Sliby o levnějších potravinách znovu rozhodly volby – a opět to bude venkov, kdo zaplatí jejich cenu. Politika, která se tváří jako obrana obyčejných lidí, ve skutečnosti nahrává velkým hráčům a prohlubuje závislost českého zemědělství na dotacích. Pokud se kabinet pod vedením Andreje Babiše skutečně vydá cestou cenového tlaku a deregulace, může skončit tím, že venkov, jenž mu dal moc, přijde o velký kus ekonomické autonomie.
Sliby o levnějších potravinách patří mezi ty, které v české politice spolehlivě zabírají. Není tedy překvapením, že právě tato rétorika přispěla k mimořádnému úspěchu hnutí ANO a posunula SPD do pozice, odkud se může reálně podílet na vládě. Zda budou tyto sliby naplněny, bude záviset na schopnosti tří potenciálních koaličních partnerů – ANO, SPD a Motoristů sobě – nalézt programový průnik.
Ministerstvo zemědělství se přitom může stát klíčovým bojištěm. Je velmi pravděpodobné, že o něj budou mít zájem právě Motoristé sobě nebo SPD, protože jde o resort, kde lze rychle demonstrovat „změnu pro obyčejné lidi“. Vzhledem k jejich předvolební agendě lze očekávat tlak na zásadní zásahy, ať už do dotační politiky, nebo do přístupu k potravinovým řetězcům.
Zvažovaná možnost sloučit ministerstva zemědělství a životního prostředí je přitom krok, který by mohl mít mnohem širší dopady, než si voliči těchto stran uvědomují. Myšlenka vychází z odporu k environmentálním regulacím, které obě strany považují za přehnané. Jenže spojení obou resortů by v praxi mohlo znamenat oslabení ekologické kontroly nad zemědělskou produkcí, tedy přesný opak toho, co Evropská unie v rámci tzv. Green Dealu sleduje.
Antagonismus vůči klimatické politice EU je ostatně jedním z mála skutečně společných jmenovatelů všech tří jednajících stran. Kritika bruselské agendy je částečně oprávněná – časové rámce a administrativní zátěž jsou pro menší členské státy skutečně problematické. Jenže zároveň platí, že bez základního přizpůsobení evropským pravidlům se české zemědělství může ocitnout mimo hlavní dotační toky i exportní trhy.
Tlak na zlevnění potravin, který bude tato vláda pravděpodobně uplatňovat, tak může přinést efekty přesně opačné, než jaké slibovala. Zásahy do marží povedou k ještě menší ziskovosti sektoru, a to především pro malé farmáře. Ti nemají prostor manévrovat s cenami ani dostatečné rezervy, aby přežili další zlevňovací vlnu. Velké podniky s vertikálně integrovanou výrobou naproti tomu takové ztráty snáze rozloží.
Výsledkem tak může být paradox: SPD, která hlásá ochranu „tradičních českých zemědělců“, může fakticky přispět k jejich zániku. Pokud se zlevňování potravin stane politickým dogmatem, a ne ekonomicky promyšlenou reformou, dojde ke koncentraci zemědělství v rukou několika dominantních hráčů. A to už je scénář, který český venkov poznal – a zaplatil – vícekrát.
Opět se dostáváme do situace, kdy účet za politická rozhodnutí psaná v Praze zaplatí venkov. Ten, kdo měl být chráněn, se znovu stane obětí centralizované moci a korporátních zájmů.
Zvlášť pikantní je, že hlavním architektem této politiky může být právě Babiš – člověk, který nejen ovládá hnutí ANO, ale zároveň stojí v čele největšího zemědělského holdingu v zemi. Jakákoli reforma, která povede k vytlačení malých a středních farmářů, tedy logicky posílí jeho vlastní ekonomické impérium. To není konspirační teorie, ale jednoduchá tržní logika. Čím méně konkurence, tím více prostoru pro dominantního hráče.
