Brusel si brousí zbraně. Evropská unie má k dispozici řadu nástrojů, jak čelit hrozbám Donalda Trumpa a jeho agresivní a konfrontační obchodní strategii. Otázkou zůstává, zda je ochotná je skutečně použít, a jakou konkrétní podobu naberou.
První vždy bude odveta
Bez ohledu na to, s čím dalším Donald Trump přijde, Evropská unie se bude muset soustředit na jedno: reciproční reakce. Když Spojené státy v březnu uvalily 25% cla na evropský hliník a ocel, Brusel odpověděl rychle – a tvrdě. Protiopatření zamířila přesně tam, kde to mělo politickou váhu – bourbon z Kentucky, motocykly Harley-Davidson nebo ikonické džíny Levi’s.
Pro evropské firmy ale šlo o víc než symbolickou odvetu, v sázce byla otázka konkurenceschopnosti. Pokud mají evropské podniky dál obstávat v souboji s americkými firmami, často podpořenými subvencemi, daňovými úlevami či agresivními nákupními politikami, potřebují se spoléhat na to, že EU je ochotná přijmout tvrdá protiopatření.
Zejména proto panuje napříč unijními členskými státy, kdy postoji vůči americkému protekcionismu dominuje pragmatismus. Nikoliv antiamerikanismus – spíš uvědomění si, že jednostranné ústupky by EU postavily do role pasivního pozorovatele. To si Brusel dnes dovolit nemůže.
Zkušenost s první Trumpovou administrativou navíc proměnila i přístup evropských institucí. Tam, kde dříve dominovala opatrnost, se dnes prosazuje důraz na „strategickou asertivitu“ – komise například představila „kladivo na Trumpa“.
Evropská komise už dříve připravila nástroje, které mají zajistit, že Unie bude schopná jednat rychle a koordinovaně. Zahrnují mimo jiné screening přímých zahraničních investic, antidumpingová opatření nebo plánované mechanismy na obranu proti ekonomickému nátlaku.
Sebrat Američanům německá auta
Nejde přitom jen o reakci ze strany vlád a institucí – iniciativu mohou (a často by měly) převzít i samotné evropské firmy. Průmysloví giganti jako Volkswagen, Stellantis nebo BMW disponují dostatečně diverzifikovaným výrobním a prodejním zázemím, aby v případě politické potřeby dokázali dočasně omezit (nikoliv ukončit) export na americký trh, a to bez dramatických dopadů na své hospodaření.
V éře globálních dodavatelských řetězců a rostoucí poptávky po prémiových i ekologických vozidlech totiž platí, že USA už dávno nejsou jediným velkým odbytištěm. Zájem o kvalitní evropská auta, a zejména ta německá, zůstává stabilně vysoký napříč všemi kontinenty. Zákazníky mají evropské automobilky od jihovýchodní Asie přes Blízký východ až po Latinskou Ameriku. Firmy, které dokážou rychle adaptovat svůj produkt i výrobní model, získávají náskok.
Dokládá to přiklad Škodovky. Její model Kamiq byl pro indický trh transformován do podstatně kompaktnější a jednodušší varianty Škoda Kushaq. Auto navržené na míru místním podmínkám, včetně nekvalitní infrastruktury, odlišných spotřebitelských preferencí i cenové citlivosti, zaznamenalo úspěch – a co víc – bez potřeby spoléhat se na americké zákazníky. Výsledkem je zisk pro koncern Volkswagen, geopoliticky méně exponovaný, ale bohatý trh a navíc značka, která se stává srozumitelnější mimo evropský kontext.
Takové příklady ukazují, že „geopolitická flexibilita“ není jen doménou vládních kabinetů, ale i byznysového sektoru. Evropské firmy mají možnost nejen reagovat na vývoj transatlantických vztahů, ale aktivně ho spoluvytvářet – tím, že přehodnotí obchodní priority, přesunou pozornost do jiných regionů a tím i redistribuují svou strategickou závislost.
