Sliby o levnějších potravinách znovu rozhodly volby – a opět to bude venkov, kdo zaplatí jejich cenu. Politika, která se tváří jako obrana obyčejných lidí, ve skutečnosti nahrává velkým hráčům a prohlubuje závislost českého zemědělství na dotacích. Pokud se kabinet pod vedením Andreje Babiše skutečně vydá cestou cenového tlaku a deregulace, může skončit tím, že venkov, jenž mu dal moc, přijde o velký kus ekonomické autonomie.
Sliby o levnějších potravinách patří mezi ty, které v české politice spolehlivě zabírají. Není tedy překvapením, že právě tato rétorika přispěla k mimořádnému úspěchu hnutí ANO a posunula SPD do pozice, odkud se může reálně podílet na vládě. Zda budou tyto sliby naplněny, bude záviset na schopnosti tří potenciálních koaličních partnerů – ANO, SPD a Motoristů sobě – nalézt programový průnik.
Ministerstvo zemědělství se přitom může stát klíčovým bojištěm. Je velmi pravděpodobné, že o něj budou mít zájem právě Motoristé sobě nebo SPD, protože jde o resort, kde lze rychle demonstrovat „změnu pro obyčejné lidi“. Vzhledem k jejich předvolební agendě lze očekávat tlak na zásadní zásahy, ať už do dotační politiky, nebo do přístupu k potravinovým řetězcům.
Zvažovaná možnost sloučit ministerstva zemědělství a životního prostředí je přitom krok, který by mohl mít mnohem širší dopady, než si voliči těchto stran uvědomují. Myšlenka vychází z odporu k environmentálním regulacím, které obě strany považují za přehnané. Jenže spojení obou resortů by v praxi mohlo znamenat oslabení ekologické kontroly nad zemědělskou produkcí, tedy přesný opak toho, co Evropská unie v rámci tzv. Green Dealu sleduje.
Antagonismus vůči klimatické politice EU je ostatně jedním z mála skutečně společných jmenovatelů všech tří jednajících stran. Kritika bruselské agendy je částečně oprávněná – časové rámce a administrativní zátěž jsou pro menší členské státy skutečně problematické. Jenže zároveň platí, že bez základního přizpůsobení evropským pravidlům se české zemědělství může ocitnout mimo hlavní dotační toky i exportní trhy.
Tlak na zlevnění potravin, který bude tato vláda pravděpodobně uplatňovat, tak může přinést efekty přesně opačné, než jaké slibovala. Zásahy do marží povedou k ještě menší ziskovosti sektoru, a to především pro malé farmáře. Ti nemají prostor manévrovat s cenami ani dostatečné rezervy, aby přežili další zlevňovací vlnu. Velké podniky s vertikálně integrovanou výrobou naproti tomu takové ztráty snáze rozloží.
Výsledkem tak může být paradox: SPD, která hlásá ochranu „tradičních českých zemědělců“, může fakticky přispět k jejich zániku. Pokud se zlevňování potravin stane politickým dogmatem, a ne ekonomicky promyšlenou reformou, dojde ke koncentraci zemědělství v rukou několika dominantních hráčů. A to už je scénář, který český venkov poznal – a zaplatil – vícekrát.
Opět se dostáváme do situace, kdy účet za politická rozhodnutí psaná v Praze zaplatí venkov. Ten, kdo měl být chráněn, se znovu stane obětí centralizované moci a korporátních zájmů.
Zvlášť pikantní je, že hlavním architektem této politiky může být právě Babiš – člověk, který nejen ovládá hnutí ANO, ale zároveň stojí v čele největšího zemědělského holdingu v zemi. Jakákoli reforma, která povede k vytlačení malých a středních farmářů, tedy logicky posílí jeho vlastní ekonomické impérium. To není konspirační teorie, ale jednoduchá tržní logika. Čím méně konkurence, tím více prostoru pro dominantního hráče.
