Lídři členských států NATO se na červnovém summitu v nizozemském Haagu zavázali k zásadnímu navýšení výdajů na obranu – konkrétně až na 5 % HDP do roku 2035. Prezident Spojených států Donald Trump označil dohodu za „monumentální vítězství pro USA“ a „velké vítězství pro západní civilizaci“. Podle kritiků však nejde o vítězství, nýbrž o drahou cestu, která s sebou nese obrovská geopolitická a ekonomická rizika.
Tento závazek přichází jen několik měsíců poté, co Evropská unie zveřejnila svou dlouho očekávanou obrannou bílou knihu, která stanovuje plán zvýšení vojenské připravenosti do roku 2030. V kontextu desetiletého trendu rostoucích výdajů na zbrojení je zjevné, že ekonomická diplomacie ustupuje do pozadí ve prospěch vojenské síly.
Základním předpokladem těchto kroků je víra, že zbrojení působí jako odstrašující prostředek proti válce. Příkladem má být studená válka, kdy hrozba vzájemného zničení mezi USA a Sovětským svazem zamezila přímému konfliktu. Otázkou však zůstává, zda je toto skutečně „cena za mír a prosperitu“ – nebo spíše cesta k destabilizaci a hospodářskému úpadku.
Ekonom Damian Tobin z University College Cork upozorňuje, že zvyšování výdajů na obranu sice může přinést technologické pokroky, ale zároveň odvádí investice od oblastí, které mají pro společnost vyšší užitek – například školství, zdravotnictví či boj s klimatickou krizí. Navíc obranné výdaje podle něj často vedou k geopolitickému napětí, nikoliv k jeho zmírnění.
Tobin připomíná, že strategie odstrašení vyžaduje riskantní taktiku hraničící s válečnými hrozbami. V 60. letech se o takovou strategii pokusil i prezident Richard Nixon, když hrozil použitím jaderných zbraní ve Vietnamu. Tento postup však nepřesvědčil Sovětský svaz ani Severní Vietnam – naopak, prodloužil konflikt a zvýšil jeho brutalitu.
Současné napětí mezi Izraelem a Íránem je dalším příkladem, kdy strategie na hraně může selhat. Írán se dlouhodobě pohyboval na prahu jaderné kapacity s cílem odstrašení, což ale zároveň vyvolalo preventivní útoky ze strany Izraele a USA. Výsledkem byly desítky mrtvých a žádné trvalé řešení.
Nejasné rovněž zůstává, kolik výdajů je skutečně třeba k tomu, aby obrana plnila svou odstrašující roli. NATO se dlouhodobě snažilo přimět členské státy, aby investovaly alespoň 2 % HDP. Ani to se však v mnoha případech – například na Balkáně – nedařilo prosadit. Nynější pětiprocentní závazek tak může narazit na ještě větší odpor veřejnosti.
Ekonomické důsledky takového posunu jsou zřetelné. Produkce zbraní vyžaduje trvalé a vysoké investice, které snižují dostupné veřejné prostředky na sociální a rozvojové programy. Ačkoliv se někdy poukazuje na přínosy výzkumu v obranném průmyslu – například v oblasti chemie nebo letectví – tyto přínosy jsou často označovány za neefektivní a nepřinášejí takový růst produktivity jako civilní investice.
Tobin uvádí jako kontrast Marshallův plán, který po druhé světové válce podpořil obnovu Evropy. Náklady byly nižší a geopolitický výnos vyšší než u vietnamské války, kde byly lidské ztráty tak obrovské, že jakákoliv ekonomická racionalita ztratila smysl.
Rostoucí výdaje na obranu navíc znamenají obrovské environmentální dopady. Podle nedávné studie sdílené listem The Guardian by plánovaná přezbrojovací fáze NATO mohla každoročně zvýšit emise skleníkových plynů až o 200 milionů tun. Nově schválené navýšení výdajů pravděpodobně tuto hranici ještě výrazně překročí.
Na rozdíl od armádních investic mají mnohé zelené projekty pozitivní multiplikační efekt – nahrazení spalovacích motorů elektrickými vozidly nebo tepelnými čerpadly snižuje emise i závislost na fosilních palivech. Vojenské investice však často znamenají přesměrování civilních technologií k bojovým účelům, což společnost zatěžuje.
Tobin uzavírá, že současná orientace Západu na vojenskou diplomacii je nejen ekonomicky nákladná, ale také geopoliticky nebezpečná. Příkladem může být politika USA z 50. a 60. let, kdy snaha omezit komunismus v Asii vedla k tomu, že se Čína hospodářsky i politicky uzavřela do vlastního bloku.
Namísto stability tedy rostoucí zbrojení může vést k novým konfliktům, zatímco prostředky, které by mohly sloužit společnému blahu, mizí v tancích, dronech a jaderných hlavicích. Cena za mír a prosperitu tak může být vyšší, než si dnes politici připouštějí – a výnos nemusí nikdy přijít.
Britské královské námořnictvo absolvovalo intenzivní třídenní operaci, během níž detailně sledovalo pohyb čtyř ruských plavidel v britských vodách. Mimořádný zásah trval celkem 72 hodin a britské složky využívaly k neustálému monitorování trasy ze Severního moře do Lamanšského průlivu pokročilé radarové systémy.
