Brusel si brousí zbraně. Evropská unie má k dispozici řadu nástrojů, jak čelit hrozbám Donalda Trumpa a jeho agresivní a konfrontační obchodní strategii. Otázkou zůstává, zda je ochotná je skutečně použít, a jakou konkrétní podobu naberou.
První vždy bude odveta
Bez ohledu na to, s čím dalším Donald Trump přijde, Evropská unie se bude muset soustředit na jedno: reciproční reakce. Když Spojené státy v březnu uvalily 25% cla na evropský hliník a ocel, Brusel odpověděl rychle – a tvrdě. Protiopatření zamířila přesně tam, kde to mělo politickou váhu – bourbon z Kentucky, motocykly Harley-Davidson nebo ikonické džíny Levi’s.
Pro evropské firmy ale šlo o víc než symbolickou odvetu, v sázce byla otázka konkurenceschopnosti. Pokud mají evropské podniky dál obstávat v souboji s americkými firmami, často podpořenými subvencemi, daňovými úlevami či agresivními nákupními politikami, potřebují se spoléhat na to, že EU je ochotná přijmout tvrdá protiopatření.
Zejména proto panuje napříč unijními členskými státy, kdy postoji vůči americkému protekcionismu dominuje pragmatismus. Nikoliv antiamerikanismus – spíš uvědomění si, že jednostranné ústupky by EU postavily do role pasivního pozorovatele. To si Brusel dnes dovolit nemůže.
Zkušenost s první Trumpovou administrativou navíc proměnila i přístup evropských institucí. Tam, kde dříve dominovala opatrnost, se dnes prosazuje důraz na „strategickou asertivitu“ – komise například představila „kladivo na Trumpa“.
Evropská komise už dříve připravila nástroje, které mají zajistit, že Unie bude schopná jednat rychle a koordinovaně. Zahrnují mimo jiné screening přímých zahraničních investic, antidumpingová opatření nebo plánované mechanismy na obranu proti ekonomickému nátlaku.
Sebrat Američanům německá auta
Nejde přitom jen o reakci ze strany vlád a institucí – iniciativu mohou (a často by měly) převzít i samotné evropské firmy. Průmysloví giganti jako Volkswagen, Stellantis nebo BMW disponují dostatečně diverzifikovaným výrobním a prodejním zázemím, aby v případě politické potřeby dokázali dočasně omezit (nikoliv ukončit) export na americký trh, a to bez dramatických dopadů na své hospodaření.
V éře globálních dodavatelských řetězců a rostoucí poptávky po prémiových i ekologických vozidlech totiž platí, že USA už dávno nejsou jediným velkým odbytištěm. Zájem o kvalitní evropská auta, a zejména ta německá, zůstává stabilně vysoký napříč všemi kontinenty. Zákazníky mají evropské automobilky od jihovýchodní Asie přes Blízký východ až po Latinskou Ameriku. Firmy, které dokážou rychle adaptovat svůj produkt i výrobní model, získávají náskok.
Dokládá to přiklad Škodovky. Její model Kamiq byl pro indický trh transformován do podstatně kompaktnější a jednodušší varianty Škoda Kushaq. Auto navržené na míru místním podmínkám, včetně nekvalitní infrastruktury, odlišných spotřebitelských preferencí i cenové citlivosti, zaznamenalo úspěch – a co víc – bez potřeby spoléhat se na americké zákazníky. Výsledkem je zisk pro koncern Volkswagen, geopoliticky méně exponovaný, ale bohatý trh a navíc značka, která se stává srozumitelnější mimo evropský kontext.
Takové příklady ukazují, že „geopolitická flexibilita“ není jen doménou vládních kabinetů, ale i byznysového sektoru. Evropské firmy mají možnost nejen reagovat na vývoj transatlantických vztahů, ale aktivně ho spoluvytvářet – tím, že přehodnotí obchodní priority, přesunou pozornost do jiných regionů a tím i redistribuují svou strategickou závislost.
