Měsíc poté, co americký prezident Donald Trump a izraelský premiér Benjamin Netanjahu vyslali svá letadla bombardovat Írán, začínají na dveře Oválné pracovny klepat staré pravdy o vedení války. Ukazuje se, že neschopnost poučit se z minulosti staví Donalda Trumpa před nelehkou volbu. Pokud se mu nepodaří s Teheránem uzavřít dohodu, bude muset buď vyhlásit vítězství, kterému nikdo neuvěří, nebo konflikt dále eskalovat.
Slavný pruský stratég Helmuth von Moltke starší už v roce 1871 napsal, že žádný plán nepřežije první kontakt s nepřítelem. Tato slova jsou dnes pro bezpečnost Blízkého východu stejně zásadní, jako byla tehdy pro Evropu. Trump možná dává přednost modernější verzi boxera Mika Tysona, že každý má plán, dokud nedostane ránu pěstí, ale nejrelevantnější jsou pro něj zkušenosti Dwighta D. Eisenhowera.
Eisenhower, který velel vylodění v Normandii, tvrdil, že samotné plány jsou sice bezcenné, ale plánování je vším. Disciplína spojená s přípravou totiž umožňuje inteligentně změnit kurz, když se stane něco nečekaného. Pro Trumpa byla tímto nečekaným faktorem neuvěřitelná odolnost íránského režimu, u kterého zřejmě očekával podobně rychlý kolaps, jaký potkal venezuelského prezidenta Madura.
Doufat v opakování venezuelského scénáře však svědčí o hlubokém nepochopení rozdílů mezi oběma zeměmi. Eisenhower varoval, že při vzniku naléhavé situace je často nutné plány vyhodit z okna a začít znovu, ale bez předchozí hloubkové přípravy to nelze dělat smysluplně. Je nezbytné být neustále ponořen do podstaty problému, který má člověk vyřešit.
Místo toho, aby se íránský režim po zabití nejvyššího vůdce Alího Chameneího zhroutil, dál funguje a bojuje. Teherán hraje se špatnými kartami velmi obratně, zatímco Trump působí dojmem, že si postup vymýšlí za pochodu. Spoléhá se spíše na své instinkty než na analýzy tajných služeb a strategické rady, kterými se prokousávali jeho předchůdci.
Když se Trumpa ptali, kdy válka skončí, odpověděl, že to pozná, až to „ucítí v kostech“. Jeho nejbližší okolí tvoří poradci, kteří mají jeho rozhodnutí spíše potvrzovat než mu říkat nepříjemnou pravdu. Absence jasného politického směru a spoléhání se na prezidentův instinkt oslabuje účinnost ničivé palebné síly amerických ozbrojených sil.
Trump a Netanjahu vsadili na masivní bombardování, které kromě špiček režimu zabilo i téměř patnáct set civilistů. Očekávali, že bomby vyvolají lidové povstání, které režim svrhne. Íránští odpůrci vlády však nepovstali, protože mají v živé paměti krvavé potlačení protestů z ledna a varování, že jakýkoliv odpor bude trestán jako vlastizrada.
Íránský režim je bezohledný, skvěle organizovaný a stojí na institucích, nikoliv na jednotlivcích. Ideologie mučednictví znamená, že smrt vůdců není pro systém rozsudkem smrti. Režim považuje úmrtí mnoha svých občanů, ať už rukou vlastních sil nebo v důsledku amerických bomb, za přijatelnou cenu za své přežití.
Teherán sice nemůže soupeřit s palebnou silou USA, ale má své vlastní plány. Rozšířil válku útoky na arabské sousedy i americké základny a efektivně uzavřel Hormuzský průliv. Tím odřízl pětinu světových dodávek ropy a uvrhl finanční trhy do chaosu. Ukazuje se, že geografie je účinnějším odstrašujícím prostředkem než nákladná vojenská spojenectví.
Zatímco Trump postrádá jasný cíl, Netanjahu o tomto konfliktu přemýšlí celou svou kariéru. Pro Izrael je válka s Íránem existenční otázkou a Netanjahu ji vidí jako příležitost k definitivnímu úderu na režim, který považuje za nejnebezpečnějšího nepřítele. Vždy věděl, že k úplnému zničení íránských vojenských kapacit potřebuje spojenectví s USA, čehož dosáhl až nyní.
Historicky se američtí prezidenti snažili Írán spíše izolovat, protože rizika přímé války považovali za příliš velká. Trump sice operuje s jadernou hrozbou, ale pro bezprostřední nebezpečí neexistují věrohodné důkazy. Nyní Trump zjišťuje, proč se jeho předchůdci do takového konfliktu nikdy nepustili, a válka se mění v asymetrický střet.
Trump už dvakrát odložil hrozbu zničení íránské energetické sítě, což by mohl být válečný zločin. Tvrdí, že Írán zoufale touží po dohodě, ale uniklé verze jeho mírového plánu připomínají spíše podmínky kapitulace. Írán kontroval vlastními požadavky, jako je uznání kontroly nad Hormuzem a stažení amerických základen, což je pro druhou stranu neakceptovatelné.
Pokud nedojde k obrovskému kompromisu, dohoda je v nedohlednu. Trump by mohl vyhlásit vítězství a odejít, což by ale vyděsilo spojence a dalo Íránu prostor k dalšímu tlaku na světovou ekonomiku. Pravděpodobnější je eskalace, možná pokus o dobytí íránských ropných terminálů, což by ovšem nahrávalo íránské strategii opotřebovávací války.
Historie může na Trumpovu špatně naplánovanou válku pohlížet jako na bod obratu a začátek úpadku americké moci, podobně jako byla Suezská krize v roce 1956 pro Británii. Zatímco USA a Izrael mohou zabíjet a ničit dál, íránský režim považuje za vítězství samotné přežití a věří, že díky kontrole strategických průlivů má v rukou nové trumfy.
