Počasí se zde zhoršuje dvakrát rychleji. Proč se Evropa otepluje nejrychleji na světě?

Celosvětově sice dochází k růstu teplot kvůli hromadění emise z fosilních paliv, nicméně Evropa čelí nepřiměřeně silným dopadům. V současnosti je zde průměrná teplota o 2,5 stupně Celsia vyšší než v období před masivním spalováním fosilních paliv, zatímco globální průměrný nárůst činí 1,4 stupně Celsia. Od poloviny devadesátých let 20. století rostou teploty v Evropě o 0,56 stupně Celsia za dekádu.

Souše se obecně ohřívají rychleji než oceány, protože vyžadují méně tepla, Evropa má však ještě další specifické zranitelnosti. Odborníci podle webu The Guardian popisují čtyři hlavní faktory, které k tomuto stavu přispívají: změněné vzorce počasí, těsnou blízkost k Arktidě, úbytek sněhové pokrývky a paradoxně i pokles znečištění ovzduší.

Posuny v atmosférické cirkulaci vedou k častějším a intenzivnějším letním vlnám horka, jaké nastaly například v červnu 2026. Tehdy byla rozsáhlá oblast horkého vzduchu uvězněna pod takzvanou tepelnou kopulí. Vědci stále zkoumají přesné propojení s globálním oteplováním, avšak dlouhodobá data naznačují jasnou souvislost s lidskou činností a změnami v proudění vzduchu.

Blízkost Arktidy hraje v evropském oteplování zásadní roli, neboť severní polární oblast se otepluje vůbec nejrychleji na planetě. Bílý ledový příkrov běžně odráží většinu slunečního záření zpět do vesmíru, avšak kvůli jeho tání dochází k odhalování temnějšího oceánu. Tmavá mořská hladina pohlcuje podstatně více tepla, což dále urychluje odtávání ledu a vytváří uzavřený kruh. Protože se velká část Evropy nachází poměrně blízko polární oblasti, tyto procesy přímo zvyšují teploty na kontinentu. Podobný princip funguje i u sněhové pokrývky, která dříve v zimních měsících pokrývala většinu Evropy a chránila ji před přehříváním.

Úbytek sněhu na evropském území v posledních letech dosahuje rekordních hodnot. V březnu 2025 byla rozloha sněhové pokrývky v Evropě přibližně o 31 procent nižší než průměr z let 1991 až 2020. Chybějící sněhová plocha odpovídá přibližně celkové rozloze Francie, Itálie, Německa, Švýcarska a Rakouska dohromady. Jednalo se o třetí nejnižší zaznamenaný rozsah sněhu od počátku sledování v roce 1983. Množství odraženého slunečního světla se tím pádem výrazně snížilo, což vede k dalšímu zadržování tepla v krajině a k růstu zimních i jarních teplot.

Čtvrtým významným faktorem je úspěšné snižování znečištění ovzduší v evropských zemích. Ačkoliv je čistší vzduch jednoznačně pozitivním krokem pro lidské zdraví, méně průmyslových částic ve vzduchu zároveň odkrývá plný dopad oxidu uhličitého. Znečišťující částice totiž v minulosti odrážely sluneční paprsky přímo nebo prostřednictvím tvorby mraků. Úbytek těchto částic způsobuje, že na zemský povrch dopadá více slunečního tepla, které následně zachycují skleníkové plyny. Pokles znečištění je nejvíce patrný v zimním období, což souvisí s odklonem od vytápění domů uhlím.

Vědci zatím nedokážou přesně vyčíslit, jak velkou váhu má každý ze čtyř faktorů, přesnější odhady plánují zveřejnit v příštím roce. Je však zřejmé, že význam jednotlivých vlivů se mění podle ročních období a geografické polohy. Blízkost Arktidy má větší vliv na podzim a v zimě, zatímco změny atmosférické cirkulaci působí nejsilněji během léta. Rychlé oteplování Evropy se projevuje nejen vlnami veder, ale také intenzivnějšími lesními požáry, suchy, přívalovými dešti a záplavami. Vedoucí klimatické sekce OSN Simon Stiell v této souvislosti upozornil, že lidské i ekonomické náklady krize dosahují úrovně celostátních nouzových stavů.