Jak se změní svět, pokud USA vystoupí z NATO?

Situace je o to složitější, že se NATO nachází v bodě zlomu. Ukrajinská válka ukázala, že aliance je pro Evropu existenčně důležitá, ale zároveň odhalila její slabiny – zejména závislost na vojenské a finanční pomoci Spojených států. Pokud by Trump skutečně omezil americkou podporu evropské bezpečnosti, aliance by čelila největší krizi od svého vzniku.

Minulý týden zavítal Rutte do Washingtonu, aby jednal přímo s Trumpem. Setkání nebylo pouze zdvořilostní schůzkou – klíčovými tématy rozhovorů byla budoucnost transatlantických vztahů, pokračující ruská agrese proti Ukrajině a rostoucí geopolitické napětí. Přestože Trump Rutteho přijal s obvyklou srdečností, atmosféra jednání už tak přátelská nebyla.

Trump generálního tajemníka přitom už dávno před jeho nástupem do čela NATO nešetřil pochvalami. „Ten chlap se mi líbí,“ prohlásil kdysi po jejich setkání v Oválné pracovně během svého prvního prezidentského mandátu. A ani tentokrát nezůstal pozadu. „NATO se díky tomuto muži posouvá vpřed. On nezná jiný směr než kupředu. Máme stejný cíl – chceme ukončit válku, a on odvádí skvělou práci,“ prohlásil Trump před shromážděnými novináři.

Navzdory této chvále se však zdá, že Rutte neunikl Trumpovu vlivu. Americký prezident během schůzky znovu otevřel kontroverzní téma – možnost anexe Grónska Spojenými státy. „Myslím, že k tomu dojde,“ prohlásil s typickou suverenitou. „Potřebujeme Grónsko pro mezinárodní bezpečnost,“ dodal s odkazem na jeho strategickou polohu a rostoucí aktivitu Číny a Ruska v Arktidě.

Rutte na tuto otázku reagoval s maximální opatrností. Zdůraznil, že nechce „vtahovat NATO do této debaty“, čímž se pokusil vyhnout přímé konfrontaci. Zároveň však připustil, že geopolitický význam Grónska je nepopiratelný, zejména v kontextu soupeření světových mocností v regionu. Svou zdrženlivostí a mírnou diplomacii se Rutte snaží balancovat mezi věrností aliančním principům a snahou neeskalovat už tak napjaté vztahy s Moskvou a Pekingem.

Rutteho opatrnost a Trumpova transakční diplomacie

Po schůzce Rutte nečekaně otevřel otázku budoucích vztahů mezi Západem a Ruskem. Uvedl, že by bylo „přirozené“, aby se Evropa a Spojené státy jednoho dne pokusily vztahy s Moskvou normalizovat. Jeho slova ovšem vyvolala vlnu reakcí – zatímco někteří v nich viděli pragmatismus, jiní v nich spatřovali nebezpečnou naivitu.

„Zatím tam rozhodně nejsme,“ dodal Rutte s odkazem na možnost uvolnění napětí. „Právě proto máme sankce. Neměli bychom být vůči Rusům naivní. Ale v dlouhodobém horizontu je jasné, že Rusko tu vždy bude a nikam nezmizí.“

Tento nejistý signál přišel v době, kdy ruský prezident Vladimir Putin stále usiluje o oslabení transatlantické jednoty. Jeho strategie je jasná – vrazit klín mezi Spojené státy a Evropu, rozdělit spojence a oslabit NATO zevnitř. Trump svou zahraniční politikou tento trend postupně posiluje, ať už svými výroky o „zastarávání“ aliance, nebo opakovanými pohrůžkami, že USA přestanou garantovat bezpečnost těm členským státům, které podle něj neplní své finanční závazky.

Navzdory těmto turbulencím však stále platí základní princip Severoatlantické aliance: článek 5 Smlouvy o NATO garantuje kolektivní obranu. Jakékoli napadení jednoho člena znamená odpověď celého bloku. Pokud by tedy Rusko sáhlo k otevřené agresi vůči evropským spojencům, Spojené státy by podle smluvních závazků musely reagovat – otázkou však zůstává, zda by se tak skutečně stalo.

