Brusel si brousí zbraně. Evropská unie má k dispozici řadu nástrojů, jak čelit hrozbám Donalda Trumpa a jeho agresivní a konfrontační obchodní strategii. Otázkou zůstává, zda je ochotná je skutečně použít, a jakou konkrétní podobu naberou.
První vždy bude odveta
Bez ohledu na to, s čím dalším Donald Trump přijde, Evropská unie se bude muset soustředit na jedno: reciproční reakce. Když Spojené státy v březnu uvalily 25% cla na evropský hliník a ocel, Brusel odpověděl rychle – a tvrdě. Protiopatření zamířila přesně tam, kde to mělo politickou váhu – bourbon z Kentucky, motocykly Harley-Davidson nebo ikonické džíny Levi’s.
Pro evropské firmy ale šlo o víc než symbolickou odvetu, v sázce byla otázka konkurenceschopnosti. Pokud mají evropské podniky dál obstávat v souboji s americkými firmami, často podpořenými subvencemi, daňovými úlevami či agresivními nákupními politikami, potřebují se spoléhat na to, že EU je ochotná přijmout tvrdá protiopatření.
Zejména proto panuje napříč unijními členskými státy, kdy postoji vůči americkému protekcionismu dominuje pragmatismus. Nikoliv antiamerikanismus – spíš uvědomění si, že jednostranné ústupky by EU postavily do role pasivního pozorovatele. To si Brusel dnes dovolit nemůže.
Zkušenost s první Trumpovou administrativou navíc proměnila i přístup evropských institucí. Tam, kde dříve dominovala opatrnost, se dnes prosazuje důraz na „strategickou asertivitu“ – komise například představila „kladivo na Trumpa“.
Evropská komise už dříve připravila nástroje, které mají zajistit, že Unie bude schopná jednat rychle a koordinovaně. Zahrnují mimo jiné screening přímých zahraničních investic, antidumpingová opatření nebo plánované mechanismy na obranu proti ekonomickému nátlaku.
Sebrat Američanům německá auta
Nejde přitom jen o reakci ze strany vlád a institucí – iniciativu mohou (a často by měly) převzít i samotné evropské firmy. Průmysloví giganti jako Volkswagen, Stellantis nebo BMW disponují dostatečně diverzifikovaným výrobním a prodejním zázemím, aby v případě politické potřeby dokázali dočasně omezit (nikoliv ukončit) export na americký trh, a to bez dramatických dopadů na své hospodaření.
V éře globálních dodavatelských řetězců a rostoucí poptávky po prémiových i ekologických vozidlech totiž platí, že USA už dávno nejsou jediným velkým odbytištěm. Zájem o kvalitní evropská auta, a zejména ta německá, zůstává stabilně vysoký napříč všemi kontinenty. Zákazníky mají evropské automobilky od jihovýchodní Asie přes Blízký východ až po Latinskou Ameriku. Firmy, které dokážou rychle adaptovat svůj produkt i výrobní model, získávají náskok.
Dokládá to přiklad Škodovky. Její model Kamiq byl pro indický trh transformován do podstatně kompaktnější a jednodušší varianty Škoda Kushaq. Auto navržené na míru místním podmínkám, včetně nekvalitní infrastruktury, odlišných spotřebitelských preferencí i cenové citlivosti, zaznamenalo úspěch – a co víc – bez potřeby spoléhat se na americké zákazníky. Výsledkem je zisk pro koncern Volkswagen, geopoliticky méně exponovaný, ale bohatý trh a navíc značka, která se stává srozumitelnější mimo evropský kontext.
Takové příklady ukazují, že „geopolitická flexibilita“ není jen doménou vládních kabinetů, ale i byznysového sektoru. Evropské firmy mají možnost nejen reagovat na vývoj transatlantických vztahů, ale aktivně ho spoluvytvářet – tím, že přehodnotí obchodní priority, přesunou pozornost do jiných regionů a tím i redistribuují svou strategickou závislost.
