Nedávné rozhodnutí Austrálie, Spojeného království, Francie a Kanady uznat palestinský stát signalizuje rostoucí globální shodu na tom, že Palestinci mají právo na vlastní stát. Tento historický krok, který má Austrálie učinit na Valném shromáždění OSN v září, má však spíše symbolický význam. Představa skutečného, funkčního palestinského státu složeného ze Západního břehu Jordánu, Pásma Gazy a Východního Jeruzaléma, je totiž v současné situaci velmi vzdálená realitě. Izraelská vláda, v čele s premiérem Benjaminem Netanjahuem, myšlenku dvoustátního řešení zcela odmítá a označila zmíněná uznání za „hanebná“. Jaké jsou tedy klíčové překážky, které je nutné překonat, aby se palestinský stát stal skutečností?
Jednou z největších překážek jsou izraelské osady na Západním břehu a ve Východním Jeruzalémě, které Mezinárodní soudní dvůr označil za nezákonné. Od roku 1967 Izrael staví tyto osady s cílem zabránit budoucímu rozdělení Jeruzaléma a zároveň zabrat dostatek území, aby se zřízení palestinského státu stalo nemožným.
V současné době žije na Západním břehu více než 500 tisíc osadníků a ve Východním Jeruzalémě dalších 233 tisíc. Izraelská vláda nedávno oznámila výstavbu 22 nových osad, což je největší expanze za posledních několik desetiletí.
Izraelský ministr obrany Israel Katz to označil za „strategický krok, který zabrání vzniku palestinského státu, jenž by ohrozil Izrael“. Palestinci vnímají Východní Jeruzalém jako nezbytnou součást svého budoucího státu a odmítají jakékoli řešení, které by ho nezahrnovalo jako jejich hlavní město.
Geografické vymezení budoucího státu komplikuje i tzv. Zelená linie, hranice z války v roce 1948. Izrael po šestidenní válce v roce 1967 dobyl a okupoval Západní břeh, Gazu a Východní Jeruzalém. Od té doby se mu daří zabírat palestinskou půdu, kterou označuje za „státní“.
Příkladem je Jeruzalém, jehož hranice se od roku 1967 rozšířily ze sedmi na přibližně sedmdesát kilometrů čtverečních, a to právě kvůli výstavbě osad. Izrael také postavil betonovou bariéru, která se táhne na přibližně 700 kilometrů přes Západní břeh, a která rozděluje palestinské komunity a odřezává je od jejich zemědělské půdy.
Tato bariéra je doplněna četnými kontrolními body, zátarasy a silnicemi, což dále omezuje svobodu pohybu, upozorňuje web The Conversation.
V rámci dohod z Osla z devadesátých let byl Západní břeh rozdělen do tří zón: zóna A, B a C. Ačkoliv se administrativní kontrola měla postupně přesunout na Palestince, nikdy k tomu v plném rozsahu nedošlo. Zóna C, která tvoří 60 % území, zůstává plně pod izraelskou kontrolou a odděluje palestinské enklávy od sebe.
Dalším zásadním problémem je otázka, kdo by měl budoucí palestinský stát řídit. Západní vlády si jako podmínku pro uznání kladou, že v nové vládě nebude mít místo Hamás. K tomuto požadavku se připojila i Liga arabských států, která vyzvala Hamás, aby složil zbraně a opustil Pásmo Gazy.
Nicméně v palestinské politice figurují v současné době pouze dvě hnutí: Fatah a Hamás. V nedávném průzkumu veřejného mínění z května 2025 se 32 % Palestinců z Gazy i Západního břehu vyjádřilo pro Hamás, zatímco Fatah podpořilo jen 21 % dotázaných.
Lidé si nepřejí, aby jim vládli ti, kteří již v minulosti selhali. Palestinský prezident Mahmúd Abbás, představitel Palestinské samosprávy, je krajně nepopulární a 80 % dotázaných si přeje, aby rezignoval.
Západní mocnosti preferují „reformovanou“ Palestinskou samosprávu. Pokud však mezinárodní společenství odmítne Palestincům možnost zvolit si vládu dle vlastního výběru, vznikne pravděpodobně nelegitimní vláda.
Tím by se opakovaly chyby západních pokusů o dosazení vlád v Iráku a Afghánistánu a hrálo by to do karet radikálům z Hamásu, kteří nedůvěřují demokracii. Nabízí se tedy otázka, kolik politické vůle a skutečné moci jsou ochotni lídři Francie, Velké Británie, Kanady a Austrálie vynaložit na to, aby se uznání Palestiny proměnilo v reálný stát.
Jsou ochotni přikročit k dalším krokům, pokud Izrael odmítne rozebrat osady a bariéry? V minulosti se ukázalo, že Západ v takových případech většinou zůstává pouze u silných a razantních prohlášení.
