Trumpa čekají problémy. Válku s Íránem musí ukončit do května

Zákon definuje jasný časový rámec pro neoficiální války. Prezident musí do 48 hodin od zahájení bojů informovat Kongres o jejich rozsahu a důvodech. Následně má 60 dní na to, aby získal autorizaci, jinak musí akci ukončit. Existuje sice možnost prodloužení o dalších 30 dní, ale pouze za účelem bezpečného stažení jednotek. Trumpova administrativa se však odvolává na ústavní pravomoci prezidenta vést zahraniční politiku a naznačuje, že zákon považuje za protiústavní.

Mezi zákonodárci navíc panuje neshoda o tom, kdy přesně lhůta vyprší. Část právníků se domnívá, že rozhodující je okamžik zahájení bojů, což by znamenalo termín již 29. dubna. Jiní se drží textu zákona a počítají 60 dní od oficiálního oznámení Kongresu, tedy do 1. května. Republikáni navíc argumentují, že probíhající příměří by se do limitu vůbec nemělo započítávat. Podle nich nelze prezidenta „trestat“ za to, že se pokouší vyjednávat.

Historicky nebyla Rezoluce o válečných pravomocech nikdy úspěšně použita k vynucenému ukončení vojenské akce. Američtí prezidenti napříč dekádami hledali kreativní způsoby, jak zákon obejít. Ronald Reagan například v roce 1983 uzavřel s Kongresem kompromisní dohodu o mariňácích v Libanonu, zatímco Bill Clinton v roce 1999 argumentoval tím, že Kongres válku v Kosovu fakticky schválil, když na ni uvolnil finanční prostředky.

Barack Obama šel v roce 2011 ještě dál a během kampaně v Libyi jednoduše redefinoval pojem „nepřátelství“. Tvrdil, že pokud operace probíhá především pomocí dronů a americké síly nejsou v přímém ohrožení, zákon se na ně nevztahuje. Tuto argumentaci si Trumpova administrativa vypůjčila již v loňském roce při operacích proti pašerákům drog a nyní by ji teoreticky mohla uplatnit i v případě Íránu.

Viceprezident JD Vance se k zákonu vyjádřil velmi přímočaře už v lednu, kdy jej označil za „falešný a protiústavní“. Podle něj tato norma nijak neovlivní způsob, jakým bude nynější administrativa provádět zahraniční politiku. Tento postoj odráží širší trend současného Trumpova funkčního období, kdy republikánští lídři v Kongresu často ustupují exekutivě, ať už jde o cla, rozpočtové škrty nebo rušení vládních agentur.

I přes deklarovanou jednotu republikánů se však v kuloárech hovoří o tom, že překročení šedesátidenní hranice by mohlo v jejich řadách způsobit trhliny. Někteří zastánci institucí se domnívají, že Kongres má povinnost hlasovat o každé válce, která trvá déle než dva měsíce. Mnoho zákonodárců se však bojí jít do otevřeného střetu s prezidentem v době války, a to jak kvůli obavám z oslabení pozice USA před nepřáteli, tak kvůli strachu z prezidentovy odvety.

Aktuální válka s Íránem se navíc od předchozích konfliktů liší svým rozsahem a náklady. Zatímco minulé administrativy se snažily budovat pro své kroky podporu na Kapitolu, Trumpův Bílý dům zatím nepožádal o žádné dodatečné finance na vedení války, ani nezveřejnil odhady jejích nákladů. Otázka, zda soudy tentokrát do sporu mezi prezidentem a Kongresem zasáhnou, zůstává otevřená, i když se tomu v minulosti spíše vyhýbaly.