Jak se ve Spojených státech začíná čím dál otevřeněji hovořit o možnosti vystoupení z NATO, někdejší nizozemský premiér a současný generální tajemník aliance Mark Rutte se ocitá v nelehké pozici. Na jedné straně se snaží přesvědčit amerického prezidenta Donalda Trumpa o klíčové roli Severoatlantické aliance, na straně druhé čelí nervózním evropským spojencům, kteří se obávají, že USA radikálně přehodnotí svůj závazek ke kolektivní obraně.
Situace je o to složitější, že se NATO nachází v bodě zlomu. Ukrajinská válka ukázala, že aliance je pro Evropu existenčně důležitá, ale zároveň odhalila její slabiny – zejména závislost na vojenské a finanční pomoci Spojených států. Pokud by Trump skutečně omezil americkou podporu evropské bezpečnosti, aliance by čelila největší krizi od svého vzniku.
Minulý týden zavítal Rutte do Washingtonu, aby jednal přímo s Trumpem. Setkání nebylo pouze zdvořilostní schůzkou – klíčovými tématy rozhovorů byla budoucnost transatlantických vztahů, pokračující ruská agrese proti Ukrajině a rostoucí geopolitické napětí. Přestože Trump Rutteho přijal s obvyklou srdečností, atmosféra jednání už tak přátelská nebyla.
Trump generálního tajemníka přitom už dávno před jeho nástupem do čela NATO nešetřil pochvalami. „Ten chlap se mi líbí,“ prohlásil kdysi po jejich setkání v Oválné pracovně během svého prvního prezidentského mandátu. A ani tentokrát nezůstal pozadu. „NATO se díky tomuto muži posouvá vpřed. On nezná jiný směr než kupředu. Máme stejný cíl – chceme ukončit válku, a on odvádí skvělou práci,“ prohlásil Trump před shromážděnými novináři.
Navzdory této chvále se však zdá, že Rutte neunikl Trumpovu vlivu. Americký prezident během schůzky znovu otevřel kontroverzní téma – možnost anexe Grónska Spojenými státy. „Myslím, že k tomu dojde,“ prohlásil s typickou suverenitou. „Potřebujeme Grónsko pro mezinárodní bezpečnost,“ dodal s odkazem na jeho strategickou polohu a rostoucí aktivitu Číny a Ruska v Arktidě.
Rutte na tuto otázku reagoval s maximální opatrností. Zdůraznil, že nechce „vtahovat NATO do této debaty“, čímž se pokusil vyhnout přímé konfrontaci. Zároveň však připustil, že geopolitický význam Grónska je nepopiratelný, zejména v kontextu soupeření světových mocností v regionu. Svou zdrženlivostí a mírnou diplomacii se Rutte snaží balancovat mezi věrností aliančním principům a snahou neeskalovat už tak napjaté vztahy s Moskvou a Pekingem.
Rutteho opatrnost a Trumpova transakční diplomacie
Po schůzce Rutte nečekaně otevřel otázku budoucích vztahů mezi Západem a Ruskem. Uvedl, že by bylo „přirozené“, aby se Evropa a Spojené státy jednoho dne pokusily vztahy s Moskvou normalizovat. Jeho slova ovšem vyvolala vlnu reakcí – zatímco někteří v nich viděli pragmatismus, jiní v nich spatřovali nebezpečnou naivitu.
„Zatím tam rozhodně nejsme,“ dodal Rutte s odkazem na možnost uvolnění napětí. „Právě proto máme sankce. Neměli bychom být vůči Rusům naivní. Ale v dlouhodobém horizontu je jasné, že Rusko tu vždy bude a nikam nezmizí.“
Tento nejistý signál přišel v době, kdy ruský prezident Vladimir Putin stále usiluje o oslabení transatlantické jednoty. Jeho strategie je jasná – vrazit klín mezi Spojené státy a Evropu, rozdělit spojence a oslabit NATO zevnitř. Trump svou zahraniční politikou tento trend postupně posiluje, ať už svými výroky o „zastarávání“ aliance, nebo opakovanými pohrůžkami, že USA přestanou garantovat bezpečnost těm členským státům, které podle něj neplní své finanční závazky.
Navzdory těmto turbulencím však stále platí základní princip Severoatlantické aliance: článek 5 Smlouvy o NATO garantuje kolektivní obranu. Jakékoli napadení jednoho člena znamená odpověď celého bloku. Pokud by tedy Rusko sáhlo k otevřené agresi vůči evropským spojencům, Spojené státy by podle smluvních závazků musely reagovat – otázkou však zůstává, zda by se tak skutečně stalo.
