Britský premiér a lídr Labouristické strany Keir Starmer rezignoval na svou funkci. K tomuto kroku se odhodlal pod vlivem neúnosného tlaku poté, co Andy Burnham drtivě zvítězil v doplňovacích volbách v obvodu Makerfield. Starmer se tak stal již šestým předsedou britské vlády za poslední dekádu, který opouští svůj úřad. Bezprostředním impulsem pro jeho konec byl úplný kolaps podpory uvnitř jeho vlastní strany i kabinetu, což ukázaly soukromé rozhovory během uplynulého víkendu. Na rozdíl od svých konzervativních předchůdců Borise Johnsona a Liz Trussové se však naplánovaným odchodem snaží předejít vlně vládních rezignací a zajistit spořádané předání moci. Jeho emotivní projev nicméně jasně ukázal vůdce, který si je vědom vlastního neúspěchu.
Starmer přitom nebyl populární ani v době svého nástupu do Downing Street. Na prahu parlamentních voleb v roce 2024 dosahovala jeho čistá míra popularity u agentury Ipsos historického minima minus 21 procent. Tehdy s ním vyjádřilo spokojenost jen 31 procent veřejnosti, zatímco 52 procent bylo nespokojených.
Stal se tak prvním britským lídrem, který dokázal získat sněmovní většinu s takto hlubokými zápornými čísly. V politickém prostředí po referendu o brexitu to však nebylo až tak výjimečné, jelikož jeho předchůdce Rishi Sunak vstupoval do kampaně s popularitou minus 56 procent podle YouGov.
Po velkém volebním vítězství, které přišlo po čtrnácti letech konzervativních vlád, se sice očekávalo výrazné posílení jeho pozice, realita však byla jiná. Například Tony Blair se v roce 1997 těšil rekordnímu nárůstu popularity až na plus 60 procent a David Cameron v roce 2010 poskočil na plus 21 procent.
Premiérský úřad totiž novému držiteli obvykle automaticky dodává aureolu kompetence. Starmerova oblíbenost sice po volbách mírně stoupla, ale dosáhla pouze vlažné neutrality kolem nuly, což byl ve srovnání s Blairovou érou jen mělký a krátkodobý výkyv. Z hlediska získané parlamentní většiny se sice jeho pozice zdála neotřesitelná, totéž se však tvrdilo o Borisi Johnsonovi po roce 2019, který přesto skončil za pouhé tři roky.
Hledání příčin Starmerova konce ukazuje na paralely s jeho stranickým předchůdcem Jeremym Corbynem. Corbynova popularita se mezi lety 2017 a 2019 propadla z konkurenceschopných minus 11 procent na katastrofálních minus 44 procent, když se jeho křehká koalice rozpadla pod tlakem brexitu.
Starmerův vzestup a pád trval téměř stejně dlouho a stál na velmi podobných základech. Volební vedení labouristů v obou případech nepramenilo z nadšení voličů pro opozici, nýbrž z kolapsu vládní kompetence toryů. V roce 2024 sice labouristé ovládli 64 procent křesel, ale získali pouhých 34 procent hlasů, což je nejnižší podíl pro většinovou vládu v historii.
Podobně jako Corbyna v roce 2019 sevřely jiné strany, ocitl se i Starmer v polovině dvacátých let v kleštích. Z jedné strany odčerpávala labouristům hlasy v postprůmyslových oblastech pravicově populistická Formace Reform UK, z druhé strany pak městské progresivisty úspěšně oslovovali Zelení a propalestinští nezávislí kandidáti.
Zelení v roce 2024 zečtyřnásobili počet svých poslanců a nezávislí uspěli v tradičních baštách Labouristické strany. Vládní angažmá labouristů pak provázely porážky v doplňovacích i místních volbách v Anglii a strana nedokázala oslabit ani skandály zmítanou Skotskou národní stranu.
Tento nejnovější premiérský konec nastal téměř přesně deset let po referendu o brexitu. Příkopy, které tehdy v britské politice vznikly, jsou stále určující, přestože lidé už detaily tehdejších sporů zapomněli. Britskou politickou scénu lze popsat jako polarizovaný systém dvou hlavních bloků, kde klíčovou proměnnou zůstává právě postoj k brexitu.
Tyto tábory jsou však vnitřně silně roztříštěné a své hlavní téma otevírají jen zřídka. Voliči se sice dokážou občas sjednotit proti společnému nepříteli, v jiných oblastech politiky však zůstávají hluboce rozděleni, což lídrům jako Starmer znemožňuje dlouhodobě udržet pohromadě takto nestabilní koalice.
Ruský prezident Vladimir Putin podle webu The Independent prohlásil, že je připraven zahájit mírové rozhovory s Ukrajinou. Toto vyjádření přišlo jen několik dní poté, co ukrajinské nálety na ruskou ropnou infrastrukturu způsobily v zemi nedostatek pohonných hmot.
