Emma Graham-Harrison z Jeruzaléma analyzuje, jak by mohl izraelský premiér Benjamin Netanjahu zareagovat na uznání palestinského státu. Premiér sice ostře odsoudil tento krok mnoha historických spojenců, ale najít konkrétní odpověď, která by odpovídala jeho rétorice, je složité. Jeho možnosti jsou omezené a každý z možných kroků nese značná rizika.
Netanjahu opakovaně pohrozil anexí okupovaných palestinských území nebo bilaterálními akcemi proti zemím, které uznaly palestinský stát. Anexe by však mohla ohrozit Abrahámovy dohody, což je historická smlouva, která normalizovala vztahy s regionálními mocnostmi, jako jsou Spojené arabské emiráty (SAE). Tuto dohodu zprostředkoval Donald Trump a je považována za jeden z největších zahraničněpolitických úspěchů jeho prvního mandátu.
SAE již dříve prohlásily, že anexe je pro ně „červenou linií“. Kolaps dohody by znamenal riziko odcizení si Donalda Trumpa, Netanjahuova nejdůležitějšího spojence. Bilaterální reakce, jako například stažení velvyslanců, by mohla být komplikovanější než v případě, kdy Izrael podobně reagoval na uznání Palestiny Irskem, Norskem a Španělskem minulý rok.
Podle bývalých izraelských diplomatů by takovýto postup mohl Izraeli ublížit víc než zemím, na které by cílil, a urychlil by směřování Izraele k izolovanému postavení. Netanjahu si je těchto rizik vědom, a proto využil židovský svátek a nadcházející Valné shromáždění OSN, aby získal čas na rozmyšlenou. Na zasedání Bezpečnostního kabinetu, které se konalo před jeho odjezdem, nebyli přizváni největší zastánci anexe, ministři Itamar Ben Gvir a Bezalel Smotrich, což svědčí o obavách z rizik.
Netanjahu prohlásil, že se rozhodne až po setkání s Trumpem v USA. Toto setkání se uskuteční poté, co se americký prezident setká s arabskými lídry. Podle diplomata Alona Pinkase by však vnitřní politické tlaky, jako například korupční proces a nadcházející volby, mohly převážit Netanjahuovy obavy.
Pinkas uvedl, že ačkoli by se Netanjahu před několika lety k anexi neodvážil, jeho současný stav, kdy je odtržený od reality a trpí iluzí velikosti, ho může vést k tomu, že to přece jen udělá. Navíc, vnitřní debata v Izraeli je rozporuplná, ačkoli politické spektrum od krajní pravice až po středolevého lídra Yaira Golana odsuzuje uznání Palestiny jako „odměnu za terorismus“.
Přestože suverénní Palestina je stále spíše myšlenkou než realitou, má její uznání hluboké právní a diplomatické důsledky. Zvláštní diplomatickou a historickou váhu má uznání ze strany Británie. Británie totiž sehrála klíčovou roli v přípravě půdy pro vznik Izraele, a to díky Balfourově deklaraci z roku 1917.
Diplomat Alon Liel vnímá uznání Palestiny Británií jako historickou korekci role, kterou Spojené království sehrálo při vzniku Izraele. Netanjahu tak stojí před nelehkým rozhodnutím, které určí další směřování jeho země v regionu i na mezinárodní scéně.
Zatímco americké Demokraty povzbudily nedávné volební úspěchy, zkušenosti zemí střední a východní Evropy nabízejí varovný pohled na odolnost populistických sil. Ukazují, že ani výrazné volební vítězství nemusí stačit k trvalému oslabení populistických hnutí, jako je to spojené s Donaldem Trumpem. Trump sám dokázal, že poražení populisté se mohou vrátit, když po prohře v roce 2020 zvítězil v prezidentských volbách 2024.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v exkluzivním rozhovoru pro The Guardian prohlásil, že se na rozdíl od jiných západních lídrů Donalda Trumpa „nebojí“ a popřel zprávy, že jejich poslední setkání ve Washingtonu bylo bouřlivé. Uvedl, že s americkým prezidentem má „normální, obchodní a konstruktivní“ vztahy.
