Měsíc poté, co americký prezident Donald Trump a izraelský premiér Benjamin Netanjahu vyslali svá letadla bombardovat Írán, začínají na dveře Oválné pracovny klepat staré pravdy o vedení války. Ukazuje se, že neschopnost poučit se z minulosti staví Donalda Trumpa před nelehkou volbu. Pokud se mu nepodaří s Teheránem uzavřít dohodu, bude muset buď vyhlásit vítězství, kterému nikdo neuvěří, nebo konflikt dále eskalovat.
Slavný pruský stratég Helmuth von Moltke starší už v roce 1871 napsal, že žádný plán nepřežije první kontakt s nepřítelem. Tato slova jsou dnes pro bezpečnost Blízkého východu stejně zásadní, jako byla tehdy pro Evropu. Trump možná dává přednost modernější verzi boxera Mika Tysona, že každý má plán, dokud nedostane ránu pěstí, ale nejrelevantnější jsou pro něj zkušenosti Dwighta D. Eisenhowera.
Eisenhower, který velel vylodění v Normandii, tvrdil, že samotné plány jsou sice bezcenné, ale plánování je vším. Disciplína spojená s přípravou totiž umožňuje inteligentně změnit kurz, když se stane něco nečekaného. Pro Trumpa byla tímto nečekaným faktorem neuvěřitelná odolnost íránského režimu, u kterého zřejmě očekával podobně rychlý kolaps, jaký potkal venezuelského prezidenta Madura.
Doufat v opakování venezuelského scénáře však svědčí o hlubokém nepochopení rozdílů mezi oběma zeměmi. Eisenhower varoval, že při vzniku naléhavé situace je často nutné plány vyhodit z okna a začít znovu, ale bez předchozí hloubkové přípravy to nelze dělat smysluplně. Je nezbytné být neustále ponořen do podstaty problému, který má člověk vyřešit.
Místo toho, aby se íránský režim po zabití nejvyššího vůdce Alího Chameneího zhroutil, dál funguje a bojuje. Teherán hraje se špatnými kartami velmi obratně, zatímco Trump působí dojmem, že si postup vymýšlí za pochodu. Spoléhá se spíše na své instinkty než na analýzy tajných služeb a strategické rady, kterými se prokousávali jeho předchůdci.
Když se Trumpa ptali, kdy válka skončí, odpověděl, že to pozná, až to „ucítí v kostech“. Jeho nejbližší okolí tvoří poradci, kteří mají jeho rozhodnutí spíše potvrzovat než mu říkat nepříjemnou pravdu. Absence jasného politického směru a spoléhání se na prezidentův instinkt oslabuje účinnost ničivé palebné síly amerických ozbrojených sil.
Trump a Netanjahu vsadili na masivní bombardování, které kromě špiček režimu zabilo i téměř patnáct set civilistů. Očekávali, že bomby vyvolají lidové povstání, které režim svrhne. Íránští odpůrci vlády však nepovstali, protože mají v živé paměti krvavé potlačení protestů z ledna a varování, že jakýkoliv odpor bude trestán jako vlastizrada.
Íránský režim je bezohledný, skvěle organizovaný a stojí na institucích, nikoliv na jednotlivcích. Ideologie mučednictví znamená, že smrt vůdců není pro systém rozsudkem smrti. Režim považuje úmrtí mnoha svých občanů, ať už rukou vlastních sil nebo v důsledku amerických bomb, za přijatelnou cenu za své přežití.
Teherán sice nemůže soupeřit s palebnou silou USA, ale má své vlastní plány. Rozšířil válku útoky na arabské sousedy i americké základny a efektivně uzavřel Hormuzský průliv. Tím odřízl pětinu světových dodávek ropy a uvrhl finanční trhy do chaosu. Ukazuje se, že geografie je účinnějším odstrašujícím prostředkem než nákladná vojenská spojenectví.
Zatímco Trump postrádá jasný cíl, Netanjahu o tomto konfliktu přemýšlí celou svou kariéru. Pro Izrael je válka s Íránem existenční otázkou a Netanjahu ji vidí jako příležitost k definitivnímu úderu na režim, který považuje za nejnebezpečnějšího nepřítele. Vždy věděl, že k úplnému zničení íránských vojenských kapacit potřebuje spojenectví s USA, čehož dosáhl až nyní.
Historicky se američtí prezidenti snažili Írán spíše izolovat, protože rizika přímé války považovali za příliš velká. Trump sice operuje s jadernou hrozbou, ale pro bezprostřední nebezpečí neexistují věrohodné důkazy. Nyní Trump zjišťuje, proč se jeho předchůdci do takového konfliktu nikdy nepustili, a válka se mění v asymetrický střet.
Trump už dvakrát odložil hrozbu zničení íránské energetické sítě, což by mohl být válečný zločin. Tvrdí, že Írán zoufale touží po dohodě, ale uniklé verze jeho mírového plánu připomínají spíše podmínky kapitulace. Írán kontroval vlastními požadavky, jako je uznání kontroly nad Hormuzem a stažení amerických základen, což je pro druhou stranu neakceptovatelné.
Pokud nedojde k obrovskému kompromisu, dohoda je v nedohlednu. Trump by mohl vyhlásit vítězství a odejít, což by ale vyděsilo spojence a dalo Íránu prostor k dalšímu tlaku na světovou ekonomiku. Pravděpodobnější je eskalace, možná pokus o dobytí íránských ropných terminálů, což by ovšem nahrávalo íránské strategii opotřebovávací války.
