Britský premiér a lídr Labouristické strany Keir Starmer rezignoval na svou funkci. K tomuto kroku se odhodlal pod vlivem neúnosného tlaku poté, co Andy Burnham drtivě zvítězil v doplňovacích volbách v obvodu Makerfield. Starmer se tak stal již šestým předsedou britské vlády za poslední dekádu, který opouští svůj úřad. Bezprostředním impulsem pro jeho konec byl úplný kolaps podpory uvnitř jeho vlastní strany i kabinetu, což ukázaly soukromé rozhovory během uplynulého víkendu. Na rozdíl od svých konzervativních předchůdců Borise Johnsona a Liz Trussové se však naplánovaným odchodem snaží předejít vlně vládních rezignací a zajistit spořádané předání moci. Jeho emotivní projev nicméně jasně ukázal vůdce, který si je vědom vlastního neúspěchu.
Starmer přitom nebyl populární ani v době svého nástupu do Downing Street. Na prahu parlamentních voleb v roce 2024 dosahovala jeho čistá míra popularity u agentury Ipsos historického minima minus 21 procent. Tehdy s ním vyjádřilo spokojenost jen 31 procent veřejnosti, zatímco 52 procent bylo nespokojených.
Stal se tak prvním britským lídrem, který dokázal získat sněmovní většinu s takto hlubokými zápornými čísly. V politickém prostředí po referendu o brexitu to však nebylo až tak výjimečné, jelikož jeho předchůdce Rishi Sunak vstupoval do kampaně s popularitou minus 56 procent podle YouGov.
Po velkém volebním vítězství, které přišlo po čtrnácti letech konzervativních vlád, se sice očekávalo výrazné posílení jeho pozice, realita však byla jiná. Například Tony Blair se v roce 1997 těšil rekordnímu nárůstu popularity až na plus 60 procent a David Cameron v roce 2010 poskočil na plus 21 procent.
Premiérský úřad totiž novému držiteli obvykle automaticky dodává aureolu kompetence. Starmerova oblíbenost sice po volbách mírně stoupla, ale dosáhla pouze vlažné neutrality kolem nuly, což byl ve srovnání s Blairovou érou jen mělký a krátkodobý výkyv. Z hlediska získané parlamentní většiny se sice jeho pozice zdála neotřesitelná, totéž se však tvrdilo o Borisi Johnsonovi po roce 2019, který přesto skončil za pouhé tři roky.
Hledání příčin Starmerova konce ukazuje na paralely s jeho stranickým předchůdcem Jeremym Corbynem. Corbynova popularita se mezi lety 2017 a 2019 propadla z konkurenceschopných minus 11 procent na katastrofálních minus 44 procent, když se jeho křehká koalice rozpadla pod tlakem brexitu.
Starmerův vzestup a pád trval téměř stejně dlouho a stál na velmi podobných základech. Volební vedení labouristů v obou případech nepramenilo z nadšení voličů pro opozici, nýbrž z kolapsu vládní kompetence toryů. V roce 2024 sice labouristé ovládli 64 procent křesel, ale získali pouhých 34 procent hlasů, což je nejnižší podíl pro většinovou vládu v historii.
Podobně jako Corbyna v roce 2019 sevřely jiné strany, ocitl se i Starmer v polovině dvacátých let v kleštích. Z jedné strany odčerpávala labouristům hlasy v postprůmyslových oblastech pravicově populistická Formace Reform UK, z druhé strany pak městské progresivisty úspěšně oslovovali Zelení a propalestinští nezávislí kandidáti.
Zelení v roce 2024 zečtyřnásobili počet svých poslanců a nezávislí uspěli v tradičních baštách Labouristické strany. Vládní angažmá labouristů pak provázely porážky v doplňovacích i místních volbách v Anglii a strana nedokázala oslabit ani skandály zmítanou Skotskou národní stranu.
Tento nejnovější premiérský konec nastal téměř přesně deset let po referendu o brexitu. Příkopy, které tehdy v britské politice vznikly, jsou stále určující, přestože lidé už detaily tehdejších sporů zapomněli. Britskou politickou scénu lze popsat jako polarizovaný systém dvou hlavních bloků, kde klíčovou proměnnou zůstává právě postoj k brexitu.
Tyto tábory jsou však vnitřně silně roztříštěné a své hlavní téma otevírají jen zřídka. Voliči se sice dokážou občas sjednotit proti společnému nepříteli, v jiných oblastech politiky však zůstávají hluboce rozděleni, což lídrům jako Starmer znemožňuje dlouhodobě udržet pohromadě takto nestabilní koalice.
Slovenský premiér Robert Fico (Smer-SD) reagoval na kritiku z Česka, která konkrétně přišla ze strany prezidenta Petra Pavla. Fico zdůraznil, že upřednostňuje mír. Trvá zároveň na tom, že panují snahy vyprovokovat konflikt mezi NATO a Ruskem.