V současném prostředí, kde obchodní rozhodnutí často narážejí na tvrdé mantinely politiky, jde o nezanedbatelný aspekt. Schopnost přizpůsobit se a rychle reagovat na měnící se podmínky, od tarifních válek po tlak na ekologickou transformaci, může být nakonec rozhodujícím faktorem nejen pro udržení zisku, ale i pro dlouhodobou ekonomickou suverenitu Evropy.
Koordinace se spojenci
Expanze ale zdaleka nemusí končit v Indii. Evropská unie aktivně hledá nové způsoby, jak rozšířit svůj geopolitický dosah – především v regionech, kde Spojené státy tradičně hrají prim. V Asii sází Brusel na posílení obchodní a technologické spolupráce s klíčovými hráči, jako jsou Japonsko a Jižní Korea. Nejde přitom pouze o přístup k vyspělým technologiím nebo know-how – EU si díky tomu buduje síť strategických partnerství, která mohou v ekonomicky těžkých časech sehrát zásadní roli.
Tokio i Soul se totiž mohou brzy opět ocitnout pod tlakem Bílého domu, ať už v podobě vyjednávání o nákladech na americkou vojenskou přítomnost, hrozby obchodních cel, nebo izolacionistického přenastavení alianční politiky USA. V takovém scénáři se Evropská unie může nabídnout jako stabilní, předvídatelný a ekonomicky atraktivní partner s respektem k multilaterálním pravidlům a zájmem o dlouhodobou spolupráci, nikoli krátkodobé zisky.
Podobná logika se začíná prosazovat i ve vztahu k západní polokouli. Kanada a Mexiko, klíčoví signatáři obchodních dohod s EU, představují stabilní demokratické partnery, kteří sdílejí zájem na udržení otevřeného a pravidly řízeného mezinárodního obchodu. V Latinské Americe se pozornost Bruselu stále více soustřeďuje na země sdružené v rámci MERCOSUR – především Brazílii, Argentinu, Uruguay, Paraguay a od roku 2024 také Bolívii.
Přestože ratifikace obchodní dohody mezi EU a MERCOSUR dlouho zůstávala uvězněná mezi ekologickými obavami, politickým odporem a střídajícími se vládami na obou stranách Atlantiku, její globální význam nelze přehlížet. Pro Evropu je to nejen otázka přístupu na trhy s obrovským potenciálem, ale také způsob, jak nabídnout protiváhu rostoucímu vlivu Číny v regionu.
F-35 nechceme
Obchodní protiopatření nemusí být nutně jediným způsobem, jak členské státy EU zareagují na rostoucí napětí ve vztazích se Spojenými státy. Stále častěji se dostávají do hry i citlivější kapitoly bilaterální spolupráce, a to zejména v oblasti obranných zakázek. Právě zde mohou státy upozornit na to, že partnerství s USA nemohou vnímat jako jednostrannou záležitost.
Příkladem může být Česká republika. Plánovaný nákup stíhaček páté generace F-35 je sice prezentován jako krok k modernizaci ozbrojených sil (ze strany premiérů Petra Fialy i Andreje Babiše), ale zároveň jde o politický závazek, který může být přehodnocen, pokud by se vztahy mezi Bruselem a Washingtonem dále zhoršovaly.
Zrušení nebo odložení akvizice by nepochybně vyvolalo Trumpův hněv – poškozený Lockheed Martin cílem obchodní války nebyl. Jenže právě tím by reakce z americké strany nejspíš skončila, praktický dopad takového kroku by byl omezený, a už vůbec by neznamenal posun v bilaterálních vztazích.
Podobně pragmaticky se k otázce F-35 staví i další evropské země. Alianční Belgie, Finsko a Německo či neutrální Švýcarsko zvažují své možnosti s ohledem na bezpečnostní realitu. Všechny tyto státy si uvědomují, že evropská bezpečnostní architektura se nachází ve fázi redefinice. Válka na Ukrajině, proměnlivá spolehlivost USA jako garanta bezpečnosti a rostoucí důraz na „strategickou autonomii“ nutí evropské vlády přemýšlet o diverzifikaci obranných vazeb – ať už směrem k domácímu průmyslu, nebo větší spolupráci v rámci EU.