Obchodní spor a uvalení vysokých amerických cel vyvolaly mezi kanadskými obyvateli rozsáhlý bojkot zboží a služeb pocházejících ze Spojených států. Reakce veřejnosti přišla poté, co americká administrativa zavedla padesátiprocentní cla na kanadské zboží v hodnotě dvaceti miliard dolarů a kanadský premiér Mark Carney přikročil k odpovídajícím protiopatřením. Napětí dál vyostřily politické výroky amerického prezidenta Donalda Trumpa a jeho kroky v pohraničních otázkách.
Až polovina francouzských voličů vyjadřuje v průzkumech k nadcházejícím prezidentským volbám podporu kandidátům s vyhraněnými postoji vůči Severoatlantické alianci. Omezení účasti Francie v aliančních strukturách by přitom představovalo zásadní zásah do evropské bezpečnostní architektury.
Ruský prezident Vladimir Putin vyslal Velké Británii zastřenou hrozbu během tiskové konference v kyrgyzském Biškeku. Na dotaz novinářů, zda by Moskva mohla v reakci na dodávky zbraní Ukrajině zasáhnout vojenské objekty na britském území, odpověděl pouze stručnou větou. Prohlásil, že tato informace představuje vojenské tajemství. Ruský vůdce tak záměrně neposkytl jednoznačné potvrzení ani vyvrácení možných úderů. Tímto výrokem ponechal britskou veřejnost i tamní představitele v nejistotě ohledně dalších kroků Moskvy.
Americký prezident Donald Trump představil dohodu s Venezuelou, jejímž prostřednictvím získávají Spojené státy přístup k rozsáhlým zásobám ropy. Součástí tohoto plánu je využití získané suroviny k doplnění amerických nouzových zásob ropy, které se po uvolnění miliónů barelů dostaly na nejnižší úroveň za několik desetiletí. Washington získal v nově vytvořeném společném podniku většinový podíl s přístupem k desítkám miliard barelů prověřených zásob. Podle analytiků CNN však využití venezuelské ropy k doplnění strategických rezerv naráží na řadu zásadních překážek.
Od vyhlášení příměří zahynulo v Pásmu Gazy při izraelských útocích podle nejnovějších údajů tamního ministerstva zdravotnictví více než devět set lidí. Celkový počet palestinských obětí v tomto území tak od vyhlášení klidu zbraní přesáhl tisíc tři sta, přičemž mezi mrtvými je i více než tři sta dětí.
Evropské vlády plánují v boji proti klimatickým změnám masivní rozvoj jaderné energetiky. Tyto plány však narážejí na samotné dopady globálního oteplování. Vlny veder a dlouhotrvající sucha způsobily v letních měsících pokles hladin evropských řek na rekordní minima. Závody tak přicházejí o vodu potřebnou k chlazení reaktorů.
Americká armáda provedla nové letecké údery na cíle v Íránu, což vyvolalo okamžitou odvetu Teheránu v podobě raketových a dronových útoků na Jordánsko, Bahrajn a Kuvajt. K eskalaci došlo navzdory výslovnému varování amerického prezidenta Donalda Trumpa, že jakýkoliv odvetný krok narazí na ještě tvrdší vojenskou reakci. Poslední kolo vzájemných úderů následovalo po nočních útocích, které narušily několikatýdenní období relativního klidu. Napětí v regionu Blízkého východu tak opět prudce vzrostlo a hrozí dalším rozšířením konfliktu.
Evropská komise čelí vnitřnímu tlaku kvůli své odmítavé politice vůči čínské sociální síti TikTok. Část úředníků v bruselském sídle Berlaymont považuje nepřítomnost komise na této platformě za strategickou chybu. Poukazují přitom na skutečnost, že aplikaci v současnosti pravidelně využívá přibližně dvě stě milionů Evropanů. Otázka možného vstupu na tuto síť se tak znovu stala tématem diskusí na nejvyšší úrovni.
Americký prezident Donald Trump čelí výrazné nevoli veřejnosti v souvislosti se svými nejnovějšími kroky na mezinárodní i domácí scéně. Jeho rozhodnutí rozpoutat novou obchodní válku s Kanadou a oficiálně přejmenovat Ontarijské jezero na Americké jezero vyvolalo široký odpor. Podle nejnovějších průzkumů veřejného mínění webu CNN odmítá tato opatření nadpoloviční většina obyvatel Spojených států. Tento vývoj navíc přichází v citlivém období před nadcházejícími doplňovacími volbami do amerického Kongresu.
Íránské ozbrojené síly zahájily rozsáhlé raketové a dronové útoky na americké vojenské cíle v Jordánsku, Kuvajtu, Iráku a Bahrajnu. Tento vojenský úder následoval poté, co americká armáda v úterý obnovila své letecké operace proti íránskému území. K opětovnému vyostření konfliktu došlo v důsledku zpráv o zásahu civilního domu na jihu Íránu během svatební oslavy. Teherán reagoval sérií odvetných akcí namířených na americké základny napříč celým Blízkým východem.
V kanadské provincii Britská Kolumbie byl opět lokalizován malý plovoucí ostrov, jehož stopy úřady na čas ztratily. Zalesněný útvar poprvé zaznamenaly posádky lodí uprostřed nádrže Williston, která je největším sladkovodním jezerem v této oblasti. Satelitní snímky následně potvrdily existenci ostrova o rozloze odpovídající zhruba jednomu a půl amerického fotbalového hřiště. O několik týdnů později však z původního místa zcela zmizel a vyvolal značný rozruch. Zástupci úřadů nyní potvrdili, že se ostrov podařilo znovu najít poblíž břehu.