Jak se ve Spojených státech začíná čím dál otevřeněji hovořit o možnosti vystoupení z NATO, někdejší nizozemský premiér a současný generální tajemník aliance Mark Rutte se ocitá v nelehké pozici. Na jedné straně se snaží přesvědčit amerického prezidenta Donalda Trumpa o klíčové roli Severoatlantické aliance, na straně druhé čelí nervózním evropským spojencům, kteří se obávají, že USA radikálně přehodnotí svůj závazek ke kolektivní obraně.
Situace je o to složitější, že se NATO nachází v bodě zlomu. Ukrajinská válka ukázala, že aliance je pro Evropu existenčně důležitá, ale zároveň odhalila její slabiny – zejména závislost na vojenské a finanční pomoci Spojených států. Pokud by Trump skutečně omezil americkou podporu evropské bezpečnosti, aliance by čelila největší krizi od svého vzniku.
Minulý týden zavítal Rutte do Washingtonu, aby jednal přímo s Trumpem. Setkání nebylo pouze zdvořilostní schůzkou – klíčovými tématy rozhovorů byla budoucnost transatlantických vztahů, pokračující ruská agrese proti Ukrajině a rostoucí geopolitické napětí. Přestože Trump Rutteho přijal s obvyklou srdečností, atmosféra jednání už tak přátelská nebyla.
Trump generálního tajemníka přitom už dávno před jeho nástupem do čela NATO nešetřil pochvalami. „Ten chlap se mi líbí,“ prohlásil kdysi po jejich setkání v Oválné pracovně během svého prvního prezidentského mandátu. A ani tentokrát nezůstal pozadu. „NATO se díky tomuto muži posouvá vpřed. On nezná jiný směr než kupředu. Máme stejný cíl – chceme ukončit válku, a on odvádí skvělou práci,“ prohlásil Trump před shromážděnými novináři.
Navzdory této chvále se však zdá, že Rutte neunikl Trumpovu vlivu. Americký prezident během schůzky znovu otevřel kontroverzní téma – možnost anexe Grónska Spojenými státy. „Myslím, že k tomu dojde,“ prohlásil s typickou suverenitou. „Potřebujeme Grónsko pro mezinárodní bezpečnost,“ dodal s odkazem na jeho strategickou polohu a rostoucí aktivitu Číny a Ruska v Arktidě.
Rutte na tuto otázku reagoval s maximální opatrností. Zdůraznil, že nechce „vtahovat NATO do této debaty“, čímž se pokusil vyhnout přímé konfrontaci. Zároveň však připustil, že geopolitický význam Grónska je nepopiratelný, zejména v kontextu soupeření světových mocností v regionu. Svou zdrženlivostí a mírnou diplomacii se Rutte snaží balancovat mezi věrností aliančním principům a snahou neeskalovat už tak napjaté vztahy s Moskvou a Pekingem.
Rutteho opatrnost a Trumpova transakční diplomacie
Po schůzce Rutte nečekaně otevřel otázku budoucích vztahů mezi Západem a Ruskem. Uvedl, že by bylo „přirozené“, aby se Evropa a Spojené státy jednoho dne pokusily vztahy s Moskvou normalizovat. Jeho slova ovšem vyvolala vlnu reakcí – zatímco někteří v nich viděli pragmatismus, jiní v nich spatřovali nebezpečnou naivitu.
„Zatím tam rozhodně nejsme,“ dodal Rutte s odkazem na možnost uvolnění napětí. „Právě proto máme sankce. Neměli bychom být vůči Rusům naivní. Ale v dlouhodobém horizontu je jasné, že Rusko tu vždy bude a nikam nezmizí.“
Tento nejistý signál přišel v době, kdy ruský prezident Vladimir Putin stále usiluje o oslabení transatlantické jednoty. Jeho strategie je jasná – vrazit klín mezi Spojené státy a Evropu, rozdělit spojence a oslabit NATO zevnitř. Trump svou zahraniční politikou tento trend postupně posiluje, ať už svými výroky o „zastarávání“ aliance, nebo opakovanými pohrůžkami, že USA přestanou garantovat bezpečnost těm členským státům, které podle něj neplní své finanční závazky.
Navzdory těmto turbulencím však stále platí základní princip Severoatlantické aliance: článek 5 Smlouvy o NATO garantuje kolektivní obranu. Jakékoli napadení jednoho člena znamená odpověď celého bloku. Pokud by tedy Rusko sáhlo k otevřené agresi vůči evropským spojencům, Spojené státy by podle smluvních závazků musely reagovat – otázkou však zůstává, zda by se tak skutečně stalo.
V Trumpově světovém řádu totiž mluví peníze. Evropské národy stále více chápou jeho transakční přístup k zahraniční politice a obcházejí Rutteho, který byl kdysi považován za Trumpova „okouzlovače“, a míří přímo k „vrchnímu veliteli“.
