Brusel si brousí zbraně. Evropská unie má k dispozici řadu nástrojů, jak čelit hrozbám Donalda Trumpa a jeho agresivní a konfrontační obchodní strategii. Otázkou zůstává, zda je ochotná je skutečně použít, a jakou konkrétní podobu naberou.
První vždy bude odveta
Bez ohledu na to, s čím dalším Donald Trump přijde, Evropská unie se bude muset soustředit na jedno: reciproční reakce. Když Spojené státy v březnu uvalily 25% cla na evropský hliník a ocel, Brusel odpověděl rychle – a tvrdě. Protiopatření zamířila přesně tam, kde to mělo politickou váhu – bourbon z Kentucky, motocykly Harley-Davidson nebo ikonické džíny Levi’s.
Pro evropské firmy ale šlo o víc než symbolickou odvetu, v sázce byla otázka konkurenceschopnosti. Pokud mají evropské podniky dál obstávat v souboji s americkými firmami, často podpořenými subvencemi, daňovými úlevami či agresivními nákupními politikami, potřebují se spoléhat na to, že EU je ochotná přijmout tvrdá protiopatření.
Zejména proto panuje napříč unijními členskými státy, kdy postoji vůči americkému protekcionismu dominuje pragmatismus. Nikoliv antiamerikanismus – spíš uvědomění si, že jednostranné ústupky by EU postavily do role pasivního pozorovatele. To si Brusel dnes dovolit nemůže.
Zkušenost s první Trumpovou administrativou navíc proměnila i přístup evropských institucí. Tam, kde dříve dominovala opatrnost, se dnes prosazuje důraz na „strategickou asertivitu“ – komise například představila „kladivo na Trumpa“.
Evropská komise už dříve připravila nástroje, které mají zajistit, že Unie bude schopná jednat rychle a koordinovaně. Zahrnují mimo jiné screening přímých zahraničních investic, antidumpingová opatření nebo plánované mechanismy na obranu proti ekonomickému nátlaku.
Sebrat Američanům německá auta
Nejde přitom jen o reakci ze strany vlád a institucí – iniciativu mohou (a často by měly) převzít i samotné evropské firmy. Průmysloví giganti jako Volkswagen, Stellantis nebo BMW disponují dostatečně diverzifikovaným výrobním a prodejním zázemím, aby v případě politické potřeby dokázali dočasně omezit (nikoliv ukončit) export na americký trh, a to bez dramatických dopadů na své hospodaření.
V éře globálních dodavatelských řetězců a rostoucí poptávky po prémiových i ekologických vozidlech totiž platí, že USA už dávno nejsou jediným velkým odbytištěm. Zájem o kvalitní evropská auta, a zejména ta německá, zůstává stabilně vysoký napříč všemi kontinenty. Zákazníky mají evropské automobilky od jihovýchodní Asie přes Blízký východ až po Latinskou Ameriku. Firmy, které dokážou rychle adaptovat svůj produkt i výrobní model, získávají náskok.
Dokládá to přiklad Škodovky. Její model Kamiq byl pro indický trh transformován do podstatně kompaktnější a jednodušší varianty Škoda Kushaq. Auto navržené na míru místním podmínkám, včetně nekvalitní infrastruktury, odlišných spotřebitelských preferencí i cenové citlivosti, zaznamenalo úspěch – a co víc – bez potřeby spoléhat se na americké zákazníky. Výsledkem je zisk pro koncern Volkswagen, geopoliticky méně exponovaný, ale bohatý trh a navíc značka, která se stává srozumitelnější mimo evropský kontext.
Takové příklady ukazují, že „geopolitická flexibilita“ není jen doménou vládních kabinetů, ale i byznysového sektoru. Evropské firmy mají možnost nejen reagovat na vývoj transatlantických vztahů, ale aktivně ho spoluvytvářet – tím, že přehodnotí obchodní priority, přesunou pozornost do jiných regionů a tím i redistribuují svou strategickou závislost.
