Administrativa prezidenta Donalda Trumpa již nyní připravuje narativ o vítězství v Íránu, ačkoli realita na bojišti zůstává nepřehledná. Bílý dům vykresluje scénář, podle kterého Trump osobně potvrdí bezpodmínečnou kapitulaci islámské republiky. Tento ambiciózní plán má prezidentovi umožnit vyvázat se z konfliktu, který začíná ohrožovat jeho domácí politickou stabilitu i globální ekonomiku.
Ministr obrany Pete Hegseth prohlásil, že pouze Donald Trump je schopen posoudit, zda se válka nachází na svém začátku, v polovině nebo u konce. Tento přístup staví amerického prezidenta do role jediného arbitra reality uprostřed zuřícího regionálního požáru. Hegseth, sám veterán z Iráku a Afghánistánu, zdůrazňuje, že současná operace není nekonečným budováním státu v bažinách, jaké zažili jeho předchůdci Bush nebo Obama.
Íránští revoluční vůdci však pravděpodobně nebudou s touto americkou choreografií spolupracovat. Jejich hlavní strategií v tomto existenčním boji je vyčkat, až americkou veřejnost unaví další vzdálený válečný konflikt. Historie Blízkého východu navíc ukazuje, že násilí není kohoutek, který lze snadno vypnout; každá nová válka pouze oživuje staré křivdy, které živí ty budoucí.
Potřeba najít východisko z války je pro Bílý dům naléhavá i z ekonomických důvodů. Ropná krize vyvolaná konfliktem hrozí globální katastrofou a vysoké ceny benzínu oslabují Trumpovu politickou pozici. Situace je o to citlivější, že Trump v kampani sliboval, že žádné nové války nezačne. Tento závazek berou velmi vážně statisíce vojáků, kteří sloužili v misích po 11. září.
Hegseth prosazuje metodu „drtivé vojenské síly“, která se spoléhá na technologickou převahu a intenzivní letecké kampaně. Podle něj budou USA nepřítele drtit, dokud nebude rozhodně poražen, ovšem podle vlastního časového plánu. Kritikové však poukazují na to, že Trump dosud nedokázal jasně definovat důvody války – střídá varování před jaderným programem s požadavky na změnu režimu či nabídkami k dohodě.
Mluvčí Bílého domu Karoline Leavitt se pokusila vysvětlit termín „bezpodmínečná kapitulace“. Podle ní Trump nečeká, že íránský režim vyjde ven a tato slova sám vyřkne. Kapitulací se myslí stav, kdy íránské hrozby již nebudou podloženy arzenálem balistických raket a kdy země přestane představovat přímou hrozbu pro Spojené státy a jejich spojence.
Zatímco USA mluví o drtivém vítězství, Írán může vyhlásit výhru také. Pro teokratický režim, který čelí útokům supervelmoci, může být vítězstvím prostý fakt, že přežil. Analytici upozorňují, že zatímco USA vedou válku technologickou a precizní, Írán sází na asymetrické metody, jako je zaminování Hormuzského průlivu, teroristické útoky nebo aktivace spojenců v regionu.
Zkušenosti z Vietnamu, Iráku či Afghánistánu ukazují, že odhodlaní protivníci dokážou americkou převahu eliminovat vytrvalostí a využíváním lokálních podmínek, kterým Washington často nerozumí. Írán může na Trumpovo prohlášení o vítězství odpovědět pokračujícími raketovými útoky v Perském zálivu nebo nasazením levných a účinných dronů nové generace.
Zásadní výhodou Teheránu zůstává geografie. Vzdálenost Spojených států od dějiště konfliktu vede dříve či později k tomu, že se američtí občané začnou ptát, proč obětují své životy a bohatství v bitvách jiných národů. Trumpova nechuť k řádné přípravě země na válku a absence jasné výstupní strategie ho činí v tomto bodě obzvláště zranitelným.
Donald Trump se tak brzy ocitne před dilematem známým mnoha jeho předchůdcům. Bude muset zvolit, zda vyrobí falešné nebo částečné vítězství a z regionu odejde, nebo se nechá do konfliktu zatáhnout ještě hlouběji. Pokud nedojde k náhlému kolapsu režimu, který vzdoruje Spojeným státům téměř padesát let, bude cesta k opravdovému míru mnohem složitější, než naznačují prohlášení z Pentagonu.