Babiš opakovaně ujišťuje, že otázku střetu zájmů vyřeší, jak slíbil prezidentu Petru Pavlovi. Avšak přepsání firem na rodinné příslušníky není skutečným řešením – jde spíše o účetní manévr, který střet zájmů formálně eliminuje, nikoli fakticky. Z právního hlediska může být vše v pořádku, z hlediska etiky a důvěryhodnosti ale nikoli. Ve skutečnosti by tím Babiš pouze převedl kontrolu nad holdingem Agrofert z viditelné podoby do skryté, nikoli ji odevzdal.
Pokud se nová vláda skutečně vydá cestou „zlevňování potravin“ prostřednictvím cenového tlaku a deregulace, bude to ve svém důsledku znamenat, že stát i Evropská unie budou dál financovat stejný podnikatelský komplex, který má přímé napojení na předsedu vlády. Jinými slovy – veřejné peníze budou nadále proudit tam, odkud politická rozhodnutí vycházejí.
Zpět ale k venkovu – tedy k místu, které tvoří paradox těchto voleb. Právě menší obce a zemědělské regiony, ekonomicky i sociálně nejzranitelnější, poskytly Babišovi rozhodující podporu. Tam, kde tradiční pravicové či městské strany typu ODS a STAN ztrácejí kontakt s realitou každodenního života, dokázal Babiš nabídnout jednoduché a srozumitelné poselství: „já vás nenechám na holičkách“.
Jenže tato podpora může mít pro venkov fatální důsledky. Hlas pro Babiše a jeho koaliční partnery je v praxi hlasem pro politiku, která z dlouhodobého hlediska ohrožuje právě malé farmáře a místní podnikatele. Tedy ty, kteří jsou ekonomickou kostrou venkovských oblastí. Zlevňování potravin, omezování dotační kontroly a slučování resortů pod hlavičkou „efektivity“ jsou kroky, které zvýhodní velké hráče a marginalizují drobné producenty.
Nelze ale vinit samotné obyvatele venkova. Volí v kontextu dlouhodobé frustrace, zklamání a pocitu přehlížení. Dosavadní vláda koalice Spolu tento trend nejenže nezvrátila, ale svým způsobem ho posílila. Selhala v komunikaci, ignorovala regionální nerovnosti a rezignovala na přesvědčivou argumentaci, proč by se venkov měl identifikovat s její agendou. Místo systematické podpory menších producentů nabízela nejasné strategie, zatímco Babiš srozumitelně mluvil o cenách, daních a jistotě.
Tím se uzavírá kruh paradoxu. Venkov, který volí Babiše ze strachu o svou ekonomickou existenci, může nakonec doplatit právě na jeho politiku. A pokud se tento cyklus nezlomí, český venkov se z role voličské základny stane pouhou zásobárnou levné pracovní síly bez skutečné autonomie a bez šance určovat vlastní budoucnost.
Dým ze stovek kanadských lesních požárů nadále zahaluje rozsáhlé oblasti Severní Ameriky a přináší nebezpečné znečištění ovzduší pro desítky milionů lidí. Výstrahy před špatnou kvalitou vzduchu byly vydány ve více než dvaceti státech USA, kam se kouř z požárů v jižní a střední Kanadě, severním Ontariu a Minnesotě přesunul.
Španělský premiér Pedro Sánchez v neděli odcestuje do Spojených států, aby na stadionu MetLife v New Jersey osobně zhlédl finálový zápas mistrovství světa ve fotbale mezi Španělskem a Argentinou. Vládní mluvčí potvrdil jeho přítomnost krátce poté, co svou účast oznámila také španělská královská rodina. Na stadionu bude zápas sledovat rovněž americký prezident Donald Trump, což může vést k poměrně napjatému setkání, neboť Sánchez patří k nejhlasitějším Trumpovým kritikům v Evropě.
Rozporuplné hlasování ve Sněmovně reprezentantů naplno odhalilo prohlubující se rozkol uvnitř Demokratické strany ohledně vojenské pomoci Izraeli. Návrh na zastavení této podpory, který předložil konzervativní republikánský kongresman Thomas Massie z Kentucky, byl sice díky drtivému odporu většiny republikánů a 98 demokratů zamítnut, v řadách demokratických poslanců však vyvolal téměř stoprocentní shodu v rozdělení sil. Pro utnutí vojenské pomoci totiž zvedlo ruku 103 demokratů a dalších deset se zdrželo, což představuje v novodobé historii americko-izraelských vztahů dříve nemyslitelný posun.