V současném prostředí, kde obchodní rozhodnutí často narážejí na tvrdé mantinely politiky, jde o nezanedbatelný aspekt. Schopnost přizpůsobit se a rychle reagovat na měnící se podmínky, od tarifních válek po tlak na ekologickou transformaci, může být nakonec rozhodujícím faktorem nejen pro udržení zisku, ale i pro dlouhodobou ekonomickou suverenitu Evropy.
Koordinace se spojenci
Expanze ale zdaleka nemusí končit v Indii. Evropská unie aktivně hledá nové způsoby, jak rozšířit svůj geopolitický dosah – především v regionech, kde Spojené státy tradičně hrají prim. V Asii sází Brusel na posílení obchodní a technologické spolupráce s klíčovými hráči, jako jsou Japonsko a Jižní Korea. Nejde přitom pouze o přístup k vyspělým technologiím nebo know-how – EU si díky tomu buduje síť strategických partnerství, která mohou v ekonomicky těžkých časech sehrát zásadní roli.
Tokio i Soul se totiž mohou brzy opět ocitnout pod tlakem Bílého domu, ať už v podobě vyjednávání o nákladech na americkou vojenskou přítomnost, hrozby obchodních cel, nebo izolacionistického přenastavení alianční politiky USA. V takovém scénáři se Evropská unie může nabídnout jako stabilní, předvídatelný a ekonomicky atraktivní partner s respektem k multilaterálním pravidlům a zájmem o dlouhodobou spolupráci, nikoli krátkodobé zisky.
Podobná logika se začíná prosazovat i ve vztahu k západní polokouli. Kanada a Mexiko, klíčoví signatáři obchodních dohod s EU, představují stabilní demokratické partnery, kteří sdílejí zájem na udržení otevřeného a pravidly řízeného mezinárodního obchodu. V Latinské Americe se pozornost Bruselu stále více soustřeďuje na země sdružené v rámci MERCOSUR – především Brazílii, Argentinu, Uruguay, Paraguay a od roku 2024 také Bolívii.
Přestože ratifikace obchodní dohody mezi EU a MERCOSUR dlouho zůstávala uvězněná mezi ekologickými obavami, politickým odporem a střídajícími se vládami na obou stranách Atlantiku, její globální význam nelze přehlížet. Pro Evropu je to nejen otázka přístupu na trhy s obrovským potenciálem, ale také způsob, jak nabídnout protiváhu rostoucímu vlivu Číny v regionu.
F-35 nechceme
Obchodní protiopatření nemusí být nutně jediným způsobem, jak členské státy EU zareagují na rostoucí napětí ve vztazích se Spojenými státy. Stále častěji se dostávají do hry i citlivější kapitoly bilaterální spolupráce, a to zejména v oblasti obranných zakázek. Právě zde mohou státy upozornit na to, že partnerství s USA nemohou vnímat jako jednostrannou záležitost.
Příkladem může být Česká republika. Plánovaný nákup stíhaček páté generace F-35 je sice prezentován jako krok k modernizaci ozbrojených sil (ze strany premiérů Petra Fialy i Andreje Babiše), ale zároveň jde o politický závazek, který může být přehodnocen, pokud by se vztahy mezi Bruselem a Washingtonem dále zhoršovaly.
Zrušení nebo odložení akvizice by nepochybně vyvolalo Trumpův hněv – poškozený Lockheed Martin cílem obchodní války nebyl. Jenže právě tím by reakce z americké strany nejspíš skončila, praktický dopad takového kroku by byl omezený, a už vůbec by neznamenal posun v bilaterálních vztazích.