Nadcházející státní návštěva krále Karla III. a královny Camilly ve Spojených státech je britskými diplomaty označována za událost s „vysokými sázkami a velkým rizikem“. Nejde o běžnou zdvořilostní cestu plnou celebrit a úsměvů pro fotografy, ale o dosud nejtěžší zkoušku královy vlády. Podle odborníků přichází tato návštěva v době nejhlubší krize anglo-amerických vztahů za poslední století, kdy napětí mezi oběma mocnostmi dosahuje kritických hodnot.
Summit na Kypru měl být původně pracovní schůzkou zaměřenou na rozpočet, ale evropské lídry opět pohltila nečekaná krize. Namísto řešení praktických záležitostí se museli vyrovnávat s dalšími politickými otřesy, které ohrožují stabilitu transatlantických vztahů. Napětí mezi Bruselem a Washingtonem dosáhlo nového vrcholu, což vyvolává hluboké obavy o budoucí směřování obranné aliance.
Válka v Íránu se nezadržitelně blíží k šedesátidennímu limitu, který americké zákony stanovují pro vojenské operace bez výslovného souhlasu Kongresu. Podle takzvané Rezoluce o válečných pravomocech (War Powers Resolution), která vznikla po zkušenostech z Vietnamu, připadá tento kritický termín na 1. května. Prezident Donald Trump se však zatím nezdá být pod tlakem, aby o povolení zákonodárce žádal, a jeho administrativa dává jasně najevo, že se nenechá do žádných dohod dotlačit.
Představitelé Evropské unie začínají pracovat na konkrétním plánu, jak využít vzájemnou asistenční doložku v případě napadení členského státu. Tento krok přichází v době, kdy se transatlantická aliance NATO potýká s nejtěžší krizí ve své historii, mimo jiné kvůli zesilující kritice ze strany Donalda Trumpa. Bruselské úřady dostaly za úkol připravit detailní scénář, jakým způsobem by blok reagoval, pokud by byla tato klauzule aktivována.
Francouzský prezident Emmanuel Macron varoval, že Evropané musí začít bránit své vlastní zájmy, protože Spojené státy, Čína i Rusko jsou podle něj v současnosti naladěny proti nim. Během diskuse v Aténách s řeckým premiérem Kyriakosem Mitsotakisem zdůraznil, že jde o jedinečný a kritický okamžik, kdy se zájmy těchto tří velmocí střetávají s evropskými. Podle Macrona je nyní ten správný čas, aby se Evropa konečně probudila a začala jednat se zdravým sebevědomím.
Globální ropná krize vyvolaná válkou v Íránu navždy změnila odvětví fosilních paliv. Podle Fatiha Birola, šéfa Mezinárodní energetické agentury (IEA), se země nyní odklánějí od těchto zdrojů, aby si zajistily energetickou bezpečnost.
Přes Česko o víkendu přejde studená fronta, za kterou se ochladí. Teploty ale neklesnou tak výrazně. Vyplývá to z předpovědi na první polovinu příštího týdne. Odpolední maxima budou téměř atakovat dvacítku.
Andrej Babiš dluží českým občanům 7,5 miliard Kč. Jde o peníze, které dle pravomocných rozsudků a nejrůznějších autorit a analýz získal nezákonně koncern Agrofert. Zemědělský fond však nyní oznámil, že většinu těchto prostředků neplánuje vymáhat a dokonce i to, že opět začne přidělovat evropské dotace koncernu Agrofert. Dochází tedy k hazardu s miliardy korun daňových poplatníků, čemuž se Piráti snaží zabránit, a proto rozšířili svoje trestní oznámení z února tohoto roku.
Americký prezident Donald Trump si nenechal líbit poučování ze strany prince Harryho, jenž na Ukrajině mluvil o tom, jaká by měla být role Spojených států amerických.
Je stále důležitější si dávat pozor na nejrůznější internetové podvodníky, ale občas není jednoduché se orientovat, kdo je kdo. Objevují se totiž stále nové praktiky. Policisté nyní varovali před další vlnou nebezpečných esemesek.
Předpovědím počasí momentálně dominuje změna, která se očekává uprostřed nadcházejícího dubnového víkendu. Zařídí ji studená fronta. Experti upozorňují, že pocitově bude v neděli ještě chladněji, než má ukazovat teploměr.
Velké kontroverze vzbuzuje záměr uspořádat v Praze koncert kontroverzního rappera Kanyeho Westa. Show by měla proběhnout v létě na dostihovém závodišti ve Velké Chuchli. Téma je z toho i v politických kruzích. Nejméně jeden politik už vyjádřil názor, že by se akce měla zrušit.