Měsíc poté, co americký prezident Donald Trump a izraelský premiér Benjamin Netanjahu vyslali svá letadla bombardovat Írán, začínají na dveře Oválné pracovny klepat staré pravdy o vedení války. Ukazuje se, že neschopnost poučit se z minulosti staví Donalda Trumpa před nelehkou volbu. Pokud se mu nepodaří s Teheránem uzavřít dohodu, bude muset buď vyhlásit vítězství, kterému nikdo neuvěří, nebo konflikt dále eskalovat.
Slavný pruský stratég Helmuth von Moltke starší už v roce 1871 napsal, že žádný plán nepřežije první kontakt s nepřítelem. Tato slova jsou dnes pro bezpečnost Blízkého východu stejně zásadní, jako byla tehdy pro Evropu. Trump možná dává přednost modernější verzi boxera Mika Tysona, že každý má plán, dokud nedostane ránu pěstí, ale nejrelevantnější jsou pro něj zkušenosti Dwighta D. Eisenhowera.
Eisenhower, který velel vylodění v Normandii, tvrdil, že samotné plány jsou sice bezcenné, ale plánování je vším. Disciplína spojená s přípravou totiž umožňuje inteligentně změnit kurz, když se stane něco nečekaného. Pro Trumpa byla tímto nečekaným faktorem neuvěřitelná odolnost íránského režimu, u kterého zřejmě očekával podobně rychlý kolaps, jaký potkal venezuelského prezidenta Madura.
Doufat v opakování venezuelského scénáře však svědčí o hlubokém nepochopení rozdílů mezi oběma zeměmi. Eisenhower varoval, že při vzniku naléhavé situace je často nutné plány vyhodit z okna a začít znovu, ale bez předchozí hloubkové přípravy to nelze dělat smysluplně. Je nezbytné být neustále ponořen do podstaty problému, který má člověk vyřešit.
Místo toho, aby se íránský režim po zabití nejvyššího vůdce Alího Chameneího zhroutil, dál funguje a bojuje. Teherán hraje se špatnými kartami velmi obratně, zatímco Trump působí dojmem, že si postup vymýšlí za pochodu. Spoléhá se spíše na své instinkty než na analýzy tajných služeb a strategické rady, kterými se prokousávali jeho předchůdci.
Když se Trumpa ptali, kdy válka skončí, odpověděl, že to pozná, až to „ucítí v kostech“. Jeho nejbližší okolí tvoří poradci, kteří mají jeho rozhodnutí spíše potvrzovat než mu říkat nepříjemnou pravdu. Absence jasného politického směru a spoléhání se na prezidentův instinkt oslabuje účinnost ničivé palebné síly amerických ozbrojených sil.
Trump a Netanjahu vsadili na masivní bombardování, které kromě špiček režimu zabilo i téměř patnáct set civilistů. Očekávali, že bomby vyvolají lidové povstání, které režim svrhne. Íránští odpůrci vlády však nepovstali, protože mají v živé paměti krvavé potlačení protestů z ledna a varování, že jakýkoliv odpor bude trestán jako vlastizrada.
Íránský režim je bezohledný, skvěle organizovaný a stojí na institucích, nikoliv na jednotlivcích. Ideologie mučednictví znamená, že smrt vůdců není pro systém rozsudkem smrti. Režim považuje úmrtí mnoha svých občanů, ať už rukou vlastních sil nebo v důsledku amerických bomb, za přijatelnou cenu za své přežití.
Teherán sice nemůže soupeřit s palebnou silou USA, ale má své vlastní plány. Rozšířil válku útoky na arabské sousedy i americké základny a efektivně uzavřel Hormuzský průliv. Tím odřízl pětinu světových dodávek ropy a uvrhl finanční trhy do chaosu. Ukazuje se, že geografie je účinnějším odstrašujícím prostředkem než nákladná vojenská spojenectví.
Zatímco Trump postrádá jasný cíl, Netanjahu o tomto konfliktu přemýšlí celou svou kariéru. Pro Izrael je válka s Íránem existenční otázkou a Netanjahu ji vidí jako příležitost k definitivnímu úderu na režim, který považuje za nejnebezpečnějšího nepřítele. Vždy věděl, že k úplnému zničení íránských vojenských kapacit potřebuje spojenectví s USA, čehož dosáhl až nyní.
Historicky se američtí prezidenti snažili Írán spíše izolovat, protože rizika přímé války považovali za příliš velká. Trump sice operuje s jadernou hrozbou, ale pro bezprostřední nebezpečí neexistují věrohodné důkazy. Nyní Trump zjišťuje, proč se jeho předchůdci do takového konfliktu nikdy nepustili, a válka se mění v asymetrický střet.
Trump už dvakrát odložil hrozbu zničení íránské energetické sítě, což by mohl být válečný zločin. Tvrdí, že Írán zoufale touží po dohodě, ale uniklé verze jeho mírového plánu připomínají spíše podmínky kapitulace. Írán kontroval vlastními požadavky, jako je uznání kontroly nad Hormuzem a stažení amerických základen, což je pro druhou stranu neakceptovatelné.
Pokud nedojde k obrovskému kompromisu, dohoda je v nedohlednu. Trump by mohl vyhlásit vítězství a odejít, což by ale vyděsilo spojence a dalo Íránu prostor k dalšímu tlaku na světovou ekonomiku. Pravděpodobnější je eskalace, možná pokus o dobytí íránských ropných terminálů, což by ovšem nahrávalo íránské strategii opotřebovávací války.