V Trumpově světovém řádu totiž mluví peníze. Evropské národy stále více chápou jeho transakční přístup k zahraniční politice a obcházejí Rutteho, který byl kdysi považován za Trumpova „okouzlovače“, a míří přímo k „vrchnímu veliteli“.
Evropa se připravuje na NATO bez USA
Doba, kdy bylo NATO pevně ukotveno pod vedením Spojených států, se tedy možná chýlí ke konci. Francie a Velká Británie nyní hledají nové bezpečnostní dohody přímo s Donaldem Trumpem, zatímco Německo, Polsko a Itálie začínají vytvářet vlastní strategické bloky v reakci na klesající podporu Spojených států pro Ukrajinu. Tento vývoj naznačuje, že aliance, jak ji známe, prochází zásadní proměnou – a že generální tajemník Rutte stojí před úkolem zajistit její relevanci v nové geopolitické realitě.
Zatímco evropské státy hledají cesty, jak se připravit na možnou budoucnost bez pevného amerického vedení, Rutte čelí nejistotám, jakým se žádný z jeho předchůdců nemusel postavit. Organizace se ale už v minulosti dokázala přizpůsobit novým výzvám – po skončení studené války, když se mnozí ptali na její další smysl, aliance našla nové role.
Podílela se na misích v Bosně, zasahovala v Libyi, vyvěsila svou vlajku nad válkou v Afghánistánu a později se zapojila do výcviku iráckých bezpečnostních sil. Dnes však NATO stojí před ještě zásadnější otázkou: pokud Spojené státy skutečně oslabí svou roli, může aliance přežít v nové podobě?
Podle mnoha analytiků se Evropa nevyhnutelně blíží k vytvoření vlastní obranné identity, která by byla méně závislá na USA. Debaty o hlubší vojenské spolupráci v rámci Evropské unie už dávno nejsou jen teoretické – stále častěji se mluví o možnosti vytvoření společných evropských ozbrojených sil, které by umožnily kontinentu autonomně čelit hrozbám.
Francouzský prezident Emmanuel Macron dlouhodobě prosazuje myšlenku „strategické autonomie“ Evropy, přičemž Francie sama disponuje jaderným arzenálem a relativně nezávislou armádou. Německo mezitím oznámilo historické investice do své obrany a Polsko se stalo jedním z nejvýznamnějších vojenských hráčů Evropy, který buduje nejsilnější armádu v EU.
Pokud by se tento trend prohloubil, NATO by se mohlo transformovat z organizace, v níž dominují USA, na multipolární alianci, kde by hlavní slovo měly evropské mocnosti. To by však vyžadovalo masivní změnu nejen ve vojenském plánování, ale i v politické koordinaci mezi členskými státy.
Trumpova vize transakční aliance
Trumpův dosavadní přístup naznačuje, že vidí alianci spíše jako obchodní dohodu než jako neotřesitelné bezpečnostní partnerství. Trump už dříve zpochybnil automatickou platnost článku 5 Smlouvy o NATO a vyzval evropské státy, aby výrazně zvýšily své vojenské výdaje – jinak Spojené státy podle něj nemusí plnit své závazky.
Přestože NATO čelí nejisté budoucnosti, není pravděpodobné, že by se aliance zcela rozpadla. Spíše se promění v něco jiného. „Aliance nezanikne,“ uvedl nejmenovaný představitel NATO. „Jen se změní v něco jiného,“ doplnil podle serveru Politico.
Jaká tato změna bude, zatím není jasné. Vize NATO bez dominantního vedení Spojených států je zatím jen teorií, ale pokud bude Evropa nucena převzít větší odpovědnost za svou bezpečnost, může se z dnešního NATO stát aliance více rovnocenných partnerů než jednoznačně americky vedený pakt.
Rutte se ocitá v roli, která vyžaduje nejen diplomatickou obratnost, ale i schopnost přesvědčit evropské státy, aby se v kritické době semkly. V nadcházejících měsících se ukáže, zda dokáže udržet NATO pohromadě – nebo zda se aliance začne proměňovat ve strukturu, která bude více reflektovat geopolitické změny 21. století.
Ukrajina musí přijmout řadu těžkých a potenciálně nepopulárních opatření, aby dokázala překlenout vysoký schodek státního rozpočtu a zajistila si miliardy dolarů z mezinárodního financování. Ve svém večerním projevu k národu to prohlásil prezident Volodymyr Zelenskyj. Podle ukrajinské hlavy státu je schválení nových zákonů nezbytné pro udržení obranyschopnosti a celkové odolnosti země v probíhajícím válečném konfliktu. Zelenskyj zdůraznil, že zemi chybí značné finanční prostředky, které je nutné co nejrychleji zajistit.