Podobně pragmaticky se k otázce F-35 staví i další evropské země. Alianční Belgie, Finsko a Německo či neutrální Švýcarsko zvažují své možnosti s ohledem na bezpečnostní realitu. Všechny tyto státy si uvědomují, že evropská bezpečnostní architektura se nachází ve fázi redefinice. Válka na Ukrajině, proměnlivá spolehlivost USA jako garanta bezpečnosti a rostoucí důraz na „strategickou autonomii“ nutí evropské vlády přemýšlet o diverzifikaci obranných vazeb – ať už směrem k domácímu průmyslu, nebo větší spolupráci v rámci EU.
Výjimkou je Polsko, které se v posledních měsících profiluje jako spíše proamerický hráč. Ve Varšavě převládá názor, že bezpečnostní záruky Washingtonu jsou nenahraditelné, a že udržení silných vztahů s USA je prvořadé. Zároveň se však Polsko snaží neztratit vliv v evropských strukturách, což je čím dál náročnější úkol. Manévrovat mezi dvěma geopolitickými pilíři a nenechat se zatlačit na okraj jednoho z nich vyžaduje vysokou míru diplomatické obratnosti.
Ovlivnit veřejné mínění
Ve Spojených státech stále, byť ne bez výhrad, funguje svoboda projevu. Navzdory rostoucí polarizaci, tlaku dezinformací a opakovaným útokům Trumpovy administrativy vůči médiím zůstávají renomované tituly jako Politico, New York Times, Washington Post nebo The Atlantic klíčovými hráči veřejné debaty.
Jejich hlasy rezonují nejen mezi čtenáři, ale také uvnitř Kongresu, think-tanků a samotné exekutivy. Média formují rámec, ve kterém se americká politika odehrává, a v mnoha případech nastavují agendu dřív, než tak učiní Bílý dům.
To otevírá příležitost i pro Evropu. Nejen pro lídry unijních institucí, ale také pro podnikatele, akademiky, kulturní aktéry a další opinion makery. Vstup do americké veřejné debaty prostřednictvím komentářů, rozhovorů, esejí či think-tankových spoluprací se stává jednou z forem měkké diplomacie. Tedy nástrojem, jak vysílat signály, ovlivňovat rámce vnímání a rozšiřovat evropskou perspektivu na klíčová témata – od klimatické agendy přes digitální regulaci až po otázky bezpečnosti a obrany.
V prostředí, kde se diplomacie odehrává nejen za zavřenými dveřmi, ale i na stránkách novin a v algoritmech sociálních sítí, získává mediální prostor strategický význam. A pro Evropu, která usiluje o větší globální vliv, je klíčové, aby byla vyslyšena i za Atlantikem a mimo formální diplomatické protokoly.
Nejde přitom jen o „publicitu“ v klasickém smyslu. Jde o to ovlivnit tón a směr diskuse, nabídnout srozumitelný evropský pohled, který nejde nutně proti Washingtonu, ale ukazuje alternativy.
A právě v tom je síla veřejné intervence, která může proběhnout i prostřednictvím širokých diaspor evropských menšin v USA, a nejen jako doplněk ke klasické diplomacii, ale jako její rozšířená fronta. Evropané, kteří chtějí ovlivňovat svět, budou muset mluvit nejen v Bruselu či Berlíně – ale i v redakcích ve Washingtonu, New Yorku nebo San Franciska.
Německý kancléř Friedrich Merz v pondělí naznačil, že plán Evropské unie na využití zmrazených ruských aktiv pro financování Ukrajiny je pravděpodobně jedinou možností, která má šanci projít hlasováním členských států. Merz na dotaz ohledně odporu některých zemí uvedl, že alternativní návrhy, včetně nového společného zadlužování, by vyžadovaly jednomyslnost. Takové návrhy by mohly být účinně zablokovány nesouhlasnými státy, jako je Slovensko nebo Maďarsko.
