Trumpem. Americký prezident totiž v úterý ostře zkritizoval spojence v Alianci a označil je za „velmi hloupé“, protože odmítli jeho požadavky na vojenskou podporu při zajišťování strategického Hormuzského průlivu. Trump dokonce varoval, že by USA měly kvůli tomuto postoji zvážit svou další roli v celém paktu.
Evropské trhy se zemním plynem zažily v posledních hodinách drastický otřes, když jeho cena vyskočila o celých 35 %. Tento prudký nárůst je přímým důsledkem zintenzivnění útoků na energetickou infrastrukturu v Perském zálivu. Od 28. února, kdy začal válečný konflikt mezi USA, Izraelem a Íránem, se ceny plynu v Evropě podle agentury Reuters zvedly již o více než 60 %.
Americký prezident Donald Trump varoval Írán, že příští útok na jeho ropná pole už mohou provést jeho krajané. Reagoval tak na íránskou odvetu, která po izraelském úderu směřovala proti zařízením na zpracování zemního plynu v Kataru.
Velikonoce se každým dnem přibližují, takže je nejvyšší čas, aby se někteří důchodci dozvěděli, co je čeká. Jak upozornila Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ), budou se kvůli dubnovým svátkům letos poprvé měnit výplatní termíny důchodů.
Máme před sebou další víkend, po kterém přijde na řadu poslední ryze březnový týden. Podle předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) se počasí v jeho průběhu pokazí. Projeví se to i na teplotách.
Kauza úspěšného českého filmu Sbormistr dospěla do zajímavého bodu. Soud se do ní vložil tím způsobem, že vydal předběžné opatření, které pro tuto chvíli znemožňuje televizní šíření tohoto díla. Úspěch slaví žena, které vadí, že se snímek bez jejího souhlasu inspiroval jejím životním příběhem.
Dnes už je bývalým princem Andrewem a všichni dobře vědí, co mu zlomilo vaz. Byl to blízký vztah s americkým finančníkem a sexuálním delikventem Jeffrey Epsteinem. Elitní britský deník se teď rozhodl popsat, jak se vztah této dvojice v čase vyvíjel.
Blízký východ se zmítá v nejhorší vlně násilí za poslední desetiletí a počet obětí napříč celým regionem od konce února drasticky narůstá. Podle nejnovějších údajů libanonského ministerstva zdravotnictví bylo v Libanonu za necelých dva a půl týdne zabito nejméně 968 lidí. Izraelské bombardování země, které začalo 2. března, si vyžádalo životy mnoha civilistů, přičemž mezi mrtvými je potvrzeno nejméně 116 dětí.
Americké zpravodajské služby dospěly k závěru, že íránský režim sice po vlně útoků na své vedení a vojenské kapacity nadále existuje, jeho akceschopnost je však zásadně podlomena. Na slyšení v Senátu o globálních hrozbách to ve středu uvedla ředitelka národních zpravodajských služeb (DNI) Tulsi Gabbardová. Podle ní je režim v současnosti „značně degradován“, což je důsledek operací, při nichž zahynula řada nejvyšších představitelů země včetně ajatolláha Alího Chameneího.