Sliby o levnějších potravinách znovu rozhodly volby – a opět to bude venkov, kdo zaplatí jejich cenu. Politika, která se tváří jako obrana obyčejných lidí, ve skutečnosti nahrává velkým hráčům a prohlubuje závislost českého zemědělství na dotacích. Pokud se kabinet pod vedením Andreje Babiše skutečně vydá cestou cenového tlaku a deregulace, může skončit tím, že venkov, jenž mu dal moc, přijde o velký kus ekonomické autonomie.
Sliby o levnějších potravinách patří mezi ty, které v české politice spolehlivě zabírají. Není tedy překvapením, že právě tato rétorika přispěla k mimořádnému úspěchu hnutí ANO a posunula SPD do pozice, odkud se může reálně podílet na vládě. Zda budou tyto sliby naplněny, bude záviset na schopnosti tří potenciálních koaličních partnerů – ANO, SPD a Motoristů sobě – nalézt programový průnik.
Ministerstvo zemědělství se přitom může stát klíčovým bojištěm. Je velmi pravděpodobné, že o něj budou mít zájem právě Motoristé sobě nebo SPD, protože jde o resort, kde lze rychle demonstrovat „změnu pro obyčejné lidi“. Vzhledem k jejich předvolební agendě lze očekávat tlak na zásadní zásahy, ať už do dotační politiky, nebo do přístupu k potravinovým řetězcům.
Zvažovaná možnost sloučit ministerstva zemědělství a životního prostředí je přitom krok, který by mohl mít mnohem širší dopady, než si voliči těchto stran uvědomují. Myšlenka vychází z odporu k environmentálním regulacím, které obě strany považují za přehnané. Jenže spojení obou resortů by v praxi mohlo znamenat oslabení ekologické kontroly nad zemědělskou produkcí, tedy přesný opak toho, co Evropská unie v rámci tzv. Green Dealu sleduje.
Antagonismus vůči klimatické politice EU je ostatně jedním z mála skutečně společných jmenovatelů všech tří jednajících stran. Kritika bruselské agendy je částečně oprávněná – časové rámce a administrativní zátěž jsou pro menší členské státy skutečně problematické. Jenže zároveň platí, že bez základního přizpůsobení evropským pravidlům se české zemědělství může ocitnout mimo hlavní dotační toky i exportní trhy.
Tlak na zlevnění potravin, který bude tato vláda pravděpodobně uplatňovat, tak může přinést efekty přesně opačné, než jaké slibovala. Zásahy do marží povedou k ještě menší ziskovosti sektoru, a to především pro malé farmáře. Ti nemají prostor manévrovat s cenami ani dostatečné rezervy, aby přežili další zlevňovací vlnu. Velké podniky s vertikálně integrovanou výrobou naproti tomu takové ztráty snáze rozloží.
Výsledkem tak může být paradox: SPD, která hlásá ochranu „tradičních českých zemědělců“, může fakticky přispět k jejich zániku. Pokud se zlevňování potravin stane politickým dogmatem, a ne ekonomicky promyšlenou reformou, dojde ke koncentraci zemědělství v rukou několika dominantních hráčů. A to už je scénář, který český venkov poznal – a zaplatil – vícekrát.
Opět se dostáváme do situace, kdy účet za politická rozhodnutí psaná v Praze zaplatí venkov. Ten, kdo měl být chráněn, se znovu stane obětí centralizované moci a korporátních zájmů.
Zvlášť pikantní je, že hlavním architektem této politiky může být právě Babiš – člověk, který nejen ovládá hnutí ANO, ale zároveň stojí v čele největšího zemědělského holdingu v zemi. Jakákoli reforma, která povede k vytlačení malých a středních farmářů, tedy logicky posílí jeho vlastní ekonomické impérium. To není konspirační teorie, ale jednoduchá tržní logika. Čím méně konkurence, tím více prostoru pro dominantního hráče.