Snahy o ukončení války na Ukrajině, živené debatami nad plánem prezidenta Trumpa a evropskými protinávrhy, čelí zásadnímu problému: nedostatečnému propojení míru a spravedlnosti. Valerie Morkevicius, profesorka politologie a odbornice na tradici spravedlivé války, tvrdí, že trvalý mír není možný bez řešení příčin konfliktu, což je chyba, kterou trpěly i předchozí dohody, včetně Minských protokolů.
Vědci poprvé zdokumentovali nečekanou kooperaci u pobřeží Britské Kolumbie, kde byla pozorována skupina kosatek (Orcinus orca) lovících bok po boku s delfíny pacifickými (Lagenorhynchus obliquidens). Kosatky, tradičně známé jako vrcholoví predátoři, kteří si dokážou poradit i s velkými bílými žraloky, se s místní populací delfínů spojily při lovu jejich hlavní potravy – lososů.
Australský premiér Anthony Albanese odmítl obvinění ze strany izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, že by dřívější uznání palestinského státu Austrálií přispělo k nedělnímu teroristickému útoku na pláži Bondi v Sydney, který byl motivován antisemitismem.
Starosta Barcelony Jaume Collboni označil prudce rostoucí náklady na bydlení za "novou pandemii" šířící se Evropou. Společně se 16 dalšími lídry evropských měst vyzval Evropskou unii, aby na tuto krizi zareagovala uvolněním miliardových fondů pro nejvíce zasažené oblasti.
Íránské imigrantce Sanam, která žije v USA už více než deset let, zbýval jediný krok k získání amerického občanství: naturalizační obřad. Dva dny před plánovanou přísahou, 3. prosince, však americká vláda její ceremoniál náhle a bez vysvětlení zrušila.
Nejvyšší diplomatka Evropské unie Kaja Kallasová v pondělí prohlásila, že financování Ukrajiny prostřednictvím půjčky založené na zmrazených ruských aktivech se jeví jako "stále obtížnější". Toto varování přichází před klíčovým summitem Evropské rady, který začíná ve čtvrtek.
Hrdinský čin jednoho z přihlížejících, Ahmeda al Ahmeda, který při útoku na pláži Bondi v Sydney odzbrojil jednoho ze střelců, je podle jeho rodiny projevem "čistého svědomí a lidskosti". Jeho otec, Mohamed Fateh al Ahmed, pro BBC News Arabic uvedl, že syn neváhal, když viděl napadené lidi. Ahmed se díky svému činu stal přes noc hrdinou, kterého ocenil i americký prezident Donald Trump nebo izraelský premiér Benjamin Netanjahu.
Kancelář ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského potvrdila, že jednání mezi Ukrajinou a Spojenými státy v Berlíně již skončila. Prezident Zelenskyj má však v Berlíně velmi nabitý program bilaterálních setkání, který pokračuje.
Nová šéfka britské rozvědky MI6, Blaise Metreweli, se v pondělí chystá varovat před rostoucí hrozbou ze strany Ruska a dalších nepřátelských států. Ve svém prvním projevu ve funkci by měla prohlásit, že "frontová linie je všude" kvůli spiknutím s cílem atentátů, sabotážím, kybernetickým útokům a manipulaci s informacemi.
Krátce po slavnostním uvedení do funkce prezidentem Petrem Pavlem se na Úřadu vlády uskutečnilo první zasedání čerstvě jmenovaného kabinetu Andreje Babiše. Ministři za koalici ANO, SPD a Motoristů sobě dorazili společně autobusem. Po jednání předseda vlády Babiš prohlásil, že se jeho tým hodlá stát vládou sloužící všem občanům, a zdůraznil, že nepotřebuje tradiční "sto dnů klidu".
Bývalá slovenská prezidentka Zuzana Čaputová sdělila veřejnosti, že mezi patnácti oběťmi teroristického útoku na pláži Bondi v australském Sydney byla i slovenská občanka. Jednalo se o ženu jménem Marika, která byla její blízkou přítelkyní a byla dokonce hostem na její prezidentské inauguraci.
