Počátkem června zahájil Izrael leteckou kampaň proti íránskému jadernému programu a provedl cílené atentáty na významné vědce a vojenské činitele. Dne 22. června se k útoku přidaly i Spojené státy, které zasáhly tři íránská jaderná zařízení. Izrael útok odůvodnil tím, že Írán se nebezpečně přiblížil k výrobě jaderné zbraně.
Zatímco dopady této krize se nejvíce projevují na Blízkém východě, její důsledky mají i širší globální význam — především pro Korejský poloostrov. Pro Severní Koreu může být tento vývoj potvrzením správnosti jejího jaderného programu. Pro Jižní Koreu by ale měl být varováním. Izraelský zásah ukazuje, proč by byl vlastní jaderný program pro Soul vysoce rizikovou cestou.
Ačkoliv jsou Írán a Jižní Korea zcela odlišné země — první je izolovaný autoritářský režim, druhá demokratická a technologicky vyspělá země — mají společné to, že čelí jaderně vyzbrojeným rivalům. To je tlačí k tzv. jadernému „hedgingu“, tedy vytváření podmínek pro případný rychlý vývoj jaderné zbraně, aniž by k tomu okamžitě přistoupily.
Írán je v tomto směru daleko napřed. Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) uvádí, že Teherán nahromadil více než 400 kg uranu obohaceného na 60 %, což je nebezpečně blízko zbrojní úrovni. K přeměně tohoto materiálu v použitelnou zbraň by mu stačil zhruba rok.
Jižní Korea měla své jaderné ambice v 70. letech a drobné obohacovací pokusy na počátku tisíciletí. Dnes však dodržuje své závazky v rámci nešíření jaderných zbraní. Na základě dohody s USA (tzv. 123 Agreement) může obohacovat uran jen do 20 %, což nestačí pro vojenské využití. Neprovozuje ani zařízení na přepracování plutonia.
Přesto se v jihokorejském diskurzu objevují hlasy, které volají po změně této dohody, aby země mohla v případě zhoršení bezpečnostní situace rychle přejít k výrobě zbraně. Takzvaný „latentní odstrašující potenciál“ by měl podle nich odradit Severní Koreu od agrese, zejména pokud by USA stáhly svůj bezpečnostní deštník.
Prezident I Čae-mjong a jeho administrativa však vývoj jaderné zbraně i „hedging“ odmítají. Avšak strukturální faktory, které tlačí Jižní Koreu tímto směrem, nezmizely.
Mnozí v Jižní Koreji srovnávání s Íránem odmítají. Přesto by se měli mít na pozoru. Izraelský útok ukázal, že ani latentní jaderný potenciál nemusí být bezpečný. Pokud by se Jižní Korea vydala touto cestou, Severní Korea by mohla útoky na její zařízení podobně odůvodnit jako Izrael v případě Íránu.
Navíc samotné přiblížení k výrobě bomby — „sprint“ k jaderné zbrani — by bylo velmi nebezpečné. A nejpravděpodobnější impuls pro tento krok by paradoxně bylo právě stažení americké ochrany, která Jižní Koreu chrání před preventivními útoky z Pchjongjangu.
Někteří navrhují vývoj jaderné zbraně v utajení, ale šance na úspěch jsou nízké. Jižní Korea je pod přísným dohledem MAAE a byla by vystavena tvrdým sankcím. I kdyby se podařilo bombu postavit, kvůli přísnému monitoringu v regionu by ji nebylo možné otestovat, což by zpochybnilo její účinnost.
Alternativou by mohl být „bombový sklep“ podle izraelského modelu — tedy tichá existence zbraně bez oficiálního přiznání. Jenže íránská odvetná reakce raketami ukazuje, že ani tato strategie nezaručuje bezpečnost.
A v případě Korejského poloostrova je riziko eskalace vyšší než na Blízkém východě. Dvě země dělí jen úzká demilitarizovaná zóna, a navíc nelze vyloučit infiltrace ze strany severokorejských „spících agentů“.
Útoky Izraele a USA na íránská zařízení upevnily praxi preventivních úderů na jadernou infrastrukturu jako součást mezinárodního režimu proti šíření zbraní. Ačkoli Ženevské úmluvy zakazují útoky na jaderné elektrárny, jiné části infrastruktury chráněny nejsou.
To může vést k tomu, že nejen Severní Korea, ale i Rusko by mohly v případném konfliktu považovat jihokorejská zařízení za legitimní cíl. Připomínkou budiž ruské obsazení ukrajinské jaderné elektrárny v Záporoží. A i když hlavní hrozbou rusko-severokorejské aliance je přenos zbraní, nelze vyloučit širší ruskou účast v konfliktu na Korejském poloostrově.
Současná jihokorejská vláda odsoudila izraelský útok a zůstává silně proti jaderným zbraním. Prezident I pravděpodobně nepodnikne žádné kroky směrem k latentnímu odstrašení.
Je ale třeba jít ještě dál: vláda by měla systémově znemožnit budoucím administrativám možnost vývoje jaderných zbraní. Jednou z cest je mezinárodní spolupráce — například svěřit obohacování uranu zahraničním dodavatelům a přepracování vyhořelého paliva externímu partnerovi. Tím by země získala přístup ke všem mírovým výhodám této technologie, ale bez rizika jejího vojenského zneužití.
