Nová vědecká studie přinesla velmi znepokojivé zjištění týkající se Atlantické meritidionální cirkulace (AMOC), klíčového systému oceánských proudů, jehož součástí je i Golfský proud. Podle výzkumu je kolaps tohoto systému mnohem pravděpodobnější, než se dosud předpokládalo. Vědci zjistili, že nejrealističtějšími klimatickými modely jsou paradoxně ty nejpesimističtější, které předpovídají nejvýraznější zpomalení proudění.
Systém AMOC funguje jako obří dopravní pás, který přenáší teplou povrchovou vodu z tropů směrem k Evropě a Arktidě. Zde se voda ochlazuje, zvyšuje svou hustotu a klesá ke dnu, odkud proudí v hloubce zpět na jih. V důsledku klimatické krize je však tento systém v současnosti nejslabší za posledních 1 600 let. Pokud by došlo k jeho úplnému zastavení, mělo by to katastrofální následky pro Evropu, Afriku i obě Ameriky.
Dosavadní klimatické modely nabízely širokou škálu výsledků – od těch, které nepředpovídaly žádné další zpomalení do roku 2100, až po ty, které hovořily o drastickém útlumu. Nový výzkum pod vedením doktora Valentina Portmanna zkombinoval data z přímého pozorování oceánů s těmito modely. Výsledkem je mnohem přesnější a zároveň děsivější odhad: do konce století pravděpodobně dojde ke zpomalení o 42 % až 58 %, což je úroveň, která téměř jistě povede ke kolapsu.
Důsledky takového scénáře by byly drtivé. Západní Evropa by se propadla do extrémně mrazivých zim a letních suchých období. Došlo by také k posunu pásma tropických dešťů, na kterých závisí obživa milionů lidí v Africe a Americe. Hladina moří v okolí Atlantiku by se v důsledku kolapsu zvedla o dalších 50 až 100 centimetrů nad rámec již probíhajícího vzestupu způsobeného táním ledovců.
Profesor Stefan Rahmstorf z Postupimského institutu pro výzkum dopadu klimatu varuje, že bod zvratu, po kterém se kolaps stane nevyhnutelným, může nastat již kolem poloviny tohoto století. Zatímco dříve vědci odhadovali riziko zastavení proudů na přibližně 5 %, nová data naznačují, že pravděpodobnost nyní přesahuje 50 %. Rahmstorf zdůrazňuje, že nejdrastičtější změny klimatu v historii Země byly vždy spojeny právě se změnou stavu AMOC.
Hlavním důvodem zpomalování je rychlé stoupání teplot v Arktidě. Teplejší voda má nižší hustotu a klesá do hlubin pomaleji. Navíc se v těchto oblastech hromadí srážková voda, která snižuje salinitu (slanost) oceánu. Sladší voda je lehčí, což dále brání jejímu klesání ke dnu a vytváří nebezpečnou zpětnou vazbu, která celý systém proudění dál oslabuje.
Vědci k dosažení těchto výsledků využili metodu zvanou hřebenová regrese, která se v klimatologii dosud příliš nepoužívala. Tato metoda pomohla identifikovat modely, které nejlépe odrážejí skutečnou slanost povrchových vod v jižním Atlantiku. Právě schopnost modelu přesně zachytit tyto reálné parametry dělá novou analýzu v očích vědecké komunity vysoce věrohodnou.
Existuje navíc obava, že realita může být ještě horší než tento pesimistický odhad. Počítačové modely totiž zatím plně nezahrnují vliv tajícího grónského ledovce. Obrovské množství sladké vody, které z něj vytéká do oceánu, dále ředí slanost mořské vody a proces zpomalování proudů urychluje. Grónsko je tak dalším faktorem, který může kolaps přiblížit dříve, než se očekávalo.
Studie publikovaná v časopise Science Advances jasně ukazuje, že hrozba kolapsu Atlantické meritidionální cirkulace již není událostí s nízkou pravděpodobností. Jde o bezprostřední riziko, kterému musí lidstvo věnovat maximální pozornost. Oslabení systému AMOC v příštích desetiletích ovlivní globální stabilitu klimatu způsobem, na který se bude jen velmi těžko adaptovat.
Nová vědecká studie přinesla velmi znepokojivé zjištění týkající se Atlantické meritidionální cirkulace (AMOC), klíčového systému oceánských proudů, jehož součástí je i Golfský proud. Podle výzkumu je kolaps tohoto systému mnohem pravděpodobnější, než se dosud předpokládalo. Vědci zjistili, že nejrealističtějšími klimatickými modely jsou paradoxně ty nejpesimističtější, které předpovídají nejvýraznější zpomalení proudění.