Historie může na Trumpovu špatně naplánovanou válku pohlížet jako na bod obratu a začátek úpadku americké moci, podobně jako byla Suezská krize v roce 1956 pro Británii. Zatímco USA a Izrael mohou zabíjet a ničit dál, íránský režim považuje za vítězství samotné přežití a věří, že díky kontrole strategických průlivů má v rukou nové trumfy.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj vyzval evropské země podporující Ukrajinu k urychlenému rozhodnutí o tom, kdo je bude zastupovat v připravovaných mírových rozhovorech s Ruskem. Během svého úterního pobytu v Dánsku uvedl, že by celá široká koalice včetně institucí Evropské unie a států mimo unii, jako je Norsko či Velká Británie, měla ideálně pověřit jediného hlavního vyjednavače.
Ruská armáda masivně nasazuje do útoků na Ukrajinu vylepšenou verzi proudového bezpilotního prostředku nazývanou Geran-5 K-5K, která svou povahou a schopnostmi funguje jako levná malá řízená střela. Podle zjištění ukrajinské vojenské zpravodajské služby HUR obsahuje tato zbraň nejméně devadesát tři sankcionovaných komponentů pocházejících ze Spojených států a Číny.
Američtí vyjednavači se ve čtvrtek chystají odcestovat do Moskvy, kde budou po dvoudenních jednáních v Abú Zabí usilovat o souhlas ruského prezidenta Vladimira Putina s účastí evropských představitelů na budoucích mírových rozhovorech o Ukrajině. Zástupci Spojených států hodlají ruskou hlavu státu požádat o požehnání pro zapojení Evropy a zároveň potvrdit dohodu o dosud největší výměně zajatců od začátku konfliktu.
Tříiačtyřicetiletá učitelka Gill žijící v Londýně prožila během rekordně horkého léta v roce 2026 dramatické chvíle ohrožení zdraví. V důsledku extrémních veder a dusna v nevětrané školní třídě utrpěla vážné zdravotní potíže. Její příběh poukazuje na závažné dopady, které globální klimatická krize přináší do každodenního života obyvatel britské metropole.
Klimatický summit COP31 v turecké Antalyi přinesl celou řadu ostrých vystoupení a varování ze strany světových lídrů, kteří se shodují na tom, že dosavadní snahy mezinárodního společenství o ochranu životního prostředí a snižování emisí jsou zcela nedostatečné. Mezi nejvýraznější prořečníky patřila premiérka Barbadosu Mia Mottley, která otevřeně obvinila jednotlivé vlády z toho, že se nesnaží dostatečně, a varovala před neodvratitelnými dopady překročení globálních teplotních cílů.
Francie naléhavě tlačí na Německo, aby podrobně sladilo svou vojenskou strategii a otevřeně koordinovalo vývoj nových zbraní určených pro hluboké přesné údery. Paříž tak podle webu Express reaguje na ambiciózní německý obraný rozpočet a rozsáhlý program zbrojení, který Berlína vede v reakci na napjatou mezinárodní situaci a nejistotu ohledně budoucí podpory ze strany Spojených států.
Australský ministr pro klimatickou změnu a prezident vyjednávání na klimatickém summitu COP31 v turecké Antalyi Chris Bowen zahájil další jednání důraznou obhajobou multilaterální spolupráce. Podle jeho slov čelí současný svět složité globální krizi, která se projevuje na mnoha frontách najednou a vyžaduje úzkou mezinárodní koordinaci.
Odcházející generální tajemník OSN António Guterres přednesl na klimatickém summitu COP31 v turecké Antalyi svůj poslední projev ve funkci, v němž ostře zaútočil na ropný a plynárenský průmysl a vyzval k ráznému ukončení globální závislosti na fosilních palivech.
Vědci v nové zprávě prezentované na COP31 varují, že pravděpodobnost extrémních lesních požárů v roce 2025 byla třikrát vyšší kvůli klimatickým změnám způsobeným člověkem. Zpráva nazvaná State of Wildfires poukazuje na to, že lidský vliv a rychle se měnící klima činí nejzávažnější požáry v Kanadě, v Chile a v jihoevropském Středomoří mnohem četnějšími, intenzivnějšími, nákladnějšími a smrtelnějšími.
Ukrajina usiluje o dlouhodobou západní finanční podporu, která by po skončení válečného konfliktu umožnila udržet armádu o síle 800 tisíc příslušníků po dobu nejméně deseti let jako účinný odstrašující prostředek proti možné budoucí agresi. Tento požadavek zazněl během probíhajících třístranných jednání v Abú Zabí, kde se zástupci Ukrajiny, Ruska a Spojených států věnují nejen otázkám příměří, ale také budoucí bezpečnostní architekturě celého evropského kontinentu.
První švédské víceúčelové stíhací letouny Saab JAS 39 Gripen by měly dorazit na Ukrajinu na začátku příštího roku, konkrétně v lednu nebo v únoru 2027. Očekávaný termín dodávky oznámil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj během svého úterního setkání s novináři.
Zatímco do turecké Antalye přicházejí světoví lídři na nadcházející summit OSN o klimatu známý jako COP31, osud hlavní vlajkové iniciativy celé konference zůstává prozatím v nejistotě. Turečtí hostitelé uspořádali ministerské setkání s cílem představit počáteční podporu pro ambiciózní cíl zvýšit podíl elektřiny na celkové globální spotřebě energie na pětatřicet procent do roku 2035, což je záměr označovaný jako 35:35.