Evropa se připravuje na NATO bez USA
Doba, kdy bylo NATO pevně ukotveno pod vedením Spojených států, se tedy možná chýlí ke konci. Francie a Velká Británie nyní hledají nové bezpečnostní dohody přímo s Donaldem Trumpem, zatímco Německo, Polsko a Itálie začínají vytvářet vlastní strategické bloky v reakci na klesající podporu Spojených států pro Ukrajinu. Tento vývoj naznačuje, že aliance, jak ji známe, prochází zásadní proměnou – a že generální tajemník Rutte stojí před úkolem zajistit její relevanci v nové geopolitické realitě.
Zatímco evropské státy hledají cesty, jak se připravit na možnou budoucnost bez pevného amerického vedení, Rutte čelí nejistotám, jakým se žádný z jeho předchůdců nemusel postavit. Organizace se ale už v minulosti dokázala přizpůsobit novým výzvám – po skončení studené války, když se mnozí ptali na její další smysl, aliance našla nové role.
Podílela se na misích v Bosně, zasahovala v Libyi, vyvěsila svou vlajku nad válkou v Afghánistánu a později se zapojila do výcviku iráckých bezpečnostních sil. Dnes však NATO stojí před ještě zásadnější otázkou: pokud Spojené státy skutečně oslabí svou roli, může aliance přežít v nové podobě?
Podle mnoha analytiků se Evropa nevyhnutelně blíží k vytvoření vlastní obranné identity, která by byla méně závislá na USA. Debaty o hlubší vojenské spolupráci v rámci Evropské unie už dávno nejsou jen teoretické – stále častěji se mluví o možnosti vytvoření společných evropských ozbrojených sil, které by umožnily kontinentu autonomně čelit hrozbám.
Francouzský prezident Emmanuel Macron dlouhodobě prosazuje myšlenku „strategické autonomie“ Evropy, přičemž Francie sama disponuje jaderným arzenálem a relativně nezávislou armádou. Německo mezitím oznámilo historické investice do své obrany a Polsko se stalo jedním z nejvýznamnějších vojenských hráčů Evropy, který buduje nejsilnější armádu v EU.
Pokud by se tento trend prohloubil, NATO by se mohlo transformovat z organizace, v níž dominují USA, na multipolární alianci, kde by hlavní slovo měly evropské mocnosti. To by však vyžadovalo masivní změnu nejen ve vojenském plánování, ale i v politické koordinaci mezi členskými státy.
Trumpova vize transakční aliance
Trumpův dosavadní přístup naznačuje, že vidí alianci spíše jako obchodní dohodu než jako neotřesitelné bezpečnostní partnerství. Trump už dříve zpochybnil automatickou platnost článku 5 Smlouvy o NATO a vyzval evropské státy, aby výrazně zvýšily své vojenské výdaje – jinak Spojené státy podle něj nemusí plnit své závazky.
Přestože NATO čelí nejisté budoucnosti, není pravděpodobné, že by se aliance zcela rozpadla. Spíše se promění v něco jiného. „Aliance nezanikne,“ uvedl nejmenovaný představitel NATO. „Jen se změní v něco jiného,“ doplnil podle serveru Politico.
Jaká tato změna bude, zatím není jasné. Vize NATO bez dominantního vedení Spojených států je zatím jen teorií, ale pokud bude Evropa nucena převzít větší odpovědnost za svou bezpečnost, může se z dnešního NATO stát aliance více rovnocenných partnerů než jednoznačně americky vedený pakt.
Rutte se ocitá v roli, která vyžaduje nejen diplomatickou obratnost, ale i schopnost přesvědčit evropské státy, aby se v kritické době semkly. V nadcházejících měsících se ukáže, zda dokáže udržet NATO pohromadě – nebo zda se aliance začne proměňovat ve strukturu, která bude více reflektovat geopolitické změny 21. století.
Čechům vrcholí přípravy na druhé a naprosto klíčové utkání na letošním mistrovství světa ve fotbale. Ve čtvrtek vpodvečer vyzvou Jihoafrickou republiku a potřebují bodovat. Duel to bude speciální, protože důležitou roli budou mít ženy. Rozhodovat totiž bude trojice Američanek.
Člověk narozený na území dnešní České republiky v roce 2000 má za prvních 25 let života výrazně vyšší uhlíkovou bilanci než člověk narozený v roce 1940. I po zohlednění mezinárodní dopravy vychází rozdíl nejméně zhruba na 70 až 80 tun oxidu uhličitého na osobu. Vyplývá to z orientačního srovnání emisí CO₂ na obyvatele za prvních 25 let života obou generací.
Blíží se začátek astronomického léta, ale tropy dorazí do Česka už před ním. Potvrzuje to nové varování meteorologů z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ), kteří očekávají, že v pátek a sobotu vyšplhají teploty až na 34 °C.