V Trumpově světovém řádu totiž mluví peníze. Evropské národy stále více chápou jeho transakční přístup k zahraniční politice a obcházejí Rutteho, který byl kdysi považován za Trumpova „okouzlovače“, a míří přímo k „vrchnímu veliteli“.

Evropa se připravuje na NATO bez USA

Doba, kdy bylo NATO pevně ukotveno pod vedením Spojených států, se tedy možná chýlí ke konci. Francie a Velká Británie nyní hledají nové bezpečnostní dohody přímo s Donaldem Trumpem, zatímco Německo, Polsko a Itálie začínají vytvářet vlastní strategické bloky v reakci na klesající podporu Spojených států pro Ukrajinu. Tento vývoj naznačuje, že aliance, jak ji známe, prochází zásadní proměnou – a že generální tajemník Rutte stojí před úkolem zajistit její relevanci v nové geopolitické realitě.

Zatímco evropské státy hledají cesty, jak se připravit na možnou budoucnost bez pevného amerického vedení, Rutte čelí nejistotám, jakým se žádný z jeho předchůdců nemusel postavit. Organizace se ale už v minulosti dokázala přizpůsobit novým výzvám – po skončení studené války, když se mnozí ptali na její další smysl, aliance našla nové role.

Podílela se na misích v Bosně, zasahovala v Libyi, vyvěsila svou vlajku nad válkou v Afghánistánu a později se zapojila do výcviku iráckých bezpečnostních sil. Dnes však NATO stojí před ještě zásadnější otázkou: pokud Spojené státy skutečně oslabí svou roli, může aliance přežít v nové podobě?

Podle mnoha analytiků se Evropa nevyhnutelně blíží k vytvoření vlastní obranné identity, která by byla méně závislá na USA. Debaty o hlubší vojenské spolupráci v rámci Evropské unie už dávno nejsou jen teoretické – stále častěji se mluví o možnosti vytvoření společných evropských ozbrojených sil, které by umožnily kontinentu autonomně čelit hrozbám.

Francouzský prezident Emmanuel Macron dlouhodobě prosazuje myšlenku „strategické autonomie“ Evropy, přičemž Francie sama disponuje jaderným arzenálem a relativně nezávislou armádou. Německo mezitím oznámilo historické investice do své obrany a Polsko se stalo jedním z nejvýznamnějších vojenských hráčů Evropy, který buduje nejsilnější armádu v EU.

Pokud by se tento trend prohloubil, NATO by se mohlo transformovat z organizace, v níž dominují USA, na multipolární alianci, kde by hlavní slovo měly evropské mocnosti. To by však vyžadovalo masivní změnu nejen ve vojenském plánování, ale i v politické koordinaci mezi členskými státy.

Trumpova vize transakční aliance

Trumpův dosavadní přístup naznačuje, že vidí alianci spíše jako obchodní dohodu než jako neotřesitelné bezpečnostní partnerství. Trump už dříve zpochybnil automatickou platnost článku 5 Smlouvy o NATO a vyzval evropské státy, aby výrazně zvýšily své vojenské výdaje – jinak Spojené státy podle něj nemusí plnit své závazky.

Přestože NATO čelí nejisté budoucnosti, není pravděpodobné, že by se aliance zcela rozpadla. Spíše se promění v něco jiného. „Aliance nezanikne,“ uvedl nejmenovaný představitel NATO. „Jen se změní v něco jiného,“ doplnil podle serveru Politico.

Jaká tato změna bude, zatím není jasné. Vize NATO bez dominantního vedení Spojených států je zatím jen teorií, ale pokud bude Evropa nucena převzít větší odpovědnost za svou bezpečnost, může se z dnešního NATO stát aliance více rovnocenných partnerů než jednoznačně americky vedený pakt.

Rutte se ocitá v roli, která vyžaduje nejen diplomatickou obratnost, ale i schopnost přesvědčit evropské státy, aby se v kritické době semkly. V nadcházejících měsících se ukáže, zda dokáže udržet NATO pohromadě – nebo zda se aliance začne proměňovat ve strukturu, která bude více reflektovat geopolitické změny 21. století.