Nedávné rozhodnutí Austrálie, Spojeného království, Francie a Kanady uznat palestinský stát signalizuje rostoucí globální shodu na tom, že Palestinci mají právo na vlastní stát. Tento historický krok, který má Austrálie učinit na Valném shromáždění OSN v září, má však spíše symbolický význam. Představa skutečného, funkčního palestinského státu složeného ze Západního břehu Jordánu, Pásma Gazy a Východního Jeruzaléma, je totiž v současné situaci velmi vzdálená realitě. Izraelská vláda, v čele s premiérem Benjaminem Netanjahuem, myšlenku dvoustátního řešení zcela odmítá a označila zmíněná uznání za „hanebná“. Jaké jsou tedy klíčové překážky, které je nutné překonat, aby se palestinský stát stal skutečností?
Jednou z největších překážek jsou izraelské osady na Západním břehu a ve Východním Jeruzalémě, které Mezinárodní soudní dvůr označil za nezákonné. Od roku 1967 Izrael staví tyto osady s cílem zabránit budoucímu rozdělení Jeruzaléma a zároveň zabrat dostatek území, aby se zřízení palestinského státu stalo nemožným.
V současné době žije na Západním břehu více než 500 tisíc osadníků a ve Východním Jeruzalémě dalších 233 tisíc. Izraelská vláda nedávno oznámila výstavbu 22 nových osad, což je největší expanze za posledních několik desetiletí.
Izraelský ministr obrany Israel Katz to označil za „strategický krok, který zabrání vzniku palestinského státu, jenž by ohrozil Izrael“. Palestinci vnímají Východní Jeruzalém jako nezbytnou součást svého budoucího státu a odmítají jakékoli řešení, které by ho nezahrnovalo jako jejich hlavní město.
Geografické vymezení budoucího státu komplikuje i tzv. Zelená linie, hranice z války v roce 1948. Izrael po šestidenní válce v roce 1967 dobyl a okupoval Západní břeh, Gazu a Východní Jeruzalém. Od té doby se mu daří zabírat palestinskou půdu, kterou označuje za „státní“.
Příkladem je Jeruzalém, jehož hranice se od roku 1967 rozšířily ze sedmi na přibližně sedmdesát kilometrů čtverečních, a to právě kvůli výstavbě osad. Izrael také postavil betonovou bariéru, která se táhne na přibližně 700 kilometrů přes Západní břeh, a která rozděluje palestinské komunity a odřezává je od jejich zemědělské půdy.
Tato bariéra je doplněna četnými kontrolními body, zátarasy a silnicemi, což dále omezuje svobodu pohybu, upozorňuje web The Conversation.
V rámci dohod z Osla z devadesátých let byl Západní břeh rozdělen do tří zón: zóna A, B a C. Ačkoliv se administrativní kontrola měla postupně přesunout na Palestince, nikdy k tomu v plném rozsahu nedošlo. Zóna C, která tvoří 60 % území, zůstává plně pod izraelskou kontrolou a odděluje palestinské enklávy od sebe.
Dalším zásadním problémem je otázka, kdo by měl budoucí palestinský stát řídit. Západní vlády si jako podmínku pro uznání kladou, že v nové vládě nebude mít místo Hamás. K tomuto požadavku se připojila i Liga arabských států, která vyzvala Hamás, aby složil zbraně a opustil Pásmo Gazy.
Nicméně v palestinské politice figurují v současné době pouze dvě hnutí: Fatah a Hamás. V nedávném průzkumu veřejného mínění z května 2025 se 32 % Palestinců z Gazy i Západního břehu vyjádřilo pro Hamás, zatímco Fatah podpořilo jen 21 % dotázaných.
Lidé si nepřejí, aby jim vládli ti, kteří již v minulosti selhali. Palestinský prezident Mahmúd Abbás, představitel Palestinské samosprávy, je krajně nepopulární a 80 % dotázaných si přeje, aby rezignoval.
Západní mocnosti preferují „reformovanou“ Palestinskou samosprávu. Pokud však mezinárodní společenství odmítne Palestincům možnost zvolit si vládu dle vlastního výběru, vznikne pravděpodobně nelegitimní vláda.
Tím by se opakovaly chyby západních pokusů o dosazení vlád v Iráku a Afghánistánu a hrálo by to do karet radikálům z Hamásu, kteří nedůvěřují demokracii. Nabízí se tedy otázka, kolik politické vůle a skutečné moci jsou ochotni lídři Francie, Velké Británie, Kanady a Austrálie vynaložit na to, aby se uznání Palestiny proměnilo v reálný stát.