Výjimkou je Polsko, které se v posledních měsících profiluje jako spíše proamerický hráč. Ve Varšavě převládá názor, že bezpečnostní záruky Washingtonu jsou nenahraditelné, a že udržení silných vztahů s USA je prvořadé. Zároveň se však Polsko snaží neztratit vliv v evropských strukturách, což je čím dál náročnější úkol. Manévrovat mezi dvěma geopolitickými pilíři a nenechat se zatlačit na okraj jednoho z nich vyžaduje vysokou míru diplomatické obratnosti.
Ovlivnit veřejné mínění
Ve Spojených státech stále, byť ne bez výhrad, funguje svoboda projevu. Navzdory rostoucí polarizaci, tlaku dezinformací a opakovaným útokům Trumpovy administrativy vůči médiím zůstávají renomované tituly jako Politico, New York Times, Washington Post nebo The Atlantic klíčovými hráči veřejné debaty.
Jejich hlasy rezonují nejen mezi čtenáři, ale také uvnitř Kongresu, think-tanků a samotné exekutivy. Média formují rámec, ve kterém se americká politika odehrává, a v mnoha případech nastavují agendu dřív, než tak učiní Bílý dům.
To otevírá příležitost i pro Evropu. Nejen pro lídry unijních institucí, ale také pro podnikatele, akademiky, kulturní aktéry a další opinion makery. Vstup do americké veřejné debaty prostřednictvím komentářů, rozhovorů, esejí či think-tankových spoluprací se stává jednou z forem měkké diplomacie. Tedy nástrojem, jak vysílat signály, ovlivňovat rámce vnímání a rozšiřovat evropskou perspektivu na klíčová témata – od klimatické agendy přes digitální regulaci až po otázky bezpečnosti a obrany.
V prostředí, kde se diplomacie odehrává nejen za zavřenými dveřmi, ale i na stránkách novin a v algoritmech sociálních sítí, získává mediální prostor strategický význam. A pro Evropu, která usiluje o větší globální vliv, je klíčové, aby byla vyslyšena i za Atlantikem a mimo formální diplomatické protokoly.
Nejde přitom jen o „publicitu“ v klasickém smyslu. Jde o to ovlivnit tón a směr diskuse, nabídnout srozumitelný evropský pohled, který nejde nutně proti Washingtonu, ale ukazuje alternativy.
A právě v tom je síla veřejné intervence, která může proběhnout i prostřednictvím širokých diaspor evropských menšin v USA, a nejen jako doplněk ke klasické diplomacii, ale jako její rozšířená fronta. Evropané, kteří chtějí ovlivňovat svět, budou muset mluvit nejen v Bruselu či Berlíně – ale i v redakcích ve Washingtonu, New Yorku nebo San Franciska.
Šéfka evropské diplomacie Kaja Kallasová se skepticky vyjádřila k myšlence vybudování společné evropské armády, která by fungovala nezávisle na NATO. Podle ní zastánci tohoto nápadu nedomysleli praktické dopady takového kroku. Jako bývalá premiérka zdůraznila, že každý stát má pouze jednu armádu a jeden rozpočet na obranu, tudíž nelze vedle stávajících sil vytvářet další separátní vojsko.
Bývalý šéf Evropské centrální banky a italský expremiér Mario Draghi varuje, že stávající globální ekonomický řád je již minulostí. Ve svém projevu na univerzitě KU Leuven v Belgii označil dosavadní systém za „mrtvý“. Podle něj však největší hrozbu nepředstavuje samotný rozpad starých pořádků, ale to, co je v budoucnu nahradí.
Administrativa Donalda Trumpa v posledních měsících prezentuje vysoké náklady na elektřinu jako problém, který se týká především demokratických států. Ačkoliv Kalifornie či Massachusetts skutečně patří k nejdražším regionům, federální data ukazují, že ceny rostou po celých Spojených státech. Výrazné zdražení zaznamenaly i republikánské státy jako Ohio nebo Pensylvánie.