V současném prostředí, kde obchodní rozhodnutí často narážejí na tvrdé mantinely politiky, jde o nezanedbatelný aspekt. Schopnost přizpůsobit se a rychle reagovat na měnící se podmínky, od tarifních válek po tlak na ekologickou transformaci, může být nakonec rozhodujícím faktorem nejen pro udržení zisku, ale i pro dlouhodobou ekonomickou suverenitu Evropy.
Koordinace se spojenci
Expanze ale zdaleka nemusí končit v Indii. Evropská unie aktivně hledá nové způsoby, jak rozšířit svůj geopolitický dosah – především v regionech, kde Spojené státy tradičně hrají prim. V Asii sází Brusel na posílení obchodní a technologické spolupráce s klíčovými hráči, jako jsou Japonsko a Jižní Korea. Nejde přitom pouze o přístup k vyspělým technologiím nebo know-how – EU si díky tomu buduje síť strategických partnerství, která mohou v ekonomicky těžkých časech sehrát zásadní roli.
Tokio i Soul se totiž mohou brzy opět ocitnout pod tlakem Bílého domu, ať už v podobě vyjednávání o nákladech na americkou vojenskou přítomnost, hrozby obchodních cel, nebo izolacionistického přenastavení alianční politiky USA. V takovém scénáři se Evropská unie může nabídnout jako stabilní, předvídatelný a ekonomicky atraktivní partner s respektem k multilaterálním pravidlům a zájmem o dlouhodobou spolupráci, nikoli krátkodobé zisky.
Podobná logika se začíná prosazovat i ve vztahu k západní polokouli. Kanada a Mexiko, klíčoví signatáři obchodních dohod s EU, představují stabilní demokratické partnery, kteří sdílejí zájem na udržení otevřeného a pravidly řízeného mezinárodního obchodu. V Latinské Americe se pozornost Bruselu stále více soustřeďuje na země sdružené v rámci MERCOSUR – především Brazílii, Argentinu, Uruguay, Paraguay a od roku 2024 také Bolívii.
Přestože ratifikace obchodní dohody mezi EU a MERCOSUR dlouho zůstávala uvězněná mezi ekologickými obavami, politickým odporem a střídajícími se vládami na obou stranách Atlantiku, její globální význam nelze přehlížet. Pro Evropu je to nejen otázka přístupu na trhy s obrovským potenciálem, ale také způsob, jak nabídnout protiváhu rostoucímu vlivu Číny v regionu.
F-35 nechceme
Obchodní protiopatření nemusí být nutně jediným způsobem, jak členské státy EU zareagují na rostoucí napětí ve vztazích se Spojenými státy. Stále častěji se dostávají do hry i citlivější kapitoly bilaterální spolupráce, a to zejména v oblasti obranných zakázek. Právě zde mohou státy upozornit na to, že partnerství s USA nemohou vnímat jako jednostrannou záležitost.
Příkladem může být Česká republika. Plánovaný nákup stíhaček páté generace F-35 je sice prezentován jako krok k modernizaci ozbrojených sil (ze strany premiérů Petra Fialy i Andreje Babiše), ale zároveň jde o politický závazek, který může být přehodnocen, pokud by se vztahy mezi Bruselem a Washingtonem dále zhoršovaly.
Zrušení nebo odložení akvizice by nepochybně vyvolalo Trumpův hněv – poškozený Lockheed Martin cílem obchodní války nebyl. Jenže právě tím by reakce z americké strany nejspíš skončila, praktický dopad takového kroku by byl omezený, a už vůbec by neznamenal posun v bilaterálních vztazích.
Podobně pragmaticky se k otázce F-35 staví i další evropské země. Alianční Belgie, Finsko a Německo či neutrální Švýcarsko zvažují své možnosti s ohledem na bezpečnostní realitu. Všechny tyto státy si uvědomují, že evropská bezpečnostní architektura se nachází ve fázi redefinice. Válka na Ukrajině, proměnlivá spolehlivost USA jako garanta bezpečnosti a rostoucí důraz na „strategickou autonomii“ nutí evropské vlády přemýšlet o diverzifikaci obranných vazeb – ať už směrem k domácímu průmyslu, nebo větší spolupráci v rámci EU.