V odborných kruzích se říká, že lidé už nechtějí o pandemiích ani slyšet. Kolektivní pozornost se po letech s covidem vyčerpala a my jsme se rozhodli tuto kapitolu zamknout na několik západů. Nikki Ikani, expertka na bezpečnostní rizika z univerzity v Leidenu, však varuje, že s tímto vytěsněním zahazujeme i těžce nabyté lekce. Podle ní se nyní u ptačí chřipky opakuje stejný vzorec ignorovaných varování, jaký předcházel globální krizi v roce 2020.
Ukrajinská tajná služba SBU v pátek podnikla bezprecedentní operaci, při níž drony zasáhly tanker ruské „stínové flotily“ přímo ve Středozemním moři. Útok se odehrál v mezinárodních vodách nedaleko Kréty, více než 2 000 kilometrů od ukrajinských hranic. Podle představitelů SBU utrpělo plavidlo s názvem Qendil kritické poškození a je nyní neschopné dalšího provozu.
Dánská vláda otevřeně obvinila Rusko z přípravy a realizace dvou rozsáhlých kybernetických útoků, které zasáhly kritickou infrastrukturu a demokratické procesy v zemi. Podle dánské zpravodajské služby (DDIS) jde o nevyvratitelný důkaz probíhající hybridní války, kterou Moskva vede proti západním spojencům Ukrajiny. Útoky byly popsány jako destruktivní a jejich cílem bylo vyvolat nejistotu v dánské společnosti.
Nová vláda pod vedením Andreje Babiše zahájila radikální obrat v přístupu k ochraně klimatu. Petr Macinka, který byl dočasně pověřen řízením Ministerstva životního prostředí, ve čtvrtek oznámil zrušení celé sekce ochrany klimatu. Tento krok odůvodnil potřebou „deideologizace“ úřadu, čímž naplnil svá předvolební slova o tom, že po volbách „poteče zelená krev“.
Belgický premiér Bart De Wever na své noční tiskové konferenci neskrýval úlevu nad dosaženým kompromisem ohledně financování Ukrajiny. Podle něj není podpora Kyjeva žádnou charitou, ale nejdůležitější investicí, kterou může Evropa udělat pro svou vlastní bezpečnost. Zdůraznil, že v Bruselu se nikdy nedebatovalo o tom, zda pomoci, ale pouze o způsobu, jakým to provést, aby unie neohrozila sama sebe.
Vladimir Putin během svého bilančního vystoupení nešetřil kritikou na adresu Bruselu kvůli schválenému úvěru pro Ukrajinu. Jakékoli snahy o financování ukrajinské armády z prostředků zablokovaného ruského majetku označil za nehoráznou krádež. Domnívá se, že Evropská unie nakonec k přímé konfiskaci nepřistoupila jen kvůli obavám z odvetných opatření, která by pro evropské země byla velmi bolestivá.
Vedle oficiálních zpráv o hrdinství a obětech v boji se v ukrajinských stínech odehrává tichá tragédie, o které se téměř nemluví. Tisíce vojáků padly na frontě, ale stovky dalších ukončily svůj život vlastní rukou. Oficiální statistiky o sebevraždách v armádě neexistují a úřady tyto případy často popisují jen jako izolované incidenty. Pro pozůstalé rodiny však smrt jejich blízkého znamená začátek nového utrpení plného stigmat a nespravedlnosti.
Evropští lídři na summitu v Bruselu v brzkých ranních hodinách schválili zásadní finanční pomoc pro Ukrajinu ve výši 90 miliard eur. Půjčka má zajistit stabilitu země v kritických letech 2026 a 2027 a odvrátit hrozící bankrot, který by podle propočtů mohl nastat už v dubnu příštího roku. Rozhodnutí padlo po patnácti hodinách náročného vyjednávání, které skončilo kolem třetí hodiny ranní.
Evropští lídři na summitu v Bruselu dospěli po náročném jednání k dohodě o poskytnutí úvěru Ukrajině ve výši 90 miliard eur. Tato finanční injekce má zajistit stabilitu země v příštích dvou letech a pokrýt její vojenské i hospodářské potřeby. Půjčka je reakcí na blížící se platební neschopnost, která by bez vnějšího zásahu mohla Kyjev zasáhnout již v dubnu.
Do Štědrého dne zbývá necelý týden. Zatímco Veronika Žilková prozradila vánoční plány už dávno, její nejstarší dcera Agáta Hanychová je odhalila až v podcastu s kamarádkou Ornellou Koktovou. Při té příležitosti připustila, že roli sehrají napjaté vztahy v rodině.
Někteří ruští diplomaté už dávají najevo, že by Ukrajina měla zapomenout na jakoukoliv mírovou dohodu s Ruskem, která by ukončila přes tři roky trvající válečný konflikt. Ruský velvyslanec ve Velké Británii Andrej Kelin v rozhovoru pro britská média naznačil, že Kyjev by se měl zkrátka vzdát Moskvě.
Letošní babyboom v českém šoubyznyse ještě nekončí. Nejhezčí možný vánoční dárek dostala jedna slavná česká herecká rodina. Vladimír Polívka se jen pár dní před Štědrým dnem stal otcem. Potvrdila to jeho neméně slavná maminka.