Babiš opakovaně ujišťuje, že otázku střetu zájmů vyřeší, jak slíbil prezidentu Petru Pavlovi. Avšak přepsání firem na rodinné příslušníky není skutečným řešením – jde spíše o účetní manévr, který střet zájmů formálně eliminuje, nikoli fakticky. Z právního hlediska může být vše v pořádku, z hlediska etiky a důvěryhodnosti ale nikoli. Ve skutečnosti by tím Babiš pouze převedl kontrolu nad holdingem Agrofert z viditelné podoby do skryté, nikoli ji odevzdal.
Pokud se nová vláda skutečně vydá cestou „zlevňování potravin“ prostřednictvím cenového tlaku a deregulace, bude to ve svém důsledku znamenat, že stát i Evropská unie budou dál financovat stejný podnikatelský komplex, který má přímé napojení na předsedu vlády. Jinými slovy – veřejné peníze budou nadále proudit tam, odkud politická rozhodnutí vycházejí.
Zpět ale k venkovu – tedy k místu, které tvoří paradox těchto voleb. Právě menší obce a zemědělské regiony, ekonomicky i sociálně nejzranitelnější, poskytly Babišovi rozhodující podporu. Tam, kde tradiční pravicové či městské strany typu ODS a STAN ztrácejí kontakt s realitou každodenního života, dokázal Babiš nabídnout jednoduché a srozumitelné poselství: „já vás nenechám na holičkách“.
Jenže tato podpora může mít pro venkov fatální důsledky. Hlas pro Babiše a jeho koaliční partnery je v praxi hlasem pro politiku, která z dlouhodobého hlediska ohrožuje právě malé farmáře a místní podnikatele. Tedy ty, kteří jsou ekonomickou kostrou venkovských oblastí. Zlevňování potravin, omezování dotační kontroly a slučování resortů pod hlavičkou „efektivity“ jsou kroky, které zvýhodní velké hráče a marginalizují drobné producenty.
Nelze ale vinit samotné obyvatele venkova. Volí v kontextu dlouhodobé frustrace, zklamání a pocitu přehlížení. Dosavadní vláda koalice Spolu tento trend nejenže nezvrátila, ale svým způsobem ho posílila. Selhala v komunikaci, ignorovala regionální nerovnosti a rezignovala na přesvědčivou argumentaci, proč by se venkov měl identifikovat s její agendou. Místo systematické podpory menších producentů nabízela nejasné strategie, zatímco Babiš srozumitelně mluvil o cenách, daních a jistotě.
Tím se uzavírá kruh paradoxu. Venkov, který volí Babiše ze strachu o svou ekonomickou existenci, může nakonec doplatit právě na jeho politiku. A pokud se tento cyklus nezlomí, český venkov se z role voličské základny stane pouhou zásobárnou levné pracovní síly bez skutečné autonomie a bez šance určovat vlastní budoucnost.
Administrativa prezidenta Donalda Trumpa již nyní připravuje narativ o vítězství v Íránu, ačkoli realita na bojišti zůstává nepřehledná. Bílý dům vykresluje scénář, podle kterého Trump osobně potvrdí bezpodmínečnou kapitulaci islámské republiky. Tento ambiciózní plán má prezidentovi umožnit vyvázat se z konfliktu, který začíná ohrožovat jeho domácí politickou stabilitu i globální ekonomiku.
Evropská unie intenzivně hledá způsoby, jak zajistit financování pro Ukrajinu i v případě, že by Maďarsko a Slovensko nadále blokovaly slíbenou půjčku ve výši 90 miliard eur. Tato částka má pokrýt dvě třetiny finančních potřeb Kyjeva pro boj proti ruské invazi až do konce roku 2027. Podle diplomatických zdrojů jsou unijní země připraveny jednat individuálně, aby udržely ukrajinský stát v chodu.
