Obchodní vztahy mezi Evropou a Spojenými státy jsou v posledních letech velmi křehké. EU se ocitla v obtížné situaci, kdy se snaží udržet si dobré vztahy s americkým prezidentem Donaldem Trumpem a zároveň si zachovat pověst zastánce mezinárodních obchodních pravidel. Nedávno uzavřená dohoda o clech na Trumpově skotském golfovém hřišti ukázala, jak moc je EU ochotna ustoupit, aby si udržela přízeň amerického prezidenta.
Dohoda, která byla po dlouhém jednání podepsána, nastavila základní cla na patnáct procent. Zároveň slibuje snížení cel na evropské automobily, omezení poplatků za farmaceutické a polovodičové výrobky a úplné osvobození exportu letadel z EU. Tyto ústupky se Evropské unii vyplatily, protože se zatím vyhnula obchodní válce a udržela si podporu USA v otázce Ukrajiny.
Dohoda však má i svou stinnou stránku. Pasivní chování EU by mohlo poškodit její důvěryhodnost. Unie dlouhodobě kritizuje Peking, Washington a Dillí za porušování pravidel Světové obchodní organizace (WTO). Teď se ale sama dostala do pozice, kdy musí vysvětlovat, že její vlastní činy tyto principy neporušují. Podle bývalého komisaře pro obchod Pascuala Lamyho Evropa úplně rezignovala na pravidla, která pomáhala vytvářet.
Během jednání na golfovém hřišti navíc předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová prohlásila, že má EU s USA „přebytek“, který dohoda pomůže „vyvážit“. Tuto formulaci si Trumpova administrativa okamžitě přivlastnila a označila dohodu za své vítězství. Podle amerického obchodního vyjednavače Jamiesona Greera Spojené státy pomocí cel a bilaterálních dohod pokládají základy nového světového obchodního řádu.
Tato transatlantická dohoda ale může podkopat samotné principy, které Brusel dlouhodobě prosazoval ve WTO. Marco Molina, obchodní právník a bývalý diplomat, se domnívá, že pro EU bude těžké bránit multilaterální systém, když sama upřednostnila bilaterální dohodu se Spojenými státy.
Hlavní problém dohody je ten, že je v rozporu se základními principy WTO, jako je reciprocita a nediskriminace. Reciprocita vyžaduje zhruba stejné ústupky na obou stranách, což v tomto případě není. Nediskriminace, zakotvená v pravidle nejvyšších výhod, zase vyžaduje, aby jakékoli výhody poskytnuté jednomu partnerovi byly okamžitě rozšířeny na všechny ostatní členy. Výjimka platí pouze v případě, že dohoda pokrývá „podstatně celý obchod“, což prozatím není tento případ.
Evropská komise nicméně trvá na tom, že dohoda bude nakonec těmto pravidlům vyhovovat. Vzhledem k tomu, že většina cel bude snižována postupně v čase, Brusel argumentuje, že dohoda nakonec dodrží zavedená pravidla globálního obchodu. Podle mluvčího Evropské komise pro obchod, Olofa Gilla, Evropská unie zůstane zastáncem WTO a obchodu založeného na pravidlech.
S tímto názorem však nesouhlasí ani bývalí úředníci Evropské komise. Ignacio García Bercero, který v komisi zodpovídal za transatlantické vztahy, je skeptický. Podle něj EU ztratí důvěryhodnost jako pilíř systému WTO, pokud bude uplatňovat celní snížení na preferenčním základě. Dále dodává, že je nulová důvěryhodnost v argumentu, že dohoda s USA je krokem ke smlouvě o volném obchodu, která by byla v souladu s pravidly WTO.
Co dělat, když ten nejsilnější hráč přestane dodržovat pravidla? Pro EU je odpověď jasná. Nejednat osamoceně, ale spojit síly s dalšími partnery. Zpočátku se sice Brusel bránil koordinaci s jinými zeměmi zasaženými Trumpovými cly, jako je Kanada nebo Mexiko. To se však změnilo. Podle bývalého šéfa WTO, Lamyho, je největší chybou komise to, že se vážně nepokusila vybudovat mezinárodní koalici proti Trumpovi.