Analýza dat ze sledování plavidel, kterou provedla redakce BBC Verify, odhaluje skutečný stav dopravy v Hormuzském průlivu po prvních 48 hodinách americké námořní blokády. Od pondělka, kdy Spojené státy uzavřely přístup k íránským přístavům, proplulo touto strategickou cestou pouze 15 plavidel, přičemž devět z nich má přímé vazby na Írán.
Ministr kultury Oto Klempíř (Motoristé) představil kontroverzní návrh na změnu financování tuzemských veřejnoprávních médií. Od roku 2027 by měly prostředky dostávat ze státního rozpočtu. Z České televize již přišla první a jasná reakce.
Jsme za půlkou pracovního týdne, takže víkend se pomalu blíží. Těšit se můžeme zejména na sobotu, která bude teplejší a méně deštivá. Vyplývá to z aktuální předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).
Americké torpédoborce třídy Arleigh Burke, které tvoří páteř námořnictva Spojených států, dostávají pravděpodobně novou posilu do svého arzenálu. Analytici využívající veřejně dostupné zdroje (OSINT) si všimli záhadného zbraňového systému na palubě lodi USS Carl M. Levin během její nedávné plavby poblíž havajského Pearl Harboru. Experti si zatím nejsou jistí, o jakou zbraň se jedná, pravděpodobně ale jde o pokročilé zařízení určené k likvidaci bezpilotních letounů.
Námořní blokáda íránských přístavů, kterou před dvěma dny vyhlásily Spojené státy, zůstává i nadále v platnosti. Navzdory diplomatickým snahám a napětí v regionu americké námořnictvo důsledně kontroluje veškerý provoz v klíčových vodách. Situace je momentálně ve slepé uličce, kdy obě strany stupňují svou rétoriku a hrozby, zatímco zbytek světa s obavami sleduje ekonomické dopady této konfrontace.
Maďarská státní média se ocitla pod ostrou palbou kritiky budoucího premiéra Pétera Magyara, který jejich fungování přirovnal k propagandě totalitních režimů, jako bylo nacistické Německo nebo současná Severní Korea. Magyar je obvinil z šíření lží a strachu. Podle jeho slov si každý Maďar zaslouží média veřejné služby, která vysílají pravdu, a nikoliv vládní tlampač.
Americký prezident Donald Trump opět rozvířil vody mezinárodní diplomacie, když pohrozil revizí obchodní dohody se Spojeným královstvím. Ve svém nejnovějším výpadu označil současný stav vzájemných vztahů za „smutný“ a britskou vládu obvinil z toho, že Spojené státy nepodpořila v klíčovém okamžiku konfliktu s Íránem. Podle Trumpa byla loňská dohoda, která Británii zajistila výhodnější podmínky a snížení cel na automobily či ocel, z jeho strany velkorysým gestem, které však může být kdykoliv změněno.
Navzdory krachu nedělních jednání v Islámábádu zůstávají komunikační kanály mezi Teheránem a Washingtonem otevřené. Mluvčí íránského ministerstva zahraničí Esmáíl Bagháí potvrdil, že výměna zpráv mezi oběma stranami pokračuje prostřednictvím pákistánského zprostředkovatele. Íránská pozice v klíčových otázkách byla podle něj jasně stanovena a v následných kontaktech opakovaně potvrzena, což dává naději na další diplomatický posun.
Novým šéfem izraelské tajné služby Mossad se má v červnu stát Roman Gofman, dosavadní vojenský tajemník premiéra Benjamina Netanjahua. Gofman do funkce nastoupí v kritické době, kdy se Izrael již více než 40 dní nachází ve válečném stavu s Íránem. Podle informací z izraelských bezpečnostních kruhů Gofman sdílí optimistické přesvědčení svého předchůdce Davida Barney, že přímý vojenský střet s Teheránem povede k rychlému pádu tamního teokratického režimu.
Italská premiérka Giorgia Meloniová se rozhodla k razantnímu kroku, který signalizuje prohlubující se propast mezi Římem a Jeruzalémem. Itálie s okamžitou platností pozastavila dohodu o obranné spolupráci s Izraelem, přičemž premiérka jako hlavní důvod uvedla „současnou situaci“ na Blízkém východě. Meloniová tímto krokem pokračuje v distancování své vlády od americko-izraelských vojenských operací v Íránu, které v posledních týdnech zachvátily celý region.
Izraelská armáda vydala další naléhavý příkaz k evakuaci obyvatel žijících jižně od řeky Zahrání v jižním Libanonu. Podle mluvčího izraelských ozbrojených sil pro arabské publikum Avichaye Adraeho operuje armáda v oblasti se značnou silou a letecké útoky i nadále pokračují. Tento krok doplňuje širší strategii Izraele, která se podle údajů OSN dotýká přibližně 14 % celého libanonského území.
