Válka v Íránu, která naplno propukla po zahájení amerických a izraelských úderů 28. února 2026, uvrhla světové trhy do chaosu. Ceny energií vyletěly strmě vzhůru a ropa typu Brent, která se ještě koncem února prodávala za zhruba 70 dolarů za barel, bleskově překonala hranici 100 dolarů. I když cena k 10. březnu mírně klesla na 90 dolarů díky prohlášení Donalda Trumpa o brzkém konci války, nejistota v Evropě trvá.
Právě Evropská unie se nachází v mimořádně zranitelné pozici, neboť je na dovozu ropy a plynu kriticky závislá. Hlavním důvodem k obavám zůstává zablokovaný Hormuzský průliv, kterým protéká 20 % světové produkce ropy. Dokud nebude tato trasa zcela bezpečná, je návrat cen na únorovou úroveň v nedohlednu. Evropu tak čeká těžké rozhodování, jak zabránit hrozící hospodářské recesi, varují experti.
Ropný šok zasahuje ekonomiku okamžitě a ze dvou stran. Spotřebitelé pocítí zdražení u čerpacích stanic a na účtech za energie prakticky ihned. Výrobcům pak skokově narostou náklady na produkci a dopravu zboží, což se následně promítne do koncových cen. Nejvíce ohroženy jsou velké ekonomiky jako Německo, Francie, Itálie a Španělsko, kde dominuje silná silniční doprava a energeticky náročný chemický či ocelářský průmysl.
Na rozdíl od ropné krize v 70. letech je však dnešní Evropa o něco lépe připravena. Celková spotřeba energie v EU setrvale klesá a produkce z obnovitelných zdrojů roste. Rozmach elektrických a hybridních vozů navíc část spotřebitelů chrání před přímým dopadem cen u pump. Přesto diverzita zdrojů sama o sobě k odvrácení krize stačit nemusí.
Evropská centrální banka (ECB) nyní stojí před klasickým dilematem. Pokud zvýší úrokové sazby, aby zkrotila inflaci, riskuje nárůst nezaměstnanosti a zpomalení růstu. V únoru 2026 byla inflace na úrovni 1,9 %, tedy těsně pod cílem banky, a úrokové sazby se pohybovaly kolem 2 %. ECB se tak musí rozhodnout, zda je v tuto chvíli větším rizikem drahota, nebo ztráta pracovních míst.
Kromě měnové politiky mají určité páky v rukou i národní vlády a Evropská komise. Zkušenosti z energetické krize po invazi na Ukrajinu v roce 2022 ukazují, že účinným nástrojem mohou být cenové stropy nebo společné nákupy plynu. Komise může také opět vydat doporučení k minimalizaci spotřeby energie, což v minulosti pomohlo stabilizovat trh.
Možnosti vlád dotovat ceny energií jsou však dnes mnohem omezenější než před několika lety. Globální úrokové sazby jsou vyšší a dluhy mnoha zemí, včetně Francie, Itálie a Španělska, již přesahují 100 % jejich HDP. Další masivní zadlužování kvůli dotacím by mohlo vyděsit investory a vyvolat další finanční nestabilitu v celém bloku.
Aktuální situace tak staví EU před reálné riziko recese. Pokud válka v Íránu neustane tak rychle, jak slibuje americký prezident, budou muset evropské země jednat velmi koordinovaně. Jediným pozitivním vedlejším efektem může být zrychlený přechod na zelenou energii, který by snížil budoucí závislost na politicky nestabilních regionech.
Vše nyní závisí na tom, jak efektivně dokážou národní vlády v nadcházejících měsících zkombinovat úsporná opatření s podporou klíčových průmyslových odvětví. Evropa má sice více zkušeností než v minulosti, ale manévrovací prostor pro její ekonomiku se nebezpečně zmenšuje.
Válka v Íránu, která naplno propukla po zahájení amerických a izraelských úderů 28. února 2026, uvrhla světové trhy do chaosu. Ceny energií vyletěly strmě vzhůru a ropa typu Brent, která se ještě koncem února prodávala za zhruba 70 dolarů za barel, bleskově překonala hranici 100 dolarů. I když cena k 10. březnu mírně klesla na 90 dolarů díky prohlášení Donalda Trumpa o brzkém konci války, nejistota v Evropě trvá.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu stojí před zásadním politickým testem. Poté, co dekády budoval svou kariéru na slibu bránit Izrael před íránským nepřítelem a označoval současný střet za „osudové tažení za samotnou existenci“, se nyní zdá, že válka s Íránem skončí dříve, než dojde k pádu tamního režimu. Přestože se Izraeli podařilo při leteckém úderu zlikvidovat nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chameneího, naděje na okamžitou změnu režimu v Teheránu slábnou.
