Mezi Evropskou unií a Spojenými státy nebezpečně houstne atmosféra a hrozba návratu k otevřené obchodní válce je čím dál reálnější. Washingtonu dochází trpělivost s Bruselem, který podle amerických představitelů neplní dohodu uzavřenou loni v červenci v Turnberry. Americký obchodní zmocněnec Jamieson Greer si podle webu Politico postěžoval, že zatímco USA své závazky splnily, EU neimplementovala prakticky nic a příslušná legislativa o clech zůstává měsíce zablokovaná.
Klíčový okamžik nastane 26. března, kdy má Evropský parlament o osudu transatlantické dohody hlasovat. Výsledek je však nejistý a vnitroevropské spory hluboké. Zatímco lidovecká frakce EPP, ke které patří šéfka Komise Ursula von der Leyen i německý kancléř Friedrich Merz, chce dohodu schválit pro zajištění stability, socialisté, liberálové a Zelení se staví proti. Důvodem jsou nové Trumpovy hrozby vůči Španělsku, údery v Íránu nebo plány na „přátelské převzetí“ Kuby.
Příští týden se proto do Washingtonu vydá trojice vlivných evropských zákonodárců, aby se pokusili najít společnou řeč přímo s Greerem. Mezi nimi je i Bernd Lange, šéf výboru pro mezinárodní obchod. Cílem mise je zjistit, zda lze vůbec s administrativou, která nerespektuje dřívější ujednání, smysluplně spolupracovat. Skepse v Bruselu totiž roste každým dnem, zejména když Washington jen tento týden zahájil další vyšetřování, která mohou vést k novým clům.
Evropští vyjednavači se ocitli v paradoxní situaci. Americký ministr financí Scott Bessent je sice ujišťuje, že USA budou dohodu z Turnberry dodržovat, ale o necelých 24 hodin později přicházejí z Bílého domu další pohrůžky. Podle europoslankyně Kathleen Van Brempt je za takových podmínek práce s Trumpovou administrativou téměř nemožná. Nedůvěru prohlubuje i fakt, že USA zvažují uvalení cel z důvodu národní bezpečnosti.
Jako možné řešení patové situace navrhla EPP zavedení takzvané „odkládací doložky“ (sunrise clause). Podle tohoto návrhu by dohoda vstoupila v platnost až ve chvíli, kdy se potvrdí, že Washington skutečně dodržuje svou stranu ujednání. Tento mechanismus by měl přinést jasnější pravidla hry a zabránit tomu, aby Evropa jednostranně zrušila cla na průmyslové zboží, zatímco USA by své 15% sazby na evropský export ponechaly.
Socialisté naznačili, že by tuto doložku mohli podpořit, ale kladou si tvrdé podmínky. Chtějí záruky, že USA přestanou ohrožovat evropská digitální pravidla a sníží cla na ocel. Existují však obavy, zda lidovci nebudou příliš ústupní jen proto, aby „nerozhněvali Trumpa“. Vyjednavačka EPP Željana Zovko se má v pondělí sejít s americkým velvyslancem Andrewem Puzderem, aby o těchto citlivých bodech jednala.
Celá situace je o to napjatější, že Trumpova obchodní agenda se zdá být imunní vůči nedávným soudním rozhodnutím, která měla jeho pravomoci omezit. Brusel se obává, že Bílý dům prostě využije jiné zákonné cesty, jak na Evropu vyvinout tlak. V ohrožení je tak křehká rovnováha, kterou se loni v létě podařilo na golfovém hřišti v Turnberry vyjednat, a obchodní vztahy v hodnotě miliard eur visí na vlásku.
Zatímco se diplomaté přetahují o slovíčka v obchodních smlouvách, evropské podniky nervózně čekají na výsledek hlasování. Nestabilita a neustálé hrozby poškozují investiční prostředí na obou stranách Atlantiku. Pokud se do dvou týdnů nepodaří najít kompromis, transatlantický obchod se může vrátit do éry tvrdých celních válek, které nikomu neprospějí.
Historie se opakuje a Spojené státy kráčejí v Íránu do stejné pasti, jakou si před dvěma dekádami připravily v Iráku, varují experti. Ačkoliv americká armáda tehdy dosáhla všech svých taktických cílů – Saddám Husajn byl dopaden a režim se zhroutil během tří týdnů – politický výsledek byl katastrofální. Irák je dnes autoritářským státem s hlubokými vazbami na Teherán. Tato propast mezi vojenským úspěchem a politickou realitou je přesně tím místem, kde americké strategie v uplynulých letech selhaly.