V současném prostředí, kde obchodní rozhodnutí často narážejí na tvrdé mantinely politiky, jde o nezanedbatelný aspekt. Schopnost přizpůsobit se a rychle reagovat na měnící se podmínky, od tarifních válek po tlak na ekologickou transformaci, může být nakonec rozhodujícím faktorem nejen pro udržení zisku, ale i pro dlouhodobou ekonomickou suverenitu Evropy.
Koordinace se spojenci
Expanze ale zdaleka nemusí končit v Indii. Evropská unie aktivně hledá nové způsoby, jak rozšířit svůj geopolitický dosah – především v regionech, kde Spojené státy tradičně hrají prim. V Asii sází Brusel na posílení obchodní a technologické spolupráce s klíčovými hráči, jako jsou Japonsko a Jižní Korea. Nejde přitom pouze o přístup k vyspělým technologiím nebo know-how – EU si díky tomu buduje síť strategických partnerství, která mohou v ekonomicky těžkých časech sehrát zásadní roli.
Tokio i Soul se totiž mohou brzy opět ocitnout pod tlakem Bílého domu, ať už v podobě vyjednávání o nákladech na americkou vojenskou přítomnost, hrozby obchodních cel, nebo izolacionistického přenastavení alianční politiky USA. V takovém scénáři se Evropská unie může nabídnout jako stabilní, předvídatelný a ekonomicky atraktivní partner s respektem k multilaterálním pravidlům a zájmem o dlouhodobou spolupráci, nikoli krátkodobé zisky.
Podobná logika se začíná prosazovat i ve vztahu k západní polokouli. Kanada a Mexiko, klíčoví signatáři obchodních dohod s EU, představují stabilní demokratické partnery, kteří sdílejí zájem na udržení otevřeného a pravidly řízeného mezinárodního obchodu. V Latinské Americe se pozornost Bruselu stále více soustřeďuje na země sdružené v rámci MERCOSUR – především Brazílii, Argentinu, Uruguay, Paraguay a od roku 2024 také Bolívii.
Přestože ratifikace obchodní dohody mezi EU a MERCOSUR dlouho zůstávala uvězněná mezi ekologickými obavami, politickým odporem a střídajícími se vládami na obou stranách Atlantiku, její globální význam nelze přehlížet. Pro Evropu je to nejen otázka přístupu na trhy s obrovským potenciálem, ale také způsob, jak nabídnout protiváhu rostoucímu vlivu Číny v regionu.
F-35 nechceme
Obchodní protiopatření nemusí být nutně jediným způsobem, jak členské státy EU zareagují na rostoucí napětí ve vztazích se Spojenými státy. Stále častěji se dostávají do hry i citlivější kapitoly bilaterální spolupráce, a to zejména v oblasti obranných zakázek. Právě zde mohou státy upozornit na to, že partnerství s USA nemohou vnímat jako jednostrannou záležitost.
Příkladem může být Česká republika. Plánovaný nákup stíhaček páté generace F-35 je sice prezentován jako krok k modernizaci ozbrojených sil (ze strany premiérů Petra Fialy i Andreje Babiše), ale zároveň jde o politický závazek, který může být přehodnocen, pokud by se vztahy mezi Bruselem a Washingtonem dále zhoršovaly.
Zrušení nebo odložení akvizice by nepochybně vyvolalo Trumpův hněv – poškozený Lockheed Martin cílem obchodní války nebyl. Jenže právě tím by reakce z americké strany nejspíš skončila, praktický dopad takového kroku by byl omezený, a už vůbec by neznamenal posun v bilaterálních vztazích.
Podobně pragmaticky se k otázce F-35 staví i další evropské země. Alianční Belgie, Finsko a Německo či neutrální Švýcarsko zvažují své možnosti s ohledem na bezpečnostní realitu. Všechny tyto státy si uvědomují, že evropská bezpečnostní architektura se nachází ve fázi redefinice. Válka na Ukrajině, proměnlivá spolehlivost USA jako garanta bezpečnosti a rostoucí důraz na „strategickou autonomii“ nutí evropské vlády přemýšlet o diverzifikaci obranných vazeb – ať už směrem k domácímu průmyslu, nebo větší spolupráci v rámci EU.
