Ve válce na Ukrajině se postoj amerického prezidenta Donalda Trumpa neustále mění. Pokaždé je to nečekaný obrat. V úterý řekl, že Ukrajina může získat zpět všechna okupovaná území. Uvedl, že důvody jsou podpora NATO, odhodlání bojovat a také ruská ekonomická křehkost. To je obrat o 180 stupňů od dřívějších prohlášení, kdy Trump navrhoval, aby Ukrajina Rusku území postoupila.
I když se může zdát, že jde jen o další z řady Trumpových prohlášení, je důležité si uvědomit, že to říká nejvýznamnější západní lídr ve vztahu k největší evropské válce od roku 1940. Na první pohled je Trumpův nejnovější postoj pro Kyjev dobrou zprávou. Podporuje totiž Ukrajince v jejich boji a navíc tvrdí, že Rusko je vojensky jen „papírový tygr“.
Tím však dobré zprávy v podstatě končí. Trump totiž už nechce, aby válka skončila hned teď. Myslí si, že by mohla pokračovat, dokud Ukrajina nezíská zpět všechna území, i když je to podle CNN v podstatě nemožné. Vzhledem k nedostatku lidských sil a pomalým územním ztrátám by si Kyjev přál, aby válka spravedlivě a trvale skončila už zítra.
Ukrajina v létě 2023 s protiofenzívou neuspěla. Dostala sice západní tanky, rakety a obrněná vozidla, ale použila je neefektivně. Útoky v několika bodech fronty totiž nebraly v potaz ruská minová pole, zákopy a další obranné prvky. Díky tomu Rusko od začátku roku 2024 drží iniciativu a nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo změnit.
Trumpův argument, že ruská ekonomika je na tom špatně, je sice platný, ale je otázkou, jak moc vážná situace skutečně je. I když ukrajinské útoky na rafinerie pravděpodobně způsobily nedostatek pohonných hmot, přesnou situaci v zemi není možné objektivně posoudit. Vladimir Putin se navíc snaží válku prezentovat jako existenciální boj o Rusko, a národ, který dokáže snášet ztráty statisíců lidí, si pravděpodobně poradí i s ekonomickými problémy.
Trump se na Ukrajinu podíval jako na zahraniční těleso, a to i přesto, že je prezidentem nejdůležitějšího člena NATO. Na konci svého projevu Ukrajincům a dalším spojencům, kteří se chtějí zapojit, popřál „hodně štěstí“. Navíc řekl, že NATO může nakupovat zbraně od USA a „dělat si s nimi, co chtějí“.
Ve svém projevu Trump také naznačil, že země NATO by měly být schopné sestřelit ruské letouny, které naruší jejich vzdušný prostor. Tím by sice mohl odradit Rusko od provokativního chování, nicméně Bílý dům se k této otázce zatím nestaví zcela jednoznačně. To Rusko pravděpodobně otestuje.
Navzdory veškerému šumu se však zdá, že Putin dostal ještě měsíc, aby se něco změnilo. Trump na otázku, jestli ještě Putina důvěřuje, odpověděl: „Dám vám vědět za zhruba měsíc.“ Na obě strany tak působí tlak na to, aby se situace posunula a dosáhla nějakého výsledku. Otázkou zůstává, jak dlouho Trumpův postoj vydrží.
Během necelé minuty otřásly severním pobřežím Venezuely dvě mimořádně silné seismické vlny. Úvodní otřes o síle 7,2 stupně vystřídal po pouhých čtyřiceti sekundách ještě ničivější hlavní úder s magnitudou 7,5. Podle historických přehledů jde o nejzávažnější katastrofu tohoto typu v regionu za posledních sto let, přičemž mediální domy s odkazem na odborníky upozorňují, že pravděpodobnost překročení sta tisíc lidských obětí dosahuje třiceti procent.
Bílý dům důrazně popřel internetové spekulace, podle nichž měl americký prezident Donald Trump získat přednostní přístup k novému experimentálnímu léku na hubnutí retatrutid od společnosti Eli Lilly prostřednictvím vládního programu takzvaného soucitného použití.
Šéf Severoatlantické aliance Mark Rutte stojí před mimořádně náročným úkolem. Během svého nadcházejícího jednání ve Washingtonu musí ujistit amerického prezidenta Donalda Trumpa, že alianční partneři udělají více pro splnění jeho požadavků, avšak zároveň nesmí jménem ostatních spojenců slíbit nesplnitelné. Schůzka v Bílém domě má připravit půdu pro klíčový summit NATO, který se uskuteční za dva týdny v Turecku, a jejím cílem je předejít zásadním konfrontacím ještě předtím, než se lídři všech třiceti dvou členských států sejdou v Ankaře k nastavení cílů pro příští rok.
Brutální vlny veder zasahují Evropu stále častěji, což nutí miliony lidí přizpůsobovat se rekordním teplotám. Na rozdíl od Spojených států, kde má klimatizaci téměř 90 % domácností, je však v Evropě toto číslo podstatně nižší a pohybuje se kolem 20 %. Mnoho obyvatel tak horké dny přečkává pouze s pomocí elektrických ventilátorů, ledových obkladů či studených sprch. S tím, jak klimatické změny přinášejí dřívější, intenzivnější a delší vlny veder, se otevírají otázky, proč bohaté evropské státy s plošným zaváděním klimatizací tak dlouho otálejí.