Česko má jedno nepříjemné evropské prvenství. Podle srpnových dat Eurostatu zdražovala nafta v tuzemsku meziměsíčně nejvýrazněji v celé Evropské unii, zhruba o 14 procent. Na první pohled se nabízí jednoduché vysvětlení: 19. července skončila vládní regulace marží čerpacích stanic, takže si pumpaři v následujících týdnech mohli začít kompenzovat období, kdy jim stát výši marže omezoval. Tak jednoduché to ale není.
Běloruský prezident Alexandr Lukašenko přiznal, že jeho země nemá dostatek draslíku k uspokojení poptávky amerického prezidenta Donalda Trumpa. Podle hlavy státu chybí kapacity pro takto objemné dodávky tohoto kriticky důležitého hnojiva, protože veškerá produkce je již nasmlouvána. Lukašenko se takto vyjádřil během setkání s předsedou běloruského státního celního výboru Vladimirem Orlovským. Prezident zdůraznil, že Bělorusko nemůže přesměrovat požadované objemy na západní trhy, i kdyby o to mělo zájem.
Americký ministr zahraničí Marco Rubio se zastal rozhodnutí prezidenta Donalda Trumpa odebrat mediálním organizacím CNN, Politico a MS NOW přístup do pracovních prostor v Bílém domě. V rozhovoru pro pořad Today na stanici NBC zdůraznil, že administrativa tyto sdělovací prostředky nezavírá ani nezatýká jejich novináře. Podle šéfa americké diplomacie jde výhradně o zrušení možnosti pracovat přímo z budovy prezidentské kanceláře. Dotčená média tak mohou o prezidentovi i nadále informovat, avšak bez nároku na stálé pracovní místo v Bílém domě.
Americký prezident Donald Trump sdělil podle CNN svým poradcům, že by rád uspořádal setkání s íránskými představiteli v New Yorku během jednání Valného shromáždění Organizace spojených národů, pokud k tomu budou vhodné podmínky.
Výsledky ruských parlamentních voleb přinesly přesvědčivé vítězství vládní strany Jednotné Rusko, která pevně podporuje prezidenta Vladimira Putina a vojenské angažmá na Ukrajině. Výsledek hlasování byl od počátku předvídatelný, neboť skutečná opozice byla v uplynulých letech prakticky umlčena. Jediná opoziční strana Jabloko, která otevřeně vyzývala k ukončení válečného konfliktu, byla z volebního klání vyřazena. Ruský prezident již před samotným hlasováním prohlásil, že volby ukáží národní jednotu a podporu milionů lidí pro bojující vojáky.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se v New Yorku setkal se svým francouzským protějškem Emmanuelem Macronem. Klíčovým tématem jejich rozhovoru byla možnost zavedení moratoria na útoky proti energetické infrastruktuře a posílení ukrajinské protivzdušné obrany. Schůzka obou státníků se uskutečnila v rezidenci stálého představitele Francie při Organizaci spojených národů na okraji zasedání Valného shromáždění. Jednání navázalo na předchozí rozhovory, které francouzský prezident vedl v budově Trump Tower s americkým prezidentem Donaldem Trumpem.
Světové dění se podle analytiků CNN vymyká kontrole a globální bezpečnost se potýká s výraznou nestabilitou. Dva hlavní válečné konflikty v Íránu a na Ukrajině již nezůstávají izolované, zatímco rostoucí ceny energií a klimatická krize zasahují světovou ekonomiku.
Planetární systémy nezbytné pro udržení života na Zemi se v důsledku znečištění a ničení přírodních stanovišť dostaly na nejhorší zaznamenanou úroveň. Z devíti takzvaných planetárních hranic, které určují stabilní prostředí pro lidskou civilizaci, je v současnosti sedm překročeno na historických maximech. Vyplývá to podle webu The Guarian z nejnovější vědecké zprávy zaměřené na stav planety, jejíž metodika byla stanovena v roce 2009.
Hlavní americké televizní stanice pozastavily společné vysílání z akcí prezidenta Donalda Trumpa v reakci na to, že zástupci stanic CNN, MS NOW a portálu Politico dostali zákaz vstupu do Bílého domu.
Podle amerických představitelů a mezinárodních zpravodajských zdrojů, na které se odkazuje stanice CNN, mohly ruské špionážní satelity pomoci Íránu k přesnějšímu zasažení amerických cílů na Blízkém východě. Přesně čtrnáct ruských družic se totiž pohybovalo nad americkou vojenskou základnou v Saudské Arábii pouhé dva dny před rozsáhlým íránským útokem.
Soudce federálního soudu ve Washingtonu zablokoval snahu správní rady Centra Johna F. Kennedyho pro múzická umění navrátit na budovu jméno amerického prezidenta Donalda Trumpa. Krátce po vynesení soudního rozhodnutí správní rada centra odhlasovala uzavření celého komplexu z důvodu plánované rekonstrukce a finančních potíží.