Válka s Íránem stála Spojené státy během prvních pěti měsíců celkem 38 miliard dolarů. Vyplývá to z nejnovější zprávy Nestranického rozpočtového úřadu Kongresu, která nabízí dosud nejkomplexnější pohled na finanční dopady tohoto konfliktu. Podle odhadů analytiků si pokračující vojenská kampaň vyžádá měsíčně další dvě až tři miliardy dolarů, píše web Politico. Dlouhotrvající boje navíc výrazně vyčerpávají americké zásoby klíčových zbraní.
Na indonéském ostrově Borneo působí první výhradně ženský hasičský tým nazvaný Power of Mama, který chrání místní komunity před ničením pralesů a rašelinišť. Tým dobrovolnic vznikl v provincii Západní Kalimantan s cílem bojovat proti nebezpečným požárům a toxickému dýmu. Jedna z členek, devětatřicetiletá Irma, vysvětlila, že jako ženy v domácnosti pociťují dopady znečištění nejsilněji, což je motivovalo k přímé akci. Ženy v plné ochranné výbavě vyjíždějí na motocyklech přímo do zasažených oblastí.
Americký prezident Donald Trump se ostrým způsobem vymezuje vůči varováním před riziky umělé inteligence a apokalyptické scény označuje za podvod. Technologičtí lídři přitom upozorňují na hrozbu nekontrolovatelného vývoje a volají po zavedení bezpečnostních mantinelů. Použití slova podvod v prezidentově rétorice obvykle signalizuje, že čelí kontroverzi ohrožující jeho politické či osobní priority. Tímto způsobem se snaží zpochybnit realitu a zbavit se povinnosti v dané věci legislativně jednat, míní analýza webu CNN.
Skupina třinácti palestinských studentů a výzkumníků z Pásma Gazy čelí hlubokému zklamání poté, co se belgická vláda nedokázala dohodnout na plánu jejich evakuace. Akademici získali stipendia na belgických univerzitách, kvůli pokračujícímu konfliktu a politickým sporům v Bruselu však nemohou opustit válečnou zónu. Přestože všichni prošli přísným výběrovým řízením a splnili stanovené podmínky, zůstávají zablokováni v Pásmu Gazy bez možnosti osobního vyzvednutí víz.
Americký prezident Donald Trump čelí rekordním cenám nafty necelé dva měsíce před nadcházejícími doplňovacími volbami do Kongresu. V reakci na růst cen pohonných hmot vyzval ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, aby ukrajinské síly přestaly útočit na ruské rafinérie a zásoby nafty. Podle Trumpa tyto údery poškozují celý svět a způsobují globální nedostatek paliva. Postoj amerického prezidenta přichází v době, kdy je Ukrajina vystavena tlaku a kdy může být reakce Washingtonu výhodná pro Moskvu.
Americký Nejvyšší soud zablokoval plán prezidenta Donalda Trumpa na omezení korespondenčního hlasování před nadcházejícími podzimními volbami. Soudci potvrdili rozhodnutí nižší instance, které dočasně zakázalo Poštovní službě Spojených států zavádět nová pravidla pro doručování volebních lístků. Bílý dům tím utrpěl další právní porážku v oblasti volební administrativy.
Společnost OpenAI oznámila vyřešení devadesát let starého matematického problému s využitím nového modelu umělé inteligence a tisíců autonomních botů. Tým výzkumníků nasadil přibližně deset tisíc AI agentů, kteří dokázali tuto složitou úlohu zpracovat za pouhých 88 hodin.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v pátek prohlásil, že obyvatelé Ukrajiny nezůstanou bez potravin ani přes pokračující blokádu Černého moře. Varoval však, že jiné země světa by mohly čelit závažnému nedostatku jídla a globální potravinové krizi. V souvislosti s rostoucí intenzitou ruských útoků zároveň vyzval ke krizovému zpřísnění sankcí vůči Moskvě ze strany Spojených států amerických. K situaci se vyjádřil během svého vystoupení na konferenci Jalta European Strategy.
Americký prezident Donald Trump prohlásil, že bude po evropských státech požadovat vrácení finančních prostředků, které Spojené státy poskytly Ukrajině během vlády jeho předchůdce Joea Bidena.
Vládní zástupci členských států Evropské unie se ve čtvrtek sejdou v Bruselu, aby projednali možnosti stanovení globálních pravidel pro vývoj nových modelů umělé inteligence.
Generální inspekce amerického ministerstva obrany zveřejnila v pondělí zvláštní zprávu o válce s Íránem, která představuje první oficiální vyúčtování ztrát na vybavení a zařízeních Spojených států od začátku konfliktu koncem února. Inspekce ve zprávě uvádí, že útoky zničily nebo poškodily stovky budov a objektů na amerických základnách v celkem osmi zemích Blízkého východu. Dokument zároveň potvrdil značný úbytek klíčových zásob munice.