Výjimkou je Polsko, které se v posledních měsících profiluje jako spíše proamerický hráč. Ve Varšavě převládá názor, že bezpečnostní záruky Washingtonu jsou nenahraditelné, a že udržení silných vztahů s USA je prvořadé. Zároveň se však Polsko snaží neztratit vliv v evropských strukturách, což je čím dál náročnější úkol. Manévrovat mezi dvěma geopolitickými pilíři a nenechat se zatlačit na okraj jednoho z nich vyžaduje vysokou míru diplomatické obratnosti.
Ovlivnit veřejné mínění
Ve Spojených státech stále, byť ne bez výhrad, funguje svoboda projevu. Navzdory rostoucí polarizaci, tlaku dezinformací a opakovaným útokům Trumpovy administrativy vůči médiím zůstávají renomované tituly jako Politico, New York Times, Washington Post nebo The Atlantic klíčovými hráči veřejné debaty.
Jejich hlasy rezonují nejen mezi čtenáři, ale také uvnitř Kongresu, think-tanků a samotné exekutivy. Média formují rámec, ve kterém se americká politika odehrává, a v mnoha případech nastavují agendu dřív, než tak učiní Bílý dům.
To otevírá příležitost i pro Evropu. Nejen pro lídry unijních institucí, ale také pro podnikatele, akademiky, kulturní aktéry a další opinion makery. Vstup do americké veřejné debaty prostřednictvím komentářů, rozhovorů, esejí či think-tankových spoluprací se stává jednou z forem měkké diplomacie. Tedy nástrojem, jak vysílat signály, ovlivňovat rámce vnímání a rozšiřovat evropskou perspektivu na klíčová témata – od klimatické agendy přes digitální regulaci až po otázky bezpečnosti a obrany.
V prostředí, kde se diplomacie odehrává nejen za zavřenými dveřmi, ale i na stránkách novin a v algoritmech sociálních sítí, získává mediální prostor strategický význam. A pro Evropu, která usiluje o větší globální vliv, je klíčové, aby byla vyslyšena i za Atlantikem a mimo formální diplomatické protokoly.
Nejde přitom jen o „publicitu“ v klasickém smyslu. Jde o to ovlivnit tón a směr diskuse, nabídnout srozumitelný evropský pohled, který nejde nutně proti Washingtonu, ale ukazuje alternativy.
A právě v tom je síla veřejné intervence, která může proběhnout i prostřednictvím širokých diaspor evropských menšin v USA, a nejen jako doplněk ke klasické diplomacii, ale jako její rozšířená fronta. Evropané, kteří chtějí ovlivňovat svět, budou muset mluvit nejen v Bruselu či Berlíně – ale i v redakcích ve Washingtonu, New Yorku nebo San Franciska.
Evropská unie zaznamenala v roce 2023 významný pokles emisí skleníkových plynů, který dosáhl osmi procent. Podle údajů Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) to znamená, že množství emisí v EU je nyní o 37 procent nižší než v roce 1990. Přesto však Unie zaostává za svými vlastními klimatickými cíli, které jsou součástí Zelené dohody pro Evropu.
Premiér Petr Fiala (ODS) oznámil, že do čela ministerstva spravedlnosti navrhne Evu Decroix, poslankyni a místopředsedkyni ODS. Nahradí tak dosavadního ministra Pavla Blažka, který rezignoval v souvislosti s kontroverzním přijetím vysokého daru v podobě bitcoinů.
V portugalském letovisku Praia da Luz se znovu rozhořelo intenzivní pátrání po zmizelé britské dívce Madeleine McCannové. Děvčátko zmizelo před osmnácti lety z apartmánu, kde trávilo dovolenou se svou rodinou. Nyní se do případu opět vrací německá policie, která se zaměřila na více než dvacet pozemků ve východní části města. Tato oblast zahrnuje i okolí bývalého bydliště hlavního podezřelého, muže označovaného jako Christian B.
Nejméně 27 Palestinců přišlo o život a desítky dalších byly zraněny v úterý při střelbě izraelských sil v blízkosti místa pro distribuci humanitární pomoci v jižní části Pásma Gazy. O tragickém incidentu informovaly místní zdravotnické úřady. Jedná se již o třetí podobný případ během tří po sobě jdoucích dnů, kdy se izraelské úřady snaží zavést nový systém rozdělování pomoci v regionu, který je kvůli izraelské blokádě v kritické humanitární situaci.