Trumpova záliba v komentování vzhledu druhých dostává nový rozměr. Nejprve v Oválné pracovně před několika dny vytáhl svou oblíbenou historku o nejmenovaném, ale velmi slavném a bohatém "tlustém" příteli. Nechal se také slyšet, že od čínského prezidenta Si Ťin-pchinga očekává při příletu do Pekingu „velké a tlusté objetí“.
Evropská unie zvažuje, že plošně zpřísní pravidla pro vstup mladistvých do světa sociálních sítí. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová naznačila, že legislativní návrh na zvýšení věkové hranice by mohl být představen již během letošního léta. Hlavním motivem je snaha ochránit dospívající před riziky digitálního prostoru, který je čím dál více formován algoritmy umělé inteligence.
Exkluzivní zjištění americké stanice CNN naznačují, že Ústřední zpravodajská služba (CIA) pod vedením administrativy Donalda Trumpa výrazně vystupňovala tajnou válku proti mexickým drogovým kartelům. Podle mnoha zdrojů se elitní jednotky CIA, známé jako „Ground Branch“, přímo podílejí na smrtících operacích a cílených likvidacích členů kartelů přímo na mexickém území.
Odchod Viktora Orbána z politické scény sice odstranil nejviditelnější překážku na cestě Ukrajiny do Evropské unie, ale zároveň odkryl novou a mnohem složitější fázi celého procesu. Politická vůle k přijetí Ukrajiny je nyní jasnější, nicméně hlavní výzva se přesouvá od politického schvalování k ekonomické a sociální udržitelnosti. Pokud se nepodaří integraci správně řídit, hrozí Ukrajině scénář známý ze západního Balkánu – nekonečné procesní průtahy a postupná eroze důvěry na obou stranách, varuje ukrajinský list European pravda.
Americký prezident Donald Trump přijíždí do Pekingu v neobvyklé roli prosebníka, což značně mění dynamiku jeho nadcházejícího summitu s čínským vůdcem Si Ťin-pchingem. Původní ambice na „velkolepou dohodu“ se pod tlakem okolností zúžily na snahu o stabilitu a prosbu o pomoc při řešení krize v Hormuzském průlivu. Zatímco Trump v březnu označoval setkání za „monumentální událost“, realita ukazuje na výrazné oslabení jeho vyjednávací pozice.
Plán na výstavbu ambiciózního mrakodrapu Trump Tower v australském Surfers Paradise na Zlatém pobřeží (Gold Coast) definitivně zkrachoval. Projekt v hodnotě 1,5 miliardy dolarů, který měl být nejvyšší budovou v Austrálii, skončil dříve, než stačila začít samotná stavba. Mezi developerskou skupinou Altus Property Group a společností Trump Organization nyní panují ostré neshody ohledně toho, kdo nese za neúspěch zodpovědnost.
Španělsko odmítlo poskytnout Spojeným státům své letecké základny pro operace související s válkou v Íránu. Ministr zahraničí José Manuel Albares v rozhovoru pro server Politico uvedl, že Madrid sice zůstává oddaným partnerem v transatlantických vztazích, ale nehodlá se kvůli tlaku z Washingtonu vzdát svých zásad a mezinárodního práva.
Britská politická scéna zažívá turbulentní dopoledne, kterému dominují dvě zásadní události. Zatímco se král Karel III. připravuje na tradiční slavnostní zahájení zasedání parlamentu, pozornost se upírá k Downing Street. Právě tam proběhla blesková schůzka mezi premiérem Keirem Starmerem a ministrem zdravotnictví Wesem Streetingem, který je považován za jeho možného nástupce.
Donald Trump se po deseti letech vrací do Číny, která je dnes mnohem silnější a asertivnější než při jeho poslední návštěvě v roce 2017. Tehdy byl v Pekingu hoštěn s velkou pompou, včetně večeře v Zakázaném městě, což byla pocta, které se před ním žádnému americkému prezidentovi nedostalo. Letošní přijetí slibuje podobnou velkolepost, včetně zastávky v Čung-nan-chaj, uzavřeném areálu, kde sídlí a pracuje nejvyšší čínské vedení.
Uplynuly čtyři měsíce od chvíle, kdy americké síly zajaly venezuelského prezidenta Nicoláse Madura a zbavily ho moci. Do čela země se rychle postavila dosavadní viceprezidentka Delcy Rodríguezová, která pod dohledem Spojených států zahájila proces demontáže socialistického experimentu. Venezuela se tak pokouší o zásadní obrat, který však zatím probíhá podle velmi specifického scénáře.
Nová studie provedená v osmnácti evropských zemích odhalila, že proruské postoje v souvislosti s konfliktem na Ukrajině nejsou v Evropě ojedinělým jevem. Ačkoliv veřejné mínění zůstává převážně na straně Kyjeva, vědci analyzující data od 30 000 respondentů z konce roku 2023 identifikovali klíčové faktory, které formují sympatie k agresorovi. Podle výsledků hraje zásadní roli stranická příslušnost a dezinformace, zatímco ekonomické zájmy mají na postoj lidí překvapivě malý vliv.
Britský ministerský předseda Keir Starmer během ranního zasedání vlády jasně vzkázal, že i přes volební debakl a vnitrostranické nepokoje nehodlá opustit svůj úřad. Ministrům sdělil, že sice bere neúspěch u uren na sebe, ale cítí závazek vůči voličům pokračovat v práci a plnit dané sliby. Podle jeho slov země potřebuje akceschopnou vládu, nikoliv chaos, který by mohl mít nepříznivý vliv na národní ekonomiku a životy běžných rodin.