Babiš opakovaně ujišťuje, že otázku střetu zájmů vyřeší, jak slíbil prezidentu Petru Pavlovi. Avšak přepsání firem na rodinné příslušníky není skutečným řešením – jde spíše o účetní manévr, který střet zájmů formálně eliminuje, nikoli fakticky. Z právního hlediska může být vše v pořádku, z hlediska etiky a důvěryhodnosti ale nikoli. Ve skutečnosti by tím Babiš pouze převedl kontrolu nad holdingem Agrofert z viditelné podoby do skryté, nikoli ji odevzdal.
Pokud se nová vláda skutečně vydá cestou „zlevňování potravin“ prostřednictvím cenového tlaku a deregulace, bude to ve svém důsledku znamenat, že stát i Evropská unie budou dál financovat stejný podnikatelský komplex, který má přímé napojení na předsedu vlády. Jinými slovy – veřejné peníze budou nadále proudit tam, odkud politická rozhodnutí vycházejí.
Zpět ale k venkovu – tedy k místu, které tvoří paradox těchto voleb. Právě menší obce a zemědělské regiony, ekonomicky i sociálně nejzranitelnější, poskytly Babišovi rozhodující podporu. Tam, kde tradiční pravicové či městské strany typu ODS a STAN ztrácejí kontakt s realitou každodenního života, dokázal Babiš nabídnout jednoduché a srozumitelné poselství: „já vás nenechám na holičkách“.
Jenže tato podpora může mít pro venkov fatální důsledky. Hlas pro Babiše a jeho koaliční partnery je v praxi hlasem pro politiku, která z dlouhodobého hlediska ohrožuje právě malé farmáře a místní podnikatele. Tedy ty, kteří jsou ekonomickou kostrou venkovských oblastí. Zlevňování potravin, omezování dotační kontroly a slučování resortů pod hlavičkou „efektivity“ jsou kroky, které zvýhodní velké hráče a marginalizují drobné producenty.
Nelze ale vinit samotné obyvatele venkova. Volí v kontextu dlouhodobé frustrace, zklamání a pocitu přehlížení. Dosavadní vláda koalice Spolu tento trend nejenže nezvrátila, ale svým způsobem ho posílila. Selhala v komunikaci, ignorovala regionální nerovnosti a rezignovala na přesvědčivou argumentaci, proč by se venkov měl identifikovat s její agendou. Místo systematické podpory menších producentů nabízela nejasné strategie, zatímco Babiš srozumitelně mluvil o cenách, daních a jistotě.
Tím se uzavírá kruh paradoxu. Venkov, který volí Babiše ze strachu o svou ekonomickou existenci, může nakonec doplatit právě na jeho politiku. A pokud se tento cyklus nezlomí, český venkov se z role voličské základny stane pouhou zásobárnou levné pracovní síly bez skutečné autonomie a bez šance určovat vlastní budoucnost.
Policie již ve středu překvalifikovala případ násilného činu na Lounsku. Vážně zraněné dítě totiž podlehlo svým zraněním v nemocnici. Kriminalisté proto zahájili úkony trestního řízení pro podezření z vraždy.
Meteorologická zima je už několik dní minulostí. Pokud máte dojem, že byla chladná a bohatá na srážky, odborníci vás vyvedou z omylu. Podle Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) byla nadprůměrně teplá a srážkově chudá.
Vůdkyně francouzské krajní pravice Marine Le Penová prohlásila, že evropští spojenci Francie musí nakupovat francouzské vojenské vybavení, pokud chtějí těžit z ochrany pařížského jaderného odstrašení. Reagovala tak na nedávné oznámení prezidenta Emmanuela Macrona o zásadních změnách v jaderné doktríně země. Macron mimo jiné připustil možnost dočasného rozmístění stíhaček schopných nést jaderné zbraně u evropských partnerů.