Jsou ochotni přikročit k dalším krokům, pokud Izrael odmítne rozebrat osady a bariéry? V minulosti se ukázalo, že Západ v takových případech většinou zůstává pouze u silných a razantních prohlášení.
Americký prezident Donald Trump vyjádřil zájem setkat se se severokorejským vůdcem Kim Čong-unem a je otevřený dalším obchodním jednáním s Jižní Koreou. Svá prohlášení pronesl během návštěvy jihokorejského prezidenta I Če-mjonga v Bílém domě.
Jedním z nejdiskutovanějších témat v Indii se stal osud zhruba milionu toulavých psů. Po několika vážných případech napadení, které skončily i smrtí, rozhodl indický Nejvyšší soud, že toulaví psi v Dillí ztratí právo se volně pohybovat po ulicích a budou umístěni do útulků. Toto rozhodnutí vyvolalo velkou vlnu paniky mezi milovníky zvířat a organizacemi na ochranu zvířat, které argumentovaly, že indická metropole nemá dostatečnou infrastrukturu, aby se o takové množství zvířat postarala.
Dle nové studie může opakovaná expozice vlnám veder urychlovat stárnutí. Vědci to přirovnávají k dopadům kouření, konzumace alkoholu nebo nezdravého životního stylu. Vzhledem k tomu, že vlny veder jsou kvůli klimatické krizi stále častější, mohou mít dlouhodobé následky na zdraví miliard lidí.
Jak Rusko posiluje svou válečnou mašinérii na východní Ukrajině, daleko za frontovou linií probíhá další ofenziva. Rusko zintenzivňuje noční útoky drony na ukrajinská města a civilní infrastrukturu. Masivní výroba těchto zbraní neustále zvyšuje intenzitu těchto útoků.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu nařídil okamžité zahájení jednání o propuštění všech rukojmích. Jednání mají proběhnout za podmínek, které jsou pro Izrael přijatelné. Podle Netanjahua je cílem dohody ukončit válku v Gaze.
Obchodní vztahy mezi Evropou a Spojenými státy jsou v posledních letech velmi křehké. EU se ocitla v obtížné situaci, kdy se snaží udržet si dobré vztahy s americkým prezidentem Donaldem Trumpem a zároveň si zachovat pověst zastánce mezinárodních obchodních pravidel. Nedávno uzavřená dohoda o clech na Trumpově skotském golfovém hřišti ukázala, jak moc je EU ochotna ustoupit, aby si udržela přízeň amerického prezidenta.
Stelios Boutaris, vinař ze severního Řecka a ostrova Santorini, prohlašuje, že nehodlá měnit povolání. Zároveň však připouští, že způsob hospodaření, který praktikovali jeho otcové, už není možný. Klimatická krize vystavuje producenty napříč Středomořím obrovskému tlaku.
V evropské krajině se něco mění. Tam, kde ještě nedávno stála dřevěná oplocení, se začínají stavět mohutné, novodobé zdi. Evropa na svých východních hranicích opět buduje bariéry, ale tentokrát v obráceném gardu než dříve.
Během oslav 34. výročí získání nezávislosti Ukrajiny poslal americký prezident Donald Trump dopis na podporu ukrajinského lidu. V dopise vyjádřil obdiv k jejich odvaze a víru v jejich budoucnost jako nezávislého státu. Uvedl, že Spojené státy podporují dohodu, která povede k trvalému míru, ukončení krveprolití a ochraně suverenity Ukrajiny.
Přestože je Antarktida často vnímána jako vzdálený a neměnný kontinent, nyní se potýká s náhlými a alarmujícími změnami, které ovlivní celý svět. Nový výzkum publikovaný v časopise Nature ukazuje, že tyto změny už probíhají a v budoucnu se budou pravděpodobně ještě zhoršovat.
I přesto, že ve světě roste počet konfliktů, některé země si dlouhodobě udržují pozici těch nejmírumilovnějších. Globální index míru (GPI) každoročně posuzuje 23 ukazatelů, od probíhajících konfliktů přes vojenské výdaje až po bezpečnost. Do pětice nejbezpečnějších zemí v roce 2025 se zařadily Island, Irsko, Nový Zéland, Rakousko a Singapur.
Ukrajina v poslední době výrazně zintenzivnila útoky na ruská energetická zařízení. Zaměřuje se na rafinerie, čerpací stanice a vlaky převážející pohonné hmoty, což má zasáhnout ruskou válečnou mašinerii, ale také narušit každodenní život v Rusku. Tato taktika se podle CNN vyplácí. V důsledku těchto útoků totiž vystoupaly ceny benzínu v Rusku na rekordní hodnoty, a to i přes vládní zákaz vývozu pohonných hmot.