Britská veřejnoprávní stanice BBC obdržela dopis od týmu amerického prezidenta Donalda Trumpa, ve kterém hrozí právními kroky kvůli kontroverznímu zpravodajství o jeho administrativě. Tato hrozba přichází v době hluboké krize důvěry v BBC, kterou zhoršila nedělní rezignace generálního ředitele Tima Davieho a nejvyšší šéfky zpravodajství Deborah Turnessové.
Zatímco mezinárodní společenství dlouhodobě naléhalo na Spojené státy, aby se aktivně podílely na řešení klimatické krize, před zahájením klíčových klimatických rozhovorů COP30 v brazilském Belému panuje mezi diplomaty tichá úleva z toho, že USA na nejvyšší úrovni zůstanou mimo. Pod vedením prezidenta Donalda Trumpa, který klimatickou krizi označuje za „největší podvod v dějinách“, totiž USA nejen ustoupily od klimatických opatření, ale otevřeně bojují za globální využívání fosilních paliv.
Pařížský soud rozhodl o předčasném ukončení vězeckého pobytu bývalého francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, který byl v říjnu uvězněn kvůli spiknutí s cílem získat nelegální finanční prostředky na kampaň z Libye. Sarkozy, jenž si měl odpykat pětiletý trest, bude namísto toho podřízen „soudnímu dohledu“ a měl by být z věznice La Santé propuštěn již dnes odpoledne. Pro politika, který vedl zemi v letech 2007 až 2012, to představuje další dramatický zvrat.
Evropské země nemají jinou možnost než zvýšit věk odchodu do důchodu a provést hluboké reformy penzijních systémů, protože ty jsou neudržitelné v kontextu stárnoucí populace a klesající porodnosti. Ačkoliv jsou problémy známy, reformy často selhávají kvůli politickým tlakům a nedůvěře veřejnosti.
Absence Spojených států, které na konferenci COP30 v brazilském Belému zastoupené administrativou Donalda Trumpa nevyslaly vrcholné představitele, staví Evropskou unii do nepříjemné a nečekané role. EU, která dosud spoléhala na USA jako na „tlumič nárazů“ a hlavního vyjednavače, nyní ponese hlavní nápor požadavků a tlaků směřujících na bohaté země.
Před deseti lety, v prosinci 2015, byl na klimatické konferenci OSN v Paříži přijat Pařížská dohoda, kde se téměř všechny státy světa zavázaly snížit emise na nulovou čistou úroveň do roku 2050. Přestože tehdy panovala obrovská euforie a dohoda byla vnímána jako konec fosilních paliv, realita uplynulého desetiletí je jiná.
Američané, kteří v současné době cestují do zahraničí, jsou vystaveni zvýšenému zájmu a přímým dotazům místních obyvatel ohledně politické situace v USA a jejich názoru na prezidenta Donalda Trumpa. Konfrontace s politikou se stává běžnou součástí jejich cestovatelských zážitků, ať už se jedná o Dublin, karibský ostrov Svatý Martin nebo severní Norsko.
Konference COP30, třicáté setkání stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC), se vrací do Brazílie, do amazonského města Belém. Původní Úmluva z roku 1992, podepsaná v Riu de Janeiro, zavazuje svět k zamezení nebezpečné změny klimatu, ale bez určení způsobu. Brazilští hostitelé mají nabitý program se 145 body a snaží se povzbudit vyjednávací týmy k odvážným krokům uprostřed finančních, vědeckých a etických aspektů krize.
Prezident Donald Trump udělil milost dlouhému seznamu svých politických spojenců, kteří byli spojováni s údajnými snahami o zvrácení výsledků prezidentských voleb v roce 2020. Informaci o milosti, jež byla vyhlášena prezidentskou proklamací, potvrdil Ed Martin, ombudsman pro udílení milostí při Ministerstvu spravedlnosti.
Brazilský diplomat André Corrêa do Lago, který stojí v čele konference OSN o změně klimatu Cop30, prohlásil, že bohaté země ztratily zájem o řešení klimatické krize. Naopak upozornil na Čínu, jež v oblasti čisté energie rychle postupuje a dominuje jak v produkci, tak ve spotřebě nízkouhlíkových technologií. Podle něj by se ostatní státy měly inspirovat čínským příkladem, místo aby kritizovaly konkurenceschopnost tamních výrobků.