Pátý den po vypuknutí války s Íránem čelí Spojené státy a jejich spojenci v Perském zálivu kritickému problému, který vojenští analytici nazývají „raketovou matematikou“. Podle zdrojů stanice CNN již nejméně jeden z klíčových arabských spojenců hlásí docházející zásoby interceptorů – drahých obranných raket používaných k sestřelování íránských střel a dronů. „Zatím to není panika, ale čím dříve dorazí nové zásoby, tím lépe,“ uvedl regionální zdroj.
Americký a izraelský nálet na Írán, který měl definitivně ukončit čtyřiadvacetiletý pat o tamní jaderný program, by mohl mít přesně opačný účinek. Experti na šíření jaderných zbraní varují, že masivní útok může režim dotlačit k tajné výrobě bomby nebo v případě chaosu umožnit extremistickým skupinám zmocnit se zásob obohaceného uranu.
Americký ministr obrany Pete Hegseth na ostře sledovaném brífinku v Pentagonu potvrdil, že námořnictvo Spojených států zasadilo íránským námořním silám zdrcující úder. Podle jeho slov americká ponorka potopila íránskou válečnou loď v Indickém oceánu. Hegseth prohlásil, že íránské námořnictvo je nyní „neefektivní, zdecimované a zničené“ a jeho zbytky „odpočívají na dně Perského zálivu“.
Vláda iráckého Kurdistánu (KRG) prožívá hluboké obavy z možnosti, že by se její území na severu Iráku mohlo stát nástupištěm pro pozemní útok kurdských milic na Írán. Podle vysokého představitele KRG, který promluvil pro stanici CNN, se region cítí být v kleštích mezi plány Spojených států a hrozbou odvety ze strany Teheránu. Situaci označil za velmi nebezpečnou, ale zároveň dodal, že se Kurdistán nemůže otevřeně postavit proti vůli Ameriky.
Během pouhých dvou měsíců se americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi podařilo odstranit dva z nejbližších spojenců Pekingu. Zatímco venezuelský prezident Nicolás Maduro skončil v poutech v newyorské vazební věznici po bleskové operaci speciálních jednotek v Caracasu, íránský nejvyšší vůdce Alí Chameneí zahynul při odvážném denním náletu v centru Teheránu. Přestože Čína reagovala hněvem a odsouzením těchto kroků, její faktická odpověď zůstává překvapivě vlažná.
Američtí vojenští velitelé podle stížností zaslaných dozorčí skupině využívají extremistickou křesťanskou rétoriku o biblickém „konci věků“, aby před svými vojáky ospravedlnili zapojení do války v Íránu. Nadace pro náboženskou svobodu v armádě (MRFF) uvedla, že obdržela již více než 200 podnětů od příslušníků všech složek ozbrojených sil, včetně námořní pěchoty, letectva a vesmírných sil.
Státní pohřeb íránského nejvyššího duchovního vůdce ajatolláha Alího Chameneího byl odložen, jak informovala íránská státní média. Původně plánovaný třídenní smuteční ceremoniál měl přitom začít již během dnešního dne. Na sociálních sítích se sice objevovaly záběry zachycující rozsáhlé přípravy a instalaci potřebného vybavení, organizátoři však nakonec museli plány změnit.
Evropská unie ostře reagovala na hrozby Donalda Trumpa, který pohrozil úplným zastavením obchodu se Španělskem. Americký prezident takto reagoval na rozhodnutí Madridu nepovolit Spojeným státům využívání jejich vojenských základen pro nálety v Íránu. Unie dala jasně najevo, že od šéfa Bílého domu očekává dodržování loňské dohody o clech, a naznačila možnost odvetných opatření, pokud by se Trump pokusil Španělsko v rámci msty izolovat.
Podle analýzy serveru The Guardian se cíle americko-izraelských útoků na Írán soustředí na likvidaci pilířů moci, zejména jaderného a raketového programu a Islámských revolučních gard. Prezident Donald Trump prezentuje tuto ofenzivu jako příležitost pro lidové povstání, které by po 47 letech svrhlo klerikální režim. Odborníci však varují, že absence poválečného plánu může vést k nepředvídatelným scénářům, které sahají od spořádané transformace až po krvavý chaos.