Historie může na Trumpovu špatně naplánovanou válku pohlížet jako na bod obratu a začátek úpadku americké moci, podobně jako byla Suezská krize v roce 1956 pro Británii. Zatímco USA a Izrael mohou zabíjet a ničit dál, íránský režim považuje za vítězství samotné přežití a věří, že díky kontrole strategických průlivů má v rukou nové trumfy.
Válka v Íránu naplno odhalila kritickou slabinu evropských armád: jejich naprostou závislost na dovozu ropy. Evropa totiž importuje více než 90 % suroviny potřebné k výrobě leteckého paliva. V případě vleklé krize by tak hrozilo, že vojenská letadla zůstanou kvůli nedostatku pohonných hmot uzemněna.
Měsíc poté, co americký prezident Donald Trump a izraelský premiér Benjamin Netanjahu vyslali svá letadla bombardovat Írán, začínají na dveře Oválné pracovny klepat staré pravdy o vedení války. Ukazuje se, že neschopnost poučit se z minulosti staví Donalda Trumpa před nelehkou volbu. Pokud se mu nepodaří s Teheránem uzavřít dohodu, bude muset buď vyhlásit vítězství, kterému nikdo neuvěří, nebo konflikt dále eskalovat.
Velká Británie by mohla čelit nedostatku léků již během několika týdnů, pokud bude pokračovat válečný konflikt s Íránem. Odborníci varují, že narušení dodavatelských řetězců může zasáhnout vše od běžných léků na bolest až po náročnou léčbu rakoviny. Vedle horší dostupnosti hrozí také citelné zdražování medikamentů.
Světová meteorologická organizace (WMO) vydala nejnovější varovnou zprávu, která vykresluje stav naší planety v temných barvách. Podle odborníků se klimatický systém Země ocitl v největší nerovnováze, jakou kdy historie zaznamenala. Planeta v současnosti pohlcuje mnohem větší množství tepelné energie, než kolik je schopna vyzařovat zpět do vesmíru, což vytváří nebezpečný přebytek tepla.
Geopolitické napětí v karibské oblasti dosahuje nového vrcholu. Ruský ropný tanker Anatolij Kolodkin se blíží ke břehům Kuby, což analytici vnímají jako přímý test odhodlání administrativy Donalda Trumpa udržet námořní blokádu ostrova. Moskva ve středu oficiálně potvrdila, že zásilka paliva je deklarována jako humanitární pomoc, která má zmírnit následky energetického kolapsu sužujícího Havanu.
Podle nejnovějších informací zpravodajských služeb, které zveřejnila agentura Reuters, se Spojeným státům a jejich spojencům podařilo během prvního měsíce války zlikvidovat pouze přibližně třetinu íránského arzenálu raket a bezpilotních letounů. Tato zjištění jsou v přímém rozporu s nedávnými prohlášeními prezidenta Donalda Trumpa, který tvrdil, že teheránské zásoby byly z velké části vymazány a zemi zbývá jen „velmi málo raket“.
Od vypuknutí války mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem na konci února 2026 se Hormuzský průliv stal jedním z nejnebezpečnějších míst na světě. Írán v reakci na útoky cílí na komerční plavidla, což vedlo k faktickému uzavření této strategické tepny. Přestože prezident Donald Trump vydal Teheránu ultimátum a vyzval spojence z NATO k pomoci, americká armáda zatím nepřistoupila k přímému silovému zajištění průjezdu.
Otázka, zda mají Spojené státy připravený plán pro „den poté“ v Íránu, se stává naprosto klíčovou. Historie západních intervencí na Blízkém východě totiž ukazuje, že samotné vojenské vítězství je málokdy problémem; skutečná katastrofa podle expertů obvykle přichází až s neschopností spravovat zemi po pádu starého režimu. Příklad Iráku z roku 2003, kde rozpuštění armády a státní správy vedlo k chaosu a vzestupu terorismu, slouží jako mrazivé varování.
Americký ministr zahraničí Marco Rubio během pátečního setkání šéfů diplomacií zemí G7 ve Francii poodhalil odhadovaný časový rámec probíhajícího konfliktu s Íránem. Podle zdrojů blízkých jednání Rubio svým spojencům sdělil, že válka bude trvat ještě další dva až čtyři týdny. Toto vyjádření je významné zejména proto, že poprvé posouvá hranici ukončení bojů za původní šestitýdenní horizont, o kterém dříve mluvil prezident Donald Trump.
Globální energetická krize, kterou vyvolal ozbrojený konflikt mezi USA, Izraelem a Íránem, začíná tvrdě dopadat na ukrajinské válečné úsilí. Prudké zvýšení cen pohonných hmot vytváří nový tlak na Kyjev, který se potýká s omezenými zásobami paliva pro svá bojová vozidla. Nedostatek pociťují vojáci přímo v terénu, kde jsou nuceni s naftou a benzínem šetřit.
Papež Lev v sobotu uskuteční svou historicky první evropskou cestu od loňského zvolení do čela katolické církve. Jeho cílem se stalo Monako, stát proslulý spíše kasiny a luxusními jachtami než náboženským zápalem. Rozhodnutí navštívit právě tuto bohatou enklávu vyvolalo mezi vatikánskými pozorovateli údiv, neboť k poslední papežské návštěvě v knížectví došlo před neuvěřitelnými 488 lety, kdy sem v roce 1538 zavítal Pavel III.
Dnešní noc přinese nepopulární hodinový posun ručiček na našich hodinkách, což značí návrat letního času. Přesně ve dvě hodiny ráno se čas poskočí na třetí, což pro mnohé znamená citelný úbytek spánku. Tato změna bude nepříjemná především pro ty, kteří se v neděli chystají na časnou ranní směnu.