Počasí se do bodu, z něhož není návratu, dostane už za tři roky

Na zprávě se podílelo více než 60 vědců ze 17 zemí a představuje aktuální aktualizaci klíčových klimatických ukazatelů, navazující na poslední hodnotící zprávu Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) z roku 2021. Jak uvedl spoluautor studie Aurélien Ribes z Francouzského národního meteorologického výzkumného centra, aktualizace má vyplnit informační mezeru, neboť další zpráva IPCC se očekává až na konci desetiletí.

Ve chvíli, kdy Evropa zažívá historickou vlnu veder a Středozemní moře překonává teplotní rekordy, studie uvádí, že tempo oteplování způsobené člověkem je nejvyšší v historii měření. Například mořská vlna veder na konci června vyhnala teplotu mořské hladiny v západním Středomoří daleko nad průměr.

Zpráva přináší i další varující čísla – například údaj o energetické nerovnováze Země (EEI), tedy rozdílu mezi tím, kolik tepla planeta přijímá a kolik ho vyzařuje zpět do vesmíru. Od roku 1975 se tato nerovnováha více než zdvojnásobila, což ukazuje, že Země akumuluje stále více tepla – nejen v atmosféře, ale i v oceánech, pevnině a ledovcích. Výrazný a nevysvětlitelný skok v roce 2023 a 2024 ještě víc zvýšil naléhavost problému.

Autoři rovněž upozorňují na to, že lidstvo rychle vyčerpává zbývající uhlíkový rozpočet – tedy množství emisí CO₂, které ještě lze vypustit, než dojde k překročení teplotních hranic stanovených Pařížskou dohodou. IPCC v roce 2022 odhadla, že při zachování pravděpodobnosti 50 % pro udržení globálního oteplení do 1,5 °C zbývá od roku 2020 vypustit ještě 500 miliard tun CO₂.

Podle nového výpočtu bude tato hranice při současných emisích dosažena už za necelé tři roky.

Zvláštní pozornost si zaslouží také nárůst průměrné roční teploty – v roce 2024 dosáhla 1,52 °C nad předindustriální úrovní, čímž byl vůbec poprvé překročen limit 1,5 °C za celý kalendářní rok. Z tohoto oteplení podle paleoklimatoložky Valérie Masson-Delmotte připadá 1,36 °C přímo na lidskou činnost.

Vysoké teploty byly částečně způsobeny přírodním jevem El Niño, který zesiluje oteplení, ale klíčovou roli podle vědců stále hrají emise skleníkových plynů, které jsou na historickém maximu. Růst teploty za poslední dekádu dosahuje průměrného tempa 0,27 °C za desetiletí, což je rekordní hodnota.

Na obranu planety navíc přestává působit takzvané aerosolové ochlazení – tedy efekt, kdy určité druhy znečištění atmosféru částečně ochlazují. S jejich úbytkem kvůli čistším technologiím se oteplování ještě zrychluje.

Přesto zpráva přináší i určitou naději. I když emise zůstávají vysoké, tempo jejich růstu zpomaluje. Pokud by lidstvo přijalo rychlá a účinná opatření ke snížení emisí, bylo by možné snížit tempo globálního oteplování o polovinu během příštích 20 let.

Vědci proto znovu zdůrazňují, že právě tato dekáda je rozhodující. Naše volby dnes určí, zda se nám podaří zabránit překročení nevratných bodů zlomu, které by vedly k neovladatelným změnám klimatu a extrémnímu počasí po celém světě.