Americký prezident Donald Trump ostře reagoval na informace o možném umístění íránských námořních min v Hormuzském průlivu, kterým proudí velké množství světové ropy. Teheránu podle Trumpa hrozí nevídané následky, pokud se potvrdí, že miny rozmisťuje na mimořádně strategicky důležitém místě.
Po smrti Karla Gotta se o lesk slavného příjmení starala zejména vdova Ivana. Štafetu ale pomalu přebírá její starší dcera. Charlotte Ella Gottová už lidem ukázala, že má pěvecké nadání. Po sérii nejnovějších fotek se ale lidé shodují, že by se mohla živit i jako modelka. Posuďte sami.
Když se v posledních dnech podíváte z okna, budete souhlasit s tím, že meteorologické jaro, které začalo prvního březnového dne, je v plném proudu. Nyní ale přišla zpráva o počasí, kterou jste už možná nechtěli slyšet. Meteorologové si jsou prakticky jistí tím, že po víkendu dorazí ochlazení. Na horách může i sněžit.
Není žádným tajemstvím, že premiér Andrej Babiš (ANO) v politice hodně myslí na důchodce. Prokázal to i v pondělí, kdy jeho vláda podpořila novelu zákona, po které mohou tisíce lidí požádat o kompenzaci.
Prvotřídní senzace se v pondělí odehrála v českém šoubyznyse. Ornella Koktová přišla se zásadním prohlášením ohledně další spolupráce v rámci podcastu s kamarádkou Agátou Hanychovou. Konkrétně oznámila, že v něm končí. Důvodů má hned několik.
Hrozba amerického prezidenta Donalda Trumpa, že „přeruší veškerý obchod se Španělskem“, vyvolala v mezinárodním společenství značný rozruch. Právní experti však upozorňují, že realizace takového kroku je v praxi extrémně složitá, neboť Španělsko v mezinárodním obchodu nevystupuje jako samostatný aktér. Od vzniku jednotného trhu v roce 1993 je obchodní politika výlučnou kompetencí Evropské unie, která funguje jako celní unie.
Válka na Blízkém východě, rozpoutaná americko-izraelskými údery na Írán, přinesla podle webu Politico nečekaného vítěze. Ruský prezident Vladimir Putin, který ještě na začátku roku čelil hrozící domácí ekonomické krizi kvůli nákladům na čtyři roky trvající invazi na Ukrajinu, získal díky eskalaci konfliktu nečekaný finanční dar. Prudký nárůst cen ropy totiž výrazně posílil schopnost Kremlu financovat své vojenské operace.
Izraelská armáda v úterý provedla varovný úder na jižní předměstí libanonského hlavního města Bejrútu. Útok následoval krátce poté, co izraelské síly (IDF) vydaly oficiální varování, že se chystají cílit na infrastrukturu hnutí Hizballáh v oblastech měst Súr a Sidon na západním pobřeží jižního Libanonu. Izrael zároveň potvrdil, že operuje v oblasti jižně od řeky Litani a důrazně vyzval civilisty k evakuaci.
Německý kancléř Friedrich Merz v úterý vyjádřil vážné znepokojení nad aktuálním vývojem konfliktu na Blízkém východě. Podle jeho slov se zdá, že Spojené státy a Izrael postrádají „společný plán“, jak válku proti Íránu dovést k rychlému a přesvědčivému konci. Ačkoliv Německo mnoho cílů této kampaně sdílí, Merz upozornil, že s každým dalším dnem bojů vyvstává stále více nezodpovězených otázek ohledně dalšího postupu.
Vědci doufají, že neobvyklý experiment v Mainském zálivu by mohl přinést průlom v boji proti klimatické krizi. Tým oceánografů pod vedením Adama Subhase vypustil do oceánu 65 000 litrů hydroxidu sodného obarveného červeným barvivem, což na hladině vytvořilo skvrnu připomínající toxický rudý příliv. Cílem však nebylo znečištění, ale testování technologie zvyšování alkality oceánů (OAE), která má potenciál pohlcovat oxid uhličitý z atmosféry.