Brusel se tuto chybu snažil napravit koncem června, kdy předsedkyně Evropské komise navrhla nový "klub". Ten by spojil 27 zemí EU se členy Komplexní a progresivní dohody pro transpacifické partnerství (CPTPP), jejíž součástí je například Velká Británie, Kanada, Japonsko, Mexiko a Austrálie. Tento nápad se setkal s nadšením u německého kancléře Friedricha Merze. Merz uvedl, že pokud je WTO nefunkční, musejí země, které považují volný obchod za důležitý, přijít s něčím jiným.
Jednání mezi EU a CPTPP se očekávají koncem letošního roku. Jejich cílem je koordinovat úsilí na obranu pravidel obchodu, která jsou pod tlakem Trumpovy celní politiky. Jediný způsob, jak může EU obnovit důvěru v systém, je dle Moliny spolupráce s dalšími členy, nikoli jen s USA. Zůstává tak naděje, že si Washington nakonec uvědomí, že tato obchodní válka poškozuje americké zájmy a spotřebitele.
Bílý dům důrazně popřel internetové spekulace, podle nichž měl americký prezident Donald Trump získat přednostní přístup k novému experimentálnímu léku na hubnutí retatrutid od společnosti Eli Lilly prostřednictvím vládního programu takzvaného soucitného použití.
Šéf Severoatlantické aliance Mark Rutte stojí před mimořádně náročným úkolem. Během svého nadcházejícího jednání ve Washingtonu musí ujistit amerického prezidenta Donalda Trumpa, že alianční partneři udělají více pro splnění jeho požadavků, avšak zároveň nesmí jménem ostatních spojenců slíbit nesplnitelné. Schůzka v Bílém domě má připravit půdu pro klíčový summit NATO, který se uskuteční za dva týdny v Turecku, a jejím cílem je předejít zásadním konfrontacím ještě předtím, než se lídři všech třiceti dvou členských států sejdou v Ankaře k nastavení cílů pro příští rok.
Brutální vlny veder zasahují Evropu stále častěji, což nutí miliony lidí přizpůsobovat se rekordním teplotám. Na rozdíl od Spojených států, kde má klimatizaci téměř 90 % domácností, je však v Evropě toto číslo podstatně nižší a pohybuje se kolem 20 %. Mnoho obyvatel tak horké dny přečkává pouze s pomocí elektrických ventilátorů, ledových obkladů či studených sprch. S tím, jak klimatické změny přinášejí dřívější, intenzivnější a delší vlny veder, se otevírají otázky, proč bohaté evropské státy s plošným zaváděním klimatizací tak dlouho otálejí.
Vzhledem k celosvětově rostoucímu rozsahu škod způsobených lesními požáry roste potřeba zavádění takzvaných požárně inteligentních strategií pro hodnocení rizik. Nebezpečné požáry jsou stále intenzivnější a častější, což pohání jak klimatické změny, tak nezanedbatelná lidská činnost v krajině. Data o lesních požárech ukazují jasný trend, kdy čelíme stále ničivějším událostem s katastrofálními následky dosud nevídaných rozměrů. Podle Evropské environmentální agentury shoří v Evropské unii ročně v průměru 3 770 kilometrů čtverečních půdy, přičemž v letech 2008 až 2023 muselo být kvůli požárům vysídleno 45 000 lidí a roční škody se odhadují na 2,5 miliardy eur.
Nedávná cesta předsedkyně tchajwanské opoziční strany Kuomintang (KMT) Cheng Li-wun do Spojených států naplno ukázala, jak rigidní se stala americká politika vůči Tchaj-wanu. Většina amerických zahraničněpolitických kruhů přijala její návštěvu se skepticismem, což ostře kontrastovalo s vřelým uvítáním ze strany tamních tchajwanských expatriotů napojených na KMT. Americké publikum vnímalo političku po její dubnové schůzce s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem v Pekingu jako charismatickou, ale naivní, zejména kvůli její ochotě jednat s Čínou i přes agresivní postoj Pekingu vůči Tchaj-peji.