Britský premiér a lídr Labouristické strany Keir Starmer rezignoval na svou funkci. K tomuto kroku se odhodlal pod vlivem neúnosného tlaku poté, co Andy Burnham drtivě zvítězil v doplňovacích volbách v obvodu Makerfield. Starmer se tak stal již šestým předsedou britské vlády za poslední dekádu, který opouští svůj úřad. Bezprostředním impulsem pro jeho konec byl úplný kolaps podpory uvnitř jeho vlastní strany i kabinetu, což ukázaly soukromé rozhovory během uplynulého víkendu. Na rozdíl od svých konzervativních předchůdců Borise Johnsona a Liz Trussové se však naplánovaným odchodem snaží předejít vlně vládních rezignací a zajistit spořádané předání moci. Jeho emotivní projev nicméně jasně ukázal vůdce, který si je vědom vlastního neúspěchu.
Severokorejský vůdce Kim Čong-un na nedávném zasedání vládnoucí Korejské strany práce prohlásil, že neustálé rozšiřování jaderných sil představuje jedinou a nejsprávnější cestu, jak čelit nestabilnímu světu a rostoucím hrozbám ze strany USA a jejich spojenců.
Čínský superpočítač LineShine ze Šen-čenu se stal nově nejvýkonnějším strojem na světě, když v žebříčku Top500 sesadil z první pozice americký El Capitan. Čína se tak na vrchol tohoto hodnocení, které bývá vnímáno jako ukazatel technologické vyspělosti zemí, vrátila poprvé od roku 2017. Zařízení debutovalo s výkonem 2,198 exaflops, což představuje více než dvě kvintiliony výpočtů za sekundu.
Americký Senát schválil rezoluci, která vyzývá prezidenta Donalda Trumpa k ukončení vojenských akcí vůči Íránu, pokud k nim nezíská souhlas zákonodárců. Pro toto opatření se vyslovilo 50 senátorů, zatímco 48 jimi bylo proti. Podobný krok již dříve v tomto měsíci učinila také Sněmovna reprezentantů. Celý dokument má však převážně symbolický význam, protože jako souběžná rezoluce neputuje k prezidentskému podpisu a nemá sílu zákona. Tento krok přichází v době, kdy se nepopulární konflikt blíží ke svému pátému měsíci trvání.
Mezinárodní námořní organizace (IMO) spadající pod OSN se chystá evakuovat více než 11 000 námořníků, kteří kvůli válečnému konfliktu mezi USA, Izraelem a Íránem uvízli v Perském zálivu. Generální tajemník organizace Arsenio Dominguez oznámil, že tato rozsáhlá operace se uskuteční ve spolupráci s Íránem, Ománem, Spojenými státy a dalšími pobřežními státy i zástupci lodního průmyslu.
Maďarsko zbrzdilo klíčový procedurální krok nezbytný pro pokrok v přístupových rozhovorech Ukrajiny a Moldavska do Evropské unie. Podle unijních diplomatů Budapešť zablokovala odeslání dopisu Evropské radě a Evropské komisi, který měl vyjadřovat společné stanovisko všech 27 členských států k otevření zbývajících vyjednávacích kapitol. Maďarsko bylo jedinou zemí, která se proti tomuto kroku vyžadujícímu jednomyslný souhlas postavila. Celá záležitost bude znovu předmětem jednání v příštím týdnu.
Britové v tomto týdnu neřeší jen konec premiéra Keira Starmera ve funkci, ale i historickou událost, která nastane v následujících dnech. Král Karel III. se totiž rozhodl udělat něco, co zatím žádný panovník neudělal.
Počasí i dnes přinutilo meteorology k vydání nového varování, které je navíc platné až do odvolání. Experti aktuálně varují nejen před vysokými teplotami, ale také kvůli hrozbě vzniku požárů na jižní Moravě.
Evropu svírá vlna extrémních veder, kvůli které meteorologové očekávají překonávání dosavadních teplotních rekordů. Vědci upozorňují, že evropský kontinent se otepluje přibližně dvakrát až třikrát rychleji než globální průměr. Tamní infrastruktura přitom není na takové teploty připravená. Dochází k poškozování železničních kolejí i elektrických kabelů a tisíce lidí umírají v domech, které fungují jako tepelné pasti. Současná vlna veder je již druhou rekordní v průběhu dvou měsíců, přičemž absolutní teplotní maxima mohou padnout ještě před začátkem července.
Ukrajinský velvyslanec při OSN Andrij Melnyk upozornil, že by Kyjev mohl přehodnotit svůj stávající návrh na příměří, pokud ze strany mezinárodního společenství nepřijde výrazná snaha o ukončení konfliktu.
Americký prezident Donald Trump oznámil, že Írán plně a bezvýhradně souhlasil s nejvyšším stupněm jaderných inspekcí, které mají trvat dlouho do budoucnosti. Podle Trumpa tento krok zajistí absolutní upřímnost v jaderné otázce, přičemž dodal, že bez tohoto ústupku by Washington v dalších vyjednáváních nepokračoval.