Velkolepý pohřeb nejvyššího duchovního vůdce Alího Chameneího, který zahynul na konci února při koordinovaných americko-izraelských náletech, naplno odkryl hluboké vnitřní rozepře v íránském režimu. Během smutečního průvodu v Teheránu čelil prezident Masúd Pezeškijan výkřikům „smrt kompromisníkovi“. Šéf íránské diplomacie Abbás Araghčí, který s Trumpovou administrativou vyjednal příměří a dosáhl částečného zrušení sankcí, musel z pohřbu dokonce utéct poté, co na něj dav začal házet kameny a označovat ho za zrádce.
Izraelští ministři obrany a financí oznámili plány na vybudování nových osad v Pásmu Gazy a vyčlenění stovek milionů dolarů na rozšíření výstavby na okupovaném Západním břehu Jordánu. Krajně pravicová koalice premiéra Benjamina Netanjahua se před nadcházejícími parlamentními volbami, které jsou naplánovány na 27. října, snaží urychleně rozšířit kontrolu nad palestinským územím.
Americký prezident Donald Trump pohrozil Kanadě zavedením nových cel poté, co stovky lesních požárů zahalily velkou část severu Spojených států do hustého kouře. Trump označil situaci za invazi špinavého a nezdravého vzduchu do USA a obvinil sousední zemi ze záměrné nedbalosti při správě lesů. Uvedl, že bude telefonovat kanadskému premiérovi Marku Carneymu a bude žádat vysvětlení. V reakci na to někteří republikáni opětovně navrhli, aby se Kanada stala 51. státem USA, což v Kanadě vyvolalo vlnu nevole a protestní omezování cest do Ameriky.
I přes přísné zákazy režimu Kim Čong-una si jihokorejský pop, známý jako K-pop, nachází cestu k obyvatelům Severní Koreje. Pro mnohé uprchlíky, kteří nyní žijí v Jižní Koreji, znamenalo setkání s touto hudbou zásadní životní zlom a první dotek se svobodou.
Kdo nastoupí na uvolněné místo, až skončí druhý mandát Emmanuela Macrona? Hlavní favoritkou je navzdory posledním událostem jeho někdejší soupeřka Marine Le Penová. Potvrdily to i průzkumy, které proběhly po jejím odsouzení.
Epidemie smrtelně nebezpečné eboly v africké Demokratické republice Kongo řádí dál. Podle oficiálních údajů už se potvrdilo více než dva tisíce případů nemoci, ale experti se domnívají, že rozsah epidemie je reálně násobně větší.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj nabídl bývalému ministrovi vnitra Ihoru Klymenkovi post tajemníka Rady národní bezpečnosti a obrany (RNBO). Klymenko byl původně hlavní volbou hlavy státu na post nového ministra obrany, avšak masové občanské protesty proti odvolání jeho předchůdce Mychajla Fedorova tyto plány výrazně zkomplikovaly.
Evropská komise představila nový Akční plán pro elektrifikaci, jehož cílem je do roku 2040 zajistit čtyřicet šest procent celkové spotřeby energie v Evropské unii z elektřiny, což představuje zdvojnásobení současného stavu.
Vliv Donalda Trumpa na jeho věrnou voličskou základnu patřil v uplynulém desetiletí k nejvýraznějším faktorům americké politické scény. Dlouhodobě totiž převládal názor, že i přes chybějící širokou popularitu disponuje tak intenzivní oddaností velké části svých stoupenců, která z něj neustále činí mimořádně silného hráče. Současná data však ukazují, že toto zažité přesvědčení již pravděpodobně neplatí. Nový průzkum veřejného mínění společností Washington Post a Ipsos přinesl další doklad o tom, že se prezidentovo tvrdé jádro nejen výrazně zmenšilo, ale z historického pohledu je aktuálně velmi malé.