Zveřejnění více než tří milionů souborů souvisejících s Jeffreym Epsteinem naznačuje, že do jeho sítě sexuálního zneužívání byli zapojeni i další muži. Tyto materiály vyvolávají pochybnosti o tvrzení úřadů, že neexistuje dostatek důkazů pro vyšetřování třetích stran. Nově odtajněné dokumenty obsahují svědectví, podle nichž Epstein poskytoval své oběti dalším osobám.
Americká Ústřední zpravodajská služba (CIA) podniká kroky k vybudování stálého zázemí ve Venezuele, které má sloužit jako klíčový nástroj administrativy Donalda Trumpa pro upevnění vlivu v regionu. Tento krok následuje po nedávném dramatickém zadržení bývalého prezidenta Nicoláse Madura. Ačkoliv se na plánech podílí i ministerstvo zahraničí, v první fázi budou mít hlavní slovo zpravodajci. Důvodem je především nestabilní bezpečnostní situace, která zatím neumožňuje plnohodnotný návrat klasických diplomatů.
Náměstek amerického ministra spravedlnosti Todd Blanche v neděli oznámil, že prověřování případu Jeffreyho Epsteina a Ghislaine Maxwellové ze strany prokuratury je u konce. V rozhovoru pro televizi ABC uvedl, že po zveřejnění milionů stran dokumentů v uplynulém týdnu již ministerstvo neplánuje žádné další kroky. Reagoval tak na neutichající volání obětí i zákonodárců po vyvození odpovědnosti vůči dalším osobám napojeným na Epsteinovu síť.
Americký prezident Donald Trump pohrozil žalobou komikovi Trevoru Noahovi, který moderoval nedělní předávání hudebních cen Grammy. Důvodem je vtip, ve kterém Noah naznačil, že Trump v minulosti navštěvoval soukromý ostrov usvědčeného sexuálního delikventa Jeffreyho Epsteina.
Jedním z nejnovějších argumentů prezidenta Donalda Trumpa pro anexi Grónska je tvrzení, že toto území je nezbytné pro vybudování nepropustného systému protiraketové obrany s názvem Zlatá kopule (Golden Dome). Prezident prohlásil, že od Dánska požaduje tuto půdu k zajištění národní i mezinárodní bezpečnosti a k udržení nebezpečných nepřátel v šachu. Na tomto ostrově hodlá vybudovat největší obranný štít, jaký byl kdy sestrojen.
Podle aktuálních dat projektu ACLED a Uppsala Conflict Data Program se aktuálně nachází v různých typech válečného stavu nebo intenzivního ozbrojeného konfliktu celkem 40 zemí a teritorií z necelých dvou set států. Tyto konflikty se liší svým charakterem, od rozsáhlých mezistátních invazí přes občanské války až po vleklá teroristická povstání a drogové války.
Tisíce Poláků, kteří se domnívali, že jsou již dávno rozvedeni, zjišťují znepokojivou skutečnost: z právního hlediska mohou být stále manželé. Tento chaos je nečekaným důsledkem snahy polské vlády premiéra Donalda Tuska o nápravu kontroverzních justičních reforem z éry předchozího kabinetu. Problém naplno vyvstal v lednu v severovýchodním městě Giżycko, kde soud odmítl rozdělit majetek rozvedeného páru.
Prezident Donald Trump zvažuje rozsáhlou vojenskou operaci proti Íránu poté, co diplomatické snahy o omezení íránského jaderného a raketového programu skončily bez výsledku. Teherán na tyto hrozby reagoval s rozhořčením a varoval, že v případě útoku okamžitě zasáhne cíle v Izraeli. Tato vyostřená rétorika následuje po krvavém potlačení vnitřních protestů v Íránu, které si vyžádalo stovky obětí.
Letiště v několika asijských zemích znovu zavádějí zdravotní kontroly a monitoring cestujících, což připomíná opatření z dob globální pandemie. Důvodem k ostražitosti je nové ohnisko viru nipah, které se objevilo v indickém státě Západní Bengálsko. Thajsko, Nepál a Tchaj-wan patří k prvním státům, které zpřísnily preventivní kroky, aby zabránily zavlečení této nebezpečné infekce na své území.