Americký ministr obrany Pete Hegseth v pátek ostře napadl novináře za to, že podle něj nedostatečně pozitivně informují o vojenském tažení Spojených států proti Íránu. Během tiskové konference v Pentagonu označil dosavadní kampaň za bezprecedentní úspěch a obvinil média ze záměrného zlehčování zisků, kterých Washington na bojišti dosáhl.
Íránské islámské revoluční gardy (IRGC) v pátek odpoledne oznámily, že zahájily rozsáhlý raketový útok na Izrael. Tato operace je podle íránské státní agentury Tasním vedena jako společný úder s libanonským hnutím Hizballáh. Do útoku se zapojilo námořnictvo IRGC i jednotky operující s drony, které spolupracují s touto ozbrojenou skupinou napojenou na Teherán.
Americký prezident Donald Trump se v souvislosti s probíhajícím konfliktem s Íránem ocitá na komplikované křižovatce. Ačkoliv se v úvodních fázích operace „Epic Fury“ (Epický hněv) neváhal prohlásit za vítěze, objektivní pohled na situaci naznačuje, že Spojené státy mají k definitivnímu triumfu daleko.
Budoucnost íránského vedení je po dvou týdnech intenzivních amerických a izraelských útoků zahalena nejistotou. Americký ministr obrany Pete Hegseth v pátek prohlásil, že nový íránský nejvyšší vůdce Modžtaba Chameneí byl při náletech zraněn a je pravděpodobně znetvořen. Tato tvrzení vyvolávají vážné pochybnosti o jeho skutečné schopnosti ovládat zemi v době vrcholícího válečného konfliktu.
Vztah mezi Spojenými státy a Izraelem bývá ve Washingtonu často vykreslován jako naprosto jednotný, zejména pokud jde o přístup k Íránu. Analytik Leon Hadar však upozorňuje, že tato „tradiční moudrost“ je mýtem. Ačkoliv obě země sdílejí určité obavy, jejich skutečné válečné cíle a strategické priority se v mnoha ohledech zásadně rozcházejí.
Severní Korea reagovala na nedávné americko-izraelské útoky proti Íránu sice odsuzujícím, ale překvapivě zdrženlivým tónem. Ačkoliv se Pchjongjang ještě před týdnem tvářil otevřeně k dialogu s Washingtonem, vojenská operace zaměřená na změnu režimu v Íránu jej postavila do složité situace. Írán je totiž dlouhodobým diplomatickým a vojenským partnerem režimu Kim Čong-una.
V íránských městech dnes ráno propukly masivní demonstrace u příležitosti Dne Al-Quds, kterým Írán každoročně vyjadřuje podporu Palestincům. Letošní ročník však provází mimořádné napětí. Ulice Teheránu, Mašhadu i dalších center zaplnily davy lidí třímajících portréty nového nejvyššího vůdce ajatolláha Modžtaby Chameneího a jeho zesnulého otce Alího.
Americký prezident Donald Trump vyjádřil pochybnosti o zdravotním stavu nového íránského nejvyššího vůdce Modžtaby Chameneího. V rozhovoru pro stanici Fox News uvedl, že je lídr pravděpodobně „poškozen“, i když v nějaké formě zřejmě stále žije. Reagoval tak na první oficiální projev nového vůdce, který ovšem Chameneí nepřednesl osobně, nýbrž prostřednictvím hlasatele státní televize za doprovodu statických snímků.
Bývalý německý ministr hospodářství Robert Habeck varuje, že po znovuzvolení Donalda Trumpa do Bílého domu vstoupil svět do éry, kdy se politickou zbraní stává naprosto vše. Zatímco během ruské invaze na Ukrajinu byla hlavní zbraní energetika, nyní se podle něj útoky vedou skrze cla, technologie a další strategické oblasti.
Počasí bylo v posledních dnech na březen poměrně teplé. Nadcházející víkend by to měl změnit, vyplývá z předpovědiČeského hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ). Místy může dokonce napadnout až sedm centimetrů nového sněhu.