Západní Evropu zasáhla rekordní vlna veder, která s sebou přinesla rozsáhlé výpadky proudu a desítky obětí. Nejsložitější situace je ve Francii, kde se desítky tisíc domácností ocitly bez dodávek elektrické energie. Problémy postihly zejména Bretaň na západě země, kde výpadek zasáhl přibližně 68 tisíc odběrných míst. Podle úřadů se obnovení dodávek v této oblasti neočekává dříve než ve středu večer.
Generální tajemník OSN António Guterres ve svém hlavním projevu na Klimatickém týdnu v Londýně varoval, že se britská metropole kvůli vlně extrémních veder doslova vaří. S odkazem na známý román Charlese Dickense Příběh dvou měst prohlásil, že lidstvo v současnosti čelí příběhu dvou krizí. Jedná se o klimatickou krizi vedoucí ke katastrofálním zlomovým bodům a energetickou krizi, která odhaluje pošetilost světa závislého na uhlovodících. Obě tyto krize mají podle šéfa OSN společný destruktivní původ ve fosilních palivech. Projev se přitom časově shoduje s bezprecedentní vlnou veder, která aktuálně zasáhla západní Evropu.
Ruská reakce na čtvrteční ranní nálet ukrajinských bezpilotních letounů na Moskvu vykazovala podle analýz expertů spíše chaotické úsilí než promyšlenou obrannou strategii. Záběry z ulic hlavního města zachycují vojáky, jak odpalují přenosné protiletadlové komplety z ramen v bezprostřední blízkosti rušné dálnice za plného provozu.
Šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) Rafael Mariano Grossi ve středu jasně signalizoval, že inspektoři OSN navštíví íránská zařízení na obohacování uranu. Tento krok je přitom klíčovou součástí prozatímní dohody mezi Spojenými státy a Íránem, která má vést k ukončení válečného konfliktu. Grossiho vyjádření představuje dosud nejpevnější stanovisko této agentury OSN, jejíž role je považována za naprosto zásadní pro určení skutečného stavu íránských zásob jaderného materiálu. Obě strany přitom ještě v úterý nabízely protichůdná tvrzení o tom, zda k těmto kontrolám vůbec dojde.
Ruský prezident Vladimir Putin podle webu The Independent prohlásil, že je připraven zahájit mírové rozhovory s Ukrajinou. Toto vyjádření přišlo jen několik dní poté, co ukrajinské nálety na ruskou ropnou infrastrukturu způsobily v zemi nedostatek pohonných hmot.
Britský premiér a lídr Labouristické strany Keir Starmer rezignoval na svou funkci. K tomuto kroku se odhodlal pod vlivem neúnosného tlaku poté, co Andy Burnham drtivě zvítězil v doplňovacích volbách v obvodu Makerfield. Starmer se tak stal již šestým předsedou britské vlády za poslední dekádu, který opouští svůj úřad. Bezprostředním impulsem pro jeho konec byl úplný kolaps podpory uvnitř jeho vlastní strany i kabinetu, což ukázaly soukromé rozhovory během uplynulého víkendu. Na rozdíl od svých konzervativních předchůdců Borise Johnsona a Liz Trussové se však naplánovaným odchodem snaží předejít vlně vládních rezignací a zajistit spořádané předání moci. Jeho emotivní projev nicméně jasně ukázal vůdce, který si je vědom vlastního neúspěchu.
Severokorejský vůdce Kim Čong-un na nedávném zasedání vládnoucí Korejské strany práce prohlásil, že neustálé rozšiřování jaderných sil představuje jedinou a nejsprávnější cestu, jak čelit nestabilnímu světu a rostoucím hrozbám ze strany USA a jejich spojenců.