Výjimkou je Polsko, které se v posledních měsících profiluje jako spíše proamerický hráč. Ve Varšavě převládá názor, že bezpečnostní záruky Washingtonu jsou nenahraditelné, a že udržení silných vztahů s USA je prvořadé. Zároveň se však Polsko snaží neztratit vliv v evropských strukturách, což je čím dál náročnější úkol. Manévrovat mezi dvěma geopolitickými pilíři a nenechat se zatlačit na okraj jednoho z nich vyžaduje vysokou míru diplomatické obratnosti.
Ovlivnit veřejné mínění
Ve Spojených státech stále, byť ne bez výhrad, funguje svoboda projevu. Navzdory rostoucí polarizaci, tlaku dezinformací a opakovaným útokům Trumpovy administrativy vůči médiím zůstávají renomované tituly jako Politico, New York Times, Washington Post nebo The Atlantic klíčovými hráči veřejné debaty.
Jejich hlasy rezonují nejen mezi čtenáři, ale také uvnitř Kongresu, think-tanků a samotné exekutivy. Média formují rámec, ve kterém se americká politika odehrává, a v mnoha případech nastavují agendu dřív, než tak učiní Bílý dům.
To otevírá příležitost i pro Evropu. Nejen pro lídry unijních institucí, ale také pro podnikatele, akademiky, kulturní aktéry a další opinion makery. Vstup do americké veřejné debaty prostřednictvím komentářů, rozhovorů, esejí či think-tankových spoluprací se stává jednou z forem měkké diplomacie. Tedy nástrojem, jak vysílat signály, ovlivňovat rámce vnímání a rozšiřovat evropskou perspektivu na klíčová témata – od klimatické agendy přes digitální regulaci až po otázky bezpečnosti a obrany.
V prostředí, kde se diplomacie odehrává nejen za zavřenými dveřmi, ale i na stránkách novin a v algoritmech sociálních sítí, získává mediální prostor strategický význam. A pro Evropu, která usiluje o větší globální vliv, je klíčové, aby byla vyslyšena i za Atlantikem a mimo formální diplomatické protokoly.
Nejde přitom jen o „publicitu“ v klasickém smyslu. Jde o to ovlivnit tón a směr diskuse, nabídnout srozumitelný evropský pohled, který nejde nutně proti Washingtonu, ale ukazuje alternativy.
A právě v tom je síla veřejné intervence, která může proběhnout i prostřednictvím širokých diaspor evropských menšin v USA, a nejen jako doplněk ke klasické diplomacii, ale jako její rozšířená fronta. Evropané, kteří chtějí ovlivňovat svět, budou muset mluvit nejen v Bruselu či Berlíně – ale i v redakcích ve Washingtonu, New Yorku nebo San Franciska.
Někomu tím možná leze na nervy, ale princ Harry si svůj život ve Státech umí užít. Syn současného britského panovníka byl spatřen na velké sportovní události, kde se psaly dějiny.
Čechům vrcholí přípravy na druhé a naprosto klíčové utkání na letošním mistrovství světa ve fotbale. Ve čtvrtek vpodvečer vyzvou Jihoafrickou republiku a potřebují bodovat. Duel to bude speciální, protože důležitou roli budou mít ženy. Rozhodovat totiž bude trojice Američanek.
Člověk narozený na území dnešní České republiky v roce 2000 má za prvních 25 let života výrazně vyšší uhlíkovou bilanci než člověk narozený v roce 1940. I po zohlednění mezinárodní dopravy vychází rozdíl nejméně zhruba na 70 až 80 tun oxidu uhličitého na osobu. Vyplývá to z orientačního srovnání emisí CO₂ na obyvatele za prvních 25 let života obou generací.
Blíží se začátek astronomického léta, ale tropy dorazí do Česka už před ním. Potvrzuje to nové varování meteorologů z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ), kteří očekávají, že v pátek a sobotu vyšplhají teploty až na 34 °C.