Mezi Evropskou unií a Spojenými státy nebezpečně houstne atmosféra a hrozba návratu k otevřené obchodní válce je čím dál reálnější. Washingtonu dochází trpělivost s Bruselem, který podle amerických představitelů neplní dohodu uzavřenou loni v červenci v Turnberry. Americký obchodní zmocněnec Jamieson Greer si podle webu Politico postěžoval, že zatímco USA své závazky splnily, EU neimplementovala prakticky nic a příslušná legislativa o clech zůstává měsíce zablokovaná.
Německý kancléř Friedrich Merz v posledních dnech výrazně přehodnotil svůj postoj k válce v Íránu a začal se otevřeně vymezovat proti strategii amerického prezidenta Donalda Trumpa. Zatímco ještě minulý týden během návštěvy v Bílém domě Merz ujišťoval Trumpa o své plné podpoře a shodě na cíli svrhnout režim v Teheránu, jeho nadšení nyní vystřídala ostrá kritika. Tento obrat přichází ve chvíli, kdy se naplno projevují ničivé dopady konfliktu na německou ekonomiku a bezpečnost.
Hamas v sobotním prohlášení nečekaně vyzval Teherán, aby se při svých vojenských operacích vyvaroval útoků na sousední země. Ačkoliv hnutí plně uznává právo Íránské islámské republiky reagovat na agresi všemi dostupnými prostředky v souladu s mezinárodním právem, apeluje na své „íránské bratry“, aby do konfliktu nezatahovali okolní státy. Tento diplomatický apel přichází v době extrémního napětí, které zachvátilo celý region Perského zálivu.
Americké námořnictvo a námořní pěchota se připravují na posílení své přítomnosti na Blízkém východě, což pro CBS News potvrdili dva vládní představitelé. Očekává se, že do regionu dorazí obojživelná pohotovostní skupina a její expediční jednotka, kterou by měla vést výsadková loď USS Tripoli se základnou v Japonsku. Tato formace obvykle zahrnuje přibližně 5 000 námořníků a příslušníků námořní pěchoty rozmístěných na několika plavidlech.
Válka v Íránu, která naplno propukla po zahájení amerických a izraelských úderů 28. února 2026, uvrhla světové trhy do chaosu. Ceny energií vyletěly strmě vzhůru a ropa typu Brent, která se ještě koncem února prodávala za zhruba 70 dolarů za barel, bleskově překonala hranici 100 dolarů. I když cena k 10. březnu mírně klesla na 90 dolarů díky prohlášení Donalda Trumpa o brzkém konci války, nejistota v Evropě trvá.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu stojí před zásadním politickým testem. Poté, co dekády budoval svou kariéru na slibu bránit Izrael před íránským nepřítelem a označoval současný střet za „osudové tažení za samotnou existenci“, se nyní zdá, že válka s Íránem skončí dříve, než dojde k pádu tamního režimu. Přestože se Izraeli podařilo při leteckém úderu zlikvidovat nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chameneího, naděje na okamžitou změnu režimu v Teheránu slábnou.
Americký ministr obrany Pete Hegseth v pátek ostře napadl novináře za to, že podle něj nedostatečně pozitivně informují o vojenském tažení Spojených států proti Íránu. Během tiskové konference v Pentagonu označil dosavadní kampaň za bezprecedentní úspěch a obvinil média ze záměrného zlehčování zisků, kterých Washington na bojišti dosáhl.
Íránské islámské revoluční gardy (IRGC) v pátek odpoledne oznámily, že zahájily rozsáhlý raketový útok na Izrael. Tato operace je podle íránské státní agentury Tasním vedena jako společný úder s libanonským hnutím Hizballáh. Do útoku se zapojilo námořnictvo IRGC i jednotky operující s drony, které spolupracují s touto ozbrojenou skupinou napojenou na Teherán.
Americký prezident Donald Trump se v souvislosti s probíhajícím konfliktem s Íránem ocitá na komplikované křižovatce. Ačkoliv se v úvodních fázích operace „Epic Fury“ (Epický hněv) neváhal prohlásit za vítěze, objektivní pohled na situaci naznačuje, že Spojené státy mají k definitivnímu triumfu daleko.
Budoucnost íránského vedení je po dvou týdnech intenzivních amerických a izraelských útoků zahalena nejistotou. Americký ministr obrany Pete Hegseth v pátek prohlásil, že nový íránský nejvyšší vůdce Modžtaba Chameneí byl při náletech zraněn a je pravděpodobně znetvořen. Tato tvrzení vyvolávají vážné pochybnosti o jeho skutečné schopnosti ovládat zemi v době vrcholícího válečného konfliktu.
Vztah mezi Spojenými státy a Izraelem bývá ve Washingtonu často vykreslován jako naprosto jednotný, zejména pokud jde o přístup k Íránu. Analytik Leon Hadar však upozorňuje, že tato „tradiční moudrost“ je mýtem. Ačkoliv obě země sdílejí určité obavy, jejich skutečné válečné cíle a strategické priority se v mnoha ohledech zásadně rozcházejí.