Vzhledem k celosvětově rostoucímu rozsahu škod způsobených lesními požáry roste potřeba zavádění takzvaných požárně inteligentních strategií pro hodnocení rizik. Nebezpečné požáry jsou stále intenzivnější a častější, což pohání jak klimatické změny, tak nezanedbatelná lidská činnost v krajině. Data o lesních požárech ukazují jasný trend, kdy čelíme stále ničivějším událostem s katastrofálními následky dosud nevídaných rozměrů. Podle Evropské environmentální agentury shoří v Evropské unii ročně v průměru 3 770 kilometrů čtverečních půdy, přičemž v letech 2008 až 2023 muselo být kvůli požárům vysídleno 45 000 lidí a roční škody se odhadují na 2,5 miliardy eur.
Nedávná cesta předsedkyně tchajwanské opoziční strany Kuomintang (KMT) Cheng Li-wun do Spojených států naplno ukázala, jak rigidní se stala americká politika vůči Tchaj-wanu. Většina amerických zahraničněpolitických kruhů přijala její návštěvu se skepticismem, což ostře kontrastovalo s vřelým uvítáním ze strany tamních tchajwanských expatriotů napojených na KMT. Americké publikum vnímalo političku po její dubnové schůzce s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem v Pekingu jako charismatickou, ale naivní, zejména kvůli její ochotě jednat s Čínou i přes agresivní postoj Pekingu vůči Tchaj-peji.
Západní Evropu zasáhla rekordní vlna veder, která s sebou přinesla rozsáhlé výpadky proudu a desítky obětí. Nejsložitější situace je ve Francii, kde se desítky tisíc domácností ocitly bez dodávek elektrické energie. Problémy postihly zejména Bretaň na západě země, kde výpadek zasáhl přibližně 68 tisíc odběrných míst. Podle úřadů se obnovení dodávek v této oblasti neočekává dříve než ve středu večer.
Generální tajemník OSN António Guterres ve svém hlavním projevu na Klimatickém týdnu v Londýně varoval, že se britská metropole kvůli vlně extrémních veder doslova vaří. S odkazem na známý román Charlese Dickense Příběh dvou měst prohlásil, že lidstvo v současnosti čelí příběhu dvou krizí. Jedná se o klimatickou krizi vedoucí ke katastrofálním zlomovým bodům a energetickou krizi, která odhaluje pošetilost světa závislého na uhlovodících. Obě tyto krize mají podle šéfa OSN společný destruktivní původ ve fosilních palivech. Projev se přitom časově shoduje s bezprecedentní vlnou veder, která aktuálně zasáhla západní Evropu.
Ruská reakce na čtvrteční ranní nálet ukrajinských bezpilotních letounů na Moskvu vykazovala podle analýz expertů spíše chaotické úsilí než promyšlenou obrannou strategii. Záběry z ulic hlavního města zachycují vojáky, jak odpalují přenosné protiletadlové komplety z ramen v bezprostřední blízkosti rušné dálnice za plného provozu.
Šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) Rafael Mariano Grossi ve středu jasně signalizoval, že inspektoři OSN navštíví íránská zařízení na obohacování uranu. Tento krok je přitom klíčovou součástí prozatímní dohody mezi Spojenými státy a Íránem, která má vést k ukončení válečného konfliktu. Grossiho vyjádření představuje dosud nejpevnější stanovisko této agentury OSN, jejíž role je považována za naprosto zásadní pro určení skutečného stavu íránských zásob jaderného materiálu. Obě strany přitom ještě v úterý nabízely protichůdná tvrzení o tom, zda k těmto kontrolám vůbec dojde.
Ruský prezident Vladimir Putin podle webu The Independent prohlásil, že je připraven zahájit mírové rozhovory s Ukrajinou. Toto vyjádření přišlo jen několik dní poté, co ukrajinské nálety na ruskou ropnou infrastrukturu způsobily v zemi nedostatek pohonných hmot.
Britský premiér a lídr Labouristické strany Keir Starmer rezignoval na svou funkci. K tomuto kroku se odhodlal pod vlivem neúnosného tlaku poté, co Andy Burnham drtivě zvítězil v doplňovacích volbách v obvodu Makerfield. Starmer se tak stal již šestým předsedou britské vlády za poslední dekádu, který opouští svůj úřad. Bezprostředním impulsem pro jeho konec byl úplný kolaps podpory uvnitř jeho vlastní strany i kabinetu, což ukázaly soukromé rozhovory během uplynulého víkendu. Na rozdíl od svých konzervativních předchůdců Borise Johnsona a Liz Trussové se však naplánovaným odchodem snaží předejít vlně vládních rezignací a zajistit spořádané předání moci. Jeho emotivní projev nicméně jasně ukázal vůdce, který si je vědom vlastního neúspěchu.