Televizní moderátor Jeremy Clarkson oznámil, že mu byla diagnostikována rakovina prostaty. Tuto zprávu odhalil v nejnovějším díle páté řady svého dokumentárního pořadu Clarksonova farma. Záběry byly natočeny během uplynulých dvou let, přičemž samotný moderátor upřesnil, že o své nemoci ví už od května. Šestašedesátiletý bývalý průvodce pořadem Top Gear sice neuvedl přesné stadium onemocnění, označil jej však za agresivní a dodal, že v rámci léčby mu již byla odoperována část prostaty.
Zvyšující se globální teploty mohou vyvolat nebezpečný nárůst takzvaného hydroklimatického biče v říčních tocích, kvůli čemuž přestanou dosavadní postupy plánování protipovodňových opatření a boje proti suchu stačit. Podle nejnovější studie budou řeky v důsledku zhoršující se klimatické krize zažívat stále rychlejší přechody mezi vydatnými lijáky a dlouhými obdobími sucha. Teplejší atmosféra totiž zadržuje více vlhkosti, což intenzitu extrémních srážek výrazně zvyšuje.
Americký prezident Donald Trump prohlásil, že nedávná dohoda s Íránem není definitivní, a pohrozil obnovením vojenských úderů, pokud se Teherán nebude chovat podle očekávání. Před schůzkou s egyptským prezidentem Abdalem Fattáhem as-Sísím na summitu G7 novinářům sdělil, že se jedná pouze o memorandum o porozumění. Pokud s ním nebude spokojen nebo pokud Írán neupraví své jednání, jsou Spojené státy připraveny okamžitě obnovit shazování bomb. Trump v této souvislosti připomněl, že Teherán se chová nevhodně už čtyřicet sedm let.
Vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Kaja Kallasová rezolutně odmítla úvahy o tom, že by Evropská služba pro vnější činnost (EEAS) měla být zrušena nebo zásadně transformována. V interní zprávě určené pro pět tisíc pracovníků unijní diplomacie podotkla, že význam této instituce je pro celé společenství nezpochybnitelný, obzvláště za situace, kdy na evropském kontinentu probíhá rozsáhlý vojenský konflikt.
Íránské vedení se snaží rodící se memorandum o porozumění se Spojenými státy prezentovat domácímu publiku jako výsledek vytrvalého odporu a velké vítězství, nikoli jako ústupek. Obhajoba tohoto postoje je však v zemi mimořádně složitá. Stát má za sebou ničivou válku, hospodářství se nachází pod enormním tlakem a část vlivné základny Islámské republiky navíc měsíce hlasitě odmítala jakýkoliv kompromis s Washingtonem. Mezi Íránci doma i v zahraničí navíc existují skupiny, které uplynulou krizi nevnímaly jako prostor pro diplomacii, ale jako příležitost ke svržení současného režimu.
Ruská agrese vůči Ukrajině bývá často mylně popisována jako konflikt velmocí, vyvolaný rozšiřováním NATO. Tento výklad, který kopíruje narativy Kremlu a staví na logice studené války, však politologové i historici odmítají. Ve skutečnosti se jedná o střet středních mocností, do kterého Spojené státy a Čína zasahují pouze z ústraní. Rusko totiž od rozpadu Sovětského svazu status velmoci ztratilo a disponuje pouze velmocenským komplexem, přestože si udrželo stálé místo v Radě bezpečnosti OSN a rozsáhlý jaderný arsenál.
Izraelská armáda ve středu ráno podle libanonských médií a stanice Al-Džazíra opět zaútočila na cíle v jižním Libanonu. Stíhací letouny a drony zasáhly oblasti v okrese Nabatíja, včetně okraje obce Kfar Tebnit, výšin Alí al-Táhir a města Nabatíja al-Fawqa, přičemž další bezpilotní letoun udeřil v pobřežní obci Ansaríja.
Zrod dohody mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a Íránem naráží na odpor řady konzervativců, pro které představuje největší problém finanční stránka věci. Viceprezident JD Vance v rozhovoru pro CBS News v podstatě potvrdil, že Teherán by mohl získat přístup k rekonstrukčnímu fondu v hodnotě až 300 miliard dolarů.