Televizní moderátor Jeremy Clarkson oznámil, že mu byla diagnostikována rakovina prostaty. Tuto zprávu odhalil v nejnovějším díle páté řady svého dokumentárního pořadu Clarksonova farma. Záběry byly natočeny během uplynulých dvou let, přičemž samotný moderátor upřesnil, že o své nemoci ví už od května. Šestašedesátiletý bývalý průvodce pořadem Top Gear sice neuvedl přesné stadium onemocnění, označil jej však za agresivní a dodal, že v rámci léčby mu již byla odoperována část prostaty.
Zvyšující se globální teploty mohou vyvolat nebezpečný nárůst takzvaného hydroklimatického biče v říčních tocích, kvůli čemuž přestanou dosavadní postupy plánování protipovodňových opatření a boje proti suchu stačit. Podle nejnovější studie budou řeky v důsledku zhoršující se klimatické krize zažívat stále rychlejší přechody mezi vydatnými lijáky a dlouhými obdobími sucha. Teplejší atmosféra totiž zadržuje více vlhkosti, což intenzitu extrémních srážek výrazně zvyšuje.
Americký prezident Donald Trump prohlásil, že nedávná dohoda s Íránem není definitivní, a pohrozil obnovením vojenských úderů, pokud se Teherán nebude chovat podle očekávání. Před schůzkou s egyptským prezidentem Abdalem Fattáhem as-Sísím na summitu G7 novinářům sdělil, že se jedná pouze o memorandum o porozumění. Pokud s ním nebude spokojen nebo pokud Írán neupraví své jednání, jsou Spojené státy připraveny okamžitě obnovit shazování bomb. Trump v této souvislosti připomněl, že Teherán se chová nevhodně už čtyřicet sedm let.
Vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Kaja Kallasová rezolutně odmítla úvahy o tom, že by Evropská služba pro vnější činnost (EEAS) měla být zrušena nebo zásadně transformována. V interní zprávě určené pro pět tisíc pracovníků unijní diplomacie podotkla, že význam této instituce je pro celé společenství nezpochybnitelný, obzvláště za situace, kdy na evropském kontinentu probíhá rozsáhlý vojenský konflikt.
Íránské vedení se snaží rodící se memorandum o porozumění se Spojenými státy prezentovat domácímu publiku jako výsledek vytrvalého odporu a velké vítězství, nikoli jako ústupek. Obhajoba tohoto postoje je však v zemi mimořádně složitá. Stát má za sebou ničivou válku, hospodářství se nachází pod enormním tlakem a část vlivné základny Islámské republiky navíc měsíce hlasitě odmítala jakýkoliv kompromis s Washingtonem. Mezi Íránci doma i v zahraničí navíc existují skupiny, které uplynulou krizi nevnímaly jako prostor pro diplomacii, ale jako příležitost ke svržení současného režimu.
Ruská agrese vůči Ukrajině bývá často mylně popisována jako konflikt velmocí, vyvolaný rozšiřováním NATO. Tento výklad, který kopíruje narativy Kremlu a staví na logice studené války, však politologové i historici odmítají. Ve skutečnosti se jedná o střet středních mocností, do kterého Spojené státy a Čína zasahují pouze z ústraní. Rusko totiž od rozpadu Sovětského svazu status velmoci ztratilo a disponuje pouze velmocenským komplexem, přestože si udrželo stálé místo v Radě bezpečnosti OSN a rozsáhlý jaderný arsenál.
Izraelská armáda ve středu ráno podle libanonských médií a stanice Al-Džazíra opět zaútočila na cíle v jižním Libanonu. Stíhací letouny a drony zasáhly oblasti v okrese Nabatíja, včetně okraje obce Kfar Tebnit, výšin Alí al-Táhir a města Nabatíja al-Fawqa, přičemž další bezpilotní letoun udeřil v pobřežní obci Ansaríja.
Zrod dohody mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a Íránem naráží na odpor řady konzervativců, pro které představuje největší problém finanční stránka věci. Viceprezident JD Vance v rozhovoru pro CBS News v podstatě potvrdil, že Teherán by mohl získat přístup k rekonstrukčnímu fondu v hodnotě až 300 miliard dolarů.
Íránský ministr zahraničí Abbás Aráqčí prohlásil, že mírová dohoda se Spojenými státy je podmíněna stažením izraelských sil z Libanonu. Podle jeho slov válka plně neskončí, dokud izraelská armáda neopustí území okupovaná během současného konfliktu. Zástupce Hizballáhu pro styk s médii potvrdil, že skupina obdržela od Íránu ujištění, že tento požadavek bude vznesen v další fázi rozhovorů s USA. Tyto komentáře přicházejí v době rostoucích obav, že by Izrael mohl diplomatické úsilí o ukončení války na Blízkém východě narušit.