Na rozlehlých pláních severozápadního Íránu, kde jarní slunce začíná probouzet mandloně do květu, panuje křehké příměří. Právě tento klid zbraní po pěti týdnech ničivé války vrací na dálnice hustší provoz a do země Íránce, kteří uprchli před nálety. Na turecké hranici, kde zima ještě zcela neodevzdala svou vládu, čekají v odletových halách lidé jako šedovlasý bankéř, který se vrací od svého syna z Turecka. Jeho shrnutí války je věcné: americké a izraelské údery mířily především na vojenské cíle, nikoliv na domovy civilistů.
Nová vědecká studie přinesla velmi znepokojivé zjištění týkající se Atlantické meritidionální cirkulace (AMOC), klíčového systému oceánských proudů, jehož součástí je i Golfský proud. Podle výzkumu je kolaps tohoto systému mnohem pravděpodobnější, než se dosud předpokládalo. Vědci zjistili, že nejrealističtějšími klimatickými modely jsou paradoxně ty nejpesimističtější, které předpovídají nejvýraznější zpomalení proudění.
Analýza dat ze sledování plavidel, kterou provedla redakce BBC Verify, odhaluje skutečný stav dopravy v Hormuzském průlivu po prvních 48 hodinách americké námořní blokády. Od pondělka, kdy Spojené státy uzavřely přístup k íránským přístavům, proplulo touto strategickou cestou pouze 15 plavidel, přičemž devět z nich má přímé vazby na Írán.
Ministr kultury Oto Klempíř (Motoristé) představil kontroverzní návrh na změnu financování tuzemských veřejnoprávních médií. Od roku 2027 by měly prostředky dostávat ze státního rozpočtu. Z České televize již přišla první a jasná reakce.
Jsme za půlkou pracovního týdne, takže víkend se pomalu blíží. Těšit se můžeme zejména na sobotu, která bude teplejší a méně deštivá. Vyplývá to z aktuální předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).
Americké torpédoborce třídy Arleigh Burke, které tvoří páteř námořnictva Spojených států, dostávají pravděpodobně novou posilu do svého arzenálu. Analytici využívající veřejně dostupné zdroje (OSINT) si všimli záhadného zbraňového systému na palubě lodi USS Carl M. Levin během její nedávné plavby poblíž havajského Pearl Harboru. Experti si zatím nejsou jistí, o jakou zbraň se jedná, pravděpodobně ale jde o pokročilé zařízení určené k likvidaci bezpilotních letounů.
Námořní blokáda íránských přístavů, kterou před dvěma dny vyhlásily Spojené státy, zůstává i nadále v platnosti. Navzdory diplomatickým snahám a napětí v regionu americké námořnictvo důsledně kontroluje veškerý provoz v klíčových vodách. Situace je momentálně ve slepé uličce, kdy obě strany stupňují svou rétoriku a hrozby, zatímco zbytek světa s obavami sleduje ekonomické dopady této konfrontace.
Maďarská státní média se ocitla pod ostrou palbou kritiky budoucího premiéra Pétera Magyara, který jejich fungování přirovnal k propagandě totalitních režimů, jako bylo nacistické Německo nebo současná Severní Korea. Magyar je obvinil z šíření lží a strachu. Podle jeho slov si každý Maďar zaslouží média veřejné služby, která vysílají pravdu, a nikoliv vládní tlampač.
Americký prezident Donald Trump opět rozvířil vody mezinárodní diplomacie, když pohrozil revizí obchodní dohody se Spojeným královstvím. Ve svém nejnovějším výpadu označil současný stav vzájemných vztahů za „smutný“ a britskou vládu obvinil z toho, že Spojené státy nepodpořila v klíčovém okamžiku konfliktu s Íránem. Podle Trumpa byla loňská dohoda, která Británii zajistila výhodnější podmínky a snížení cel na automobily či ocel, z jeho strany velkorysým gestem, které však může být kdykoliv změněno.
Navzdory krachu nedělních jednání v Islámábádu zůstávají komunikační kanály mezi Teheránem a Washingtonem otevřené. Mluvčí íránského ministerstva zahraničí Esmáíl Bagháí potvrdil, že výměna zpráv mezi oběma stranami pokračuje prostřednictvím pákistánského zprostředkovatele. Íránská pozice v klíčových otázkách byla podle něj jasně stanovena a v následných kontaktech opakovaně potvrzena, což dává naději na další diplomatický posun.
Novým šéfem izraelské tajné služby Mossad se má v červnu stát Roman Gofman, dosavadní vojenský tajemník premiéra Benjamina Netanjahua. Gofman do funkce nastoupí v kritické době, kdy se Izrael již více než 40 dní nachází ve válečném stavu s Íránem. Podle informací z izraelských bezpečnostních kruhů Gofman sdílí optimistické přesvědčení svého předchůdce Davida Barney, že přímý vojenský střet s Teheránem povede k rychlému pádu tamního teokratického režimu.
Italská premiérka Giorgia Meloniová se rozhodla k razantnímu kroku, který signalizuje prohlubující se propast mezi Římem a Jeruzalémem. Itálie s okamžitou platností pozastavila dohodu o obranné spolupráci s Izraelem, přičemž premiérka jako hlavní důvod uvedla „současnou situaci“ na Blízkém východě. Meloniová tímto krokem pokračuje v distancování své vlády od americko-izraelských vojenských operací v Íránu, které v posledních týdnech zachvátily celý region.