Na summitu NATO, který se uskuteční 24. a 25. června v Haagu, se aliance ocitne na historické křižovatce. Buď najde novou vizi a strategii pro svou budoucnost bez záruky trvalé podpory Spojených států, nebo se začne drolit jako instituce, která po desetiletí zajišťovala bezpečnost Evropy i širšího transatlantického prostoru. Obavy z osudu NATO sílí v kontextu stále agresivnějšího chování Donalda Trumpa, jehož prezidentství se nese v duchu izolacionismu a otevřeného pohrdání aliancí, která podle něj představuje finanční zátěž pro USA.
Prezidentské volby v Polsku skončily těsným vítězstvím nacionalistického historika Karola Nawrockého, kandidáta blízkého Donaldu Trumpovi a podporovaného konzervativní stranou Právo a spravedlnost (PiS). Jeho vítězství nad liberálním, proevropským starostou Varšavy Rafałem Trzaskowským v poměru 50,89 % ku 49,11 % představuje nejen vnitropolitický zlom, ale i výstražné znamení pro budoucnost Evropské unie, Ukrajiny a ženských práv ve střední Evropě.
Pod povrchem Země se možná skrývá zlatý poklad větší, než si kdo kdy dokázal představit. Nová vědecká studie naznačuje, že hluboko v nitru planety dochází k pomalému, ale skutečnému „úniku“ zlata a dalších vzácných kovů z kovového jádra směrem vzhůru do horních vrstev. Tento proces podle geochemiků může trvat stovky milionů let a zanechává stopy v sopečných ostrovech jako Havaj.
Slovenský premiér Robert Fico usiluje o zahájení rozhovorů s českou vládou. Problém však spočívá v tom, že tento návrh přichází bez jakéhokoli konkrétního obsahu či jasného důvodu, proč by se vůbec měla česká strana s Ficovou vládou na nejvyšší úrovni sejít. Sám Fico není schopen věrohodně definovat, co by mělo být konkrétním výsledkem těchto jednání. Jeho přístup je založen čistě na prosazování vlastní ideologie a už předem nastavil mantinely, kam by se jednání měla ubírat, a tím se zbavil jakéhokoli prostoru pro konstruktivní debatu.
Pití kávy může být víc než jen ranním rituálem – podle nové vědecké studie může dokonce přispět ke zdravějšímu a delšímu životu. Výzkum zveřejněný na výročním setkání Americké společnosti pro výživu v Orlandu naznačuje, že ženy, které ve středním věku pily pravidelně jeden až tři šálky kofeinové kávy denně, měly vyšší šanci dožít se stáří bez vážných chronických onemocnění, se zachovanými mentálními i fyzickými schopnostmi.
Britská meteorologická služba Met Office varuje, že Evropu čeká s vysokou pravděpodobností nadprůměrně horké léto. Sezónní předpověď vydaná 1. června 2025 upozorňuje, že šance na teplotně nadnormální období mezi červnem a srpnem je letos více než dvojnásobná oproti běžnému roku. Zvýšené riziko vln veder přitom přináší nejen zdravotní, ale i infrastrukturní rizika.
Polsko zažilo zásadní politický obrat. Karol Nawrocki, kandidát národně konzervativní opozice a bývalý šéf Institutu národní paměti, zvítězil ve druhém kole prezidentských voleb a stal se tak novou hlavou státu. Podle oficiálních výsledků získal 50,89 % hlasů, zatímco jeho soupeř, liberální starosta Varšavy Rafał Trzaskowski, získal 49,11 %. Výsledek znamená tvrdou porážku pro současného premiéra Donalda Tuska a jeho středopravou vládu, které nyní hrozí vážné oslabení.
Prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj dnes vystoupil na summitu v litevském hlavním městě Vilniusu, kde se sešli nejvyšší představitelé členských států NATO a jejich spojenců. Hned v úvodu svého projevu zdůraznil význam této schůzky a společný cíl všech přítomných: „Zastavit ruskou válku a přinést skutečný mír.“
